Letošní jaro je druhé a poslední, kdy pěstitelé u nás sejí cukrovku za jistot, které všem řepařům v Evropské unii skýtá desítky let platný cukerní pořádek. O tom, že současný ochranný režim je nadále neudržitelný, málokdo pochybuje. Jak hluboká bude chystaná reforma, napoví oficiální výsledek soudní pře tří zemí proti EU vedený na půdě Společné obchodní organizace, který se očekává koncem tohoto měsíce.
Pokud WTO při odvolacím řízení rozhodne ve prospěch trojice zemí napadajících unijní cukerní pořádek, tzn. Brazílie, Thajska a Austrálie, bude muset Evropská unie od druhé poloviny příštího roku snížit produkci cukru o 25 procent. Na nedávné valné hromadě Svazu pěstitelů řepky Čech to uvedla Eva Divišová z ministerstva zemědělství s tím, že verdikt má padnout 28. dubna. „Během letních měsíců by se pak měl v rámci unie projednat návrh cukerní reformy, která se v prosinci dostane na program WTO,“ dodala.
Zemědělská komisařka Mariann Fischerová Boelová trvá na principech cukerní reformy, kterou předložil ještě její předchůdce Franz Fischler. Pokud by členské země nebyly schopny se na této otázce dohodnout, nevylučuje Boelová liberalizaci trhu jako další variantu možnou od 1. července příštího roku.
Česká republika nadále rozhodně odmítá navrhované 16procentní krácení součtu kvóty A a B a trvá na nedotknutelnosti kvóty A, která odpovídá tuzemské spotřebě cukru. „Zamýšleným krácením by plocha cukrovky u nás poklesla nejméně o deset tisíc hektarů. Po třech letech reformy by ČR získala na kompenzaci 39 milionů eur, ale záleží, jak se tyto peníze budou rozdělovat,“ řekla Divišová. Kdyby se náhrady za ztráty způsobené poklesem ceny cukrovky – postupně až o 37 procent - vyplácely přímo pěstitelům, mohly by podle ní představovat na hektar kolem 17 až 18 tisíc korun. Předložený návrh však počítá se zahrnutím kompenzace do zjednodušené platby na plochu, tzv. SAPS, a tedy rozmělněním na každý hektar zemědělské půdy v republice. „Prosadit komoditně cílenou kompenzaci bude složité. Měl by být alespoň schůdný systém, jaký je u škrobu, kde část podpory je vázána na hektar a část na komoditu,“ předpokládá Divišová.
V současné době se diskutuje o další možnosti cukerní reformy, a to prostřednictvím restrukturalizačního fondu. „Restrukturalizační schéma je založeno na bázi dobrovolného opuštění produkce cukrovky a odprodeje přidělených kvót cukru jako proces řízený Evropskou komisí. Nabízená cena by vycházela z principu - čím dříve se kvóta prodá, tím více za ni bude zaplaceno. Cílem tohoto systému, který by měl fungovat nejvýše dva roky, by bylo vykoupit maximální objem kvóty ještě před osevem v roce 2006. Cílový objem takto vykoupených kvót, které pak zaniknou, může být až čtyři miliony tun.“ Takto je popsána myšlenka restrukturalizačního fondu v podkladech svazu pěstitelů pro valnou hromadu, která se konala první dubnový čtvrtek v Loučeni.
Na letošní srpen připadá patnáctileté výročí existence Svazu pěstitelů cukrovky Čech. V roce 1990 měl svaz 172 členů s průměrnou výměrou 265 hektarů. Dnes je průměrná výměra 300 členů přibližně 80 hektarů s rozmezím od pěti do 500 hektarů.
S unií srovnatelní
Tuzemští pěstitelé cukrovky prokázali v rámci Evropské unie svou konkurenceschopnost, konstatoval na jejich shromáždění v Loučeni předseda českého svazu Zdeněk Joudal. V poslední kampani se u nás vyrobilo 554 tisíc tun cukru (tzn. asi o sto tisíc tun více než je národní kvóta) z cukrovky vypěstované na výměře 69 tisíc hektarů při hektarovém výnosu 50,6 tuny a průměrné cukernatosti 18,5 procenta. Výnos bílého cukru činil v uplynulém roce osm tuny z hektaru, výnos polarizačního cukru 9,37 tuny z hektaru. Pro srovnání: v roce 1990 se u nás vyrobilo 540 tisíc tun cukru, ovšem cukrovka se tehdy pěstovala na 118 tisících hektarů, průměrný výnos byl pouhých 34 tun z hektaru při cukernatosti 16 procent, výnos bílého cukru z hektaru představoval 4,5 tuny.
„Jsme konkurenceschopní, ale to platí za současné držby půdy. Vliv na naši schopnost obstát bude mít i to, jak budou od roku 2007 odstupňovány platby podle velikosti zemědělských podniků,“ konstatoval předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský. Jak doplnil, každý členský stát unie se může rozhodnout, jak si toto upraví. „Kupříkladu Anglie bude poskytovat plné platby farmářům do 350 hektarů, u výměry do 700 hektarů je bude omezovat a podniky s vyšší plochou nebudou dostávat žádné. Polsko hodlá poskytovat plné platby do 50 hektarů a nad 300 hektarů už nic,“ zmínil Jirovský přístupy některých států.
