Podle platných předpisů jsou obce povinny se postarat o toulavá a opuštěná zvířata. Dále na základě podnětu krajských veterinárních správ obce zajišťují buď náhradní umístění týraného zvířete, popřípadě jeho odebrání a náhradní péči o něj, nejčastěji v útulku. Zvířata tedy nemohou přímo na místě odbírat úřední veterinární lékaři. Pravomoc rozhodovat o uvedených případech mají pouze obce s úřady s rozšířenou působností ve správním řízení, které je vyvoláno podnětem příslušné krajské veterinární správy. Informoval o tom mluvčí Státní veterinární správy ČR Josef Duben.
Jak Duben zdůvodnil, tento postup se volí z důvodu, že pracovníci úřadů obcí lépe znají místní prostředí a mohou je lépe posoudit, a to včetně příčin jednání chovatele. Součástí uvedeného podnětu orgánu veterinární správy musí být odborné vyjádření popisující identifikaci a stav týraného zvířete, a toto je pro obec v dalším řízení závazné.
Nikdo si nemůže přivlastnit nalezenou věc, tedy ani toulavé nebo opuštěné zvíře, upozornil Duben. Takové jednání může být za určitých okolností trestným činem. Nález zvířete musí být oznámen obci, v jejímž katastru se vyskytlo. Každý, kdo se ujal toulavého, popřípadě opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého, popřípadě opuštěného zvířete do útulku (nebo záchranné stanice - pokud jde o volně žijící zvířata, ptáky, dravce, apod.).
Obce i města mohou zřizovat obecní útulky pro zvířata, ale také na základě smlouvy využít umístění do soukromých útulků, nebo takových, které mohou provozovat například i zájmové organizace. V tomto směru může ale dojít k potížím. Je totiž třeba si předem zjistit, zda opravdu jde o útulek, zda splňuje dané podmínky a zda je to subjekt pod dozorem místně příslušné krajské veterinární správy. To znamená, že schválený útulek má mít stavební povolení, ve kterém se uvádí závazný posudek veterinárního orgánu. Provozovatel útulku musí splňovat podmínky o obhospodařování majetku příslušné obce, musí proto mimo jiné vést evidenci o příjmu, ale i výdeji zvířete; komu a za jakých podmínek bylo zvíře svěřeno na jeho žádost do péče. Pokud se například pes dostane do nových rukou před uplynutím půlroční lhůty, kdy má původní majitel nárok na navrácení „ztraceného“ zvířete, musí zvíře vrátit.
Jedině – pokud se obec, která nemá vlastní útulek, přesvědčí, že jiný útulek splňuje veškeré náležitosti, může s ním spolupracovat. A vyhne se takovým problémům, které řešily některé obecní úřady a který se například v poslední době vyskytl v Olomouckém kraji, kde obce umísťovaly psy do soukromého útulku, který vlastně neexistuje, ale jen přemísťuje psy do dalších prostor, které jsou nevhodné a jsou předmětem stížností řady občanů, což se pak s velkými obtížemi řeší.
V této souvislosti je třeba připomenout velice prospěšnou změnu v zákoně o policii, na jejímž základě může policie od 1. ledna letošního roku vstupovat na pozemky a do chovatelských zařízení, kde je důvodné podezření z toho, že tam dochází k týrání zvířat. Například ve zmíněném Olomouckém kraji se to již osvědčilo, připomněl Duben.
