Současný ministr zemědělství se ihned po nástupu do funkce jednoznačně přihlásil k podpoře tuzemských potravin a také uvedl tři konkrétní kroky, na nichž by měla stát. Prvním z nich je přímá investiční podpora modernizace zpracovatelských technologií. Ta zřejmě nepřinese na venkov mnoho nových pracovních míst, ale zato umožní zemědělcům posunout svoji produkci blíže ke spotřebiteli a místo surovin realizovat na trhu výrobky s vyšší přidanou hodnotou.
Dalším krokem má být osvěta spotřebitelů. To je sice běh na dlouhou trať, nicméně celospolečenské klima, které se pomalu mění ve prospěch konzumace domácích potravin, zejména od malých výrobců, této snaze nahrává. Nejsem si však jist, zda na tak komplexní úkol stačí samotný resort ministerstva zemědělství. Účelnější by zřejmě bylo navázat v této věci spolupráci s ministerstvem školství či s některou jeho vzdělávací institucí a zmíněnou osvětu pojmout opravdu z gruntu. Dobrým příkladem by mohla být péče, kterou věnují výchově budoucích spotřebitelů domácích potravin ve Francii.
Pokud jde o podporu marketingu, je jistě chvályhodné, že povědomí o značkách Klasa či Regionální potravina je u veřejnosti vysoké. Je však otázkou, zda je množství prostředků na jejich propagaci skutečně adekvátní a zda jsou tyto peníze vynaloženy efektivně. V marketingu totiž nejde jen o propagaci, byť je jeho součástí, ale především o uspokojování potřeb zákazníka a k tomu patří i dostupnost konkrétních produktů. Přestože se dnes snaží nabízet potraviny tuzemské provenience i nadnárodní obchodní řetězce, nejpřirozenějším místem k jejich nákupu jsou tržiště a tržnice. Tam je totiž možné pravidelně koupit čerstvé potraviny z nejbližšího okolí, většinou přímo od těch, kteří je produkují. Právě proto by měl stát najít cestu, jak vznik a fungování takových míst podpořit.*
