Odborná zemědělská veřejnost očekává s velkým zájmem informace o novém nastavení společné zemědělské politiky na období 2014–2020, jejíž součástí je i Zemědělský poradenský systém. Vzhledem k tomu, že platnost zmíněné koncepce rokem 2013 končí, je nezbytné do tvorby koncepce na nové období (na které MZe pracuje) zahrnout všechny dále v textu uvedené podstatné skutečnosti.
Nejdříve je však vhodné se alespoň stručně zastavit u současného Zemědělského poradenského systému a uvést několik informací pro něj charakteristických.
Rámec pro tvorbu nové koncepce
Jedním z nezbytných předpokladů splnění každé koncepce je zajištění zdrojů a stabilní financování. Velkou nevýhodou národních programů je nestabilita způsobená především způsobem jejich financování. Proto je v budoucím období nezbytné zaměřit se na realizaci poradenských programů především prostřednictvím evropských fondů.
Pro oblast resortu zemědělství je to především Evropský zemědělský fond rozvoje venkova (EZFRV), který podporuje Programy rozvoje venkova.
Národní specifika a cíle
Velmi příznivá je skutečnost, že kontroly dodržování podmínek cross compliance (CC) u zemědělských podnikatelů jsou v současné době charakteristické nízkým porušováním zásad CC. Příčin je několik, mj. funkční systém poradenství a vzdělávání, podpora investic z veřejných zdrojů a podobně. Pokud chceme udržet tento velmi dobrý a pozitivní stav, je nezbytné orientovat zemědělské vzdělávání a poradenství i nadále do této oblasti. Jedním z hlavních cílů zemědělského poradenství bude tedy i v budoucnosti udržet kvalitu hospodaření podniků a nízký podíl porušování podmínek CC.
Velké prostředky dostávají zemědělští podnikatelé rovněž v rámci investiční podpory podnikání. V minulosti byly investiční podpory do značné míry zaměřeny na pouhou obměnu techniky. Je nezbytné zlepšit transfer poznatků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (VaVaI) do praxe, s využitím poznatků výzkumu se zaměřit na:
– investice na podporu inovací,
– soběstačnost zemědělské produkce,
– zlepšování konkurenceschopnosti podniků a produkce,
– vytváření pracovních příležitostí,
– restrukturalizaci a diverzifikaci podnikatelských aktivit,
– zlepšení péče o životní prostředí,
– zlepšení péče o půdu.
Připravovaná evropská nařízení (stav připravovaných nařízení, který má autor článku k dispozici k 12. 11. 2013)
Návrh nařízení Evropského parlamentu a rady o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky (horizontální nařízení) ve své Hlavě III. „Zemědělský poradenský systém“ určuje členským státům povinnost zavést zemědělský poradenský systém, týkající se následujících priorit (charakteristika podmínek uvedených v nařízení je velmi zjednodušena a nejsou uvedena všechna související nařízení, která zmíněnou problematiku upravují):
– povinných požadavků na hospodaření a norem dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy;
– zemědělských postupů příznivých pro klima a životní prostředí;
– modernizace zemědělských podniků, zvyšování konkurenceschopnosti, zapojení dalších odvětví, inovace a orientace na trh spolu s podporou podnikání;
– požadavků na úrovni příjemců, které jsou uvedeny ve směrnici 2000/60/ES;
(poznámka: směrnice Evropského parlamentu a rady, kterou se stanoví rámec pro činnost společenství v oblasti vodní politiky)
– dodržování obecných zásad integrované ochrany rostlin podle článku 14 směrnice 2009/128/ES.
Zemědělský poradenský systém se také může týkat zejména:
a) podpory přeměny zemědělských podniků a rozšíření jejich hospodářských činností;
b) řízení rizik a zavádění vhodných preventivních opatření zaměřených na přírodní katastrofy, katastrofické události a choroby zvířat a rostlin;
c) minimálních požadavků stanovených vnitrostátním právem podle čl. 29 odst. 3 a čl. 30 odst. 2 nařízení (EU);
d) informací týkajících se zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, biologické rozmanitosti a ochrany vod, jak je stanoveno v příloze I tohoto nařízení.
Akreditovaní poradci
Znamená to, že před poradenským systémem je celá řada nových úkolů.
Poradci akreditovaní MZe jsou na tyto úkoly dlouhodobě připravováni, účastní se vzdělávacích aktivit v rámci svého vzdělávacího programu, navštěvují vzdělávací akce podle svého vlastního výběru, jsou organizována setkání poradců se zástupci univerzit s resortním zaměřením, probíhají semináře na výzkumných ústavech.
V rámci Národní soustavy kvalifikací jsou rovněž připraveny dvě profesní kvalifikace – zemědělský poradce v rostlinné výrobě a zemědělský poradce v rostlinolékařství, profesní kvalifikace zemědělský poradce v živočišné výrobě se připravuje.
K ověřování znalostí v rámci těchto profesních kvalifikací jsou pověřeny a autorizovány právnické osoby.
Vzhledem k tomu, že základní obrys návrhu zmíněných nařízení je znám delší dobu, jsou pro poradce připravovány vzdělávací aktivity v rámci jejich vzdělávacího programu.
K povinným požadavkům na hospodaření jsou poradci akreditovaní MZe dlouhodobě vzděláváni. Na nový požadavek na poradenství v oblasti zemědělských postupů příznivých pro klima a životní prostředí jsou poradci připravováni od konce roku 2012.
Od této doby měli zařazeno v rámci prioritních vzdělávacích akcí sedm seminářů zabývajících se problematikou klimatologie.
Pro doplnění a rozšíření znalostí mají ještě k dispozici čtyři metodiky zabývající se rovněž problematikou klimatických změn.
Další vzdělávací aktivity byly připraveny ve spolupráci s Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy se specializací na problematiku organické hmoty v půdě s názvem Školení zemědělských poradců na téma: „Prevence úbytku půdní organické hmoty“.
Vzdělávací aktivity k ostatním prioritám se připravují a budou poradcům postupně nabízeny. Poradci jsou rovněž v rámci vzdělávacího programu povinni navštívit další vzdělávací akce podle vlastního výběru.
Další z významných připravovaných nařízení – návrh nařízení k Programu rozvoje venkova specifikuje řadu nových opatření, kde nejvýznamnější opatření se vztahem k poradenství je opatření podle čl. 36 s názvem Spolupráce.
V tomto opatření má být významně podpořeno zavádění nových poznatků výzkumu do praxe. K zabezpečení hlavních cílů tohoto opatření se předpokládá vznik tzv. operačních skupin, ve kterých se mají inovačního procesu účastnit podnikatelé, vědci ale i poradci a NNO i aktivity místního rozvoje a další subjekty.
Evropské inovační partnerství
V souvislosti s novým programem rozvoje venkova se rovněž hovoří o evropském inovačním partnerství (EIP) jako o novém způsobu podpory inovací. EIP má za úkol překlenout prostor mezi oblastí vědy a uplatňováním inovačních přístupů v praxi.
Opatření spolupráce v novém Programu rozvoje venkova bude mít podle zmíněného nařízení za úkol zajišťovat inovativní opatření pro zemědělství, které účinně využívá zdroje, je produktivní a s nízkými emisemi, s podporou EIP v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti.
Cílem EIP by měla být podpora rychlejšího a širšího zavádění inovativních řešení do praxe. EIP by mělo vytvořit přidanou hodnotu tím, že zvýší využívání a účinnost nástrojů souvisejících s inovacemi a podpůrné efekty mezi těmito nástroji. EIP by mělo odstranit nedostatky lepším propojením výzkumu a zemědělského hospodaření v praxi.
Evropská komise rovněž připravila Návrh pokynů na programování pro inovace a provádění EIP v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti Programovací období 2014–2020 verze 6. 2013 (dále jen Vodítka), ve kterém je poskytnuta řada vodítek týkajících se inovací a EIP. Je zde např. uvedena definice inovací, která je velmi důležitá při nastavení jednotlivých podopatření k podpoře zavádění inovací v rámci opatření Spolupráce.
Je vysvětlován pojem lineární a interaktivní inovace, přičemž interaktivní inovace je definována následujícím způsobem: „V interaktivní ‘systémové’ inovaci se očekávají stavební kameny pro inovace od vědy, ale také z praxe a od prostředníků, včetně zemědělců, poradenských služeb, nevládních organizací, výzkumných pracovníků atd., jakožto účastníků procesu směrovaného zdola–nahoru.
Interaktivní inovace zahrnuje existující (někdy mlčky) poznání, které není vždy čistě na vědecké bázi. Inovace vytvořené s interaktivním přístupem mají tendenci dodávat řešení, která jsou dobře přizpůsobená okolnostem a která jsou snadněji implementovatelná, protože participační proces je příznivý pro urychlení zavádění, šíření a přijímání nových myšlenek“. Dále je uvedeno že „opatření PRV podle článku 36 Návrhu nařízení stimuluje interaktivní inovace, protože podporuje zakládání a aktivity operačních skupin“.
Vzhledem k tomu, že úspěšnost celého inovačního procesu bude záviset na osobnostech, které budou celý inovační proces uvádět do pohybu, vyhledávat potřeby inovací v prvovýrobě a propojovat jednotlivé aktéry inovací, je ve Vodítkách určeno, že vytváření operačních skupin se uskuteční z iniciativy inovačních zprostředkovatelů.
Tito zprostředkovatelé by mohli hrát významnou roli v objevování nových myšlenek. Pojem inovační makléř (zprostředkovatel) je u nás takřka neznámý, proto bude nutné v této oblasti podniknout mnoho aktivit, aby se celý systém inovačního partnerství dal do pohybu.
Rovněž je důležité zmínit další pokyn Vodítek, který říká že: „…řádné finanční řízení vyžaduje, aby operační skupiny měly buď právní subjektivitu – forma bude v závislosti na dotčeném vnitrostátním právu – nebo mít zakotveno pravidlo popisující rozdělení odpovědnosti mezi členy operační skupiny.
To by znamenalo, že například řídicí orgán by mohl požádat o dokument, ve kterém členové operační skupiny upřesňují, kdo bude odpovědný za příslušnou část získaných prostředků před tím, než je podpora vyplácena.
Výše uvedené rozdělení odpovědnosti bude poměrně snadné pro projekty, kde jsou zahrnuty pouze provozní náklady spolupráce. Pokud financovaný projekt zahrnuje investice, dokument musí navíc vysvětlit, kdo ponese odpovědnost, kdo bude poskytovat spolufinancování a kdo bude vlastníkem investice, jakmile bude projekt dokončen a investice bude mít konečnou hodnotu.“
Operační skupiny a MAS
Dále je např. v kapitole 2.4 Vodítek uvedeno, že operační skupina:
– „musí být zřízena zúčastněnými subjekty, jako jsou zemědělci, výzkumní pracovníci, poradci a podniky působící v zemědělství a potravinářském odvětví, které jsou relevantní pro dosažení cílů EIP;“
– musí stanovit vnitřní postupy s cílem zajistit transparentnost svého fungování a rozhodování, a vyhnout se střetu zájmů;
– musí vypracovat plán obsahující popis svého inovačního projektu, popis očekávaných výsledků;
– musí šířit výsledky svého projektu, zejména prostřednictvím EIP.“
V kapitole Vodítek – 3.4 Operační skupiny a místní akční skupiny Leader (MAS) je uveden velmi zajímavý vztah MAS a EIP:
„Operační skupiny a MAS mají společné to, že získávají myšlenky od zúčastněných subjektů a podporují zakládání projektů. Nicméně MAS jednají na základě komplexní strategie místního rozvoje. MAS schvalují několik projektů na provádění této strategie. V kontrastu k MAS operační skupina EIP se tvoří kolem konkrétního inovačního projektu zaměřeného na hledání řešení pro konkrétní problém, který nemusí být nutně vázán na konkrétní území nebo úvodní pevné strategie. Realizace projektu může trvat méně než sedm let.
Teoreticky by MAS mohly vytvářet operační skupiny, pokud členové nebo podskupina MAS najdou společný zájem nad specifickým problémem a pokud cíle projektu jsou v souladu s cíli EIP.“
V této souvislosti je ještě nezbytné zmínit další materiál s názvem Návrh metodického dokumentu Spolupráce (verze: září 2013).
Kde je například v kapitole 2.4 Operační skupiny uvedeno:
„Skutečně se předpokládá, že potenciální příjemci opatření politiky rozvoje venkova (zejména čl. 36) se zájmem o inovace budou přirozeně tíhnout k EIP jako velmi výhodnému rámci, v němž mohou vykonávat svou práci“.
Opatření podle čl. 36 (Návrhu nařízení k programu rozvoje venkova) bude z mnoha důvodů velmi výhodné:
Má v návrhu nařízení nastavenu velmi vysokou podporu až 100 % uznatelných nákladů, spolupracuje s řadou dalších opatření, může být uplatňován princip „zdola“, tzn. že problém signalizuje podnikatel a na jeho úrovni je řešen.
Vlastní formě operačních skupin není přikládána velká důležitost, protože to, co tyto skupiny dělají, je mnohem důležitější než to, co jsou atd.
Výčet návrhů nařízení mající vliv na nastavení nového Programu venkova není úplný, jsou zde zmiňovány některé návrhy nařízení s vlivem na poradenský systém. Lze říci, že tyto návrhy přinášejí celou řadu novinek.
Opatření k poskytování poradenských služeb vychází ze současného programovacího období a přináší některé změny nastavení programu formální povahy a rovněž nová témata poradenské činnosti.
Opatření s názvem Spolupráce je zcela nové, jeho účelem je v celé Evropě zavést nový způsob podpory inovací v rámci EIP. Předpokládá se vznik operačních skupin, které by měly být ustaveny k řešení problémů podnikatelů v zemědělství, potravinářství a lesnictví a zlepšení inovačního procesu.
Pro oživování a zahájení aktivit celého nově pojatého inovačního systému se předpokládá významné zapojení tzv. inovačních zprostředkovatelů, kteří by měli urychlit tvorbu i realizaci projektů.
Klíčové informace
– Poradenský systém respektuje požadavky stanovené v evropských nařízeních.
– Zmíněná koncepce rozšiřuje záběr poradenství na všechny oblasti resortní působnosti.
– Poradenství bylo uspořádáno a rozvrženo do čtyř poradenských stupňů od vstupních (orientačních) konzultací přes odborné konzultace po individuální poradenství a podporu poskytovanou webovým poradenstvím.
– Pokud bychom měli zhodnotit splnění cílů koncepce, lze jednoznačně říci, že základní cíle koncepce a Zemědělského poradenského systému se podařilo splnit.
Ing. Josef Dvořák
Ministerstvo zemědělství
Oddělení vzdělávání a poradenství
