Téměř za pět minut dvanáct, těsně před ukončením irského předsednictví Evropské unie, se ministři 27 členských zemí, zástupci Evropské komise a Evropského parlamentu dohodli na základních bodech reformované společné zemědělské politiky. Vyjednavačům České republiky se přitom po zhruba dva a půl roku trvajících diskusích mnohé podařilo prosadit
. Šlo například o zastropování velkých zemědělských podniků, které se stalo dobrovolným. Česká republika s tímto opatřením od počátku nesouhlasila a představitelé resortu ujistili zemědělce, že ho nebudou aplikovat. Ale to neznamená, že bychom si mohl oddechnout. Poměrně nenápadně se totiž prosadilo další omezení velkých podniků, a tím je takzvaná franšíza, která by měla být spuštěna v případě, že budou větší nároky na prostředky, než bude mít Brusel k dispozici, či bude třeba kompenzovat nějakou krizovou situaci. Přestože hranice pro franšízu by měla být od příštího roku 2000 euro příjmu na podnik, pro letošní rok, kdy by měl být tento nástroj poprvé spuštěn, to bude zřejmě 5000 euro. Takže opět budou kráceny velké podniky a čeští zemědělci přijdou zhruba o 900 milionů korun. Budou tak opět handicapováni, a to vůči státům, které mají malé farmy.
Od začátku července se předsednictví Evropské unie ujala Litva. Pod jejím vedením se bude budoucí společná zemědělská politika dolaďovat. Bude se ještě jednat o detailech, ale právě ty jsou někdy mnohem důležitější, než jaký význam se jim často přikládá. Proto je třeba nezůstat spát na vavřínech a nepolevit v pozornosti, aby se do konečné podoby společné zemědělské politiky nedostala pro nás nepříznivá opatření. Další příležitost pro změnu nastane zase za sedm let.
