Pravděpodobně nikdo dnes nezpochybňuje nezastupitelnou úlohu státu potažmo jeho dozorových orgánů při kontrole výroby potravin a léčiv. Stejně jako elektrických spotřebičů, hraček, dopravních prostředků či technických zařízení. Považujeme zkrátka za samozřejmé, že při konzumaci, léčbě či používání nejrůznějších zařízení bychom měli mít jistotu, že není ohroženo naše zdraví, případně náš majetek.
Podobnou jistotu ale často ztrácíme u předmětů obecnější povahy, které přesahují naši osobní rovinu. A kontrolní důraz v těchto případech často ztrácí i stát. Typickým příkladem jsou špatně postavené dálnice, zbytečná a nevyužívaná sportoviště či akvaparky, tedy obecně nákladné stavební projekty placené ze státních peněz, jejichž kvalitu, ekonomickou oprávněnost a často ani samotnou smysluplnost nemá stát pod kontrolou.
Nejvyšší kontrolní úřad nedávno kontroloval jak účinná, kvalitně provedená a efektivní jsou protipovodňová opatření financovaná ze dvou programů ministerstva zemědělství. Kontroloři přezkoumali přes tři desítky akcí za posledních šest let v celkové hodnotě téměř tří miliard korun a našli řadu nedostatků. I když ministerstvo zemědělství zprávu celkem oprávněně z části odmítlo, zůstává otázka, jak by se situace jevila při vyšší hladině záplavové vody. Protipovodňová opatření totiž patří k základním bezpečnostním prvkům, jež mají chránit zdraví, majetek a někdy i životy lidí, i když si to ti, které velká voda neohrožuje, často neuvědomují. Nároky na jejich výstavbu by tomu také měly odpovídat, počínaje výběrovým řízením a konče důkladnou a kvalifikovanou kontrolou. Jakékoli pochybení v této věci by se totiž mohlo velmi brzy vymstít