Výživou telat se v posledních letech zabývalo mnoho odborných článků. Pozornost je zaslouženě věnována především mlezivové výživě, ale i mléčné výživě. Zde jsou velké rezervy. Ošetřovatelé a jejich pracovní návyky a zažité postupy jsou nejrizikovějšími faktory, které rozhodují o úspěchu odchovu, resp. celého chovu.
V mnoha chovech totiž stále chybí efektivní kontrolní a motivační mechanismy pracovníků. Tyto jsou zvláště potřebné tam, kde se stádem pracují lidé, kteří nemají zemědělské vzdělání, ale pouze úzký citový vztah kezvířatům.
To, že v České republice existují rezervy v odchovu telat, dokazuje fakt, že v roce 2010 uhynulo celkem 42 400 telat, což při 4333 Kč na kus odpovídá ztrátě 184 milionu Kč.
Pozornost bude zaměřena na specifikování nejčastějších rezerv u telat v období mléčné výživy.
Průzkum v odchovu telat
V roce 2010 byl Výzkumným ústavem živočišné výroby, v. v. i., oddělením technologie a techniky chovu hospodářských zvířat, uskutečněn průzkum v odchovu telat v období mléčné výživy na 21 farmách v Pardubickém a Královéhradeckém kraji.
Zjišťováno a měřeno bylo více než 350 ukazatelů, které se mj. týkaly managementu porodu, poporodní péče, mlezivové a mléčné výživy, odstavu, ustájení telat, zoohygieny, zootechnické práce (odrohování, vážení, značení telat) atd.
Nejvíce rizikových faktorů bylo zjištěno v období mlezivové a mléčné výživy, v poporodní péči o narozená telata, odstavu, ustájení telat, odrohování aj. Na hodnocených farmách byly průměrné ztráty telat do odstavu 18,4 % (z toho 49 % představují mrtvě narozená telata a 51 % úhyny telat do odstavu).
Zásady úspěchu
Podstatné je zmínit funkci jícnové rýhy a čepcobachorového splavu.
Při příjmu mléčného nápoje telaty dochází ke stahům jícnové rýhy a uzavření čepcobachorového splavu, což zajišťuje tok mléka (nápoje) přímo do slezu. Intenzita uzavření rýhy a splavu je ovlivněna mnoha stimuly, mj. sacím a polykacím reflexem, čichovým, chuťovým a zrakovým vjemem, teplotou nápoje, způsobem napájení apod.
U telat s nedokonale uzavřeným splavem totiž může docházet k průtoku mléka do bachoru nebo čepce, a tím i ke vzniku zažívacích problémů. Technika, resp. způsob napájení je jedním z mnoha rizikových faktorů. Telata, která jsou napájena z volné hladiny, mají riziko průtoku většího objemu mléčného nápoje do bachoru mnohonásobně vyšší, a to ve srovnání s telaty, která mléčný nápoj přijala „cucákem“ (vědrem nebo láhví). K příčinám nedokonalého uzavření rýhy a splavu patří mj. i „hltavý“ příjem mléčného nápoje. Pokud dochází k opakovanému průtoku většího objemu mléka do bachoru, pak u telat lze pozorovat výskyt tzv. prověšených břich, která se nápadně podobají tzv. senným břichům. Přítomnost mléčného nápoje v bachoru vede k jeho fermentaci, v důsledku toho dochází k poklesu pH. Mírně kyselé prostředí bachoru vyhovuje spíše kvasinkám než mnoha žádoucím bakteriálním kmenům, které fermentují starterovou výživu a produkují těkavé mastné kyseliny, které příznivě působí na rozvoj bachorových papil. Aby bylo eliminováno riziko průtoku mléka do bachoru, je vhodné přejít od napájení telat z volné hladiny k napájení za pomoci vědra nebo lahví s „cucákem“ .
Jak často předkládat mléčný nápoj telatům?
Obecnou praxí v odchovu telat je napájení dvakrát za den, a to v ranních a pozdně odpoledních hodinách, a to bez ohledu na roční období. Napájení telat třikrát za den mlékem nebo mléčnou krmnou směsí je praktikováno jen v malé části chovů. Častým argumentem chovatelů proti napájení třikrát za den je „nedostatek pracovních sil“. Výhody jsou však přitom zřejmé. Jde především o rozdělení celkové denní dávky mléčného
nápoje do menších porcí. Pro telata je napájení vícekrát denně fyziologičtější. Pravidelnější přísun živin, energie a tepla z nápoje má své opodstatnění především v zimních měsících, kdy požadavky na energii při teplotě vzduchu pod –4 °C jsou až o 30 % větší. Navíc častější podávání menšího množství mléčného nápoje příznivě působí také na samotné zažívání. Napájení jedenkrát denně je na štěstí praktikováno v našich chovech jen výjimečně.
Je důležitý postoj telete při napájení?
Při pití z vědra tele zaujímá nepřirozenou polohu, kdy hlava směřuje dolů. U pití z láhve nebo vědra opatřeného „cucákem“, které je zavěšeno na konstrukci individuálního nebo skupinové boxu, je krk skloněn mírně dolů a hlava je mírně zvednutá. Tele tak zaujímá postoj, který se přibližuje tomu přirozenému při sání mléka od matky. Samozřejmě, i zde záleží na optimální výšce umístění vědra či láhve.
Problémy se vzájemným vysáváním telat?
Chování telete je dobrým indikátorem pohody, které může chovatele upozornit na řadu nedostatků, např. ve výživě. Jedním z důležitých ukazatelů nepohody telat je výskyt tzv. nevýživného sání. Nevýživné sání je dáváno do kontextu jednak s kvalitou a množstvím podávaného mléčného nápoje (např. nedostatek energie), ale i se způsoby napájení (neukojený sací reflex při pití z volné hladiny, velmi rychlý příjem mléčného nápoje apod.). K typickým projevům nevýživného sání patří mj. „ocucávání“ a olizování konstrukce boxu, vzájemné olizování telat ve skupině (ale i u špatně situovaných a technologicky nevhodných venkovních individuálních boxů či kotců), vzájemné cucání pupků, případně vemínek apod., a to po nakrmení.
Telata, která se vzájemně vysávají, olizují si uši, mulec a srst, mohou mít později zažívací problémy. Přenos řady, zejména zažívacích chorob je zde prokazatelně rychlejší než u individuálně ustájených telat. Navíc, při vzájemném olizování dochází i k polykání srsti ostatních telat, což může vyústit až ve vzniku tzv. bezoárových koulí ve slezu (shluky chlupů a částeček starterového krmiva).
Znovu je nutné zdůraznit, že u telat, kterým je podáván mléčný nápoj přes „cucák“, je četnost projevů nevýživného sání nižší, a to v porovnání s telaty, která jsou napájena z volné hladiny. Pokud jsou navíc ustájena skupinově, pak frekvence výskytu nevýživného sání, vzájemného olizování a vycucávání je častější než u telat individuálně ustájených. U skupinového napájení telat přes vědra s „cucákem“, dochází obvykle k velmi rychlému příjmu mléčného nápoje silnějšími telaty s následnou snahou zmocnit se porce sousedního telete. Tomu se lze bránit pouze poutáním telat při krmení, nebo opatřením napájecího místa clonami, které zabrání teleti se dostat k mléčnému nápoji svého souseda. V případě, že jsou telata krmena mlékem nebo mléčnou krmnou směsí z volné hladiny žlabu, je většina nápoje vypita hmotnostně nejtěžšími telaty, zatímco telata mladší a hmotnostně lehčí se k nápoji velmi často vůbec nedostanou. To má za následek hmotnostní a logicky i rámcovou nevyrovnanost skupiny. Silnější telata mohou mít v důsledku příjmu velkého objemu mléčného nápoje – tzn. přepití, zažívací problémy.
Napájet z volné hladiny nebo přes „cucák“?
Při průzkumu na vybraných farmách v ČR, kdy telatům bylo nejčastěji podáváno 2,5 litru mléčného nápoje na jedno krmení, byla naměřena průměrná doba sání telat 3,2 minuty (pití z vědra s „cucákem“), zatímco u telat pijících z volné hladiny jen 42 sekund. Jestliže tyto zjištěné hodnoty porovnáme s přirozeným sáním mléka teletem od matky, které se pohybuje mezi 0,6 až 0,9 kg mléka za minutu, mezi 2. a 8. týdnem věku, zjistíme, že stejný objem mléka (2,5 l) tele od matky přijme sáním za 4,3 až 2,8 minuty.
Telata napájená z volné hladiny (vědra, misky) tedy pijí 6x až 7x rychleji, než je tomu při přirozeném sání od matky, zatímco telata napájená z „cucáku“ pak „pouze“ 1x až 1,5x rychleji. Rychlost příjmu je u „cucáků“ závislá i na tvaru a průměru jeho perforace. Telata v řadě chovů nemají příliš mnoho „práce“ se sáním mléka, pokud je perforace příliš velká, což na jednu stranu ulehčuje práci ošetřovateli (doba krmení telat je krátká), na druhou stranu to je spojeno s řadou nevýhod.
Rychlost příjmu mléka teletem ovlivňuje jak produkci, tak i objem spolknutých slin. Z výše uvedeného je zřejmé, že „hltavé“ pití z volné hladiny nebude zajišťovat dostatečné proslinění mléka, což může ovlivnit i jeho samotné trávení. Podle zahraničních studií je produkce slin 3x až 5x vyšší u telat, která sají mléko nebo mléčnou krmnou směs přes „cucák“, a to v porovnání s telaty, která pijí z volné hladiny. Ve slinách je například obsažena lipáza, která se podílí na trávení tuku ve slezu. Aktivní sání menších dávek nápoje v porovnání s hltavým pitím z volné hladiny stimuluje slez nejen k vyšší produkci trávicích enzymů, ale také k vyšší produkci žaludečních šťáv. Tím se stává trávení a vstřebávání živin (tuku, bílkovin) v tenkém střevě nejen efektivnější, ale i rychlejší.
U napájení z věder (misek) je nutné zmínit ještě jeho další úskalí. Jedním z nich je namáčení hlavy do mléka, což v zimních měsících obnáší riziko vzniku omrzlin. V letních měsících jsou zbytky mléka velmi dobrým lákadlem-atraktantem pro mouchy. Také tvar a barva vědra jsou důležité. U některých maloprůměrových a užších typů se může stát, že v důsledku rychlého sání, zejména u starších telat se vytvoří takový podtlak, že může docházet i k udušení takto uvízlého jedince.
Hygiena napájení?
Výše uvedené základní argumenty většinou mluvily v neprospěch napájení telat z volné hladiny. Musíme však poznamenat, že ani napájení telat „cucáky“ není dokonalé, a to zvláště tehdy, pokud nejsou v chovech dodržovány základní hygienické zásady (vyplachování zbytků mléka vždy nejprve studenou vodou, poté použít čisticí prostředek, vše mechanicky umýt, řádně vše znovu opláchnout a uložit nádoby a „cucáky“ na čisté místo).
Používání dezinfekčních prostředků v týdenních, ale i kratších termínech doporučujeme, a to zvláště tam, kde jsou problémy s chorobami respiračního a zažívacího traktu. Pozornost zasluhují zejména hadičky a vnitřní plochy „cucáků“. Pravidelná kontrola poškození „cucáků“ a výměna těch, které jsou rozkousané nebo popraskané, by měla být samozřejmostí. „Cucáky“ napojené na hadičku, které jsou upevněny do dřevěné podložky v čelní konstrukci boxů, jsou systémem, kde nároky na pravidelnou hygienu jsou podstatně vyšší (zvláště pravidelná očista hadiček a dřevěné podložky).
Zvýšenou pozornost si zaslouží i počet dostupných napájecích nádob. Často můžeme zaznamenat případy, že ošetřovatel krmí velký počet telat omezeným počtem napájecích nádob. Ty jsou po nakrmení první skupiny telat opětovně naplněny a předkládány další skupině telat, často bohužel bez předchozího, alespoň opláchnutí nebo umytí, zejména „cucáků“. Riziko přenosu infekce je zde pak podstatně vyšší než v chovech, kde každé tele má svou nádobu. Pro napájení nemocných telat by měly být vyčleněny samostatné nádoby, kde jejich řádné umytí a dezinfekce po každém krmení jsou nezbytné.
Proč je voda nutná?
Úloha vody je u telat zcela neoddiskutovatelná. Její příjem totiž příznivě ovlivňuje bachorové prostředí a velmi úzce souvisí i s příjmem starteru. Pokud voda nevstupuje do bachoru, ale odchází přímo do slezu, klesá i příjem starteru a vývoj bachoru je omezený.
Jednou ze základních chyb je brzké podávání vody po napojení telat mléčným nápojem. Optimální je podávat vodu za 15 až 20 minut po předchozím napájení mlékem. Pouze tak totiž voda protéká jícnem přímo do bachoru a nikoliv čepcobachorovým splavem do slezu. Časné podání vody po nakrmení telat mlékem, pak může vést k dietetickým průjmům apod.
Rozhodující je také kvalita vody. Pokud voda obsahuje i zbytky mléka, nedochází k jeho žádoucímu vtékání do bachoru, ale opět do slezu. Navíc mléčně zakalená voda často vypovídá o úrovni hygieny napájení telat na farmě.
Teplota předkládané napájecí vody telatům by měla být vždy o něco nižší, než je teplota mléčného nápoje. Optimální je celoročně podávat vlažnou vodu o teplotě zhruba 20 °C. V letních měsících pak u starších telat vodu chladnou.
Nádoby s nápoji by měly být v dostatečné vzdálenosti od starteru. Pokud jsou blízko sebe, riziko jeho znehodnocení v důsledku odkapávání vody nebo mléčného nápoje do starteru roste, zatímco ochota telete přijímat takto znehodnocený starter naopak klesá. Velké množství předkládaného starteru i jeho permanentní doplňování jsou také obrovskou rezervou, kterou si chovatelé často ani neuvědomují. Zaplísněný a rozdrcený starter u dna nádob je bohužel dosti běžným jevem. Jen málokterý chovatel odstavuje telata na základě skutečně přijatého množství starteru. Proč? Protože se denní spotřeba většinou nesleduje!
Co na závěr?
Cílem tohoto příspěvku bylo zpřehlednění základních poznatků o způsobech napájení telat v období mléčné výživy, jejich výhodách a nevýhodách.
Výsledky v odchovu telat velmi často souvisí i s objemem finančních prostředků, které jsou na něj vynakládány. Mnohdy ošetřovatelům chybí základní pracovní pomůcky, čisticí prostředky, jindy zase chybí vhodné zařízení pro transport mléčného nápoje z přípravny k ustájeným telatům.
Jednou z možností je využít vozíky na přípravu a přepravu mléčného nápoje, které jsou opatřeny míchacím zařízením, pasterem i dávkovací pistolí apod. Celá řada problémů a starostí s krmením telat takto zcela odpadá (nevhodná teplota nápoje, nepřesné, mnohdy nahodilé odměřování dávek nápoje apod.).
Nezpochybnitelná je také menší fyzická námaha pracovníků (zejména žen) při manipulaci s velkými objemy přepravovaného mléka při krmení. Také úspora pracovního času není zanedbatelná, proto „ušetřený“ čas pracovníků je možné věnovat následné péči o telata a jejich sledování.
Autoři tohoto příspěvku navázali četné kontakty s chovateli a jsou stále připraveni k navázání aktivní a úzké spolupráce formou auditů, zpracování návodů, ale i proškolení zootechniků i ošetřovatelů. Ono totiž léčení tzv. provozní slepoty je nezbytnou součástí sebezdokonalování, a to v jakémkoliv oboru lidské činnosti.
Příspěvek vychází z řešení výzkumného záměru MZE 0002701404.
Klíčové informace
– Období do odstavu telat je specifické tím, že v jeho průběhu dochází k prolínání dvou dieteticky odlišných období. Prvním je období mléčné a druhým období rostlinné výživy.
– K bezproblémovému odchovu i odstavu, a to s minimálními ztrátami je nezbytné, aby přechod z mléčné výživy na rostlinnou byl bezchybně zvládnutý.
– Úspěch lze zaručit jen tehdy, pokud chovatel pochopí anatomicko-fyziologické zvláštnosti telat.
Ing. Stanislav Staněk, DiS.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves
oddělení technologie a techniky chovu hospodářských zvířat
Doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc.
technolog–specialista
