Půda je vyčerpatelný, nenahraditelný a jen velice pomalu se obnovující přírodní zdroj. Je základem udržitelného zemědělského hospodaření a jako s takovou by s ní mělo být zacházeno. Zatímco se jeden centimetr půdy může podle místních podmínek tvořit desítky až stovky let, k odnosu stejného či většího množství půdy může následkem eroze dojít během jediné průtrže mračen.
Eroze půdy je, jak známo, do značné míry přirozený proces, který v přírodních podmínkách probíhá většinou pozvolna bez patrných škodlivých důsledků. V podmínkách České republiky jsou hodnoty přípustné ztráty půdy erozí (přirozená eroze) dány hloubkou půdního profilu.
Při zemědělském hospodaření bychom se měli snažit udržovat erozi na těchto akceptovatelných mezích tak, abychom nepřipustili větší odnos půdy, než kolik jí na daném stanovišti vznikne. V podmínkách intenzivní zemědělské výroby se bohužel eroze podstatně zrychluje (eroze abnormální). Masivní zcelování pozemků do velkých půdních bloků (průměrná plocha pozemků se zvýšila z 0,23 hektaru v roce 1948 na přibližně 20 hektarů v současnosti), pěstování monokultur či nešetrné obhospodařování bez ohledu na sklonitost a svažitost pozemků dlouhodobě nerespektuje zásady protierozní ochrany. Výsledkem jsou narušené odtokové poměry, degradace půdy a znečištění vod.
Eroze a její vliv na půdu
Na území naší republiky je přibližně 31 procent orné půdy ohroženo vodní erozí a téměř devět procent větrnou. Na převážné ploše erozí ohrožených půd není prováděna systematická ochrana, která by omezovala ztráty půdy na stanovené přípustné hodnoty, tím méně na úroveň, jež by bránila dalšímu snižování mocnosti půdního profilu a ovlivňování kvality vod v důsledku pokračujícího procesu eroze. Při erozi dochází nejdříve k odnosu nejjemnějších a nejlehčích půdních částic. Důsledkem erozních procesů je změna půdní textury a struktury a snížení vodní kapacity půdy. Z půdy mizí organické složky, dochází ke snížení schopnosti vázat živiny, vyrovnávat pH a celkovému snížení sorpční kapacity. Toto vše pro zemědělce znamená jediné – zhoršení kvality sklizně a snížení výnosu. Škody působené erozí půdy na zemědělské produkci se projevují i ve znečištění vodních zdrojů, zejména ve zhoršené kvalitě pitné vody splachem zeminy, hnojiv a pesticidů.
Působením plošné eroze dochází ke změně zrnitostního složení půdy směrem po svahu. V horní části je materiál hrubozrnnější, v dolní naopak převažuje jemnozrnný. Výsledkem je nerovnoměrné rozložení vlhkosti po svahu (horní část vysychá dříve a rychleji než jemné sedimenty v dolní části). O negativních účincích eroze je možné se přesvědčit při jarním tání sněhu či po silných deštích, kdy je půda z pozemků s nedostatečnou protierozní ochranou splachována na veřejné komunikace, případně v intravilánu obce ohrožuje stavby. Vlastníci půdy v České republice tak díky nevhodnému hospodaření přicházejí ročně o půdu v hodnotě až desítek miliard korun.
Obrana proti erozi půdy
Je všeobecně známo, že nedodávat do půdy organickou hmotu (statková hnojiva, organické zbytky po sklizni či zelené hnojení), pěstovat širokořádkové plodiny (kukuřice, brambory aj.) na svažitých pozemcích, snižovat plochu protierozních prvků v krajině či ponechávat půdu na sklizni v holém stavu nejsou správné postupy, jak chránit půdu a její úrodnost.
Je proto až s podivem, kolik různých porušení těchto základních pravidel je každoročně vidět na polích. Zemědělci by si měli uvědomit, že pokud budou k půdě přistupovat bez respektu a porušovat tato základní pravidla, nezadržitelně a nevratně si poškodí svůj výrobní prostředek, tedy půdu.
Předseťová příprava půdy
Zpracování půdy je jedním ze základních faktorů boje proti erozi. Na rozdíl od například zatravňování je toto opatření spojeno přímo s pěstovanou plodinou a nezasahuje do hospodaření podniku svou trvalostí. U nás bylo zpracování půdy dříve podceňováno, neboť při vysoké intenzifikaci zemědělské výroby bylo zastřeno chemizací, tj. aplikací herbicidů, vysokých dávek průmyslových hnojiv, širokou škálou přípravků k ochraně rostlin a dalších pesticidů.
Je důležité si uvědomit, že pozemek, na kterém je přes zimu ponecháno strniště sklizené plodiny, je oset meziplodinou (v ideálním případě finančně podporovanou dotačním titulem „Pěstování meziplodin“), půda je zorána do hrubé brázdy, případně podmítnuta za účelem zasakování vody, vykazuje poměrně vysokou odolnost vůči působení účinků eroze. Naproti tomu pozemek, kde byla po sklizni provedena příprava seťového lůžka a takto připravený pozemek je ponechán přes zimu bez vegetačního krytu, je náchylný k odnosu ornice již při sebemenších srážkách.
Půdoochranné technologie setí
Na půdu a životní prostředí má výrazný vliv používání různých technologií zpracování půdy a zakládání porostů plodin. Minimalizační technologie se vyznačují dvěma znaky, a to redukcí hloubky a intenzity zpracování půdy a ponecháním zbytků rostlin na povrchu nebo ve vrchní vrstvě půdy. Jde o různé formy mělkého zpracování půdy, náhrady orby kypřením, výsevy plodin do povrchově zpracované a nezpracované půdy, výsevy plodin do vymrzajících nebo chemicky umrtvených meziplodin (setí do mulče) a další. Používá se například zasetí strniskové meziplodiny, jako jsou hořčice, ředkve, svazenky atd., které se nechají přezimovat (přemrznout) a na jaře do přemrzlého mulče se přímým setím zakládá porost cukrovky nebo kukuřice. Zkouší se též například setí ozimu do mulče po sóji, hrachu atd. Postupy zpracování půdy a zakládání porostů, při nichž zůstává více než 30 procent povrchu půdy zakryto posklizňovými zbytky, jsou považovány za půdoochranné.
Rajonizace plodin
Výrazný vliv na půdní prostředí mají pěstované plodiny. Správný výběr plodin (rajonizace druhů plodin podle jejich agroekologických nároků) a jejich střídání v rámci osevního postupu jsou jedním z nejúčelnějších agrotechnických opatření pro zvyšování produkce bez nárůstu nákladů na výrobu. S ohledem na zvýšení biodiverzity, ochranu půdy a životního prostředí je cílem zajistit pestrou skladbu plodin s dostatečným zastoupením plodin zúrodňujících.
Současná rostlinná výroba je charakteristická úzkou skladbou plodin. Struktura pěstovaných plodin v ČR je ovlivněna vhodností půdně-klimatických podmínek pro pěstování jednotlivých druhů polních plodin a stále více podmínkami na trhu.
Významným opatřením je pěstování meziplodin v období mezi hlavními plodinami. Jak již bylo naznačeno, pěstování meziplodin je podporováno v rámci Programu rozvoje venkova (PRV) dotačním titulem „Pěstování meziplodin“.
Osevní postupy na svažitých pozemcích
V těchto osevních postupech by se mělo objevovat co nejméně širokořádkových plodin.
Je důležité si uvědomit, že svažitost pozemku okamžitě nevylučuje pěstování, ale zemědělci při plánování osevního postupu musí nutně počítat s doprovodnými opatřeními – pěstování meziplodin, protierozní osevní postupy aj.
Protierozním osevním postupem je například sled jetelotráva, jetelotráva, ozimá řepka, ozimá obilnina, jarní obilnina s podsevem (zdroj: Fyzikální degradace půdy a způsoby ochrany, prof. Šarapatka, informační leták Bioinstitut).
Obdělávání orné půdy po vrstevnici
Vrstevnicová orba je výhodná na mírných svazích, kde povrchový odtok nepřesáhne objemovou kapacitu brázd, čímž se minimalizuje postupné sesouvání kvalitní půdy do nižších poloh. Vzniku soustředěného odtoku je možné předcházet tím, že orba důsledně sleduje vrstevnice a brázdy jsou v jejich směru. Dalším uplatnitelným opatřením je vrstevnicové setí, kde na rozdíl od vrstevnicové orby nedochází k vymílání brázd (výmolová eroze) a rostliny pěstované na svahu pak zpomalují odtok vody z pozemku. Tím, že řádky porostu nepředstavují souvislou překážku, nezpůsobují soustředění odtoku vody z pozemku a vymílání půdy.
Zlepšování půdní struktury
Půda s vhodnou strukturou je mnohem odolnější vůči erozi, a to jak vodní, tak větrné. Stabilní, biologicky činná půda s dostatečnou zásobou organické hmoty tvoří strukturní agregáty, které odolávají rozplavování, poškozování těžkou mechanizací aj. Vhodnou strukturu půdy je možné podporovat následujícími opatřeními:
– aplikace tuhých statkových hnojiv (optimální dávka 25 až 30 t/ha),
– aplikace organických hnojiv, například kompostů, kalů (optimální dávka 25 – 30 t/ha),
– pěstování meziplodin.
Je důležité si uvědomit, že uvedený výčet opatření není zdaleka úplný. Jde však o opatření relativně snadná, nevyžadující velké finanční náklady. Je nutné, aby se nad problematikou eroze zamyslel každý zemědělec, potažmo vlastník půdy.
Průměrná dlouhodobá ztráta půdy by neměla překročit následující hodnoty:
- mělké půdy (hloubka profilu do 30 cm) l t/ha/rok,
- středně hluboké půdy (hloubka profilu 30 – 60 cm) 4 t/ha/rok,
- hluboké půdy (hloubka profilu nad 60 cm) 10 t/ha/rok.
Podle hlavních činitelů (ve většině případů nepůsobí pouze jeden činitel) lze erozi půdy rozdělit do těchto skupin:
- vodní,
- větrná,
- ledovcová,
- sněhová,
- gravitační,
- biologická,
- antropogenní.
Zemědělci v boji proti erozi mohou používat například následující opatření:
- kvalitní předseťovou přípravu půdy,
- ochranné obdělávání půdy,
- rajonizaci plodin,
- osevní postupy na svažitých pozemcích,
- obdělávání orné půdy po vrstevnici,
- zlepšování půdní struktury.
Cílem půdoochranných systémů je:- uchovat více vláhy v půdě
- tlumit vodní a větrnou erozi
- napomáhat tvorbě struktury půdy
- zvyšovat biologickou aktivitu půd
- podporovat humifikaci organické hmoty v půdě
Meziplodiny mají mnohostranný příznivý vliv na půdu:
- zvyšování diverzity plodin na orné půdě
- kvalitní organická hmota s příznivým vlivem na půdní podmínky
- ochrana orné půdy proti erozi
- omezování ztrát živin vyplavováním (například dusík vázaný v biomase)
- regulace růstu plevelů
- přerušovače obilních sledů s fytosanitárním účinkem
Klíčové informace
- Zpracování půdy je jedním ze základních faktorů boje proti erozi.
- Na svažitých pozemcích je třeba omezit setí širokořádkových plodin a do osevního postupu zařadit meziplodiny.
- Půda tvořená strukturními agregáty s dostatečnou zásobou organické hmoty lépe odolává rozplavování a poškozování těžkou mechanizací.
Ing. Milan Kouřil
Ministerstvo zemědělství ČR Odbor správné zemědělské praxe a koordinace cross compliance
