Nejvyšší správní soud zrušil klíčové pasáže rozsudku o klimatické žalobě, vyhověl ministerstvům

Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil klíčové pasáže rozsudku, podle kterého česká ministerstva zasáhla do práv skupiny žalobců, když nestanovila konkrétní opatření k dostatečnému snižování emisí skleníkových plynů. Rozsudek vynesl loni v červnu Městský soud v Praze na základě takzvané klimatické žaloby. NSS podle svého dnešního rozhodnutí, dostupného na úřední desce, nenašel v mezinárodním, unijním ani vnitrostátním právu oporu pro některé závěry městského soudu. Jde například o to, zda české orgány veřejné moci mají už nyní jasně stanovenou povinnost činit daná opatření.

Žalobu podaly spolek Klimatická žaloba ČR, obec Svatý Jan pod Skalou, jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické a čtyři fyzické osoby, a to proti vládě a ministerstvům životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy. Kasační stížnost proti rozsudku městského soudu podala jak všechna žalovaná ministerstva, tak dva ze žalobců.

Městský soud konstatoval, že nestanovení konkrétních opatření představuje nezákonný zásah, a zakázal žalovaným ministerstvům v tomto porušování práv žalobců pokračovat. Tyto výroky NSS zrušil, městský soud se tak bude žalobou částečně zabývat znovu.

Městský soud konstatoval, že nestanovení konkrétních opatření představuje nezákonný zásah, a zakázal žalovaným ministerstvům v tomto porušování práv žalobců pokračovat. Tyto výroky NSS zrušil, městský soud se tak bude žalobou částečně zabývat znovu.

EU přijala v roce 2020 v rámci takzvané Pařížské dohody kolektivní závazek snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent ve srovnání s úrovní v roce 1990. Závazek dosud nebyl plně promítnut do práva EU a rozdělen mezi jednotlivé členské státy, a proto nelze podle NSS konstatovat, jaká úroveň snížení emisí skleníkových plynů plyne z tohoto unijního závazku právě pro Česko.

Přístup prosazovaný v rozsudku městského soudu by podle NSS vedl k tomu, že by se kolektivní závazek EU a jejích členů změnil v individuální závazky členských států. Byla by tak popřena jeho kolektivní povaha. Jejím smyslem je to, že se členské státy mohou na unijní úrovni dohodnout, jak závazek společnými silami realizují, tedy určit, jaká bude právní úprava v některých sektorech, která bude zavazovat všechny členské státy ke společnému snižování emisí, i jak bude závazek snížit emise v ostatních sektorech rozdělen mezi členské státy.

"Odporovalo by zdrženlivosti soudní moci, pokud by správní soudy vstupovaly již nyní do politických a legislativních procesů dosud probíhajících na unijní úrovni s kategorickými závěry o tom, jak má vypadat individualizovaný závazek ČR," stojí v rozsudku NSS. Na ČR v tuto chvíli podle NSS dopadají pouze méně ambiciózní povinnosti snižování emisí, plynoucí z kolektivního závazku přijatého EU v roce 2015 a promítnuté do platného a účinného sekundárního práva EU.*

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down