Nároky na výživu a krmení prasnic

Ve spojitosti s nízkou dědivostí plodnosti u prasnic vystupují do popředí faktory vnějšího prostředí. V souvislosti s posunutím genetického potenciálu směrem k vysokému nasazení svaloviny se zvyšují nároky na výživu, ustájení, klimatické podmínky a hygienicko-zdravotnická opatření. Prasnice moderních hybridů jsou zmasilejší a mají větší tělesný rámec, což vede k většímu nároku na živiny.

I když mají vesměs sníženou denní schopnost příjmu krmiva, schopnost k produkci mléka se zvýšila až o 30 % a obsah energie v mléce prasnic vzrostl o 14 %.
Zkrátila se sice doba laktace na 21 až 26 dnů, ale možnost organismu prasnice dosáhnout pozitivní energetické bilance během kojení je omezena (Prášek, 2003).
Především prasnice na prvním vrhu často ztrácí mnoho ze své hmotnosti a kondici, což prodlužuje interval pro následné zapuštění, způsobuje méně výrazné projevy říje, snížené zabřezávání a menší přežívání embryí.
Obecně lze říci, že nežádoucí je jak příliš intenzivní, tak i nedostatečná výživa. K efektivnímu využití prasnic v reprodukci je nutné dávkovat krmivo podle kondice s přihlédnutím k reprodukčnímu cyklu a podmínkám ve stáji.
Prasnice značnou část života, konkrétně období kojení, překonají v režimu negativní energetické bilance, tj. ve stavu, kdy výdej živin a energie z těla je vyšší než příjem krmivem. Tento jev se projevuje přirozeným poklesem hmotnosti těla prasnice, zejména ve druhé fázi laktace. Kromě uvedeného je výrazný rozdíl v účinnosti využití živin krmiva v průběhu reprodukčního cyklu. Zatímco obvyklá denní dávka (2,4 kg krmné směsi) postačuje jalovým prasnicím pouze k pokrytí záchovné potřeby, u gravidních prasnic za dobu 115 dnů březosti vyvolává zvýšení hmotnosti těla o 40 až 50 kg. Záchovná potřeba s hmotností ale i s věkem zvířete narůstá. Zjednodušeně lze říci, že zestárnutí prasnice o jeden rok přináší s sebou při stejné hmotnosti a vnějších podmínkách navýšení denní záchovné potřeby kompletní krmné směsi o 100 až 150 g. Prasnice na 5. až 6. vrhu musí tedy na záchovu vlastní existence ročně vynaložit asi 660 kg směsi, zatímco mladá prasnice na 1. až 2. vrhu o 110 kg směsi za rok méně (Kodeš et al., 2001).

Březí prasnice

Potřeba energie závisí na mnoha faktorech, jako je velikost těla, růst, složení těla, fyzická aktivita, teplota prostředí a ustájení, mléčná produkce atd. Cílem výživy prasnic v době březosti je zabezpečit záchovnou potřebu prasnice včetně termoregulace a potřeba na produkci je složena z potřeb na reprodukční přírůstek, jako je růst plodů, tvorba plodové vody, placenty, rozvoj celé dělohy a mléčné žlázy, přírůstek hmotnosti prasnice (Close, Cole, 2000). Podceňování přesného krmení během březosti vede ke snížení příjmu krmiva v době kojení, předčasnému vyřazování prasnic a vysoké embryonální mortalitě. Mezi nejdůležitější faktory patří udržení vhodné kondice prasnic. Je prokázáno, že tzv. žírná kondice snižuje apetit, naopak prasnice ve slabé až kachektické kondici bude neustále v negativní energetické bilanci a ani vyšší příjem směsi nebude v krátké době kojení stačit. Kondici prasnice před porodem je možné zjišťovat dvěma způsoby:
1. Subjektivní hodnocení kondice prasnice (tzv. Body condition score)
– Toto hodnocení je vhodné pro orientační stanovení krmné dávky během březosti. Je zapotřebí však brát v úvahu věk prasnice, velikost těla, plemeno a podmínky prostředí a podle toho potom nastavit úroveň krmné dávky.
2. Měření výšky špeku na úrovni posledního žebra
– U prasnic na první laktaci by měla být výška špeku na úrovni posledního žebra 22 až 24 mm. Starší prasnice mají vyšší hmotnost a velikost těla a tedy i vyšší živinové nároky na záchovnou potřebu. Přitom mají poměrně nižší obsah tuku, neboť jeho zásoby jsou vyčerpávány v průběhu předchozích reprodukčních cyklů.
U březích prasnic je nejdůležitější dodržovat techniku krmení podle kondice prasnice. Množství krmné směsi dále záleží na fázi březosti. V první polovině březosti se obnovují a vytvářejí rezervy živin v těle prasnice, které jsou nezbytné pro zabezpečení optimálního růstu selat v poslední třetině březosti a pro zdárný průběh laktace. Rozhodující pro počet narozených selat je krmení v prvních sedmi dnech po zabřeznutí. V první fázi po zapuštění má nízká denní dávka negativní efekt na počet ovulovaných vajíček a přežívání embryí, přitom na druhé straně ani denní dávka nad 2,5 kg směsi není vhodná, protože u prvniček způsobuje snižování přežitelnosti embryí (asi o 10 %). Chybou je krmení březích prasnic po zapuštění ad libitum. První týden po zapuštění se osvědčilo snížit krmnou dávku přibližně na úroveň 2 kg na kus a den. Po tomto týdnu až do 105. až 110. dne březosti by se dávka směsi měla stabilizovat na úrovni 2,2 až 2,6 kg na kus a den. V první fázi březosti je velmi důležitý dostatek vitamínu A, a to zejména u masných typů prasat. Nezbytnou látkou, která se účastní na tvorbě progesteronu, je hormon inzulín. Hladina tohoto hormonu závisí na dostatku chrómu. Proto není překvapující, že doplněk chrómu pomáhá zvyšovat velikost vrhu a zabřezávání.
Nejdůležitější období březosti nastává během posledního měsíce, kdy se zdvojnásobuje hmotnost plodů. Pro úspěšné výsledky reprodukce je důležité, aby prasnice v posledních 5 až 10 dnech březosti nebyla překrmována. Největší chybou techniky krmení v závěrečné fázi březosti je zvýšené nebo dokonce ad libitní předkládání krmiv. To má zpravidla za následek těžké porody, záněty dělohy a mléčné žlázy a následné poporodní komplikace. Podle některých zdrojů (Prášek, 2003) se však vyplatí zvýšit denní krmnou dávku směsi prasnici od 85. dne březosti o 1,5 až 2 kg. Toto opatření redukuje ztráty hřbetního tuku a zvyšuje retenci dusíku v těle a přitom nezvyšuje riziko výskytu MMA syndromu. Poslední den před porodem nebo v den porodu je správné zkrmovat jen polovinu denní krmné dávky a v každém případě musí být k dispozici dostatek napájecí vody.

Kojící prasnice

Pro řádný rozvoj laktace je nutné, aby prasnice prošla určitým stadiem mobilizace využití živin z tělesných rezerv a postupné změny charakteru metabolismu z anabolismu na katabolismus. Znamená to, že bez možnosti využití tělesných rezerv se prasnice v tomto období neobejde. V prvních třech dnech po porodu se dávkování nezvyšuje a zůstává na stejné úrovni jako před porodem (tj. asi 2,4 kg směsi KPK na kus a den). Teprve po této době se postupně přechází na dávkování podle počtu selat ve vrhu. V závěru laktace, tj. před odstavem selat, se postupně asi po dobu tří dnů snižuje dávkování krmiv pro dosažení útlumu činnosti mléčné žlázy a v den odstavu selat se prasnice nekrmí vůbec.
Přes 80 % energie prasnic během kojení je potřeba pro produkci mléka. Z tohoto důvodu je nutný maximální příjem krmiva. Bylo zjištěno, že u moderních plemen prasat je dobrovolný denní příjem směsi většinou nižší, než je potřeba. Podle odhadů na konci 2. týdne laktace asi 60 % prasnic trpí nedostatkem živin a příjem krmiva je o 1 až 2 kg nižší. Ve snaze předejít sníženému příjmu krmiva je vhodné postupně během prvního týdne po porodu zvyšovat dávky krmiva. Kromě toho bylo zjištěno, že denní příjem krmiva je při krmení ad libitum obvykle o 10 až 15 % vyšší než u restrikce krmiva (Prášek, 2003). Příjem směsi je možné tedy ovlivnit:
– přípravou (návykem) trávicího traktu prasnice během březosti vhodnou směsí KPB,
– krmením asi 2,4 kg krmiva denně + 0,4 kg na jedno sele ve vrhu dle kondice a aktuálního příjmu krmiva,
– zajištěním optimální teploty prostředí haly (18 až 20 OC),
– zabezpečením optimálního průtoku vody v napáječce (min. 1,5 až 2 l/min),
– pořízením protiskluzové podlahy v kotci,
– v horkém počasí zajištěním snižování teploty, zvýšením množství živin ve směsi, podáváním vody a krmiv v chladnějších částech dne,
– postupným zvyšováním dávky krmiva po porodu (od 2. dne po porodu 2 kg, zvyšovat o 0,5 kg denně),
– pravidelným předkládáním krmiv.
Příjem živin kojícími prasnicemi působí na celkovou užitkovost stáda ovlivňováním produkce mléka a reprodukční užitkovosti po odstavu. Neadekvátní příjem živin má za následek sníženou hmotnost vrhů v důsledku klesající produkce mléka, což dále ovlivňuje užitkovost prasat od odstavu do porážky. Cílem výživy kojících prasnic je zabezpečit záchovnou potřebu včetně termoregulace, dosáhnout optimálního množství a kvality mléka a zajistit, aby prasnice tvořila mléko především z přijatých živin krmné dávky a co nejméně k tomu využívala vlastní tělesné rezervy. V neposlední řadě je důležitým úkolem také to, aby prasnice úspěšně a včas zabřezla.
U kojících prasnic je potřeba energie vztažena na mléčnou produkci, která je ovlivněna velikostí vrhu. Celková potřeba energie je součtem dílčích potřeb pro záchovu a produkci mléka, od které se odečte množství energie uvolněné při odbourávání bílkovin a tuku. NRC (1998) uvádí pro výpočet využití termoregulace. Za optimální teplotu považuje v průměru 20 OC a každý stupeň nad nebo pod touto úrovní představuje spotřebu 1,297 MJ ME za den v krmivu.
Jednou z nejvýznamnějších složek výživy prasnic jsou vedle energie také aminokyseliny a dusíkaté látky. Prase nemá specifickou potřebu dusíkatých látek ani bílkovin, nýbrž aminokyselin, ze kterých jsou syntetizovány potřebné tělní bílkoviny. V potřebě živin se uvádí pro jednotlivé kategorie prasat několik nejdůležitějších esenciálních aminokyselin v gramech na 1 kg krmné směsi, v případě lyzinu také v gramech na 1 MJ metabolizovatelné energie. Kromě toho je nutný příjem dusíku také formou postradatelných aminokyselin, které se mohou v těle vzájemně zastupovat. Potřeba aminokyselin a dusíkatých látek pro kojící prasnice zahrnuje jednak záchovnou potřebu aminokyselin a proteinu na udržení potenciální užitkovosti, dále pak potřebu na tvorbu mléka se zřetelem k ekvivalentní vazbě mezi proteinem krmiva a organismu prasnice při mobilizaci tělesných rezerv a v neposlední řadě potřebu aminokyselin a proteinu na jeho retenci v těle prasnice (Bojčuková, 2001). Nízká hladina těchto esenciálních aminokyselin působí negativně na růst selat a hmotnost prasnic.
Skřivanová (2004) uvádí, že při sledování lyzinu a treoninu v mateřském mléce prasnic byl stanoven v prvním týdnu po porodu průkazně vyšší obsah lyzinu u skupiny prasnic dotované lyzinem a treoninem (11,96 g/16 g N), zatímco u skupin s nízkou hladinou lyzinu ve směsi obsahovalo mléko 9,25 g, resp. 9,43 g lyzinu/16 g N. Stejná tendence byla zjištěna i u treoninu v prvním i druhém týdnu laktace.
Velkou chybou je, když chovatel ve snaze ušetřit poruší základní pravidla tvorby receptur krmných směsí. Stává se, že do směsi pro kojící prasnice dá okolo 20 % levných pšeničných otrub a nedostatek energie ve směsi pak kompenzuje např. 4 % řepkového oleje nebo kafilerního tuku nebo se domnívá, že 25 % otrub ve směsi sice sníží energetickou hodnotu krmiva, ale potřebnou energii si prasnice opatří tím, že zvýší příjem krmiva třeba až na 3 kg na kus a den. V některých případech se také nedostatek kvalitních komponentů kompenzuje nevhodným množstvím jiných, např. část sójového šrotu se řeší záměnou za hrách, což v konečném důsledku znamená snížení obsahu N-látek ve směsi. Tyto chyby ve výživě kojících prasnic znamenají nižší odstavovou hmotnost selat a následně pak zvyšují náklady ve výkrmu.
Diskutovaná je otázka zkrmování objemných krmiv prasnicím. Celá řada autorů se domnívá, že ve výjimečných případech by mohly dostávat objemná krmiva březí prasnice, avšak v době kojení to vylučují. Aby bylo možno dosáhnout u kojící prasnice produkce mléka aspoň 8,5 litru za den, musí dostat vysoce koncentrovanou krmnou dávku (minimálně 13 MJ MEp na kg sušiny). Pokud by dostávala energii ve formě objemného krmiva, je toto krmivo fermentováno až v tlustém střevě. Jak prokázal Noblet (1993, cit. Zeman et al., 2002) energie absorbovaná z tenkého střeva by byla mnohem efektivněji využita (82 %) než energie vzniklá fermentací v tlustém střevě (59 %). To znamená, že když prasnice dostává například 5 kg objemného krmiva (1000 g sušiny), místo 890 g pravděpodobně využije pouze 520 g. Tento postup při krmení objemných krmiv kojícím prasnicím je ve většině případů neefektivní a zhoršuje produkci mléka, růst selat a následně zvyšuje i náklady na přírůstek prasat ve výkrmu.

Ing. Tomáš Paradovský,Mikrop Čebín, a. s.