Nové příležitosti, ale rovné podmínky

Dekarbonizace může českému zemědělství a potravinářství přinést efektivnější provoz a nové příležitosti. Musí se však provádět tak, aby sektor ekonomicky unesl investice a neztratil pozici na globálním trhu. Je třeba zajistit rovné podmínky vůči konkurenci, jinak hrozí, že se transformace změní spíše v administrativní závod než ve skutečné snižování emisí s ekonomickou návratností. Vyplynulo to z konference Dekarbonizace české ekonomiky, která se konala koncem minulého roku v Praze a organizoval ji internetový portál Euractiv.

Silný tlak na snižování uhlíkové stopy

Jak na konferenci zaznělo, ačkoliv se agrární sektor podílí na celkových emisích skleníkových plynů v ČR jen zhruba osmi procenty, tlak na snižování uhlíkové stopy je extrémně silný. Vedoucí oddělení obnovitelných zdrojů energie a environmentálních strategií Ministerstva zemědělství Jiří Jungr poznamenal, že s útlumem těžby uhlí v Česku se ale podíl zemědělského sektoru na celkových emisích v ČR navýší, což může vést k vyššímu tlaku na další snižování emisí v zemědělství. „Ty se od roku 1990 snížily přibližně o polovinu, což rozhodně není málo,“ zdůraznil Jungr. Podle něj tento pokles je však spojen se snižováním počtu hospodářských zvířat a poklesem soběstačnosti v některých komoditách, což pozitivní zprávou není. Podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala zemědělci se potýkají s paradoxem. Na jedné straně se na emisích podílejí relativně málo, ale dopady klimatické změny je zasahují nejvíce. „My dopady změn klimatu vnímáme doslova na vlastní kůži. Klimatickou změnu nemůžeme popřít, sledujeme ji denně na našich polích,“ připomněl Doležal s tím, že jsou zaznamenány častější sucha, vichřice či jarní mrazy a s nimi spojené velké ekonomické dopady, včetně problémů s pojišťováním, kterým dnes farmáři čelí. Příkladem jsou dubnové mrazy v roce 2024, kvůli kterým čeští pěstitelé ovoce zaznamenali ztrátu na úrovni 1,3 miliardy korun. Část škod jim později kompenzovala krizová rezerva společné zemědělské politiky EU. Pokud se ale podobné události budou opakovat, kompenzační mechanismy by nemusely stačit. Podle Doležala se zemědělci zároveň potýkají s negativními pohledy z řad veřejnosti. „Část veřejnosti si myslí, že zemědělci pro snižování emisí nic nedělají,“ poznamenal Doležal. Velkou výzvou z hlediska dekarbonizace jsou podle něj minerální hnojiva. Připomněl, že pokles živočišné výroby vede ke ztrátě organické hmoty v půdě, a zemědělci si tak často musejí vypomáhat právě průmyslově vyráběnými hnojivy. Jejich produkce je ale emisně vysoce náročná, protože je založena na zemním plynu, což je fosilní palivo. Doležal poukázal také na to, že zemědělci se pohybují v globálním konkurenčním prostředí a jakákoliv klimatická opatření musejí být ekonomicky životaschopná. „Pokud opatření zemědělci přinese ztrátu potenciálních výnosů nebo tržních příležitostí, není mu to nějak kompenzováno a přinese mu to ještě byrokratickou zátěž, tak to asi není úplně správná cesta,“ míní.  

Zemědělci a potravináři upozornili, že dekarbonizace sektoru musí být ekonomicky udržitelná, administrativně zvládnutelná a férová vůči globální konkurenci. Jak shrnul jeden z účastníků debaty, transformaci zvládneme jen tehdy, když budeme závodit se stejnými pravidly jako ostatní. Navíc současný systém podpory prostřednictvím společné zemědělské politiky EU není dostatečný. Klimatická opatření se tak nevyplatí, což podniky od provádění takových kroků demotivuje. Budoucí společná zemědělská politika EU bude mít navíc nižší rozpočet, obavy z nedostatku podpory pro zelenou transformaci tak sílí.