Občanský zákoník má neduhy

Zemědělský svaz ČR má výhrady proti některým ustanovením návrhu nového občanského zákoníku, který schválila 9. listopadu Poslanecká sněmovna a který by měl nabýt účinnosti 1. ledna 2014. V občanském zákoníku nejde jen rozchod s komunistickým právem, ale mění i ustanovení přijatá po roce 1989, jež nepůsobí v praxi problémy. Občanský zákoník ovlivňuje právní vztahy v oblasti zemědělství a některá nedostatečně formulovaná ustanovení mohou vést k destabilizaci vlastnických a nájemních vztahů v zemědělství. Upozorňuje na to Zemědělský svaz ČR v tiskové zprávě.

Z hlediska možných negativních dopadů pro oblast zemědělských podniků poukazuje zejména na možné následky ustanovení, které upravuje nabytí stavby dobrou vírou při koupi pozemku pod touto stavbou. Podle tohoto ustanovení: „bylo-li vlastnické právo k pozemku převedeno na třetí osobu, která při nabytí vlastnického práva k pozemku byla v dobré víře, že stavba je součástí pozemku, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena“. Návrh tedy vlastně popírá vlastnické právo k existující stavbě, tedy jde o specifickou formu vyvlastnění. Navíc vnáší právní nejistotu do existujících právních vztahů, přičemž jde evidentně o rozpor s Listinou základních práv a svobod, která garantuje stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. V praxi se totiž bude jen velmi obtížně prokazovat či vyvracet tvrzená dobrá víra nabyvatele, zejména v případu staveb, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí, jako jsou například cesty, posklizňové linky, silážní žlaby. Jde tedy o stavby, které podle katastrálního zákonu nepodléhají zápisu do katastru nemovitostí a které zemědělský podnik nezbytně potřebuje pro svou činnost. Návrh sice upravuje náhradu ve výši ceny stavby, toto ovšem neřeší důsledky ztráty stavby například z hlediska podnikatelského záměru zemědělského podniku, nehovoře o dalším vleklém sporu, který by se týkal výše náhrady. O spornosti navrhovaného ustanovení svědčí i skutečnost, že obdobnou připomínku, která se přirozeně týká i jiných staveb než zemědělských, vznesla v připomínkovém řízení i řada dalších subjektů.
Další velmi závažnou otázkou je zachování stávajících nájemních smluv k zemědělským pozemkům i po účinnosti nového občanského zákoníku. Předkladatelé sice deklarují v důvodové zprávě zachování stávajících nájemních smluv, ale s odkazem na nájemní vztah k zemědělské půdě podle zákona o půdě, tedy zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě. Problém spočívá ve skutečnosti, že tímto zákonem se nyní řídí jen naprosté minimum nájemních vztahů k zemědělským pozemkům. Pokud však mají být zachovány stávající nájemní smlouvy k zemědělským pozemkům, bylo by nutné v zákoně výslovně deklarovat, že nájmu zemědělských pozemků se netýkají ustanovení § 2197 odst. 2 a § 2198 odst. 2, která umožňují při změně vlastnictví pronajatého pozemku například prodejem, v určitých případech nového vlastníka pozemku vyvázat z povinností pronajímatele podle platně uzavřené nájemní smlouvy s jeho právním předchůdcem.
Toto nebezpečí může vyvolat destabilizaci nájemních vztahů v zemědělství, kdy většina půdy užívané zemědělskými podniky je v současné době v nájmu a nikoli ve vlastnictví těchto podniků a zachování nájemních smluv je nezbytné nejenom z hlediska ekonomické rozvahy a podnikatelského záměru podniku, ale i z hlediska například dotačních titulů k půdě.
„Ze všech výše uvedených důvodů Zemědělský svaz ČR věří, že verze schválená Poslaneckou sněmovnou není konečná a že v procesu dalšího projednávání této legislativní předlohy v Senátu Parlamentu ČR bude k připomínkám svazu přihlédnuto,“ uvedl k tomuto tématu předseda Zemědělského svazu ČR Ing. Martin Pýcha.