Obnova půdy by trvala tisíciletí

Každodenně po ní šlapeme, bereme ji jako samozřejmost. Přitom si život bez ní nedovedeme na Zemi představit. Jde o půdu, s níž stále více hazardujeme. O tom, do jaké míry se to v Evropě děje, vypovídá zpráva Institutu pro životní prostředí a udržitelnost Joint Research Centre a Evropské komise.

Dlužno říci, že stavem půd se zabývají dvě zprávy Joint Research Centre a (JRC, Společného výzkumného centra) a Evropské komise. Jedna jej hodnotí z hlediska vědeckého, druhá vychází z politického pohledu. Zjištění zpráv bijí na poplach. Je zřejmé, že pokud chceme v Evropě nadále nejen produkovat potraviny, ale také zamezit záplavám či naopak vzdorovat suchu i změně klimatu a rovněž zastavit ubývání biodiverzity, musíme něco podniknout. Legislativní opatření navržená komisí počítají s koordinovanými kroky při ochraně a udržitelném využívání půdy Evropě.
Po celé Evropě samozřejmě nejsou stejné půdy. Například v severských zemích převládají spíše mladé půdy s poměrně vyšším obsahem organických látek než jaký je běžný v jižních státech. Středomoří má chudší půdy nebo půdy s velkým podílem uhličitanu vápenatého.
Nepříjemná statistika Vědecká zpráva definuje půdu jako svrchní vrstvu zemského povrchu a přírodní látku tvořenou nerozpustnými částicemi (minerály), organickou hmotou, vzduchem a vodou. Typická půda obsahuje v průměru 45 procent minerálů, 25 procent vody, 25 procent vzduchu a pět procent organických látek.
Podle JRC mizelo v letech 1990 až 2006 nevratně denně 275 hektarů půdy v celé unii jejím zakrýváním nepropustným materiálem. Jde třeba o stavby silnic či budov. Každoročně se tímto způsobem znehodnotilo kolem 1000 km2 půdy. Za deset let šlo o plochu odpovídající rozloze Kypru.
Nezadržitelná eroze Půda ubývá a znehodnocuje se také erozí. JRC odhaduje, že v roce 1990 bylo 105 milionů hektarů, tedy 16 procent půdy v Evropě (bez Ruska) poškozeno vodní erozí. Dalších zhruba 42 milionu hektarů zasáhla erose větrná. Podle posledního odhadu JRC je v evropské sedmadvacítce vodní erozí poškozena plocha zhruba 1,3 milionu kilometrů čtverečních (dva a půlnásobek plochy Francie). Téměř 20 procent ztrácí za rok z hektaru více než deset tun půdy. Podle posledních studií JRC se průměrná vodní eroze v celé evropské sedmadvacítce odhaduje na 2,76 t/ha za rok. Vyšší je však v evropské patnáctce, kde dosahuje v průměru 3,1 t/ha za rok. Naopak v nových státech unie počítá JRC s průměrem 1,7 t/ha za rok. Vyšší hodnotu v EU-15 způsobují hlavně středomořské státy, kde je eroze půd větší, někde překračuje i 11 t/ha za rok.
Větrná eroze půdy je vážným problémem zejména v severním Německu, východním Nizozemsku, východní Anglii a na Pyrenejském poloostrově. Postihuje odhadem deset až 40 milionů hektarů z celkové rozlohy Evropy, z toho milion je postižen velmi vážně.
A co erozi půdy ovlivňuje? Podle zprávy je to nevhodný způsob obdělávání, odlesňování, nadměrné spásání a stavební aktivity. Orná půda a pozemky s trvalými plodinami jsou erozi vystaveny více než pastviny. Riziko eroze zvyšuje nezanedbatelný posun od pastvin k obdělávané půdě, rostoucí poptávka po bioenergii, zejména z kukuřice či řepky.
JRC konstatuje, že nevratnost erozivních pochodů není všude stejná. Zatímco v některém regionu je nevratným pochodem již eroze rovnající se jedné tuně půdy z hektaru za rok, v jiných je udržitelné ještě množství dva až tři tuny. JRC připomíná, že eroze se zrychluje při smrštích a bouřích, které ojediněle přicházejí. Ty zvyšují erozi na 20 až 40 t/ha za rok, v extrémních případech až na 100 t/ha za rok.
Další ohrožení půdy Erozi podobné jsou sesuvy půdy. Jejich příčinou může být třeba změna využívání pozemku. Vyskytují se častěji na erozivních půdách nebo na jílovitém podloží a zejména na strmých svazích v místech s častými a vydatnými srážkami. JRC konstatuje, že celkové údaje pro unii nejsou k dispozici, ale jednotlivé státy registrují celkem přes 630 tisíc sesuvů půdy.
Na kvalitě půdy se podepsalo také více než 200 let industrializace Evropy, které přineslo znečištění půdy různými průmyslovými emisemi. Nejčastěji se tak do půd dostávají těžké kovy nebo minerální oleje. V Evropě je kolem tří milionů míst ohrožených průmyslovým znečištěním. Roste okyselování půd (acidifikace) a klesá podíl organických látek v ní. Kromě průmyslu se na okyselování půd podílí i doprava, tepelné elektrárny a v menší míře i sopečná činnost. Díky regulaci a zlepšeným technologiím klesají emise okyselujících látek, zejména oxidu siřičitého. Hlavními okyselujícími látkami jsou nyní oxidy dusíku a také amoniak, z něhož v ekosystémech půdy vznikají aminokyseliny nebo dusičnany.
Mnoho funkcí půdy zajišťují různé v ní přítomné organismy od mikrobů až po savce. Ubýváním v půdě se vyskytujících druhů organismů – její biodiverzity, ztrácí půda schopnost zajišťovat všechny své funkce – zpracování těl uhynulých organismů, přeměnu organických látek na formy potřebné pro výživu rostlin, poutání vzdušných plynů apod.
Půdě nesvědčí ani přejezdy těžkých zemědělských strojů, které ji udusávají. Stlačováním (zhutňováním) ztrácí půda schopnost vsakovat a zadržovat vodu, je méně prostupná pro kořeny rostlin apod. Zpráva JRC uvádí, že odhady výměry poškozené zhutňováním se liší. Některé mluví o tom, že ke zhutnění je vysoce nebo hodně vysoce náchylných až 36 procentech půdního podloží v Evropské unii. Podle jiných je vysoce náchylných 32 procent a 18 procent mírně zasažených.
Pomalá obnova Přitom proces tvorby půdy je velmi pomalý. Zpráva uvádí, že pod vytrvalým travnatým porostem se při podmínkách evropského klimatu za sto let vytvoří jen jeden až dva centimetry půdy. Tedy to, co jsme ztratili erozí a dalšími degradačními procesy, by se utvářelo patrně ne stovky, ale tisíce let. Proto se vzhledem k době nutné pro její vznik a délce lidského života musíme na půdu dívat jako na neobnovitelný přírodní zdroj.
Nedostatečná ochrana Přestože již před pěti lety byla přijata strategie pro ochranu půdy, podle zprávy o politických aspektech stavu půd v Evropě stále nefunguje systematické sledování kvality půdy a její ochrana. Znamená to, že stávající opatření nejsou pro zajištění odpovídající úrovně ochrany veškeré evropské půdy dostatečná.
Vědecká zpráva poznamenává, že k ochraně půdy by měly přispívat i další politiky a jejich legislativa týkající se jiných složek životního prostředí, tedy vody, odpadů, chemických látek, průmyslových imisí, pesticidů, přírody a její ochrany či zemědělství.
Řešení navrhovaná Evropskou komisí Na úrovni EU chce komise podporovat zlepšování informovanosti o půdě a také rozvoj výzkumných a monitorovacích projektů (například průzkumu Eurostatu o pokryvu půdy, jejím využívání a agroenvironmentálních ukazatelích). Komise také začleňuje ochranu půd mezi ostatní politiky EU (zejména do společné zemědělské politiky). V období 2007 až 2013 přidělila EU v rámci politiky soudržnosti přibližně 3,1 miliardy eur na obnovu průmyslových oblastí a kontaminované půdy. Nejvíce dostalo Maďarsko (475 milionů eur), Česká republika (371 milion eur) a Německo (332 miliony eur). Komise hodlá nadále podporovat výzkum a sledování půd, dokončit pokyny pro zakrývání půd a výrazněji začlenit půdní aspekty do směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí. Chce také začlenit emise způsobené využíváním půdy, změnami ve využívání půdy a v lesnictví do závazku EU v oblasti změny klimatu pro rok 2020.