Návrh všeobecné deklarace

Kongres evropského zemědělství 24. až 26. září 2003, Atény

Zemědělské profesionální a družstevní organizace CEA, COPA a COGECA tímto vyjadřují na svém setkání na Kongresu evropského zemědělství v Aténách své rozhodnutí podpořit identitu zemědělství evropského kontinentu v globální ekonomice.
Zemědělci, kteří jsou povahou své práce úzce spjati s půdou, mají nejen důležitou hospodářskou úlohu, ale rovněž klíčovým způsobem připívají k životaschopnosti a zdraví života na venkově a sociální soudržnosti. Tím, že jsou plně začleněni do moderního hospodářství vyznačujícího se rozvojem obchodu a globalizovaným přístupem k problémům, činí je tato multifunkční úloha zvláště vnímavými k širším očekáváním společnosti v Evropě.
Toto je pro zemědělství rozhodující období: jsou projednávány základy zemědělské politiky a hospodářští vedoucí pracovníci přijímající zásadní rozhodnutí se spoléhají při zotavení světového hospodářství na jednání o mezinárodním obchodě. Evropské zemědělství a družstevní organizace se domnívají, že prioritou budoucnosti je dosáhnout rovnováhy mezi různými cíly: konkurenční zemědělství, zemědělství, které vyhovuje zájmům široké evropské veřejnosti (potravinová bezpečnost, životní prostředí, hospodaření venkova, zaměstnanost a sociální soudržnost) a jež přispívá ke spravedlivému světovému pořádku.
Tato předsevzetí jsou sdílena zemědělskými a družstevními organizacemi v členských státech EU, evropskými zeměmi ucházejícími se o členství v EU, zeměmi Evropského hospodářského prostoru a Evropským sdružením volného obchodu.
Podpora identity zemědělství
Evropa vytvořila spolu se svými zeměpisně-klimatickými, sociálními, hospodářskými a kulturními rysy takový charakter zemědělství, jehož hlavním cílem je, aby jeho nadcházející závazek vyhovoval měnícím se očekáváním společnosti. V tomto svém úsilí musí být zemědělství podporováno vhodnou politikou.
V EU hrála dlouhou dobu společná zemědělská politika (SZP), pokud jde o integraci, průkopnickou roli.
Zemědělství, které je vnímavé ke společnosti
Zatímco západní svět považuje hojné a svou rozličností bohaté dodávky potravin za samozřejmé, jsou možné pouze v důsledku práce farmářů a jejich závazku reagovat na tento požadavek společnosti a také v důsledku politické vůle činit tak, jak to odráží zemědělská politika.
Kromě těchto kvantitativních hledisek vyjadřuje společnost celou řadu dalších očekávání, které zemědělci a zemědělská družstva berou v úvahu: kvalita výrobků, označování zeměpisného původu, bezpečnost výrobních postupů, průmyslové zpracování, odbyt a vystopovatelnost produktů v celém potravinovém řetězci.
Rovněž výrobní metody byly přizpůsobeny stále přísnějším normám životního prostředí: splnění těchto norem zakládá podstatný příspěvek evropského zemědělství, aby planeta byla čistá tak, jak to bylo prezentováno na mnoha vrcholných globálních schůzkách o životním prostředí.
Pokud jde o sociální spravedlnost, není nutné vyzdvihovat, že evropské sociální normy patří ve světě mezi ty nejvyšší a že důsledkem těchto sociálních výhod jsou vysoké výrobní náklady.
Nakonec má potravinový řetězec jako celek, a to ať směrem nahoru nebo dolů, podstatný dopad na svět venkova.
Zemědělská politika, která se vyvíjí v čase
Při tvorbě zemědělské politiky Evropy byly vzaty v úvahu mezinárodní závazky, skutečnosti ve vývoji trhu a různá očekávání. Zejména pak byly vzaty tyto skutečnosti v úvahu ve SZP, protože EU bude v případě úspěšného rozšíření zahrnovat v roce 2007 asi 480 milionů spotřebitelů.
Spolu s reformou v roce 1992, Berlínskou dohodou v roce 1999 a Lucemburskou dohodou v červnu 2003, prošla SZP hlubokou změnou charakteristickou zvyšujícím se oddělováním pomoci, držením na uzdě nákladů na zemědělství a zaváděním požadavku, že má-li být přidělena pomoc, musí být splněna kritéria související s životním prostředím.
Středozemních produktů, jako tabáku, bavlny a olivového oleje se reforma také týká, a to v rámci zásad a pravidel stanovených v červnu 2003 v Lucembursku a dále těch, které existují v rámci rozpočtu. Tyto faktory vedou ke snižování vyráběných objemů a kvalitativní úpravě produkce tak, aby vyhovovala očekáváním vnitřního trhu.
Současně byl zahájen proces souběhu politik a druhů výroby s ohledem na harmonické začlenění kandidátských zemí.
Základy, které mají zůstat zachovány
Úspěšné reformy Společné zemědělské politiky již uvalily na zemědělce významné změny. Při konkrétní realizaci nedávno přijatých rozhodnutí musí být respektovány určité základní prvky:
- zemědělská výroba a navazující sektory musí být řádně odměňovány, pokud mají mít hospodářsky trvalý rozvoj a mají-li vyhovět oprávněným očekáváním společnosti,
- ve světle značného rizika, že se znovu objeví narušení vnitřní konkurence musí být zajištěno hladké fungování vnitřního trhu,
- musí být zachovány rodinné struktury farem a multifunkční úloha zemědělství, jež jsou v Evropě široce uznávány a podporovány.
V zemědělství musí být rozhodnutí činěna na dlouhodobém základě, což vyžaduje vhodné rozpočtové zásady: zárukou pokračování činnosti zemědělství v EU je kategorizace úvěrů jako závazných výdajů. Není snad zemědělství, spolu s vnitřním trhem a jednotnou měnou, jedním ze skutečných základů evropské integrace?
Postavení na světové scéně, které musí být chráněno
Velikost a kupní síla evropských trhů a životní úroveň jejich spotřebitelů učinily z Evropy obchodní cíl mnoha jejích konkurentů na světovém trhu. Průhlednost rozličných evropských politik dlouho sloužila jako záminka k neoprávněné kritice ze strany těchto konkurentů.
Během nové fáze mezinárodních obchodních jednání musí být s velkou rozhodností hájeny zájmy Evropy a evropských farmářů.
Evropa – jeden z nejotevřenějších světových trhů zemědělských produktů
Evropské trhy, plně začleněné do činnosti světové ekonomiky, jsou velmi otevřené obchodu, a to jak dovozu, tak vývozu. To samé platí pro obchod zemědělskými a potravinářskými produkty, v němž jsou EU ostatní země Evropy čistými dovozci, a to zvláště u produktů z rozvojových zemí. Opravdu, Evropa dováží z rozvojových zemí více potravinářských produktů než USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a Japonsko dohromady.
Zemědělství, které musí zajistit při jednáních se Světovou obchodní organizací (WTO) ohled ke své identitě.
Nejprve je podstatné, aby až doposud provedené reformy SZP zůstaly skutečně při vyjednávání s WTO ku prospěchu EU.
Aby byla jednání vyvážená, musí všichni partneři vyvinout stejné úsilí. Nesmíme zapomenout, že v době kdy odděluje EU své vnitřní podpory, podporuje své předchozí závazky na snížení vývozních dotací a je vázána k dalšímu snižování ve prospěch méně rozvinutých zemí, někde jinde bude zase tato pomoc „přidělena“. Přestože byla jednání v Cancúnu velmi blízko k dohodě o zemědělství, rozhovory selhaly kvůli nedostatku pokroku v ostatních záležitostech a budou nyní pokračovat v Ženevě.
Je důležité pokračovat v rámci WTO v práci na vícestranné dohodě, která zajistí farmářům a jejich družstvům stabilitu.
Priority, které je třeba chránit
• přístup na trh - je rozhodující chránit pojetí evropské preference,
• domácí podpora – podstatné snížení domácích podpor vyplývající z úspěšných reforem SZP musí být ku prospěchu EU a pak již nesmí dojít k žádným dalším snížením,
• vývozní konkurence – všechny formy nástrojů, které jsou používány k podpoře komodit pro vývoz, a to ať přímé nebo nepřímé, musí být zachovány na stejném základě. Vývozní podpory nemohou být úplně zrušeny,
• neobchodní zájmy – musí být vzata v úvahu multifunkční role zemědělství, zvláště pak bezpečnost potravin, normy životního prostředí, pohoda zvířat a důležitost zemědělství pro oblasti venkova po celé Evropě,
• označování zeměpisného původu a značení – musí být posílena ochrana označování podle zeměpisného původu. Registrace by měla být rozšířena ještě o další produkty kromě vína a lihovin, a to při vzájemném uznávání označování původu, zejména pak pokud jde o seznam 41 produktů,
Pokrok v mezinárodním vyjednávání však není pouze jediným faktorem. Musí být rovněž zhodnoceny následky hlavních změn, ke kterým v zemědělství došlo – menší zapojení státu předpokládá vyšší efektivnost a lepší organizaci. Toto je zejména úkol zemědělských družstev. Právě družstva jsou prodloužením zemědělských držeb, a to jak směrem nahoru, tak i dolů a musí být schopna přizpůsobit svůj provoz výzvám jednotného evropského trhu.
Toto je také, ještě obecněji, úkolem vzájemného prospěchu organizací a družstev, které poskytují farmářům prostřednictvím svých aktivit v bankovnictví, pojišťovnictví a sociálním sektoru takové služby, jež zohledňují měnící se charakter jejich profese. Jsou vázány rozvíjet doplňkové nástroje. Jde například o pojištění úrody nebo nástroje pro řízení dalších rizik.
Naděje evropské integrace
Zemědělské a družstevní organizace členských států EU podporovaly od začátku evropskou integraci, a to v celé její diferencované hospodářské, sociální a politické skladbě. Úspěšná přistoupení a současné kandidatury jsou charakterizovány stejným přáním a tím je hrát aktivní úlohu v projektu, v němž se shodují zájmy hospodářských a sociálních účastníků se zájmy občanů.
Evropské zemědělské organizace a družstva již měly příležitost předvést Evropě, která je krok za krokem budována na základě sdílených hodnot jako jsou demokracie, mír, respektování lidských práv, svoboda, svůj závazek.
Evropa má hrát v této globální fázi a ve světle své kultury, historie a potenciálu klíčovou roli.