Konec pro 250 pěstitelů řepy a uzavření tří či čtyř cukrovarů – až takové dozvuky by pro Českou republiku mohla mít cukerní reforma, pokud by Evropská komise (EK) prosadila svou. Kategorický nesouhlas se zamýšlenými kroky zazněl unisono 1. října z Olomouce. Agrární komora tam zorganizovala manifestační akci na podporu české diplomacie pro vyjednání přijatelnějších změn.
Všichni řečníci, ať to byl ministr zemědělství Jaroslav Palas či zástupci pěstitelů a cukrovarníků, se shodovali v tom, že Česká republika musí trvat na nedotknutelnosti kvóty A představující domácí spotřebu cukru. Rozhodně tedy odmítli navržené krácení součtu domácí a vývozní kvóty, kterým by naše země ztratila výrobní limit ve výši téměř 73 tisíc tun cukru z vyjednaných 455 tisíc tun.
„Při tomto postupu bychom byli nejvíce postiženou zemí. Stali bychom se závislí na dovozu,“ uvědomuje si Palas. Reformě u cukru se podle svých slov nebrání, jak ale dodává, musí být postavená na spravedlivých principech.
„Jde o nehoráznou diskriminaci. Česká republika bude jedinou zemí, konkurenceschopnou v této výrobě, jíž se bude krátit kvóta a bude pak odkázaná na dovoz cukru,“ protestuje prezident Agrární komory ČR (AK) Václav Hlaváček. Jak prohlásil, diskriminační přístup Evropské komise vůči novým členským zemím pokračuje i po jejich vstupu do unie.
Viceprezident AK Oldřich Reinbergr, spočítal, že připravovaná reforma by u nás vedla k redukci pěstitelských ploch o 16 500 hektarů a znamenalo by to konec pro 250 pěstitelů cukrovky. „Výroba cukru by se musela snížit o 118 tisíc tun, protože dalších 45 tisíc tun vyrábíme nad kvótu. Nadále bychom ani toto množství zahrnuté pod kvótu C nesměli produkovat,“ upozornil Reinbergr. Odhaduje, že důsledkem reformních kroků by bylo uzavření tří až čtyř cukrovarů. „Jenže u nás už tvrdá restrukturalizace v tomto oboru na rozdíl od evropské patnáctky proběhla,“ připomenul Reinbergr, podle něhož by součástí reformy měla být i restrukturalizace.
„Jsme ochotni k tomu učinit vstřícný krok. Znamenalo by to, že dnes průměrní pěstitelé skončí a ti nejlepší budou koncentrovat plochy,“ nebrání se předseda Svazu pěstitelů cukrovky ČR Zdeněk Joudal. Ten také poukázal na další dopady revize cukerního pořádku – ceny cukrovky poklesnou o 37 procent a ceny cukru o 33 procent.
Minimální cena cukrovky se má podle návrhu EK během tří let snížit ze současných 43,6 na 27,4 eura za tunu. „Při kursu 26 korun, se kterým počítá Česká národní banka, by to znamenalo asi 700 korun za tunu,“ upozornil předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský. Výhrady má také k platbám, které by pěstitelům řepy měly kompenzovat 60 procent ušlých příjmů. „Je správné, že v tomto případě EK přiznává novým členům stoprocentní platby. I nám by se ale v budoucnu měly rozpouštět v platbách na farmu, nikoli na cukrovku,“ nesouhlasí. Svaz pěstitelů požaduje, aby tyto platby směřovaly přímo na řepaře a nevyplácely se jako součást plošných národních dotací.
Ročně by měl Brusel na tyto náhrady vydávat 1,34 milionu eur. Jak ale upozornil Jiří Šír, první tajemník stálého zastoupení ČR v EU, tyto peníze nemusí být rozpočtově podložené. „Každý rok zbývá v rozpočtu na společnou zemědělskou politiku asi miliarda eur, která by mohla jít na tyto přímé platby. Ale ministři financí členských zemí už požadovali krácení agrárního rozpočtu právě o tuto částku,“ poznamenal.
Oldřich Reinbergr, který zastupuje ČR v poradním výboru EK i pracovní skupině COPA/COGECA pro tuto komoditu, se nebrání myšlence raději zrušit cukerní kvóty, než aby se přikročilo k reformě tak, jak je navržená. Proti tomuto názoru ale vystoupil předseda Českomoravského cukrovarnického spolku Stanislav Tobola: „I když máme jedny z nejnižších nákladů na pěstování a zpracování cukrovky, po přechodné období by systém kvót měl být určitě zachován. Bylo by nemilé, kdyby situaci chtěl někdo řešit na úkor našich pěstitelů.“
Navrhovanému převodu kvót se Česká republika podle ministra Palase nebrání, ovšem za podmínky, že členský stát bude mít právo veta. „Chceme mít možnost v případě negativního vývoje zabránit úniku kvóty. Aby se nestalo, že zahraniční vlastníci zpracovatelských kapacit si kvóty přesunou z jedné země do druhé,“ uvědomuje si možné nebezpečí. Proti převodům kvót mimo území států je každopádně svaz pěstitelů. Připouští ale prodeje uvnitř republiky, pokud se ochrání práva řepařů.
