NP Šumava obnovuje bezlesí se vzácnými druhy živočichů či rostlin

Do obnovy bezlesí se na čtyřech plochách pustili správci šumavského národního parku. Lesníci na nich nekácejí plošně všechny stromy, ale vytvářejí mozaikovitou strukturu území se skupinkami stromů. Uvedl to náměstek ředitele parku a vedoucí odboru ochrany přírody Martin Starý. Probírkou náletových dřevin tak správci částečně obnovují biotop se vzácnými druhy živočichů či rostlin, jako jsou například ptáci tetřívek obecný a chřástal polní. Obnovy bezlesí se provádějí mimo bezzásahovou zónu parku.

Původní území bezlesí byly ještě před desítkami let pastviny a sečené louky. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce a následném vzniku vojenského prostoru u hranic s Německem se přestalo s údržbou a území bezlesí začaly osídlovat náletové dřeviny. Někdejší pastviny a louky postupně zarostly smrky, břízami, jeřáby a dalšími dřevinami. Tím se ale zároveň zmenšilo specifické území, se kterým jsou svázány některé živočišné druhy.

Například tetřívků v parku nestále ubývá. Podle posledních mysliveckých sčítání na tokaništích je jich v národním parku jen mezi 50 až 70. Úbytkem vhodného prostředí trpí i chráněný chřástal. Z chráněných rostlin se na obnovovaném bezlesí vyskytují například kriticky ohrožené kapradiny vratičky heřmánkolisté nebo mechorosty srpnatky fermežové.

Správci parku se pustili do obnovy bezlesí na čtyřech místech. Vybrali čtyři větší plochy – dvě v oblasti Knížecích Plání, ty dohromady dávají 26 hektarů, pak je jedna plocha na Zhůří u Keplí, to je území o rozloze zhruba 6,5 hektaru, a největší plocha u Skelné, tam je to kolem 28 ha, vyčíslil mluvčí parku Jan Dvořák. Starý upozornil, že to rozhodně neznamená, že by se kácely stromy na celé této ploše. Většinou se podle něj kácí stromy a dřeviny zhruba na pětině vybraného území.*