Ministr zemědělství minulý týden pozval do svého úřadu představitele obchodních řetězců, které působí na území České republiky, aby je seznámil se svým pohledem na prodej potravin a s legislativními návrhy, které by jej měly v budoucnu upravovat. Pokud budou schváleny, obchodních řetězců se bezprostředně dotknou, a ne všechny je vítají s nadšením.
Jednání ministra zemědělství s obchodníky nebylo v posledních letech první. V minulosti jich proběhlo několik s různými ministry, ale se stejným, tedy žádným výsledkem. Účastníci se formálně informovali o svých stanoviskách a tím bylo povinnosti učiněno zadost. Mezitím ale postupně narůstaly rozpory v potravinové vertikále a maloobchodní řetězce a obchod vůbec se stávaly hlavními nepřáteli a škůdci českých zemědělců i potravinářů. Důvodů pro to bylo dost. Nešlo ani tak o to, že právě obchodníci jsou na vrcholku zmíněné vertikály a že přes prodejny několika málo společností jde téměř osmdesát procent potravin prodaných na tuzemském trhu, ale především o to, že tyto společnosti svého postavení často zneužívají a svoje dodavatele dusí a šikanují.
Současný ministr si je nerovnovážného postavení jednotlivých subjektů vědom, a to nejen díky svému předchozímu angažmá ve funkci prezidenta potravinářské komory. Podle účastníků také proto poslední setkání vypadalo jinak než ta předchozí a místo pocitů a formalit na něm prý převládala odbornost a věcnost.
Asi není úplně šťastné striktně oddělovat zájmy prvovýrobců nebo potravinářů od zájmů obchodníků a v jejich vztazích zdůrazňovat jen to, co je rozděluje. Činnost všech účastníků trhu vyžaduje určitou symbiózu a jejich společným cílem je výhodně prodat. Bohužel k tomu, aby byl tento cíl i u nás korektně a spravedlivě naplněn ještě hodně chybí.