V Lucemburku se očekává v oblasti společné agrární politiky dohoda do summitu EU, který začne ve čtvrtek navečer v řecké Soluni. Ministři se minulý týden rozešli, aniž pokročili v jednání o návrhu reformy předloženém Evropskou komisí. Předpokládá se kompromis, který bude zřejmě spočívat v tom, že na výrobě bude nezávislá pouze část přímých plateb, nebo že se státům umožní určitý zlomek peněz z Bruselu vyplácet doma podle dosavadních pravidel, tedy za objem výroby.
Zásadním problémem je tempo poklesu těchto plateb a také plánované snižování výkupních cen a jeho vyrovnávání z evropského rozpočtu.
Reformu odmítá především Francie, spolu s Španělskem a Irskem. Úplně změnit společnou zemědělskou politiku chtějí hlavně skandinávské země, Británie a Nizozemsko. Česká republika se přiklání spíše ke stoupencům reformy, i když ani jí se v návrhu EK všechno nelíbí.
Náměstek ministra Miroslav Toman připomněl, že kdyby koncepce EK prošla, vedlo by to ke zjednodušení systému
administrace, vyplácení a kontroly přímých podpor a dalších
zemědělských dotací. ČR by tak mohla využít nabídky EU přechodně používat snazší administrativní systém, protože unie sama by k němu směřovala. Umožnilo by to ušetřit peníze i lidi a vytvořit si lepší podmínky pro příjem evropských peněz hned po vstupu.
Toman však bude - spolu s kolegy z dalších vstupujících zemí - usilovat o to, aby každoroční snižování přímých podpor nemělo vliv na tempo jejich postupného zvyšování v nových členských zemích, které musely přistoupit na přechodné období do roku 2013. Bude také bojovat o stejné kompenzace za případné snížení výkupních cen, jaké budou přiznány farmářům ve stávajících členských státech.
Česko také chce, aby nebyly novým systémem postihovány velké farmy. Podle návrhu mají přímé platby od roku 2007 klesat mnohem rychleji pro ta hospodářství, jež mají nárok na roční podporu přes 50.000 eur, než pro menší farmy. V českých podmínkách přitom převládají právě velké zemědělské podniky.
Dalším českým požadavkem je, aby se při rozdělování peněz z obálky "venkovský rozvoj" bralo v úvahu, kolik ta která země bere přímých plateb v přepočtu na hektar. Používání "historických" výnosů a dalších ukazatelů vede totiž k existenci značných rozdílů - bavorský zemědělec by měl i při plných přímých podporách pro všechny nadále o polovinu víc než český. Bylo by proto spravedlivé, myslí si Češi, aby poškozené země dostaly nějakou náplast při rozdělování peněz na rozvoj venkova.