Škůdci jsou nevítanými průvodci člověka. Postupně se přizpůsobovali životu v jeho blízkosti a naučili se využívat skladované produkty, stavební a dekorační materiály jako svoji potravu či vhodné prostředí. Některé druhy mohou, kromě škod na zásobách, způsobovat alergie, přenášet původce závažných onemocnění člověka či zvířat.
Za škůdce považujeme i živočichy, kteří člověku přímo neškodí, ale jejichž přítomnost je nežádoucí z estetického hlediska. Jejich přítomnost vyvolává pocit nečistoty a nízké hygienické úrovně. Výskyt škůdců je nutno nějakým způsobem eliminovat, k tomu slouží metody označované jako DDD – dezinfekce, dezinsekce a deratizace, tj. odstranění původců chorob, likvidace nežádoucího hmyzu a členovců, hlodavců, příp. jiných obratlovců považovaných za škůdce.
Protože přítomnost skladištních škůdců je nežádoucí, je třeba provést všechna opatření, která jejich výskytu předejdou a případně je eradikují. V současnosti je trendem, stejně jako v ochraně rostlin, využívat tzv. integrovaný systém ochrany před škůdci. Důraz je kladen na výběr způsobů a prostředků, kterými bude všem druhům škůdců bráněno v zasídlení, rozmnožování a dalšímu šíření.
Upřednostňováno je sledování výskytu škůdců a následně použití mechanické ochrany (pasti), nástrah a jiných šetrných, ale účinných ochranných zásahů. Důležitým opatřením je také úklid objektů. Snahou je omezení používání chemických prostředků k likvidaci škůdců, zejména z důvodu ochrany prostředí a také z hlediska zabránění vzniku odolnosti (rezistence) škůdců vůči nim.
V tomto příspěvku bychom rádi představili nejdůležitější skladištní škůdce a současně metody prevence a opatření prováděná s cílem potlačit jejich výskyt.
Škůdci, jejichž larvy i dospělci žijí v živném substrátu
1) Roztoči
Roztoč moučný (Acarus siro), známý také jako skladokaz moučný, je 0,3 – 0,6 mm velký, bělavý až narůžovělý, lesklý, obrvený roztoč. Nejčastěji se masivně vyskytuje ve vlhčím uskladněném obilí, mouce, moučných výrobcích, rybí moučce, sýrech, otrubách, těstovinách, olejninách, sušeném ovoci apod. Mohou žít i v hnízdech živočichů žijících v blízkosti člověka. Při přemnožení mají napadené produkty charakteristický štiplavý, nasládlý zápach, není vhodné je konzumovat. Samičky kladou vajíčka na uskladněný produkt. Celkový vývoj trvá v závislosti na teplotě 15 dní (27 °C) až osm měsíců (3 °C), dospělec žije asi šest týdnů. Roztoče moučného lze vidět lupou při alespoň pětinásobném zvětšení.
Skladované produkty poškozuje žírem, způsobuje ztrátu kvality a klíčivosti zrnin, protože vyžírá klíčky obilek. Vyvolávají alergické reakce.
Roztoč zhoubný (Tyrophagus putrescentiae) je bělavý lesklý, slabě sklerotizovaný, velký přibližně 0,3 mm. Charakteristické jsou pro něj dlouhé brvy na zadečku. Pozorovat jej lze při zvětšení lupou, poměrně rychle se pohybuje. Mívá sedm generací ročně, preferuje vyšší teploty a při teplotě 10 °C svůj vývoj zastavuje. Vývoj jedné generace trvá asi deset dní.
Je jedním z nejhojnějších druhů skladištních roztočů, napadá olejnatá semena, tvrdé sýry, mouku a výrobky z ní, otruby, těstoviny, škodit může i v plísňových kulturách a zoologických či botanických sbírkách. V přírodě může žít např. na odumřelém a zetlelém rostlinném materiálu.
Roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor) je bělavý, lesklý, velký 0,3 – 0,5 mm. Tělo má pokryté dlouhými peříčkovitými brvami. Je dobře viditelný na černém podkladu při pětinásobném zvětšení.
Škodí na obilovinách, mouce, osivech, sušené zelenině, seně, olejninách, slámě, krmných směsích, ale i v čalouněném nábytku, jeho výskyt je vázán na jiné skladištní škůdce. Nepatří však mezi primární škůdce.
Jako prevence proti roztočům se využívá větrání a snížení vlhkosti vzduchu. Napadené produkty je vhodné zlikvidovat spálením, nebo alespoň ošetřit teplotou 60 °C po dobu dvou hodin. Chemicky je lze hubit akaricidy. Biologická ochrana dravým roztočem a plynování se využívají ve velkoskladech.
2) Brouci napadající celá zrna
Pilous černý (Sitophilus granarius) je nosatcovitý brouk velký 3 – 5 mm. Hlava je prodloužena v nosec, na jeho konci je kousací ústní ústrojí. Typickým znakem jsou lomená tykadla. Pilous je velký 3 – 5 mm. Je tmavohnědě až černě zbarven. Samičky vykousnou drobný otvor do zrna a vloží do něj vajíčko, otvor pak zacelí lepivým sekretem. Za život naklade 200 – 300 vajíček. Bílá, rohlíčkovitá, beznohá larva se z vajíčka vylíhne, živí se vnitřní škrobnatou částí zrna. Dorostlá se kuklí v zrnu. Brouk po vylíhnutí opouští zrno kruhovým otvorem. Celý vývoj trvá asi dva měsíce, při teplotě 27 °C trvá měsíc. Brouci žijí jeden až dva roky.
Pilousi napadají obilné zrno, které má vlhkost vyšší než 14 %.
Pokud zrno nedosahuje této vlhkosti a klesne-li teplota pod
10 °C, vývoj se zastavuje. Přítomnost pilousů způsobuje zahřívání zrna, na rozhraní zahřátého a studeného zrna kondenzuje vodní pára, zrno vlhne a je napadáno plísněmi. Zrno je tak znehodnoceno. Kromě obilních sil a velkokapacitních skladů se s ním lze setkat i v zásobách zrna drobných pěstitelů a chovatelů.
Ochrana spočívá ve vyčištění, dezinsekci skladovacích prostor před naskladněním zrna. Důležité je větrání skladovacích prostor, lze je také preventivně ošetřit insekticidy s dlouhodobým účinkem. Pokud dojde k napadení zrna, pak je vhodné jeho přesetí a provětrání, ve velkoskladech se provádí přímé ošetření insekticidem nebo plynování skladů.
Používá se také tepelné ošetření buď vystavením teplotě 60 °C po dobu jedné hodiny, nebo mrazu –20 °C po dobu sedmi dní.
Zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum) je tmavě hnědošedý brouk, na krovkách má šikmou bělavou pásku tvořící písmeno „V“. Tělo má dlouhé 4 – 5 mm. Samičky kladou vajíčka na mladé lusky hrachu na poli, larvy se prožírají do lusků, kde napadají jednotlivá semena, v nich se larva vyvíjí a kuklí. Larvy jsou bělavé, rohlíčkovité. Zpočátku není napadení zřetelné, neboť vstupní otvor je překryt tenkou blankou. Noví brouci se z nich líhnou až po sklizni, ve skladech, semena opouštějí kruhovým otvorem o průměru asi 2 mm. Vylíhlí brouci se shromažďují kolem oken skladů, kde přezimují. Odtud mohou zjara vylétat a napadat porosty hrachu. Venku přezimují brouci v půdě. Celková doba vývoje je asi 70 dnů.
Zrnokaz hrachový napadá pouze nezralá semena hrachu, suchá není schopen napadnout. V jednom semeni najdeme pouze jednu larvu. Poškozená semena nejsou vhodná pro potravinářské využití, lze je jen zkrmovat. Tato semena nelze použít pro setí, neboť nejsou klíčivá.
Ochrana spočívá v ošetření porostů, vhodné je zabránit broukům v opouštění skladů. Pokud v zimě teplota ve skladu stoupne nad 20 °C, brouci se vylíhnou, ale díky nepříznivým podmínkám zahynou. Brouci jsou schopni vylézat z půdy z hloubky 10 cm, pokud je pozemek zorán, výskyt v následném roce se omezí. Tohoto škůdce lze hubit mrazem, kdy hrách vystavíme teplotě –13 °C. Semena jsou někdy vystavována i teplotě +50 °C, poté je ale možné, že všechna semena ztratí klíčivost. Ve velkoskladech se k hubení zrnokaza používají insekticidy.
Zrnokaz fazolový (Acanthoscelides obtectus) je olivově hnědý brouk velký 2,5 – 4 mm, krovky nekryjí poslední, oranžový článek zadečku. Životní cyklus je značně podobný cyklu zrnokaza hrachového, tento druh je však schopen napadat i suchá semena. Vývoj trvá asi 60 – 70 dní. V jednom semeni lze najít několik larev a také několik výletových otvorů.
Zrnokaz fazolový napadá především fazole, méně hrách, čočku, lupinu, koňský bob a ostatní semena vikvovitých rostlin.
Ochrana spočívá ve vyčištění skladovacích prostor před uskladněním zásob. Při velkém napadení se používá fumigace.
Především semena bobu napadá zrnokaz bobový (Bruchus rufimanus), méně častými druhy jsou zrnokaz černý (Bruchus atomarius) a zavlečený zrnokaz čínský (Callosobruchus chinensis).
3) Všežraví brouci
Potemník skladištní (Tribolium confusum) je kaštanově hnědý brouk velký 3 – 4 mm. Samička naklade během života až 450 vajíček na živný substrát, kterým může být mouka, moučné a obilné výrobky. Larvy jsou žlutavě bílé, dorostlé velké až 6 mm, na zadečku mají výrůstky. Celkový vývoj trvá při teplotě 18 °C asi 80 dnů. Délka života dospělce je 1 až 2 roky. Je teplomilný, rozmezí teplot, kdy může přežívat, je poměrně malé, při 0 °C hyne po dvou dnech, při 50 °C již po deseti minutách, není schopen venku přezimovat. Při zmáčknutí typicky páchne.
Larva i brouk se živí obilkami, moukou, výrobky z ní a dalšími produkty, jako jsou luštěniny, sušené potraviny, koření a ořechy.
Potemník hnědý (Tribolium castaneum) je kaštanově hnědý brouk velký 3 – 4 mm, tělo má podlouhlého tvaru. Samička naklade během života 500 – 1000 vajíček, z nich se líhnou žlutavé larvy s tmavou hlavou a dvěma tmavšími výrůstky na posledním článku zadečku, dorostlé larvy měří až 6 mm. Tento druh je teplomilný, optimální teplota pro vývoj je 30 – 35 °C, při teplotách pod 20 °C se vývoj zastavuje. Celková délka vývoje je v závislosti na teplotě 3 – 14 týdnů.
Ochrana před potemníkem skladištním a hnědým spočívá ve skladování potravin v uzavřených nádobách, napadené produkty lze prosít, ošetřit teplotou –20 °C po dobu sedmi dnů nebo +50 °C po dobu 10 až 15 minut. Silně napadené produkty se likvidují. Lze použít i insekticidy, které se aplikují v prázdných skladovacích prostorech. Ve velkoprovozech se používá i přímé ošetření napadeného produktu.
Potemník moučný (Tenebrio molitor) je poměrně velký brouk, jeho délka je 12 až 18 mm. Je hnědočerný, lesklý, na krovkách má jemné podélné rýhy. Samička naklade během svého života asi 320 kusů 1,5 mm dlouhých vajíček. Larva je bílá a postupně žloutne, dorostlá je dlouhá až 23 až 30 mm. Z vajíčka se líhne asi po 18 dnech, její vývoj trvá při teplotě 26 °C 200 dní. Před kuklením vylézají larvy na povrch produktu. Kukla je běložlutá o velikosti 15 – 20 mm. Dospělý jedinec žije asi tři měsíce. Larvy jsou nazývány mouční červi a bývají chovány teraristy jako krmivo.
Škodí dospělci i larvy na obilovinách, obilných a moučných výrobcích, masových moučkách, bílkovinných krmivech. Larvy vydrží až několik měsíců bez potravy. Jako úkryt vyhledávají tmavá místa.
Potemník se, kromě migrace dospělců, může šířit i jako larvy, a to z hnízd ptáků.
Ochrana spočívá v odstraňování neosídlených ptačích hnízd, vyčištění skladovacích míst před uskladněním zásob. Pokud k napadení dojde, je třeba odstranit ohniska výskytu, napadené zásoby přečistit. Hubit je lze vystavením teplotě 52 °C po dobu jedné hodiny. Lze použít i insekticidy.
Na obilninách, výrobcích z nich, případně dalších produktech mohou škodit ještě další druhy, a to potemník ničivý (Tribolium destructor), potemník stájový (Alphitobius diaperinus) a potemník rýžový (Latheticus oryzae).
Lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) je drobný brouk, velký 2,5 – 3 mm, hnědočerveně zbarvený. Typickým znakem je šest zoubků po stranách štítu. Samička naklade za život 200 – 350 podlouhlých, lesklých, bílých vajíček na skladovaný produkt, do skulin v podlaze a ve stěnách. Larvy se líhnou po 22 dnech, jsou žluté, mají žlutohnědou hlavu. Dorostlá larva je dlouhá 2,9 – 3,8 mm, na hřbetě prvních tří článků má dvě hnědé skvrny. Štít kukly má zoubky stejně jako štít dospělce. Celkový vývoj lesáka trvá průměrně 80 dnů, při teplotě 35 °C jen tři týdny, optimální teplota je 20 – 35 °C, při teplotě pod 18 °C se vývoj zastavuje. Je velmi odolný k vysokým i nízkým teplotám, několik hodin snese –14 až +52 °C. Během roku může mít
2 – 7 generací. Dospělec žije 12 měsíců.
Škodí na uskladněném obilí, rýži, moučných výrobcích, olejnatých semenech, sušeném ovoci, tabáku, koření, čokoládě, těstovinách, pečivu atd. Může pronikat i do uzavřených obalů a rychle se šíří v napadeném zboží. Napadá především suroviny narušené pilousi.
Lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus) je 1,5 – 2,5 mm velký, tmavě rezavý, schopný létat. Larva je nažloutlá, dlouhá 0,7 až 4 mm, hlavu a poslední článek těla má červenohnědé. Kuklí se v zámotku mezi zrny nebo ve skulinách podlah a stěn. Celková doba jeho vývoje je 70 – 80 dnů a má obvykle 1 – 2 generace ročně. Živí se moukou a výrobky z ní, škodí zejména ve mlýnech a skladech mouky, obilovin a olejnatých semen. Vyskytuje se i ve volné přírodě.
Ochrana spočívá v odstranění a likvidaci napadených surovin, vyčištění skladů a ošetření. To lze provést teplem, kdy je napadený produkt vystaven teplotě –20 °C na sedm dní nebo při +60 °C na jednu hodinu, lze také použít insekticidy.
Červotoč spížní (Stegobium paniceum) je rezavě zbarvený brouk velký 2 – 4 mm. Má jemně ochlupené tělo válcovitého tvaru. Na krovkách má zřetelné rýhy. Brouci mohou létat. Samička naklade za život asi 60 vajíček. Z nich se líhnou bílé, rohlíčkovitě zahnuté, poměrně zavalité larvy se žlutohnědou hlavou. Vývoj larev trvá 65 dnů, poté se zakuklí. Dospělec opouští napadený produkt kruhovým otvorem o průměru asi 2 mm. Celý vývoj trvá 60 – 80 dní a ve vytápěných místnostech má 2 – 3 generace za rok. Brouci mohou prokousat papírové, plastové i hliníkové obaly. Brouci i larvy snášejí vlhkost pod 8 %, vývoj se téměř zastavuje při teplotě pod 13 °C. Larvy se živí pečivem, např. suchým chlebem, těstovinami, rýží, psími suchary, ale i sušenými rostlinami, kůží a papírem. Hladovět mohou až osm dnů, dospělci potravu nepřijímají.
Ochrana spočívá ve vhodném skladování za použití skleněných obalů, skladovat při teplotách pod 15 °C, vystavení teplotě –20 °C po dobu sedmi dnů nebo jednu hodinu +60 °C. Napadené produkty je nutno zlikvidovat spálením.
Vrtavec zhoubný (Ptinus fur) je hnědý brouk velký asi 4 mm s oválně protáhlým tělem, na okrajích krovek má bílé skvrny. Samička naklade 20 – 80 vajíček, z nichž se líhnou larvy, dorostlé jsou dlouhé až 5 mm. Jsou podobné larvám červotoče spížního, žijí volně na napadeném produktu a před kuklením si staví tzv. kolébku. Celkový vývoj jedince trvá 100 – 120 dní, ročně má 1 – 2 generace. Brouci se vyskytují od konce května a v červnu, larvy se kuklí v srpnu nebo září, brouci druhé generace kladou vajíčka. Jsou poměrně odolní k nízkým teplotám.
Larvy a někdy i dospělci škodí žírem na různých materiálech rostlinného původu, sušených rostlinách, granulovaných krmivech, krmných směsích, může „vrtat“ i ve dřevě.
Vrtavec plstnatý (Niptus holo-leucus) je brouk velký 3 – 5 mm, má výrazně klenuté tělo, hustě pokryté jemnými zlatavými chloupky. V poměru k tělu má poměrně dlouhé nohy, může tak připomínat drobného pavouka. Tento druh nelétá. Škodit může v potravinářských provozech, skladech a domácnostech, kde se živí organickým materiálem.
Ochrana spočívá v likvidaci napadených produktů, větrání, lze použít i termoterapii, kdy se produkt vystaví teplotě 50 °C po dobu 30 minut. Produkt lze ošetřit i insekticidy.
Na území ČR se můžeme setkat ještě s dalšími druhy, a to vrtavcem australským (Ptinus tectus) a vrtavcem vypouklým (Gibbium psylloides).
4) Brouci napadající produkty s plísněmi
Čtverrožec obilní (Gnathocerus cornutus) je načervenalý, případně hnědý brouk, velký 3,5 až 4,5 mm. Tvar těla má spíše čtvercový než obdélníkový. Má typické velké zuby, které mu dodávají „rohatý“ vzhled. Samice může snést až 200 vajec. Larva je světle hnědé barvy. Napadá olejnatá semena, obilky, ořechy, sušené ovoce, koření, čokoládu, dokonce i kosti. Přezimuje jen v teplejších podmínkách, ve skladech obilovin a obilných výrobků. Škodí především tam, kde je větší vlhkost nebo jsou produkty napadeny plísněmi.
Ochrana spočívá ve skladování surovin v uzavřených nádobách. Napadené produkty lze ošetřit snížením relativní vlhkosti vzduchu pod 60 % a teplotou –20 °C na 7 dní nebo +60 °C na jednu hodinu. Chemické ošetření prázdných míst provést reziduálním přípravkem, přičemž nejúčinnější je aplikace plynů.
Potemník stájový (Alphitobius diaperinus) je hnědočerný brouk, velký 6 – 7 mm. Oči má vykrojené, holeně má s řadou trnů. Je to zcela specifický obyvatel plesnivého obilí a krmiv. Nejčastěji se objevuje v chovných zařízeních pro skot a prasata. Závažně také škodí v izolacích stěn.
Ochrana spočívá v nalezení a odstranění zdroje napadení a v omezení dlouhodobého skladování. Napadené suroviny je nutné přečistit. Lze použít hubení teplotou 52 °C po dobu jedné hodiny. Chemické ošetření není většinou nutné. V mlýnech, skladech a stájích se provádí fumigace.
Škůdci, jejichž larvy se vyvíjejí v substrátu, dospělci zde ale nežijí nebo nepřijímají potravu
1) Motýli škodící uvnitř zrn
Makadlovka obilná (Sitotroga cereallela) má rozpětí křídel 12 až 18 mm, přední křídla jsou okrově až hnědavě žlutá, s dlouhými třásněmi, zadní křídla jsou šedá. Housenky jsou bílé se žlutavou hlavou. Samičky kladou vajíčka (až 300 kusů za život) na poli mezi pluchu a zrno nebo ve skladech na zrna. Housenky jsou bílé s bledě žlutou hlavou, dlouhé 7 až 8 mm. Kuklí se uvnitř zrna, kde si prokouše chodbičku až k povrchu a sepřede hedvábný kokon. Ročně má venku dvě generace, ve skladech může mít až pět generací, zde se mohou vyskytovat všechna stadia. Vyskytuje se zejména v teplých oblastech jižní Moravy.
Škodí housenky, vžírají se do zrn, u obilí bývá jedna housenka v jednom zrnu, u kukuřice
2 – 3 housenky v zrnu. Mohou škodit nejen na obilí, ale také na vlhké vlně a semenech.
Ochrana: Signalizace výskytu se provádí ve skladech feromonovými lapači, u kukuřice je důležitá včasná sklizeň, aplikace insekticidů proti motýlům, fumigace napadeného obilí.
Dále mohou škodit makadlovka škrobová (Endrosis sarcitrella), makadlovka semenová (Hofmanophila pseudospretella), makadlovka bramborová (Phto-rimaea operculella).
2) Motýli škodící na povrchu zrn
Mol obilní (Nemapogon granellus) je šedohnědý motýl s rozpětím křídel 14 mm, ve skladech létá za soumraku. Housenka je žlutobílá s hnědou hlavou, dlouhá 7 – 10 mm. Samičky kladou vajíčka (celkem asi 60) na zrna nebo mezi ně. Housenky ožírají zrna všech druhů obilnin a spřádají je vlákny. Ročně má 1 – 2 generace.
Ochrana spočívá ve zjišťování výskytu pomocí feromonových lapačů, pokud je zjištěna přítomnost motýlů, je třeba prohlédnout všechny potraviny a zjistit výskyt housenek. Napadené potraviny je vhodné zlikvidovat, ostatní uzavřít do vhodného obalu. produkty je možné ošetřit teplem, a to buď +60 °C po dobu jedné hodiny nebo –20 °C po dobu sedmi dnů. Důležité je skladování suchých obilovin a produktů, motýly lze hubit insekticidy.
3) Všežraví motýli
Zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) je motýl s rozpětím křídel 13 – 20 mm, tělo má dlouhé 7 – 9 mm. Přední křídla jsou šedavá, jejich poslední třetina je oranžovočervená. Samička naklade za život 200 – 250 vajíček na různé potraviny nebo suroviny. Čerstvě vylíhlé housenky jsou žluté, dorostlé jsou dlouhé až 13 mm. Před kuklením opouštějí živný substrát a lezou po stěnách, kde se v zámotcích kuklí. Celková délka vývoje je asi 30 dnů, klesne-li teplota pod 13 – 15 °C – vývoj se zpomaluje až zastavuje, v nevytápěných prostorách má jednu generaci ročně. V napadeném produktu se mohou vyskytovat všechna vývojová stadia zavíječů. Motýli létají v podvečer a v noci, ve dne jen při vyrušení.
Housenky škodí žírem na obilných a moučných výrobcích, čokoládě, oříšcích, semenech olejnin, luskovin a také koření. Napadené potraviny jsou znehodnoceny. Motýli neškodí přímo, ale znehodnocují produkt svou přítomností.
Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) je motýl s rozpětím křídel 20 – 25 mm, tělo má dlouhé 10 – 14 mm. Přední křídla jsou olověně šedá, zadní křídla jsou bělavá, oba páry jsou bez nápadné kresby. Samičky kladou vajíčka, za život 600 – 700 kusů, do mouky, otrub, ovesných vloček atd. Housenka je běložlutá s červenohnědou hlavou a hnědou předohrudí, dlouhá 15 – 20 mm. Před kuklením opouští napadenou surovinu a stejně jako předchozí druh leze po stěnách a v zámotcích se kuklí. Vývoj jedné generace trvá při teplotě kolem 18 °C asi 95 dní. Ve vytápěných prostorách má 2 – 3 generace ročně, v napadeném produktu lze najít různá vývojová stadia zavíječů. Lepivé pavučiny larev způsobují nalepení mouky do hroznů, provazců a vytváří chuchvalce a hrudky až o váze několika kilogramů, které jsou útočištěm dalších škůdců.
Housenky škodí přímo požerem surovin, jako je mouka, obilné výrobky a jiné produkty z rostlin; druhotně pak především ve mlýnech ničením jemných sít, svými hedvábnými vlákny sepřádají produkt a následně mohou ucpat techniku. Dospělci neškodí.
Zavíječ skladištní (Ephestia elutella) je motýl s rozpětím křídel 12 – 20 mm, první pár křídel má hnědošedý s nevýraznou černou kresbou, druhý pár křídel je šedý. Tento druh je podobný zavíječi moučnému. Dorostlá housenka je běložlutá, dlouhá až 15 mm. Vývoj je podobný zavíječi moučnému, celý trvá asi 3 – 12 měsíců, za rok má 1 – 2 generace. Housenky škodí požerem mouky a výrobků z ní.
Zavíječ domácí (Pyralis farinalis) má rozpětí křídel 18 až 26 mm. Přední křídla má okrová s červenohnědými okraji a bělavými třásněmi. Dorostlá housenka měří asi 20 mm, je bílá s rezavě hnědou hlavou a posledním článkem zadečku. Housenky si z hedvábného vlákna spřádají trubičku, v níž žijí. Kukla je hnědá, dlouhá asi 13 mm. Ve vytápěných prostorách má tři generace ročně. Škodlivost tohoto druhu je menší než u předchozích, poškození i druhy poškozovaných produktů jsou podobné.
Ochrana proti výše zmíněným zavíječům spočívá ve zjišťování výskytu pomocí feromonových lapačů, pokud je zjištěna přítomnost motýlů, je třeba prohlédnout všechny potraviny a zjistit výskyt housenek. Napadené potraviny je vhodné zlikvidovat, ostatní uzavřít do vhodného obalu. produkty je možné ošetřit teplem, a to buď +60 °C po dobu jedné hodiny, nebo –20 °C po dobu sedmi dnů. Lze použít i některý z chemických insekticidů.
Zavíječ voskový (Galleria melonella) je motýl s rozpětím křídel 20 – 25 mm, přední křídla má hnědošedá s nevýraznou černou kresbou a nápadným poloměsíčitým výkrojkem na vnějším okraji. Zadní křídla jsou slámově žlutá, na vnějším okraji šedavá, třásně jsou světlejší. Samička klade vajíčka, asi 400 kusů, z nich se vylíhnou housenky, jsou narůžovělé, dorostlé dlouhé asi 15 – 18 mm. Vývoj housenek trvá asi dva měsíce. Škodí larvy žírem včelího vosku v úlech, případně skladovaného vosku a výrobků z něj.
Ochrana při výskytu v úlech nebývá potřebná, zdravé včelstvo se napadení ubrání. Ve skladech je třeba odstranit napadené produkty, případně ošetřit chemicky.
Občasní škůdci ve vlhkých tmavých prostorách
Maločlenci (Cryptophagidae) jsou drobní brouci, délka jejich těla je 1 – 4 mm, tělo je oválné. Jsou většinou hnědě zbarvení. Ke škůdcům patří několik druhů (Crypto-phagus laticollis, C. obsoletus, C. saginatus, C. scutellatus, C. subfumatus, Henoticus californicus), které nemají ani české názvy; už tento fakt svědčí o tom, že u nás nejsou významnými škůdci.
K nám bývají některé druhy zavlékány s dodávkami potravinářských surovin. Stejně jako ostatní brouci, mají i oni dokonalou proměnu.
Z vajíček se líhnou žlutobílé larvy. Maločlencovití vyžadují pro svůj vývoj vyšší vlhkost, proto se v budovách vyskytují jen při těchto podmínkách a odtud se pak šíří. Úkryty hledají v různých štěrbinách, vlhkých sklepích, skladech, na rozkládající se organické hmotě, lze je najít v hnízdech sociálně žijícího hmyzu a hlodavců. Potraviny poškozují jen při přemnožení.
Ochrana spočívá v preventivním vysoušení vlhkých míst, čištění skladovacích prostor před uskladněním nových zásob, brouky lze odchytávat vysavačem. Zasáhnout lze i insekticidy.
Pisivky (Psocoptera) jsou drobný hmyz (0,6 – 2 mm) s kousacím ústním ústrojím a velkou pohyblivou hlavou. Křídla, která jsou buď čirá, nebo s tmavou kresbou na předním páru, skládají střechovitě. Tělo mají měkké, klenuté, někdy zúžené, zadeček zavalitý. Zbarvení mají nevýrazné, bílé, šedivé nebo hnědé. Ve světě žije až 3000 druhů pisivek, přičemž v ČR asi 100 druhů. Ve skladech se vyskytují bezkřídlé formy, např. pisivka muzejní (Trogium pulsatorium), pisivka domácí (Liposcelis bostrychophila), pisivka obecná (Lachesilla pedicularia), pisivka síťovaná (Lepinotus reticulatus) a Liposcelis corrodens. Samička produkuje až 100 vajíček. Nymfa připomíná dospělce, ale je menší, bělavě zbarvená.
Je to noční živočich, který rychle a trhavě běhá. Preferuje tmavá, vlhká a klidná prostředí bez proudění vzduchu, s optimální teplotou 20 – 25 °C a s relativní vlhkostí vzduchu nad
75 %. Živí se potravinami, papírem, organickými substráty, plísněmi, které i rozšiřuje. U obilek mohou požerem poškozovat klíčky. Škodí také znečištěním substrátů a vlhnutím obilí.
Ochrana spočívá ve snížení relativní vlhkosti vzduchu pod 50 %, vytápění místnosti, větrání, časově omezeném skladování potravin, v hubení vysokou teplotou (50 – 60 °C po dobu
2 – 3 hod.) a mechanickým čištěním. Chemická likvidace se provádí použitím organofosfátů, karbamátů, napadené produkty lze ošetřit plyny.
Hlodavci
Problematika hlodavců škodících v domácnostech, potravinářských provozech a skladech je vzhledem k významu těchto škůdců poměrně široce studovaná. Prevencí výskytu a hubením epidemiologicky významných a škodlivých synantropních (v blízkosti člověka žijících) hlodavců se zabývá deratizace.
Preventivní opatření proti výskytu hlodavců zahrnují zamezení průniku hlodavců do budov, opravu míst, kde jsou otvory, a to zabetonováním; pokud jsou základy budovy z hlediska možnosti vniknutí hlodavců ve špatném stavu, lze doporučit jejich opravu vytvořením betonové ochranné stěny o síle 5 cm a hloubce 60 cm z vnější strany. Nutno je zabezpečit i okna, dveře, větrací otvory, průchodky elektřiny, plynu a jiné vstupní otvory např. drátěnou sítí či děrovaným plechem. Dalším opatřením je zamezení hlodavcům v přístupu k potravě, potraviny a krmiva je nutno uzavřít do vhodných nádob, rovněž odpadky by měly být uchovány mimo dosah hlodavců. Je třeba odstranit všechna místa, kde by hlodavci mohli najít úkryt a místo vhodné k vytvoření hnízda.
Odpuzování hlodavců je metodou, která využívá různých zařízení produkujících např. elektromagnetické vlnění nebo ultrazvuk. Často jsou používány repelentní rostliny, např. pryšec křižmolistý či řebčík královský. Tyto metody však nemají ověřený účinek. Z chemických přípravků hlodavce odpuzuje roztok Lysol.
Hubení hlodavců (represe) je prováděno fyzikálními, mechanickými, biologickými a chemickými metodami. Fyzikální metody jako použití různých druhů odpuzovačů je neefektivní, vyplavování nor vodou není účinné proti potkanům. Mechanické hubení využívá pérové a živolovné pasti. Lepové a čelisťové pasti (někde zvané „železa“) jsou v ČR zakázány. Biologické metody boje proti hlodavcům využívají jejich přirozených nepřátel, např. koček, psů – zde je třeba upozornit na nebezpečí přenosu některých původců chorob a parazitů z hlodavců na predátory a případně i člověka. Při potlačování hlodavců na polích je vhodná instalace bidélek a hnízdních budek. Není vhodné hubit kunovité šelmy (kuna, tchoř, lasička). Chemické hubení hlodavců je nejspolehlivější a nejpoužívanější. Používají se k němu požerové rodenticidy, případně rodenticidy k plynování.
Potkan obecný (Rattus norvegicus) má tělo dlouhé 160 až 270 mm, váží průměrně 400 až 600 g, v příznivých podmínkách až 900 g, samci jsou asi o třetinu větší než samice. Hřbet má šedohnědý až hnědý, břicho šedavé, lze se setkat i s jinými barevnými odstíny a albíny. Ocas, který je lysý, šupinatý a u kořene nápadně silný, je kratší než tělo, na hřbetní straně je tmavší než na břišní. Potkan má mírně zaoblenou hlavu, tupý čenich a drobné oči. Uši má krátké (při přehnutí by nedosáhly očí), slabě osrstěné.
Potkani jsou schopni poměrně rychlého rozmnožování. Samice se může pářit několikrát do měsíce a březost trvá 21 – 23 dní, ve vrhu bývá 8 – 13, někdy i 16 mláďat. Jejich úmrtnost je však až 75 %, v závislosti na vhodnosti podmínek. Samice má ročně tři, v dobrých podmínkách i pět a více vrhů.
Potkan se dožívá v přírodě dvou let, v laboratorních podmínkách 3 – 4 let. Nejdůležitějším smyslem potkana je čich. Je výborným plavcem, dokáže hrabat i ve velmi tvrdých materiálech (beton) a šplhat.
Potkani žijí v hierarchicky uspořádaném společenstvu několika desítek jedinců. Celé společenstvo je ovlivněno dominantním samcem. Kolonie obývá prostor asi 6 km2.
Je to všežravec, živí se semeny trav, obilnin i zeleniny, bílkoviny získává z ptačích vajec a masa, v blízkosti lidských sídel napadá zásoby člověka, vyhledává i odpad z potravin. Denně potřebuje pít.
Jeho přítomnost se projevuje výskytem šedohnědého, oválného trusu o rozměrech 20 x 5 mm, patrné jsou nory, stopy po hlodání, otěry hran povrchu, na prašném povrchu i stopy. V přírodě si nory vyhrabává často na březích potoků, vyskytuje se v kanalizaci, sklepích, v blízkosti hospodářských budov (stáje), hnojišť a skladů.
Škodí na materiálech a zařízeních, prokouše beton, slabší pletivo, kabely, může zkratovat elektroinstalaci, způsobit pokles podlah hloubením nor. Skladované potraviny kontaminuje trusem a močí, poškozuje obaly. Významný je jako přenašeč původců chorob např. Weilovy žloutenky, paratyfu, prasečího moru, listeriózy atd. V době morových epidemií měl význam při šíření blechy, která je mezihostitelem původce moru.
Krysa obecná (Rattus rattus) je o něco menší než potkan, měří 16 – 24 cm, šupinatý ocas má dlouhý 18 – 25 cm, po celé délce přibližně stejně silný. Krysa váží 145 – 250 g. Zbarvená je tmavě až černě, hlavu má protáhlejší, ušní boltce velké (při ohnutí by překryly oko).
Je všežravá, přednost dává zrnu obilnin a mouce, stejně jako potkan hromadí zásoby. Vydrží i několik dní bez vody. Rozmnožuje se rovněž během celého roku, samice je březí 20 – 24 dnů a rodí 6 – 10 mláďat. Ročně může mít 3 – 6 vrhů. Délka života je dva, maximálně čtyři roky. Nejdůležitějším smyslem je čich. Výborně šplhá a skáče, málokdy plave. Na rozdíl od potkana preferuje čistější prostředí skladů potravin, krmiv, půdy a farmy.
V České republice se vyskytuje zřídka, je vytlačována potkanem. Výskyt je provázen stejnými příznaky jako výskyt potkana, jen trus krysy je menší a tmavý.
Myš domácí (Mus musculus) je vázána na člověka. Je velká 70 až 100 mm, váží 9 – 25 g. Zbarvena je tmavošedě nebo šedohnědě, břicho má šedé nebo žlutošedé, přechod zbarvení hřbetu a břicha je nevýrazný. Myš má protažený čenich, poměrně velké uši a malé, kulaté oči. Ocas má dlouhý, tenký, šupinkatý, stejně dlouhý nebo delší než tělo. Orientuje se zejména čichem. Dobře šplhá, vyskočit dokáže až 30 cm. Je všežravá, v hnízdech si hromadí zásoby. Vydrží i několik dní bez vody. Trus je černý, válečkovitý, dlouhý 3 – 8 mm, o průměru 1 až 3 mm. Myš pohlavně dospívá ve dvou měsících, samice má ročně 6 – 10 vrhů o 5 – 12 mláďatech. Délka života myši je jeden, výjimečně dva roky.
Myš škodí podobně jako potkan, kromě přítomnosti trusu a různého natrhaného materiálu v hnízdech se její přítomnost projevuje typickým zápachem „myšiny“. Úkryty hledá na půdách, mezi konstrukcemi stropů, teplejších sklepích, skladištích a podobných místech.
Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a myšice lesní (Apodemus flavicolis) jsou hlodavci žijící ve volné přírodě. Do blízkosti člověka se dostávají pouze při nedostatku potravy v přirozeném prostředí. Potom způsobují škody na uskladněných zásobách, které požírají.
Oba tyto druhy mají žlutohnědý až tmavohnědý hřbet, světlejší břicho je ohraničeno oranžově hnědou linkou, výraznější u myšice lesní. Myšice mají protažený čenich, nápadně velké černé oči, velké a odstáté uši. Ocas mají stejně dlouhý nebo delší než tělo, lze z něj stáhnout kůži. Dospělec je velký 7 – 11 cm, typické jsou dlouhé zadní nohy, díky nim jsou schopny skočit až 60 cm vysoko a 80 cm daleko. Samičky pohlavně dospívají v šesti týdnech, mláďata vrhnou dva až čtyřikrát ročně. Po třítýdenní březosti se rodí 4 – 6 holých, slepých mláďat. Myšice žijí jeden rok.
Živí se zelenými částmi rostlin, oříšky, semeny, zrním, hmyzem, případně jinými drobnými bez-obratlými. V přírodě se vyskytuje na okrajích lesa s hustou vegetací, a v otevřených křovinatých lesních porostech, kde žije v norách. Často se, zejména v zimě, vyskytuje v obydlích a skladovacích prostorách v blízkosti jejich normálního prostředí.
Ochrana se zaměřuje spíše na prevenci výskytu, tj. sečení trávy a údržba křovin v blízkosti budov, zabezpečení otvorů proti jejich vniknutí.
Myšice temnopásá (Apodemus agrarius) je velká 9 – 11 cm, váží 16 – 25 g. Má rezavohnědý hřbet s výrazným černým pruhem od temene hlavy až ke kořeni ocasu kratšího, než je tělo. Její vývoj je podobný jako u předchozích dvou druhů. Upřednostňuje místa kolem stojatých vod, vlhčí a otevřené lokality, stohy, stodoly, v zimě i budovy. Březost trvá 21 – 23 dní a mláďata se rodí dva až třikrát za sezónu, ve vrhu je jich 4 – 9. Myšice žijí obvykle rok.
Aktivní jsou převážně v noci. Živí se semeny a jinou rostlinnou potravou, asi čtvrtina podílu potravy je tvořena hmyzem a jinými drobnými bezobratlými.
Vyskytuje se při severní hranici republiky, na východní Moravě, řidčeji na jižní Moravě. Škodí hrabáním nor, stavbou hnízd a okusem materiálů. Ochrana je stejná jako u výše uvedených druhů myšic.
Hraboš polní (Microtus arvalis) není přímo vázán na obydlí člověka, do jeho blízkosti se dostává většinou při přemnožení, kdy může škodit ve sklepích a krechtech. Je velký 9,5 až 12 cm, ocas má dlouhý 3 až 4,5 cm. Má válcovité tělo, tupý čenich, malé oči a uši. Zbarven je světle rezavě až šedohnědě, ojediněle černě. Břicho má vždy světlejší až šedobílé. Samičky rodí obvykle 5 – 6 holých, slepých mláďat v 5 – 6 vrzích. Délka jeho života je kolem 16 měsíců.
Hraboši žijí ve společenstvu, populace se může v tzv. hraboším roce, který nastává každé tři až šest let, významně přemnožit. V takovém případě dochází k významným škodám na polních kulturách a hraboši pronikají i do sklepů, krechtů či jiných míst, kde jsou uskladněny zejména okopaniny, kořenová zelenina a další rostlinné produkty. Přirozeně se vyskytuje na suchých, slunných a krytých místech, kde si hrabe nory. Zde se živí rostlinnou potravou např. obilím, okopaninami, kořenovou a brukvovitou zeleninou, kořeny a kůrou zejména mladých stromů, poškozuje trávníky a porosty pícnin.
Ochrana na poli spočívá v každoroční orbě či rytí (pokud to charakter plodiny dovoluje), na malých plochách zahrad je možno použít dýmovnice, speciální přípravky se používají na velkých plochách a jejich použití podléhá přísným opatřením. Ve skladech lze k hubení použít běžné metody.
Ptáci
Ptáci jsou významným řádem čítajícím široké množství druhů živících se různou potravou a obývajících různá prostředí. Většina druhů je užitečných, jsou zde však i druhy, které považujeme za škodlivé. Škodit mohou na skladovaných produktech přímo, nebo nepřímo jejich znečišťováním trusem, čímž se mohou podílet na šíření původců chorob či některých parazitů.
Vrabec domácí (Passer domesticus) je velký 15 cm, samičky a mláďata jsou tmavě hnědé s bělavě šedým břichem. Samečci mají hřbetní stranu hnědavou, křídla hnědavá se dvěma bílými proužky, čelo má šedavé, temeno hnědé, břicho bělavě šedé. Samička klade 2 – 5 vajíček, mláďata se líhnou po 11 – 13 dnech a po dalších čtrnácti dnech vylétají z hnízda. Vrabci vyvádějí mláďata až třikrát ročně. Dožívají se dvou až tří let.
Vrabec domácí se vyskytuje po celém světě. Většinou v blízkosti lidských sídel, kde nachází místo k hnízdění a dostatek potravy. Živí se semeny, hmyzem i skladovanými surovinami. Škodit mohou ve skladovacích prostorách, kde trusem znečišťují krmiva a mohou být také přenašeči původců chorob.
Ochrana spočívá v zabránění přístupu vrabců do objektu a zabránění hnízdění, k tomu lze použít pletiva či sítě. V ČR jsou vrabci chráněni.
Holub domácí zdivočelý (Columba livia domestica) vznikl náhodným křížením holuba skalního a domácího. Velikostně je bližší holubu skalnímu, měří asi 33 cm a váží asi 300 g. Zbarvení je různorodé. Živí se semeny a odpadky.
Holubi žijí v párech, jsou si věrní, dokud jeden z nich neuhyne. Samice klade dvě vejce, o která se starají oba rodiče, mláďata vylétají po čtrnácti týdnech a pohlavně dospívají asi v pěti měsících. Holubi se dožívají až dvaceti let. Rozmnožují se po celý rok s výjimkou tuhé zimy. Žijí v hejnech a hnízdí v koloniích, které jsou ovládány několika nejsilnějšími samci.
Škody způsobuje na budovách jejich agresivní trus, okapy jím bývají zanášeny. Významný je i jako přenašeč původců chorob (ornitózy, paratyfu, chlamydií atd.) a jsou hostiteli parazitů, zejména roztočů, blech, štěnic a všenek.
Ochrana spočívá v omezení dostupnosti potravy v okolí nežádoucího hnízdění, zabránění hnízdění sítěmi a bodci, použít lze i odpudivý gel. Odpuzování světelnou a sluneční energií je finančně náročné. Účinné je plašení, některé způsoby však člověka obtěžují. Odchyt holubů je podmíněn povolením a následné zacházení s ptáky upravují zvláštní předpisy.
Poděkování: Projekt byl financován z MŠMT 6215712402.
Ing. Jana Sedláčková, Ph.D.Veterinární a farmaceutická
univerzita v Brně
Ústav veterinární ekologie
a ochrany životního prostředí
Ing. Eva Hrudová, Ph.D.Mendelova zemědělská
a lesnická univerzita
v Brně Ústav pěstování,
šlechtění rostlin a rostlinolékařství
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Asi se budou přěpisovat dějiny,holoubata vylétají po 14 týdnech.Viděla jsta živého holuba,nebo máte školu jak Standa Gr.. nebo miláček národa JUDR,JUdr,judur BEN da a Venda.