Ochrana fungicidy a regulace růstu

Světový trh s olejninami se v loňském roce výrazně změnil. Mezi faktory, které tuto změnu ovlivnily, patří bezesporu oproti předpokladům nižší celosvětová sklizeň olejnatých semen, zavedení povinného přimíchávání metylesteru řepkového oleje (MEŘO) do nafty a zvýšená poptávka po potravinách, tedy i rostlinných olejích ze strany sílících ekonomik asijských států, hlavně Číny. Pro české pěstitele to znamená nejen stabilizační prvek výroby řepky, ale i možnost zvýšení její produkce.

Rok 2010 a nafta s příměsí 5,75 % MEŘO znamená při průměrném výnosu řepky v České republice potřebu plochy na jeho výrobu asi 200 tisíc hektarů. To spolu s potřebou pro výživu lidí, zvířat a na ostatní účely představuje předpoklad sklizňové plochy asi 310 až 330 tisíc hektarů.
Významným hráčem na trhu jsou ale i vybudované zpracovatelské kapacity na výrobu MEŘO v okolních státech. Lze tedy očekávat také vyšší poptávku po řepkovém semeni pro export. Pokud bude nárůst potřeby suroviny podpořen i příznivým vývojem ceny, lze předpokládat růst výroby, a to i cestou zvýšené plochy osevu. Podstatným faktorem stabilizace výroby bude ale schopnost cenové konkurence české řepky na trhu.
Z tohoto pohledu je fungicidní ochrana, ale i regulace růstu porostů řepky opatřením, které významným způsobem ovlivňuje intenzitu a ekonomiku její výroby.
Z hlediska možného poškození porostů houbovými chorobami je celé období jarní vegetace, tedy od regenerace listových růžic až po období zrání, obdobím možného vzniku infekce. Nejexponovanějším je ale období počátku prodlužovacího růstu a kvetení: časné jaro, tedy růs-tová fáze řepky DC 32 – 43 je zároveň obdobím, kdy můžeme významným způsobem ovlivnit habitus rostlin, a tím i výnosové prvky porostu.
Proto, že v portfoliu fungicidů, registrovaných do řepky, je v současné době již celá řada přípravků vykazujících i regulační účinky, je tedy nanejvýš účelné jejich využití, které poskytuje řepce komplexní regulačně-fungicidní ošetření v kritických obdobích jejího vývoje.

Časné jaro a houbové choroby 

Houbové choroby napadají rostliny řepky po celou dobu její vegetace. Období vegetačního klidu přežívají na rostlinných zbytcích v půdě po dobu i několika let. Avšak ani dodržování odstupu pěstování řepky na pozemku nemusí znamenat absenci houbových chorob v porostech. Řada z nich je polyfágního charakteru a má celou řadu jiných hostitelských, kulturních či plevelných rostlin. Většina napadá i semena řepky, nebo tato semena mohou být infikována sporami při výmlatu napadeného porostu.
Proto, že přítomnost patogenních hub se na osivu uváděném do oběhu nezjišťuje a fungicidní ochrana množitelských ploch není povinná, může být i osivo významným zdrojem infekce. Navíc jsou spory těchto hub snadno rozšiřovány větrem na veliké vzdálenosti. Záleží tedy hlavně na klimatických podmínkách a kondici porostu, zda se infekce projeví. Hlavní období infekčního tlaku nejdůležitějších chorob řepky uvádí tab. 1.
K nejvýznamnějším houbovým chorobám jarního období patří fómová hniloba a plíseň šedá. V posledních letech se u nás, hlavně na jihu Čech, začíná rozšiřovat i cylindrosporióza. Ta je hospodářsky významnější v oblastech přímořských, což vyplývá z nároků houby na podmínky – vlhčí klima se zimou bez vyšších mrazů. V půdě přežívá na posklizňových zbytcích a přenášena je i osivem. Projevem choroby jsou bělavé okrouhlé skvrny na listech. Napadené listy později zasychají, ale neopadávají. Na stoncích a řapících listů se objevují korkovité nekrózy, podobné mrazovým poškozením, které příčně praskají. Napadány jsou i květy, které hnědnou, a šešule, jejichž deformace se nápadně podobají poškození po krytonosci šešulovém.
V závislosti na vlhkostních podmínkách a hustotě porostů se na jaře může vyskytovat ve větší míře i Botrytis cinerea. Její spory jsou přítomny všude a rozvoj choroby je podmíněn dostatečnou vlhkostí povrchu rostlin. Vyhovují jí přehoustlé nebo mechanicky poškozené porosty. Příznaky napadení jsou žluté skvrny na listech do tvaru písmene V. Napadeny mohou být veškeré části rostliny. V místě napadení se tvoří bělavý povlak mycelia houby, který později šedne. Nejzávažnější je napadení květenství a šešulí. Chemická ochrana je složitá, protože vzhledem k bionomii patogenu by muselo jít o trvalou chemickou clonu porostu.
Nejzávažnějším houbovým onemocněním, a to nejen v jarním období, však zůstává Phoma lingam. Napadá rostliny řepky od raných vývojových stadií (tmavě šedé skvrny na děložních listech) až do období kvetení. Světlé, tmavě orámované skvrny s tečkami tmavých piknid můžeme pozorovat na listech již na podzim. Ty jsou zdrojem infekce pro kořenové krčky. Právě jejich napadení na podzim je nejvážnějším projevem této choroby. Při časném napadení na podzim se na jaře v období prodlužovacího růstu začíná v oblasti napadeného kořenového krčku tvořit korkové pletivo. Uvnitř krčku se rozvíjí suchá hniloba. Dochází k přerušení vodivých cest a nouzovému dozrávání. Vlhký podzim a mírná zima se sněhem podporují napadení porostů.
Sušší průběh podzimu naopak infekci zpomaluje. Přechod od prvních příznaků napadení na listech až na kořenový krček trvá asi 200 dní. Proto v suchých podzimech (2006), kdy se příznaky napadení listů Phoma lingam projevily až v polovině listopadu, byly viditelné symptomy napadení kořenových krčků až v polovině června. Vývoj choroby je pak již příliš pomalý na to, aby významně redukoval výnos. Podzim 2007 je z tohoto pohledu diametrálně odlišný. První příznaky napadení fómovou hnilobou se objevily již koncem září. Proto již v polovině dubna lze očekávat napadení kořenových krčků. Ošetření tohoto typu porostů fungicidy v době počátku prodlužovacího růstu bude velice účelné a efektivní.

Časné jaro a fungicidní ošetření 

Období časného jara, tedy regenerace listové růžice a prodlužovacího růstu řepky (viz tab. 1), je dobou, kdy kromě ošetření proti možné infekci již zmíněnými chorobami můžeme v porostech, a to velmi úspěšně, uplatnit aplikace růstově aktivních látek. Jak již bylo v úvodu konstatováno, pro aplikace do řepky je v současné době registrovaná celá řada fungicidů, po jejichž aplikacích můžeme v porostech pozorovat výrazné změny v utváření habitu rostlin, a to ve prospěch tvorby základních výnosových prvků rostlin. Jedná se především o zvýšení počtu větví a šešulí na rostlinách. Větve jsou delší a při časných aplikacích jsou zakládány již od spodního patra porostu. Pokud jsou naplněny podmínky pro možný infekční tlak houbových chorob, je tedy nanejvýš účelné využít k jarnímu ošetření porostů fungicidy s regulačním účinkem, které poskytují řepce komplexní ošetření v kritických obdobích jejího vývoje. Jak je uvedeno v tabulce 2, jde především o využití dobrého fungicidního a silného regulačního účinku přípravků s účinnými látkami tebuconazole, metconazole. Možné je i využití úč. l. cyproconazole a fluzilazole. Jejich regulační účinek je však nutno posílit 1200 – 1800 g chlormequat-chloridu.
Při normálním průběhu zimy přechází řepka koncem března až počátkem dubna do prodlužovacího růstu. Je to období, kdy velmi často dochází k redukci vedlejších větví a pupenů. I přes velikou autoregulační schopnost řepky eliminovat chybějící výnosový prvek jiným mohou být ztráty natolik zásadní, že je rostliny nezvládnou kompenzovat. Výnos ztracený v tomto období se potom již nedá nahradit. Stupeň redukce výnosových prvků porostu je podmíněn úrovní stresových podmínek, kterým je rostlina vystavena. Omezením příčin stresů, biotických i abiotických, snižujeme možnou budoucí redukci výnosu již v počátku jarní vegetace. Jedná se zejména o:
n účinně provedenou ochranu proti stonkovým škůdcům a chorobám časného jara. (Zdravý stonek je zárukou transportu živin a vody do šešulí. Nepoškozená dřeň stonku je významným zásobníkem a zdrojem vody v období sucha.); 
- zamezení „hladovění“ porostu včas dodanou a dostatečně vysokou první jarní dávkou N na úrovni 50 až 80 kg N/ha, nejlépe v kombinaci se sírou;
- zlepšení architektury porostu aplikací RR. Dosažení většího počtu větví a šešulí, snížení výšky porostu, zvýšení pevnosti rostlin a omezení neproduktivního výparu vody.
RR v jarním období, podobně jako na podzim, svým účinkem na hormonální hospodaření rostlin mění jejich habitus. Zlepšují tím celkovou stavbu porostu a zvyšují jeho odolnost vůči stresovým faktorům, hlavně suchu, v období dozrávání.

Poaplikační změny při použití regulátorů
- Zkrácení rostlin o 10 až 20 cm redukuje riziko poléhání, zlepšuje větrání porostu, omezuje hromadění endogenního etylénu (z rozkladu opadaných listů). Zpomaluje se stárnutí porostů a předčasný opad šešulí.
- Zlepšení zahákování šešulí a propletení větví, a tím menší citlivost porostu na vítr.
- Tvorba menších listů spolu s menší výškou rostlin zlepšuje přístup světla do porostu. Tím se aktivují listové pupeny k tvorbě větví. Důležité u porostů s menším počtem rostlin.
- Porušení apikální dominance spolu se světlem podporuje růst většího počtu větví a šešulí. Je tak zabezpečena dostatečná asimilační plocha po opadu listů.
Zahuštění horního patra porostu šešulemi lépe zastiňuje báze rostlin a půdu a omezuje neproduktivní výpar hlavně v období dozrávání, provázeném vysokými teplotami.
- Prodlužuje se možná doba ukládání živin z litů do šešulí.
- Kvetení je homogennější s jistějším opadem starých listů (lepší zdravotní stav a vyšší olejnatost). I zrání šešulí na hlavním stonku a vedlejších větvích je rovnoměrnější.
- Usnadňuje a urychluje se sklizeň. Nižší a nepolehlý porost dovoluje vyšší strniště. Snižují se ztráty. Doba výmlatu se snižuje o 20 až 30 %.
- Zlepšuje se dostupnost porostu pro techniku při ošetření v plném květu
- Dociluje se větší flexibilnost termínu sklizně vzhledem k menší citlivosti na počasí.
- Zlepšení zdravotního stavu při použití triazolových fungicidů s regulačním efektem.
Stejnou důležitost jako je změna struktury porostu, a v suchých oblastech i vyšší, má vliv aplikací regulačně aktivních látek na lepší hospodaření porostu s vláhou. Zejména omezení výparu, vzhledem k lepšímu zastínění báze rostlin a půdy mohutně větvenými rostlinami, je důležité. Zlepšuje se i dostupnost zásoby půdní vláhy díky většímu větvení a hloubce kořenů. Hospodaření s vláhou v jarním období má pro tvorbu výnosu řepky zásadní význam. Pro výnos 3,5 až 4 t/ha, zajišťující ekonomiku výroby, potřebuje porost řepky vytvořit určité celkové množství sušiny. To, podle typu odrůdy, bývá okolo 16 až 18 t/ha. V období podzimu a předjaří (polovina srpna až polovina dubna, to je zhruba 245 dní) vytvoří řepka asi 6 až 8 t/ha sušiny. Zbývající množství sušiny, asi 10 až 12 t/ha podle typu odrůdy, musí vytvořit za zbývajících asi 85 – 90 dní. (tvorba HTS bývá ukončena 10 – 14 dní před sklizní) K tvorbě asi 12 t sušiny/ha je potřeba asi 300 mm srážek, což odpovídá přibližně 25 l vody na tunu sušiny/ha. Zdrojem jsou dešťové srážky, půdní zásoba a zásoba vody v rostlině samotné (Dipl. Ing L. Alpmann, sborník Hluk, 2003). Pokud na jaře chybí např. 100 mm srážek, řepka vytvoří o asi 4 t/ha méně sušiny, tedy 12 až 14 t/ha. To při poměru zrno : sláma, podle typu odrůdy 1 : 3,5 až 3,8 znamená dosažení možného výnosu 2,8 až 3,2 t/ha, bez započtení zásoby vody v půdě a v rostlině. Proto je důležité udržení dobrého zdravotního stavu rostlin, hlavně jejich stonků, dřeně a kořenů fungicidy s regulačním účinkem. Dochází tak ke zlepšení vodní bilance rostlin a k prodloužení doby zrání a jejímu zefektivnění vzhledem k zachování delší doby funkčnosti vodivých cest. Řepka v období dozrávání může tvořit denní přírůstky semen asi 50 kg/ha. Každé zkrácení doby dozrávání tak znamená značné ztráty na výnosu.
Z výsledků tříletých pokusů uvedených v grafu 1 však vyplývá rozdílná reakce rostlin na dobu aplikace těchto látek na jaře. Při časné i pozdní aplikaci dochází zhruba ke stejnému snížení výšky rostlin, ovšem přírůstek počtu šešulí na m2 je vyšší při časné aplikaci. Dochází tedy k většímu zahuštění horního patra porostu. Dosahovaný výnos však nezávisí pouze na počtu šešulí/m2, ale i na zdravotním a výživném stavu porostu, jak prokázaly pokusy. Proto při rozhodování o termínu jarní aplikace RR je nutno vycházet z důkladné jarní inventarizace porostů a z jejich výživného stavu. Obecně pak lze doporučit postup uvedený v tabulce 3.

Houbové choroby v době květu

Kromě již popsaných patogenních hub je nejvážnější chorobou doby květu a posléze dozrávání hlízenka obecná – Sclerotinia sclerotiorum. Patří ke komplexu hub, které se podílejí na předčasném dozrávání rostlin. Zdrojem infekce jsou sklerocia. Do půdy se dostávají sklizní napadených rostlin. Šíří se i špatně vyčištěným osivem. K infekci rostlin může docházet dvěma způsoby.
1 – Sporami uvolňovanými z apothécií (plodniček houby), která vyrůstají ze sklerocií v půdě, podle klimatických podmínek většinou počátkem května.
Ideálním obdobím infekce z askospor je období květu. Pokud je vlhko a teplo, na listech ulpívají opadané korunní plátky a pyl. Ty tvoří vhodný živný materiál pro klíčení spor a růst mycelia. Příznaky napadení rostlin je možno pozorovat za příznivých klimatických podmínek (teplo a vlhko) již koncem května. V posledních letech spíš v počátku druhé dekády června. Napadená část stonku dostává stříbřitě šedé zabarvení s charakteristickým zónováním. Pokožka v tomto místě je uvolněná a snadno se v proužcích slupuje. Stonek je v místě napadení dutý s bělavým myceliem houby. Později se v něm tvoří typické, zpočátku šedé, později hnědočerné útvary, 2 až 10 mm velká sklerocia. Jsou přerušeny vodivé cesty, stonek ztrácí pevnost a napadené rostliny se lámou. Podmínkou pro vytvoření zdroje infekce, apothécií, je vlhko a teploty nad 15 °C koncem dubna a střídavě vlhké a teplé počasí v době opadu okvětních plátků, podporující klíčení spór a růst mycelia.
Stupeň napadení je závislý na časovém sladění doby uvolňování spór, opadu korunních plátků řepky a střídání vlhkého počasí v době květu řepky a před ním.
Naopak sušší průběh počasí koncem dubna a v květnu omezuje možnost infekce. Rovněž sucho a vysoké teploty nad 30 °C inhibují růst mycelia a způsobují jeho zasychání. Proto je škodlivost této choroby výrazně ročníkovou záležitostí.
2 – Méně časté je šíření mycelia houby přímo ze sklerocií. Při dobrých vláhových podmínkách se šíří ve svrchní vrstvě půdy a prorůstají do kořenů, většinou v místech poškození jejich pokožky (Phoma, škůdci apod.). Napaden je kořen a báze rostliny. Poškození připomíná kořen napadený verticiliovým vadnutím. Chybí kořenové vlášení, pokožka se slupuje, ale uvnitř kořene nejsou zčernalé cévní svazky, nýbrž zde nacházíme sklerocia.
Problematickou chorobou jarního období je Verticilium longisporium, a to hlavně z pohledu neexistující možnosti chemické ochrany. Je to typická půdní houba. Napadá kořeny rostlin. Příznaky napadení rostlin jsou navíc z počátku velice nenápadné, mírné žloutnutí cévních svazků a výrazně hranatý tvar stonku. Později se objevují, hlavním nervem ostře ohraničené, žlutozelené listy. Vše je způsobeno poškozením cévních svazků. Jasně zřetelné je napadení až v období dozrávání: ztráta kořenového vlášení, slupování pokožky kořenů a šedé až zčernalé cévní svazky. V té době už však rostliny nouzově dozrávají. Vyšší výskyt bývá na lehčích půdách a v sušších teplých ročnících, což může souviset se vzdušným režimem půdy a větším výskytem škůdců, kteří poškozují kořeny. Na Slovensku již několik ročníků způsobuje velké problémy Erysiphe cruciferarum. U nás se infekce padlím na řepce vyskytla ve větší míře až v loňském ročníku. Na napadených částech rostlin vyrůstá bílý, nezaměnitelný povlak mycelia houby. To prorůstá do rostlinných buněk a odčerpává z nich živiny. Důsledkem je zasychání a odumírání napadených pletiv. Při intenzivnějším napadení choroba zasahuje i šešule, které zasychají a pukají.
Dozrávání řepky je obdobím, kdy mohou vážnější škody způsobit černě, hlavně Alternaria brassicae, kdy tento patogen napadá hlavně dozrávající šešule. Objevují se na nich drobné okrouhlé, ostře ohraničené tmavé skvrny. Šešule jsou často deformované, předčasně pukají a semena jsou nevyzrálá.
Fungicidní ošetření v době květu
Samostatnou oblastí ve fungicidní ochraně řepky je však ošetření v době květu. Směrované je hlavně proti hlízence, ale řeší i celý komplex dalších chorob (viz tab. 1) nastupujících v tomto období. Proto i v ročníku s nízkým výskytem hlízenky je účinnost ošetření velmi zajímavá a zisková. Portfolio přípravků registrovaných do řepky se v posledních letech výrazně rozšířilo (tab. 4.). Je na výběr jak podle ceny, tak podle doby a mechanismu účinku.
Z výsledků dlouhodobých pokusů s ověřováním účinnosti fungicidů (viz graf č. 2) je vidět, že běžně používané přípravky dosahují velice dobré a vyrovnané účinnosti. Průměrný přírůstek výnosu za zkoušené období dosáhl, oproti neošetřené kontrole, 10 až 12,6 %. Vyššího přírůstku výnosu bylo dosaženo při aplikaci účinné látky azoxistrobin a prothiconazole a to ve výši asi 17 %.
Pokud si ale tyto výsledky rozložíme do jednotlivých let, (graf 3) je vidět značná rozkolísanost výnosové úrovně po fungicidním ošetření, a to právě v závislosti na výskytu hlízenky v daném ročníku. V letech 2004 až 2005 byl vyšší výskyt této choroby a průměrný dosažený přírůstek výnosu v roce 2004 činil 20,5 % a v roce 2005 19,6 %. Naproti tomu ročníky 2006 až 2007 byly na výskyt hlízenky chudé a ošetření přineslo pouze 4,4 % nárůstu výnosu v roce 2006 a 8,6 % v roce 2007.
Důležitá ale zůstává skutečnost, že pokud spočítáme ekonomiku těchto zásahů (viz graf 4), tak i v roce 2006, kdy byl dosažen průměrný přírůstek výnosu jen 0,19 t/ha a cena řepky se pohybovala okolo 6950 Kč/t, nebyly po odečtení průměrných nákladů na fungicidní ošetření tyto zásahy ztrátové.
V průměrné ceně ošetření byly zahrnuty i vyšší ceny na aplikace Amistaru a Proline.
Při předpokládaném výhledu ceny řepky v následujícím období je tedy zřejmé, že u výnosově nadějných porostů se fungicidní ošetření vyplatí i v případě signalizace nízkého výskytu hlízenky.
Otázkou tedy zůstává pouze volba doby provedení zásahu. V rámci poloprovozních pokusů při ověřování účinnosti fungicidů byla provedena řada porovnání účinnosti, při různé době aplikace těchto přípravků. Z výsledků vyplývá, že aplikační okno pro zásah je poměrně široké. Nejúčinnější je bezesporu ošetření provedené v době plného květu, jak dokladují následující výsledky. V grafu 5 jsou výsledky porovnání ošetření v plném květu a v době odkvétání porostu. Při ošetření v plném květu vzrostl v průměru výnos o 20,1 %. Avšak i při pozdním ošetření porostů bylo dosaženo velmi zajímavého zvýšení výnosu, a to v průměru o 13 %. Podobné porovnání bylo provedeno i u časného ošetření porostů v době počátku květu, kdy kvete 5 až 10 % rostlin (graf 6). I z tohoto porovnání vyšlo lépe ošetření v plném květu, s průměrným dosaženým výnosem o 10 % vyšším v porovnání s kontrolou. Při časném ošetření byl tento přírůstek 8,5 %. Z výsledků je zřejmé, že pokud nemáme na podniku možnost provést ošetření vysokého kvetoucího porostu, nebo nepříznivé počasí nedovolí provést ošetření v plném květu, je rozhodně menší chybou provést ošetření časně nebo v době odkvétání porostu než výnosově nadějné porosty nechat bez ochrany. Možnost pozdního termínu ošetření je zajímavá i z hlediska pozdního výskytu chorob v posledních suchých letech. Můžeme tak prodloužit dobu účinnosti přípravků a snížit následky napadení.
Při volbě časného termínu ošetření je pro jeho vyšší účinnost potřebné, jak je vidět z výsledků, zvolit fungicid s delší dobou účinnosti. V současnosti se k nim řadí i přípravky Proline, Prosaro, Amistar a Pictor.
V posledních letech však byla v několika případech zaznamenána i primární infekce hlízenkou. Chemické ošetření porostů je v tomto případě neúčinné.
Vyšší četnost výskytu tohoto způsobu infekce souvisí s koncentrací řepky. Možností, jak snížit půdní zásobu sklerocií, a tím omezit riziko nejen tohoto způsobu přenosu choroby, ale i celkového zdroje infekce hlízenkou, je podle doposud získaných zkušeností a výsledků, aplikace přípravku Contans WG. Spory houby Coniothyrium minitans v něm obsažené napadají sklerocia v půdě a likvidují jejich životaschopnost. Přípravek se aplikuje před setím řepky v dávce 2 kg/ha, nebo efektivněji, po sklizni infikovaného porostu řepky. Sklerocia jsou v té době na povrchu půdy a je zajištěn lepší kontakt. Proto i použitá dávka se může snížit na 1 kg/ha. V obou případech je podmínkou účinnosti rychlé zapravení do půdy. Je možné použít i kombinaci nižší dávky před setím s následným fungicidním ošetřením v době květu. Výsledky jsou uvedené v grafu 7 a zdají se být velice nadějné. Pokud však ošetříme pouze pozemky před nebo po řepce, musíme počítat stále s možností infekce sporami z ostatních ploch. Proto v takovýchto případech vychází nejlépe kombinované ošetření se zapravením přípravku Contans a následným standardním ošetřením v době květu. Tento způsob ochrany je tedy dlouhodobější záležitostí dezinfekce celého osevního postupu.

Klíčové informace
- Podstatným faktorem stabilizace české produkce bude její schopnost cenově konkurovat na trhu s řepkou.
- Ekonomika produkce plodiny má přímou souvislost s ochranou porostů fungicidními přípravky a aplikací regulačně aktivních látek, které ovlivňují strukturu porostu a jeho hospodaření s vláhou.
- Zásadní je volba doby provedení uvedeného komplexního zásahu.
- Při předpokládaném vývoji cen řepky se toto ošetření výnosově nadějných porostů vyplatí.

Ing. Jaromír Šaroun
Svaz producentů a zpracovatelů olejnin