Minulý týden se ujal úřadu nový ministr zemědělství a při té příležitosti zazněla po dlouhé době z úst českého premiéra jednoznačná podpora našich zemědělců a jejich produktů. V Evropě jde sice o běžnou praxi, u nás však bylo zemědělství často pod rozlišovací schopností premiérů a starost o to, zda mají naše zemědělské podniky srovnatelné podmínky s jejich zahraničními konkurenty, je většinou zcela míjela. I když právě tohle je na otevřeném evropském trhu nezbytnou podmínkou konkurenceschopnosti.
Není to ale jediná změna, kterou přineslo jmenování nové vlády. Poprvé v historii České republiky se stal ministrem zemědělství soukromně hospodařící rolník, který mohl poznat doslova na vlastní kůži, co v naší zemi nejvíc trápí malé farmáře. Jeho náměstkem pro oblast komodit pak bude viceprezident agrární komory, který zase ví velmi dobře o problémech a strastech našich středních a velkých zemědělských podniků. Stejné pochopení mohou zřejmě zemědělci očekávat i od nového ministra financí, jenž si je nepochybně vědom důležitosti tohoto odvětví. Výčet priorit, který shrnul ve svém krátkém vystoupení po uvedení do funkce ministr zemědělství, odpovídá tomu, co v následujícím období resort potřebuje. Tou hlavní je jistě rozhodnutí o nastavení pravidel dotační politiky, které vývoj našeho zemědělství ovlivní minimálně na pět následujících let. Kromě těchto velkých úkolů je však třeba i jistého politického zklidnění a otupení hran mezi nevládními organizacemi a také zvýšení společenské prestiže zemědělství. Tomu prvnímu by mohlo napomoci spojení ministra s jeho náměstkem. Lesk odvětví by pak mohl dodat svým přístupem premiér.
Novináři, a nejen oni, budou jistě novou vládu hodnotit ze všech stran, nicméně ministru zemědělství to opravdové vysvědčení vystaví až samotní zemědělci. Lze si jen přát, aby bylo opravdu pěkné.*
