Maloobchodní řetězce bohatnou. Rozdíl mezi cenou, kterou zaplatí dodavatelům a cenou, za niž zboží prodávají, neustále roste, takže spotřebitelé platí víc, než by museli. Tak lze stručně shrnout informace, s nimiž přišla minulý týden potravinářská komora. Řetězce nechávají údaje, jimiž komora dokládá svoje závěry, většinou bez komentáře, případně je podobně jako zástupci svazu obchodu a cestovního ruchu označují za zavádějící a zkreslené.
Faktem nicméně zůstává, že na zmíněném rozdílu cen celý obchod odnepaměti stojí a že jeho cílem bylo vždy dosáhnout co nejvyššího zisku. Takže právě tohle bychom asi obchodníkům vyčítat neměli. Něco jiného je otázka přiměřenosti či využívání tzv. nekalých praktik. Zde ovšem záleží na tom, kdo a z jakých pozic chování obchodníků posoudí a co z takového posudku prakticky vyplyne. Maloobchodní řetězce mají různé obchodní politiky, a i když se například zákon o významné tržní síle snaží vnést určité normy do vztahů mezi obchodníkem a dodavatelem, jejich konečnou podobu nakonec vždy určuje dohoda konkrétních dvou subjektů a pokud je uzavřena, v podstatě není co řešit.
Stát možná má určité možnosti, ale pochopitelně se do podobných sporů nijak nehrne. Ministr zemědělství sice inicioval vytvoření pracovní skupiny, která by měla vztahy mezi řetězci a jejich dodavateli řešit, ale jediný, kdo případné spory může opravdu vyřešit, je nakonec stejně soud či arbitráž.
I přes jistou bezzubost je ale snaha potravinářské komory zveřejňovat údaje o přirážkách velmi záslužná a mnoha lidem by mohla otevřít oči. Ne bezdůvodně jsou totiž tuzemští spotřebitelé známi svojí jednostrannou orientací na co nejnižší cenu, a právě proto by mohli ke změně nekorektního chování řetězců přispět. Například tím, že by nakupovali u obchodníků, kteří svoje obchodní přirážky nadměrně nepřifukují.*
