Nerovné podpory v Evropské unii

Česká republika ztrácí konkurenceschopnost a soběstačnost ve výrobě potravin. Na rozdíl od původních států Evropské unie výrazně klesá produkce masa i mléka. Důvodem je i to, že kromě dotací z evropských fondů získávají tamní zemědělci ještě další podpory. Na bližší informace jsme se zeptali Jaroslava Faltýnka ze společnosti Agrogert Holding a zástupce Iniciativy velkých producentů.

Jaké podpory existují mimo evropské peníze v zemích Evropské unie? Podíl Evropské unie ve vepřovém, hovězím, drůbežím mase i v rostlinných komoditách ve srovnání s celým světem klesá, zejména se to projevuje v nových unijních zemích. Chtěl bych připomenout, že za posledních 20 let významně klesla produkce vepřového, drůbeže i mléka. V současnosti jsme na polovině produkce prasat a výroby mléka. Stará evropská patnáctka si přitom drží svoji úroveň. Ve starých státech jsou dotovány citlivé komodity živočišné produkce, ale ne v těch nových. Například v Německu jde o kombinaci podpor z Bruselu a zemských podpor. Je však absurdní, že nová společná zemědělská politika chce zavést capping, to znamená zastropování velkých farem, a v Německu existuje příspěvek na zvětšení farmy. To je protimluv. Farmy se sloučí majetkově s tím, že původní identifikace zanikne a vznikne nový subjekt, který je finančně podpořen. V přepočtu na koruny činí jednorázová podpora na nově vytvořený subjekt, který vznikne sloučením dvou subjektů, 1200 korun na hektar, 400 korun na dojnici a 650 korun na krávu bez tržní produkce mléka. Příspěvek pro chovatele prasat na jedno porodní místo dosahuje v přepočtu 1625 korun za rok. Existuje i podpora na čistý provoz, pro chovatele drůbeže činí jedno euro na metr čtvereční za rok, příspěvek na kontrolu užitkovosti, podpora zpracovatelů, příspěvek na nákup mléka ve výši zhruba jednu korunu na kilo, na zaměstnance. Podporované jsou i odbytové organizace farmářů. Rozumím tomu, že český rozpočet se nedá asi srovnávat s německým. Výroba potravin je však strategická záležitost a na případě vajec jsme viděli, co se může stát, pokud stát není zhruba ze 70 až 75 procent soběstačný ve výrobě základních potravin.
Jaká je situace v dalších zemích Evropské unie? Pokud se týká například Francie, tak tam existuje podpora producentů mléka na dojnici – 50 euro, čtyři centy na litr. Podpora chovatelů krav bez tržní produkce mléka činí 120 euro na kus a rok, podpora chovatelů prasat na podporu ustájovacího místa je asi 6000 korun jednou za dva roky na prasnici. Existuje i jednorázová podpora udržitelnosti farmy, která se pohybuje od 40 tisíc euro do 120 tisíc euro na farmu podle její velikosti. Podpora a financování nákupu zemědělské půdy až 30 let s výhodným úrokem. Podporovány jsou i obnovitelné zdroje energie, rychlerostoucí dřeviny 225 euro na hektar, trávy, obiloviny 90 eury, pěstování řepky pro nepotravinářské účely 65 eury na hektar, Příplatek na pracovníka pracujícího v zemědělské prvovýrobě je v přepočtu 5500 korun za měsíc. Podpora zpracovatelů, dotace na investice do výše 50 procent, na inovace do výše 30 procent. Podpora umístění produktů v obchodních řetězcích mimo Francii dosahuje až 150 euro na tunu masných výrobků a 180 euro na tunu mléčných výrobků. To je asi 3750 korun na tunu masa. Pak mají příspěvek na metr mrazícího skladu, na přepravu výrobků.
V Dánsku je praktikována podpora farmářů na jednotku orné plochy, 150 euro na hektar, příplatek pro chovatele dojných krav je 40 euro na dojnici. Na narozené tele farmáři dostanou 75 euro. Příplatek pro chovatele vepřového masa je 34 euro na prasnici, která je zahrnuta do základního stáda. Příplatek pro chovatele slepic je 125 korun na jednu slepici, 50 euro na deset slepic. Podpora na udržitelnosti farmy se pohybuje v rozmezí 50 až sto tisíc euro na farmu podle rozlohy. Příspěvek na zaměstnance je 5,5 procenta z průměrné mzdy v daném státě. U zpracovatelů existuje podpora vývozu mimo Evropskou unii i podpora vývozu mimo Dánsko. Odbytové organizace zpracovatelů pak získávají 40 tisíc euro za rok jako podporu na reklamu.
Jde o kombinaci různých podpor a všechny podle mého soudu jsou cíleně dělané.
Co by pomohlo oživení produkce? Záleží na tom, co stát chce podpořit, zda půjde o marginální produkci či výrobu potravin. Celá filosofie nové společné zemědělské politiky mi připadá zvrácená, když se hovoří o zvýšení konkurenceschopnosti a konkrétně navržené opatření to popírají. Jde například o uvedení půdy do klidu, greening a podobně. Když se podíváte na analýzu docentky Bečvářové, jak se vyvíjí evropské zemědělství v posledních letech, tak jeho podíl ve světovém měřítku stále klesá. Tempo růstu zemědělské produkce v EU je stále pomalejší. U rostlinných komodit zůstává zhruba na stejné úrovni, v rámci ní však klesá evropská produkce okopanin, u cukrovky se snížila z 51 procent na 45 procent světové produkce, u brambor je pokles ještě výraznější, a to z 31 na 18 procent.
Pokles procentuálního zastoupení je pak zaznamenán u všech živočišných komodit, a to u produkce mléka z 31 na 25 procent, u masa z 15 na necelých 12 procent. V tomto případě dochází současně ke snížení objemu produkce z 9,5 milionu na 7,9 milionu tun. U vepřového byl evidován pokles z původních 26 na 17,4 procenta, u drůbeže je za posledních deset let zaznamenáno snížení z 16 na 11 procent.
Případné oživení výroby není o výši podpor, ale je o tom, že v Bruselu jsou vytvářeny umělé administrativní překážky. Z pohledu České republiky stačí stávající objem finančních prostředků, nechceme výrazné navýšení, ale chceme přerozdělení těchto podpor pro farmáře, kteří produkují potraviny, ne pouze udržují krajinu.