Menu
e-shop
Bioodpadů jsou v České republice ročně produkovány miliony tun, a je proto nutné hledat cesty, jak s nimi nakládat, aby co největší objemy byly využity a co nejméně odpadů ukládáno na skládky. Klasickými představiteli těchto materiálů jsou posekaná tráva, větve, sedimenty, hnůj, sláma, papír a řada dalších odpadů, které se pro upřesnění zařazují podle katalogových čísel uvedených v prováděcí vyhlášce č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů.
Na vzniklé odpady je ale možné pohlížet také jako na alternativní zdroj energie nebo zdroj surovin, například hodnotnou náhradu hnojiv a živin potřebných pro zlepšení vlastností ochuzené půdy.
Je nutné stanovit pravidla, kterými je jejich využití vymezeno. Kromě relativně čistých bioodpadů pocházejících ze zemědělství, lesnictví, zahrad a parků, potravinářského průmyslu apod. je produkováno značné množství bioodpadů, které jsou obsaženy ve směsi odpadu komunálního. Pro tento odpad je využívána zkratka BRKO, což je biologicky rozložitelná část komunálního odpadu, pro kterou se díky jejímu znečištění hledá využití velmi těžce. Uvedený problém neexistuje pouze v České republice, ale ve všech civilizovaných státech.
Právní nástroje Evropské unie
Evropská komise vydává celou řadu předpisů různé závaznosti. Některé jsou přímo závazné (např. nařízení), jiné, jako například směrnice, jsou členské státy povinny implementovat do svých právních předpisů. Pro názornost jsou uvedeny některé z předpisů, které se zabývají problematikou BRO.
Pro odbornou „odpadářskou“ veřejnost je zásadním předpisem směrnice o odpadech. Nová rámcová směrnice o odpadech (směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic) [3] přináší řadu novinek. V článku 3 definuje biologický odpad jako „biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností a restaurací, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu“. Tento pojem uvádí však pouze některé vybrané bioodpady z celé řady ostatních, které je nutno řešit. Česká republika má ve svých předpisech zakotveny požadavky i pro další bioodpady.
Článek 22 směrnice o odpadech je věnován celému komplexu biologického odpadu. Členské státy přijmou v případě potřeby a v souladu s články 4 (Hierarchie způsobů nakládání s odpady) a 13 (Ochrana lidského zdraví a životního prostředí) opatření s cílem podpořit:
a) oddělený sběr biologického odpadu za účelem kompostování a anaerobní digesce odpadu;
b) zpracování biologického odpadu způsobem, který splňuje vysokou úroveň ochrany životního prostředí;
c) používání materiálů bezpečných z hlediska životního prostředí pocházejících z biologického odpadu.
Dále směrnice předpokládá možnost zavedení celoevropských kritérií odpadu pro kompost. Tato kritéria zahrnují kvalitativní a bezpečnostní požadavky tak, že kompostovaný bioodpad již nebude odpadem, ale bezpečným produktem, a tím bude posílena důvěra a trh. V současné době jsou národní pravidla v jednotlivých státech různá. Rozdíly se týkají kvality kompostu a dokonce i toho, zda je kompost produktem nebo odpadem.
Samostatně je řešeno nakládání s biologicky rozložitelnou složkou komunálního odpadu (BRKO) ve vztahu ke skládkování ve směrnici 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999, o skládkách odpadů [4]. Tato směrnice je hlavním podnětem pro lepší nakládání s bioodpady, neboť požaduje redukci skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu na 75 % v roce 2006, 50 % v roce 2010 a 35 % v roce 2016 množství tohoto odpadu produkovaného v roce 1995. Země s vysokou závislostí na skládkování (více než 80 %, včetně nových členských zemí EU, avšak také Velké Británie a Řecka) mohou posunout cíle maximálně o čtyři roky.
Jedním z velmi složitých a pro plnění povinností nákladných předpisů, který dne 3. října 2002 přijala EU, je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě [5]. Nařízení určuje přísná pravidla k ochraně zdraví zvířat a lidí, pro sběr, dopravu, ukládání, nakládání, zpracování a využití nebo odstranění všech vedlejších produktů živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Tato pravidla platí v celé EU od 1. května 2003. Od 1. května 2004 se týkají i České republiky a mají okamžitý dopad na způsob nakládání s tímto typem odpadů.
Nařízení č. 1774/2002 rozlišuje tři kategorie materiálů vedlejších živočišných produktů:
Materiál kategorie 1 – zahrnuje např.:
– všechny části těla včetně kůží těchto zvířat;
– specifikovaný rizikový materiál v případě, kdy nebyl odstraněn při likvidaci, a celá těla mrtvých zvířat obsahující specifikovaný rizikový materiál;
– všechen materiál živočišného původu shromážděný při čištění odpadních vod ze zpracovatelských zařízení, ve kterých je odstraňován specifikovaný rizikový materiál, včetně odpadu zachyceného na česlech, odpadu z lapačů písku, směsí tuku a oleje, kalu a materiálů odstraněných z odtoků těchto zařízení, s výjimkou materiálů neobsahujících žádný specifikovaný rizikový materiál nebo jeho části;
– kuchyňský odpad vzniklý v dopravních prostředcích mezinárodní přepravy.
Materiál kategorie 2 – zahrnuje např.:
– hnůj a obsah trávicího traktu;
– všechen materiál živočišného původu sesbíraný při čištění odpadních vod z jatek, včetně odpadu zachyceného na česlech, odpadu z lapačů písku, směsí tuku a oleje, kalu a materiálů odstraněných z odtoků těchto zařízení;
– produkty živočišného původu obsahující rezidua veterinárních léčivých přípravků a kontaminantů.
Materiál kategorie 3 – zahrnuje např.:
– části poražených zvířat, které jsou poživatelné v souladu s právními předpisy společenství, ale které nejsou určené pro lidskou spotřebu z obchodních důvodů;
– vedlejší produkty živočišného původu pocházející z výroby produktů určených pro lidskou spotřebu včetně odtučněných kostí a škvarků;
– zmetkové potraviny živočišného původu nebo zmetkové potraviny obsahující produkty živočišného původu, jiné než kuchyňský odpad, které nejsou již dále určeny pro lidskou spotřebu z komerčních důvodů nebo vzhledem k produkčním problémům či závadnému balení, které však nepředstavují žádné riziko pro zdraví lidí ani zvířat;
– skořápky, vedlejší produkty z umělých líhní, vedlejší produkty z porušených vajec, které pocházejí ze zvířat, jež nevykazují žádné klinické příznaky choroby přenosné tímto produktem na lidi nebo zvířata;
– kuchyňský odpad jiný než odpad uváděný jako materiál kategorie 1.
Z uvedených příkladů materiálů jednotlivých kategorií je patrno, že i některé z vedlejších živočišných produktů jsou odpady a nařízení č. 1774/2002 je uvedeno hlavně z důvodu objasnění určitých náročných požadavků v českých právních předpisech týkajících se těchto odpadů.
Dne 10. června 2008 byl komisí předložen návrh nového nařízení Evropského parlamentu a rady o hygienických pravidlech, pokud jde o vedlejší produkty živočišného původu. Cílem návrhu je umožnit konsolidaci všech prováděcích opatření a odchylek přijatých od používání nařízení do jediného textu. Přijetí tohoto návrhu povede ke zrušení stávajícího nařízení.
Směrnice, která by se zabývala pouze bioodpady, nebyla dosud vydána. Vývoj v Evropě kolem možného návrhu evropské směrnice o bioodpadu probíhá již řadu let. Již v roce 2000 byl vydán první návrh směrnice o bioodpadu, který byl následován druhým návrhem v roce 2001, a až 3. prosince 2008 komise zveřejnila diskusní dokument pod názvem Zelená kniha, který je v určitém smyslu pokračováním prací z let 2000 až 2001. Dokument nabízí přehled základních postupů pro nakládání s biologickým odpadem, které se v současnosti v EU používají, a hodnotí je z hlediska ekonomických, ekologických a společenských dopadů. Mezi současné techniky zahrnuje také systémy odděleného sběru, zejména pro zelený odpad. Konstatuje, že ačkoliv je skládkování nejméně vhodnou metodou, i tak se používá nejvíce, zejména v nových členských státech. Dalšími využívanými způsoby jsou spalování s nízkou nebo vysokou úrovní znovuzískání energie, biologické zpracování v podobě kompostování, anaerobní digesce (výroba bioplynu) a mechanicko-biologické zpracování (předúprava biologického odpadu spočívající v jeho třídění). Samotné ekologické a energetické přínosy závisejí na místních podmínkách (například na hustotě obyvatelstva, podnebí a existující infrastruktuře).
Zelená kniha by měla podnítit debatu o potřebě vypracování legislativního návrhu, který by směroval využití biologického odpadu k většímu podílu recyklace, energetickému využití, jakož i použití kompostu pro revitalizaci půdy.
Nakládání s BRO v České republice
Nakládání s bioodpady se v České republice řídí třemi základními zákony, a to zákonem o odpadech [1], zákonem o podpoře využitelných zdrojů energie [6] a případně zákonem o hnojivech [7]. Současné způsoby nakládání s bioodpady podle zákona o odpadech [1] jsou uvedeny v grafu 2.
Jak bylo již v úvodu uvedeno, i odpady mohou být zdrojem živin. Pokud po přepracování vyhovují požadavkům, které uvádí zákon o hnojivech formou prováděcích předpisů, jsou uváděny na trh jako hnojivo, pomocná půdní látka, pomocný rostlinný přípravek nebo substrát.
Energetickým využitím bioodpadů (biomasy) se zabývá zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů [6] a jeho prováděcí předpis vyhláška č. 482/2005 Sb., v platném znění (novela č. 453/2008 Sb.), o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů stanovení biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy [8].
Tyto předpisy upravují požadavky na podporu využití a trvalého zajištění zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů. Pro rozhodování, zda využít požadavky vyhlášky [8], je důležitá příloha č. 1 Zařazení druhů biomasy, které jsou předmětem podpory, do jednotlivých skupin podle kategorií, která uvádí základní dělení podle typu využité technologie.
Zákonem, který zastřešuje veškeré nakládání s odpady, je zákon o odpadech [1], který ve své hierarchii zdůrazňuje prevenci, následně pak materiálové a energetické využití. Preventivní přístup předcházení vzniku odpadů uvádí § 10 zákona s rozvedením pro biologicky rozložitelné odpady v § 10a. Jedním ze způsobů prevence je domácí kompostování (obr. 1). Zpracováním organické hmoty vznikající v domácnostech nedochází ve své podstatě ke vzniku odpadu, ale naopak doma produkovaná zbytková organická hmota je známým zahrádkářským postupem přeměněna na kvalitní kompost zpětně využitelný pro obnovu půdy.
Kvalitní kompost je možné rovněž získávat na základě sběru zeleného odpadu komunitním kompostováním v obcích. Sběr tohoto odpadu není dosud dostatečně rozšířen, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je obtížnost zajištění čistoty odpadu. Podle zatím realizovaných projektů je čistota odvislá jednak od typu území, kde se odpad sbírá (městská či vilová zástavba) do přistavených kompostérů (obr. 2) a jednak od osvěty spočívající v dostatečné informovanosti obyvatel. Projekty se také zaměřují buď na svoz obsahu kompostérů, nebo na umístění speciálního kompostéru pro vybranou skupinu občanů, kteří si „svůj“ kompostér plní a chrání před znečištěním.
Další možností k využívání bioodpadů jsou takzvaná malá zařízení. Tento pojem uvedla do života jedna z novel zákona o odpadech č. 314/2006 v § 33b. Malá zařízení mají umožnit obcím zjednodušení postupu při zakládání i provozu kompostáren. Je nutné zdůraznit, že zjednodušení jak schvalovacího postupu, tak provozu i kontrol, je spojeno s využíváním pouze vybraných druhů bioodpadů, tzv. zelených odpadů, jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady [9].
Jaké budou do budoucna využívány systémy sběru a zpracování bioodpadů z obcí a měst se bude odvíjet od situace v příslušném regionu.
Jednu z důležitých podskupin bioodpadů tvoří kaly z čistíren odpadních vod. Pojmy a požadavky na nakládání s kaly, zejména pro zemědělské využití, jsou zakotveny v zákoně o odpadech již od roku 2001. V tomtéž roce byla vydána prováděcí vyhláška [10], která uvádí podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě. Po vydání této vyhlášky došlo, podle oficiálních údajů, ke snížení objemu kalů aplikovaných na zemědělskou půdu. Jedním z uváděných důvodů bylo zatížení zvýšenou administrativou. Ochrana půdy je ve vyhlášce ošetřena i tím, že se před aplikací dokládá nejen kvalita kalů, ale i kvalita půdy, na kterou je kal aplikován. Z evidenčních dat posledních let se zdá, že si provozovatelé čistíren odpadních vod i vlastníci půd uvědomují, a to v zájmu nás všech, nutnost sledování kvality kalů, a tak se jejich množství aplikované na zemědělskou půdu opět zvyšuje. Je třeba znovu zdůraznit skutečnost, jak již bylo výše uvedeno pro celou skupinu bioodpadů, že i kaly přinášejí na půdu cenné živiny, které by jinak musely být dodávány umělými hnojivy.
Právním předpisem, který řeší biologicky rozložitelnou část komunálního odpadu a okrajově i nakládání s dalšími bioodpady, je vyhláška o ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu [11]. Tento předpis, vydaný v roce 2005, přinesl velmi silný nástroj pro snížení skládkování biologicky rozložitelných odpadů, zejména pro BRKO.
Příloha č. 4 této vyhlášky v bodě 8, odst. (d) uvádí: „Biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v Plánu odpadového hospodářství ČR a krajů (tj. snížit tento podíl do roku 2010 na 75 %, do roku 2013 na 50 % a do roku 2020 na 35 % celkového množství hmotnosti biologicky rozložitelného komunálního odpadu vzniklého v roce 1995)“.
Příloha č. 5 vyhlášky, část B, uvádí odpady, které lze ukládat jen za určitých podmínek, odst. (4): „Kompostovatelné odpady pouze, jedná-li se o kompostovatelné odpady v komunálním odpadu (skupiny 20 00 00 dle Katalogu odpadů), pro něž je harmonogram postupného omezování jejich ukládání na skládky stanoven v bodě 8 přílohy č. 4“.
Pojem kompostovatelný odpad byl specifikován pro účely vyhlášky č. 383/2001 Sb. [12] ve sdělení odboru odpadů MŽP. Část vyhlášky, která se týká skládkování, byla převedena v roce 2005 do vyhlášky nové, a to č. 294/2005 Sb. [11].
Ačkoli vyhláška o skládkování [11] v podstatě zakazuje ukládání kompostovatelných bioodpadů a omezuje ukládání BRKO, přesto stále spolu se zvyšováním produkce roste jejich množství ukládané na skládky. Bioodpady byly a stále jsou na straně jedné odstraňovány skládkováním jako odpad a na straně druhé chybí velké množství materiálu na rekultivace, překrytí skládek a odkališť apod.
V českém právním systému chyběl do roku 2008 předpis, který by uváděl pravidla pro využití upravených bioodpadů na půdu sice zemědělsky nevyužívanou, ale potřebnou živin. Zmocnění pro vydání takovéhoto prováděcího předpisu přinesla novela zákona o odpadech č. 314/2006 v § 33b. Vydáním této vyhlášky jsou známa jednotná pravidla, limitní hodnoty a tomu odpovídající využití pro skupinu odpadů, jejichž roční produkce činí miliony tun a zbytečně jsou ukládány na skládky. Prováděcí předpis k zákonu o odpadech č. 341/2008 [9], o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, byl vydán s hlavní cílem, kterým je vytvořit jednotná pravidla pro využití upravených bioodpadů na nezemědělské půdě a zaplnit tedy mezeru, která v právních předpisech byla. V době vzniku vyhlášky byl již brán v úvahu přístup tehdy ještě navrhované, ale dnes již platné nové rámcové směrnice o odpadech [3], a to ve stanovení konce odpadu, přechodu odpadu na výrobek. Ve vyhlášce [9] je rovněž, pokud to umožňovalo zmocnění zákona, použit také nový přístup ke vzorkování. Postup vzorkování je nutno zdůraznit, protože od tohoto kroku se ve své podstatě odvíjí všechny další kroky, jako jsou analytická stanovení kvality, práce se získanými daty a v závěru rozhodnutí, jak se získanou matricí zacházet.
Konečné znění vyhlášky [9] bylo vzhledem ke požadavkům legislativního schvalovacího řízení nakonec upraveno tak, že podstatná část je obsažena v přílohách. Paragrafová část vyhlášky je velmi stručná a obsahuje vlastně zmocnění uvedené v zákoně o odpadech. Podrobnější text, který nemohl zůstat součástí vyhlášky, byl zapracován spolu s dalšími informacemi do metodického návodu [13], který byl k vyhlášce vydán.
Jedním z rozhodovacích momentů budoucího provozovatele zařízení pro zpracování bioodpadů je ujasnění druhů odpadů, které bude využívat, jejich množství, kvalita a dostupnost. Aby bylo jednoznačně vyjádřeno, s jakými odpady se v zařízení nakládá, uvádí příloha č. 1 vyhlášky [9] seznam bioodpadů specifikovaných katalogovými čísly podle Katalogu odpadů [2]. Seznam je rozdělen na dvě části. První zahrnuje odpady, které mohou být využívány při aerobním či anaerobním způsobu zpracování v běžných zařízeních s poznámkami, jež upřesňují odpady, se kterými je nutno nakládat ve zpřísněném režimu. Druhá část přílohy uvádí odpady, při jejichž zpracování mohou být využita malá zařízení. Jedná se o odpady jednoznačné, nerizikové, nevyžadující zvláštní způsob zpracování. Jsou to, zjednodušeně vyjádřeno, zelené odpady, které nejsou kontaminované. Požadavky, které jsou na malá zařízení kladeny, jsou obsahem přílohy č. 3 vyhlášky. Uvedeny jsou také základní podmínky pro umístění, evidenci přijatých odpadů, obsah provozního deníku, požadavky na popis procesu a kontrolu. Vyhláškou byla stanovena jednoduchá pravidla pro budoucí i dosud existující malé „kompostárničky“, které jsou obhospodařovány způsobem obdobným jako doma na zahradě.
Vyhláška v příloze č. 2 dále uvádí technické a technologické požadavky pro základní typy zpracování, tj. aerobní (kompostování) a anaerobní proces (bioplynové stanice). Pro kompostování jsou technologické požadavky směřující ke stabilnímu a kvalitnímu produktu vyjádřeny zejména požadovaným teplotním režimem, který se odvíjí od velikosti zařízení.
Z požadavků na provoz bioplynových stanic vyplývá důraz na dodržení technologické kázně, která zabezpečí správný provoz tak, aby neobtěžoval okolí zápachem. Pro všechny typy zařízení samozřejmě platí požadavek na důsledné dodržování opatření stanovených zejména k ochraně vod a ochraně zdraví.
Vzhledem k tomu, že některé z bioodpadů mohou obsahovat potenciálně patogenní mikroorganismy (např. kaly z čistíren odpadních vod), je ve vyhlášce stanoven rovněž způsob kontroly zpracování bioodpadů z hlediska účinnosti hygienizace. Nejvíce kontrolovaný postup je vyžadován při zpracování odpadů, které spadají pod výše uvedený evropský právní předpis nařízení o vedlejších živočišných produktech [5]. Tento předpis je závazný pro všechny členské státy EU, a tedy i pro naši republiku. Odpady, které vyžadují zvláštní způsob nakládání odpovídající citovanému nařízení [5], jsou ve vyhlášce č. 341/2008 Sb. v příloze č. 1 označeny v seznamu bioodpadů kódem 1. Pro přiblížení se jedná např. o odpady ze stravování, odpady ze zpracování masa a mléka, některé odpady z kožedělného průmyslu. K provozu zařízení, která zpracovávají předmětné odpady, musí vydat souhlasné stanovisko příslušná veterinární správa.
Cílem vyhlášky [9] je především nastavit pravidla pro co nejširší využití bioodpadů. Vzhledem k tomuto cíli jsou nejdůležitějšími přílohami vyhlášky přílohy č. 5 – Hodnocení a kontrola výstupu, a příloha č. 6 – Zařazování výstupů ze zařízení do skupin podle způsobů využití. Základní tabulka pro hodnocení zpracovaných bioodpadů (tabulka 1) obsahuje limitní koncentrace rizikových látek a prvků.
Spolu s tabulkou uvádějící kritéria pro kontrolu účinnosti hygienizace (tabulka 2) tvoří základní podklad pro zařazení upravených produktů do příslušných skupin a tříd.
Jedná se o čtyři základní skupiny:
- 1. skupina – výstupy, které splňují požadavky na výrobky podle jiných právních předpisů (např. ovzduší, hnojiva);
- 2. skupina – výstupy, které splňují požadavky této vyhlášky a využívají se mimo zemědělskou a lesní půdu;
- 3. skupina – stabilizovaný bioodpad určený k uložení na skládku v souladu s vyhláškou č. 294/2005 Sb. nebo k jinému způsobu využití než výstupy skupiny 1 a 2;
- 4. skupina – výstupy ze zařízení k využívání bioodpadů, které nesplňují podmínky pro skupiny 1, 2 a 3 a které jsou odpady biologicky nerozložitelnými, určenými většinou k jejich odstranění.
U skupiny 2., u které se předpokládá nejširší uplatnění, došlo k rozdělení na třídy podle využívaných ploch:
– Třída I – určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro zeleň u sportovních a rekreačních zařízení včetně těchto zařízení v obytných zónách s výjimkou venkovních hracích ploch. Kritéria pro využívání na povrchu venkovních hracích ploch, která jsou vzhledem k ochraně dětí nejpřísnější, se řídí hygienickými požadavky.
– Třída II – určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro městskou zeleň, zeleň parků a lesoparků, pro využití při vytváření rekultivačních vrstev nebo pro přimíchávání do zemin při tvorbě rekultivačních vrstev, na území průmyslových zón, při úpravách terénu v průmyslových zónách. U této aplikace je upřesněno množství a časový interval aplikace. Pro uvedená místa a účely je možné užívat i třídu I;
– Třída III – určena pro využití na povrchu terénu vytvářeného rekultivačními vrstvami zabezpečených skládek odpadů podle ČSN 83 8035 Skládkování odpadů, nebo pro filtrační náplně biofiltrů (kompost). Pro uvedené účely je možné užívat i třídu I a třídu II.
Při stanovení limitů pro vybrané způsoby použití byl brán v úvahu i princip předběžné opatrnosti, aby nedošlo při aplikaci přepracovaných bioodpadů na půdu k újmě na zdraví či životní prostředí.
Jak je výše uvedeno, vyhláška [9] (jako první z prováděcích k zákonu o odpadech) stanovuje režim přechodu odpadu na výrobek, a to tak, že pokud produkt, který vznikne přepracováním bioodpadu na zařízení, splňuje požadavky dané vyhláškou, stává se výrobkem se všemi pravidly, končí tedy tok odpadu. Teprve praxe ukáže, zda právní mezera, kterou vyhláška vyplnila, přinese i zvýšení objemů bioodpadů, které jsou využívány na půdu a ne odstraňovány skládkováním.
Podle legislativních pravidel není možné vyhláškou řešit veškeré podrobnosti, které se váží na jednotlivá ustanovení právního předpisu. Proto byl vydán metodický návod o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady [13], který byl ještě rozšířen o vysvětlení dalších požadavků kladených na nakládání s bioodpady, a do příloh byla vložena důležitá ustanovení s vazbou na řešenou problematiku.
Ve vztahu k zákonu o odpadech metodický návod vysvětluje především požadavky na provoz komunitních kompostáren podle § 10a zákona o odpadech a malých zařízení podle § 33b odst. 1 písm. a) zákona o odpadech.
Dále uvádí požadavky zákona o hnojivech vztahující se k uvádění kompostů a digestátů (produkt bioplynové stanice) do oběhu. V metodickém návodu jsou také uvedeny základní požadavky na provoz zařízení na zpracování BRO v případech, kdy jsou zpracovávány vedlejší živočišné produkty (VŽP).
Druhá kapitola Definice a pojmy je jedna z nejdůležitějších pro to, aby byla pro všechny problematika bioodpadů pochopitelná. Původně měl být tento text jedním z paragrafů vyhlášky, ale legislativní proces toto nepovolil.
Vysvětlení pojmů je důležité proto, aby nedocházelo k jejich různým výkladům a zároveň bylo vždy všem jasné, o co se jedná. Konečné znění definic a pojmů vzešlo z diskuse odborníků z oboru.
Metodický pokyn se podrobněji věnuje také malým zařízením, jejich povolovacímu procesu a kontrole. Protože malá zařízení mají odlišný povolovací proces, je zde uveden návod pro potřeby praxe v příloze č. 2 Doporučený obsah žádosti o vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností k provozu malého zařízení.
Jednou z možností prevence vzniku odpadů je zavedení komunitního kompostování. Na území obce jsou sbírány a shromažďovány rostlinné zbytky po údržbě zeleně a následně zpracovávány na zelený kompost. Produktem komunitního kompostování je výhradně zelený kompost, který může být využit k údržbě a obnově veřejné zeleně obce. Další podrobnosti včetně doporučených dávek aplikovaného kompostu uvádí samostatná kapitola metodického návodu.
Ne vždy je správně chápáno ověření účinnosti procesu hygienizace zpracovávaných bioodpadů, kdy tento proces musí proběhnout, kontrola tohoto procesu, jakých odpadů se týká apod. Pro využití v praxi jsou v textu návodu [13] uvedeny další podrobnosti.
Všichni pracovníci v oblasti odpadového hospodářství znají pojem evidence odpadů a s tím spojené povinnosti vyplývající ze zákona o odpadech. Všem těm je věnován odstavec, který upřesňuje zařazení stabilizovaného odpadu pod příslušné katalogové číslo. Tento návrh zařazení opět, jako řada dalších uvedených doporučení, vyplynul z diskuse odborníků pro to, aby byl přístup v rámci republiky co možná nejjednotnější. Pro evidenci je rovněž podnětné uvedení společného sdělení ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství k vyjasnění, kdy hnůj chápat jako hnojivo a kdy se hnůj stává odpadem. Vydané sdělení vychází i z rozsudků soudního dvora a ve své podstatě uvádí, že zvířecí trus, hnůj, kejda se stávají odpadem, pokud se jich držitel zbavuje, zamýšlí nebo musí zbavit.
Jak již bylo uvedeno, některé předpisy vydané Evropskou komisí platí přímo pro všechny členské státy. Protože jednotlivá ustanovení nařízení o vedlejších živočišných produktech [5] jsou ve vztahu k nakládání s odpadu poměrně složitá, vložili autoři do metodického návodu samostatnou kapitolu, která uvádí povinnosti, které z tohoto nařízení vyplývají pro bioplynové stanice a kompostárny.
Velmi prospěšnou částí vydaného metodického návodu je zapracování příloh obsahujících stanoviska a sdělení o jejichž existenci často provozovatelé zařízení, či původci odpadů nemají informace. Kromě již citovaného návrhu žádosti k povolení malého zařízen (příloha č. 2) je v příloze č. 1 návodu uveden vzor obecně závazné vyhlášky obce, kterou se stanoví systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce.
Obsáhlé diskuse byly vedeny na téma vhodnosti instalací kuchyňských drtičů potravin. I k tomuto tématu bylo vydáno společné stanovisko příslušných odborů ministerstev životního prostředí a zemědělství, ze kterého jednoznačně vyplývá co je kuchyňský odpad, co odpadní voda a jaký musí případně proběhnout povolovací proces při instalaci.
Několikrát je v textu uvedeno zařazování odpadů pod jednotlivá katalogová čísla. Pro názornost je k některým katalogovým číslům uvedeno vysvětlení a příloha metodického návodu rozvádí tímto přílohu vyhlášky.
Velkým přínosem metodického pokynu je v prvé řadě určitě to, že některé pojmy či ustanovení vyhlášky jsou zde rozvedeny podrobněji a vyhláška o podrobnostech nakládání s bioodpady se stává pochopitelnější.
Seznam právních norem, na které se odvolává příspěvek
[1] Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
[2] Vyhláška č. 381/2001 Sb., v platném znění, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů)
[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 98/2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic, tzv. rámcová směrnici o odpadech ze dne 22. listopadu 2008
[4] Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů
[5] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o veterinárních a hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu
[6] Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)
[7] Zákon č. 9/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů
[8] Vyhláška č. 482/2005 Sb. v platném znění (novela č. 453/2008 Sb.) o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů stanovení biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy
[9] Vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady
[10] Vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě
[11] Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/20001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
[12] Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady v platném znění
[13] Metodický návod o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady podle stávajících právních předpisů
Klíčové informace
- V současné době jsou mezi odbornou veřejností a státní správou vedeny obsáhlé diskuse o tom, jak splnit požadavky skládkové směrnice zapracované do našich právních předpisů (např. vyhlášky č. 294/20050 Sb., Plánu odpadového hospodářství České republiky).
- Požadavky se týkají snížení objemů ukládaných biologicky rozložitelných odpadů včetně BRKO na skládky a především toho, jak využít potenciál v těchto odpadech uložený.
- V řadě případů mohou být předmětné odpady náhradou neobnovitelných zdrojů surovin a energie.
- Zpracované kvalitní bioodpady mohou rovněž prospět k obnově kvality půdy.
Ing. Dagmar Sirotková
Centrum pro hospodaření s odpady
Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, v. v. i., v Praze.
