Od roku 2014 bylo z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) na obnovu mokřadů vynaloženo 2,43 miliardy korun, podpořeny byly stovky projektů. Za posledních 150 let se ale celková délka říční sítě zkrátila o třicet procent, rozloha niv a mokřadů klesla o osmdesát procent. Vyplývá to z údajů, které poskytla Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK). Mokřady, které v současnosti patří pod ochranu státu, pomáhají zadržovat dešťovou vodu a zpomalit její odtok z krajiny.
"Jelikož se množství mokřadů výrazně snížilo, dostaly se pod ochranu státu a pečuje o ně tedy stát nebo kraje," sdělila mluvčí AOPK Karolína Šůlová. Významné mokřady po celém světě chrání také Ramsarská úmluva z roku 1971, Česko se k ní přidalo v roce 1990. Z českých mokřadů mezi ně patří například Šumavské slatě, Poodří, Lednické nebo Třeboňské rybníky a další.
Mezi poslední projekty financované z OPŽP patří Národní přírodní památka Pastvisko u Lednice. Na odbahnění tohoto mokřadu a rekonstrukci výpustného stavítka odtoku vody šlo od prosince 2018 do března 2019 od OPŽP 10,15 milionu korun. Za 5,52 milionu korun bylo v roce 2015 revitalizován mokřad Přední a Zadní Bílovské řeky Dyje. V letošním roce by mohly být obnoveny další mokřady této lokality a sice Hrúdy, U jezera, Za hrázkou a Hrubá louka.
Voda z českého území rychle odtéká a méně se vsakuje do země. Zkrácením délky řek a snížením drsnosti koryta se také zrychluje postup povodňové vlny. Přirozeně fungující nivy, tedy louky při vodním toku, jsou podle AOPK prostorem pro rozliv a zpomalení povodně. V okolí mokřadů a přirozených řek je vyšší hladina podzemní vody, díky které stoupá objem zadržené vody. Mokřady jsou navázáné na takzvané hydrogeologické kolektory a tvoří s nimi spojitou nádobu. Díky tomu zadržují dešťovou vodu, která se ukládá v hlubokých horninách, a zpomalují odtok vody na povrchu v řádu dnů, v podzemí v řádu měsíců.*
