Obávají se konkurence biopaliv

Jakou budoucnost mají obiloviny a olejniny v Evropské unii? Pokud bude stoupat jejich využití na biopaliva, bude dostatek surovin pro potraviny? Tak zněla základní otázka na konferenci Coceralu, která počátkem května proběhla v Bruselu.

Biopaliva otevírají zemědělcům další možnosti odbytu jejich produkce. Na druhou stranu prohlubují vrásky na čelech vedení firem, které vyrábějí škrob, mouku, olej či bílkoviny pro potravinářské účely a také krmiva nebo tyto výrobky, cereálie a olejniny exportují. Právě organizace takto zaměřených firem sdružuje Coceral, organizátor zmíněné konference. Mnozí z jejích účastníků neskrývají obavy z konkurence, kterou pro ně jako tradiční odběratele obilovin a olejnin mohou znamenat producenti biopaliv. Plány unie na podíl energie z obnovitelných zdrojů se některým zdají až příliš nadnesené.
Možný vliv výroby biopaliv nastínil Klaus Schumacher, bývalý prezident Coceralu, který dnes vede jeho sekci tržní a zemědělské politiky. Podle něj se poptávka po potravinách a krmivech během následujících 25 let zdvojnásobí. Důvodem nebude jen růst populace, ale také zlepšování příjmů, postupující urbanizace a změna stravovacích zvyklostí, která povede k větší spotřebě bílkovin. Zároveň velmi rychle poroste poptávka po surovinách na výrobu "zelené" energie. Farmáři na celém světě budou na tuto poptávku reagovat výrazným zvýšením produkce obilovin a olejnin.

S biopalivy počítá
stále více zemí
Pro obchodníky, výrobce potravin a krmiv je klíčový přístup k surovinám. Schumacher se však obává, že v budoucnu by mohla být právě tato základní podmínka existence a prosperity subjektů sdružených v Coceralu ohrožena. Nasvědčuje tomu přijatá legislativa v různých zemích světa. Například v EU by v roce 2020 měla deset procent pohonných hmot tvořit biopaliva. USA by měly do roku 2012 vyrábět 7,5 miliard galonů pohonných hmot z obnovitelných zdrojů (tj. asi 28,39 miliard litrů) a zavádějí daňový kredit pro bionaftu. Kanada si stanovila pět procent biopaliv v pohonných hmotách také do roku 2012, Brazílie dvě procenta do roku 2008 a pět procent do roku 2013, Argentina pět procent do roku 2010. O podobných plánech diskutuje Malajsie, Indonésie i Thajsko.
Podle Schumachera se většina zemí bude pokoušet použít pro produkci bioenergie vlastní plodiny. Trh s bioenergií je podle něj trhem politickým. Konkurenceschopnost na něm závisí na politické podpoře. Země, které si mohou dovolit podporovat bioenergii, budou exportovat méně plodin. Exportéři se budou muset s tímto deficitem vyrovnat. Na druhé straně poroste obchod s bioenergií.

Dopady na trh
A jaké výzvy a možnosti s tohoto vývoje plynou pro trh? Podle Schumachera bude mít vzrůstající poptávka po potravinách, krmivech a bioenergii velmi výrazný vliv na trh se zemědělskými komoditami. Porostou jejich světové ceny a také potřeba zvýšení jejich produkce. Prohloubí se nestálost zemědělských trhů.
Diktát cen může zvýšit orientaci na biopaliva, více zemí bude požadovat jejich mandatorní (zákony stanovené) přimíchávání a vznikne neelastická poptávka po nich. V takovém případě se potravin a krmiv musí nepříznivě dotknout jakýkoliv výpadek v úrodě. Rozšíří se množství a sortiment potravin importovaných do rozvojových zemí. Závažným tématem se stane konkurence mezi potravinářskou a nepotravinářskou produkcí a více pozornosti si vynutí i debata o udržitelnosti. Otevřený trh bude potřebovat potřebuje více polí, která by dodávala suroviny pro potraviny, krmiva a bioenergii.

Komisařka: Cíl je reálný
Komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Marian Fischerobá Boleová obavy členů Coceralu nesdílí. Podle ní je cíl, který si v pro biopaliva dale Evropská unie, reálný. "Analýzy komise ukazují, že při tomto cíli vzrostou ceny zemědělských surovin v Evropské unii mezi třemi a šesti procenty u cereálií a mezi pěti a 18 procenty u hlavních olejnin," uvedla s tím, že ceny těchto surovin ovlivňují to, kolik lidé zaplatí za potraviny, jen velmi málo. U chleba se náklady na obiloviny podle ní na výsledné ceně podílejí mezi jedním až pěti procenty. Více se zdraží rostlinné oleje. Tam však bude možné, jak navrhla, místo řepkového oleje používat více slunečnicový nebo sójový. Nárůst cen se podle komisařky nejméně projeví u potravin s vysokou přidanou hodnotou.
Komise podle ní také počítá s tím, že v roce 2020 se do unie bude deset až 30 procent biopaliv do pohonných hmot dovážet ze třetích zemí. Závislost výroby biopaliv na tradičních potravinářských a krmivářských surovinách by také měl snížit nástup biopaliv druhé generace, s nímž Brusel počítá kolem roku 2015.
Komisařka také konstatovala, že je třeba zajistit, aby výroba biopaliv v unii neměla negativní dopady na produkci skleníkových plynů a na biodiverzitu.

Kontrola politiky
Podle komisařky budou společnou zemědělskou politiku unie čekat dvě etapy prověřování společné zemědělské politiky (SZP). První je tzv. zdravotní kontrola (anglicky health check), která by měla začít již v příštím roce. Jejím úkolem je posoudit, jak se podařilo aplikovat v praxi poslední reformu společné zemědělské politiky. Případné úpravy, které z této prověrky vyplynou — komisi i zemědělcům jde v první řadě o zjednodušení a odstranění zbytečné administrativní zátěže — by měly platit do roku 2013. Druhou etapou by měl být podle komisařky výhled a předpoklad toho, co by mělo v zemědělství Evropské unie platit po roce 2013.
Komisařka vyzdvihla účelnost odpojení podpor od objemu produkce (decoupling). Právě v souvislosti s decouplingem a také s očekávanou větší poptávkou po obilovinách a olejninách je podle ní třeba se zabývat otázkou dávání půdy do klidu (set aside) a také intervenčního nákupu. Je si vědoma toho, že zejména zrušením povinného set aside se zemědělci zbaví jedné z velmi nepříjemných byrokratických věcí.
Intervenční nákup obilí, který byl od počátku zamýšlen jako záchranná síť pro zemědělce, jimž se nepodaří prodat obilí na trhu, zejména v poslední době selhává. Po přistoupení desítky nováčků se hlavně v případě kukuřice stal naopak jednou z nejdůležitějších možností odbytu této komodity. Varujícím příkladem je Maďarsko, kde na intervenční nákup šlo v hospodářském roce 2005/06 kolem 30 procent sklizené kukuřice, o rok později to již bylo 36 procent. K uvolnění těchto zásob přispěla pouze větší poptávka na světovém trhu způsobená horší úrodou v některých zemích. Problém se však podle komisařky znovu objeví. Bohužel, jak uvedla, zatím nenalezla pro jeho urychlené řešení dostatečnou podporu ani v radě zemědělských ministrů, ani v Evropském parlamentu.

Otázka GMO
Narůstající problém zejména v oblasti olejnin a obilovin představuje stále se rozšiřující škála geneticky modifikovaných plodin. Zatímco unie některé pomalu pouští na svůj trh — ovšem po pečlivém a časově náročném prověření, její obchodní partneři přicházejí se stále novými GM odrůdami. Například v posledních měsících poklesl dovoz krmiv či jejich komponent z kukuřice, právě proto, že je velmi obtížné zajistit, aby nebyly kontaminovány GM odrůdami, které EU neschválila. Stejné potíže jsou s kukuřičnou bílkovinou. Zatímco u kukuřice nejde vzhledem k poměrně malému objemu dovozu o tak velký problém, horší je to v případě sóji a výrobků z ní. Nejde jen o to, že sójové na proteiny bohaté složky se v krmivech daleko obtížněji nahrazují, ale také o protesty importujících zemí, které nechaly pěstování GM plodin více méně volný průběh a přísné předpisy EU považují za netarifní bariéry trhu. Přitom více než 40 procent sóji dováží unie z Argentiny a přes 50 procent z Brazílie. Komisařka uvedla, že se Brusel tímto problémem velmi vážně zabývá a snaží se najít nějaké řešení.
Země EU usilují o koexistenci různých systémů pěstování plodin. Jak komisařka připomněla, rozdílné podmínky v jednotlivých zemích a regionech vedou k tomu, že Brusel mohl stanovit pouze obecné zásady. Je proto třeba, aby každý členský stát si vypracoval vlastní na své podmínky "ušitá" pravidla. Návrhy pravidel koexistence předalo Evropské komisi ke schválení zatím 15 členských zemí.

Požadavky potravinářů,
krmivářů a obchodníků
Představitelé organizací sdružených v Coceralu shrnuli své připomínky k současným i budoucím podmínkám příslušných politik Evropské unie do sedmi následujících bodů:
 V době narůstající nestálosti cen na agrárních trzích by měla očekávaná "zdravotní kontrola" společné zemědělské politiky Evropské unie navrhnout ochranné mechanismy , kterými by bylo možné překlenout výrazné poruchy trhu. Pružnost trhu by mohla zlepšit předělaná jednotná tržní organizace pro plodiny na orné půdě. Nejdůležitější je stálý a pravidelný přístup k surovině, a to jak z hlediska jejího množství, tak i kvality.
 Průmysl a obchod potřebuje operovat na jednotném trhu a nemůže se vyrovnávat s různými interpretacemi společné zemědělské politiky na národní úrovni jednotlivých členských států unie. Průmysl a obchod musí být schopen nakoupit a zpracovat obiloviny a olejniny bez ohledu na jejich konečné využití.
 Pro zvýšení efektivity trhů EU se musí odstranit všechny zbytečné administrativní překážky.
 Země EU a další přijaly energetické politiky kladoucí důraz na obnovitelné zdroje s cílem snížit emise skleníkových plynů a závislost na fosilních palivech. Rostoucí světová poptávka po obilovinách a olejninách jako obnovitelných zdrojích energie vyžaduje důkladné monitorování jejich cen.
 Obnovitelné zdroje energie nabízejí nové marketingové příležitosti jak pro farmáře, tak pro průmysl. Na druhou stranu je však také důležité zajistit suroviny pro potraviny, krmiva a nepotravinářský sektor.
 Pro zvýšení produkce je nutná optimalizace zemědělských zdrojů a efektivity jejich využití. Proto podporujeme zrušení set aside a žádáme komisi, aby podpořila nové technologie vedoucí ke zvýšení produktivity zemědělství.
 Aktivně podporujeme vytvoření jednoduchých, transparentních a pro více produktů se hodících kriterií pro stanovení globálního přístupu k udržitelnému zemědělství.