06.09.2013 | 08:09
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Odchov a efektivita chovu

Oddělení chovu prasat Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., se produkcí selat zabývá po celou dobu své existence a navazuje tak na tradici Výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí. V pracovní náplni oddělení není jen reprodukce, ale i výživa a management produkce prasat.

Příspěvky o výživě selat v uplynulých letech publikovali v odborném tisku (tedy rovněž v týdeníku Zemědělec) a na našich seminářích členové oddělení MVDr. Petr Daněk, CSc., a Ing. Eva Václavková, Ph.D.
Z jiných pracovišť se výživě prasat na špičkové úrovni věnuje např. prof. Ladislav Zeman z Mendelovy univerzity v Brně, který rovněž často publikuje.
Informací o výživě prasat tedy může zájemce získat hodně.
Navíc zde funguje i poradenství výrobců krmných směsí a v neposlední řadě pořádá kvalitní přednášky Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě.
Já osobně se zabývám spíše reprodukcí a managementem chovu prasat, ale dnes bych chtěl, s použitím myšlenek z článků mých kolegů, poukázat na problematiku výživy a odchovu selat. Možná však z trochu jiného úhlu pohledu.

Péče o selata rozhoduje
 
V posledních letech se stále diskutuje o krizi v chovu prasat v naší republice, hledáme její příčiny, srovnáváme naše výsledky se světem a snažíme se najít nějaká řešení.
U nás je pochopitelně hlavním problémem ekonomika chovu prasat.
V současné době není problém nakoupit potřebné a vysoce kvalitní krmné směsi. V oblasti zdrojů krmiv se chov prasat potýká již několik let s konkurencí produkce biopaliv, jejichž dotace zlepšily ekonomiku pěstitelům obilnin, řepky a plodin pro bioplynové stanice.
Nesrovnatelně méně dotovaným chovatelům prasat to však přináší další problémy. Diskuse o možnosti zařadit prasnice mezi citlivé komodity byla již ukončena a bohužel v tomto bodě skončila pro naše chovatele negativně.
Prasnice nebudou moci být zařazeny mezi citlivé komodity, a tedy ani podporovány z evropských prostředků. Jediným zdrojem dotací pro chovatele prasat tak zůstávají i do budoucnosti národní dotace. Dotace situaci v chovu prasat samy o sobě stejně nevyřeší.
Na druhé straně se zatím průměrná data o výsledcích chovu prasat v naší republice nedají srovnat s výsledky významných chovatelských zemí, i když naše špičkové chovy již toto srovnání dobře snesou.
Při hodnocení výsledků chovu je velmi důležitým ukazatelem počet odchovaných selat na prasnici.
Samotné zvýšení počtu narozených selat nestačí. Nárůst počtu narozených selat ve vrhu přináší na druhé straně nutnost vyšší péče o selata v prvních obdobích jejich života.
Norská spisovatelka Sigrid Undsetová v jedné své knize popisuje, jak byly dvě mladé herečky z hlavního města tak nadšené malými selaty, že prosily sedláka, u kterého byly na letním bytě, aby je neutopil, ale alespoň dvě mamince nechal.
Toto nebezpečí je asi to poslední, co by selatům v chovu mohlo hrozit. Narozené sele má svou hodnotu.
Jak vyplývá ze sledování Ing. Boudného z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, je možné náklady na narozené sele vyjádřit částkou 1053 Kč; v případě odstaveného selete (8,5 kg) je to pak 1156 Kč. Hodnota každého selete z vrhu, které se podaří odchovat navíc, představuje čistý zisk.
Základním požadavkem tedy je, aby se selata rodila zdravá, vrhy byly početné a vyrovnané, selata rychle přijímala mléko, rychle se vyvíjela a rostla a ztráty úhynem byly co nejnižší.
Chov prasat je specifický tím, že jeho jednotlivé fáze mohou provozovat různé ekonomické subjekty. Ve vlastním výkrmu pak lze dosáhnout vysoké produktivity práce. A základními předpoklady jsou příznivá cena krmiv a především dobrá cena a kvalita selat.
Proto je péče o selata základem organizace práce a krmné techniky limitujícím výsledky celé produkce vepřového masa.

Energie, teplota, voda
 
Sele se narodí s malou zásobou energie, nemá ještě vyvinutou termoregulaci ani imunitu a v jeho těle jsou přibližně pouhá 2 % tuku. Zásoba glykogenu v játrech, se kterou se sele rodí, mu poskytne 270 kJ.
Celková zásoba energie v glykogenu a tuku je okolo 600 kJ. To stačí na 12–24 hodin života zejména pokud je sele vystaveno chladnému prostředí a nepřijímá potravu.
Stejné množství energie však obsahuje 100 ml mleziva. Proto jsou nezbytné dobré životní podmínky a včasný příjem mleziva co nejdříve po narození. V opačném případě mu hrozí hypoglykemie a rychle se podchladí. Energie je nutná, aby si selata rychle našla struk s vysokou produkcí mléka a aby se dostala do teplého hnízda k odpočinku. Energii je nutné nejen dodat, ale i zabránit jejím zbytečným ztrátám.
Selatům je nutné zabezpečit optimální teplotu zejména v prvním týdnu po narození 32 °C. Prasnici by sice vyhovovala teplota podstatně nižší, ale ta si s tím poradí. Selata by takto reagovat nemohla.
Při technologickém řešení tohoto problému je nutné brát v úvahu i cenu energie. Ne­smíme zapomenout ani zajistit včasný příjem antianemických přípravků, a to od 2.–3. dne po narození. Staří chovatelé dávali selatům na hraní červenou cihlářskou hlínu. Moderním přípravkům se to určitě nevyrovnalo, ale je vidět, že to není žádná novinka.
Selata sice sají mléko, ale to nestačí pokrýt potřebu vody. Poskytnout dostatek čisté pitné vody (již od třetího dne po narození) je absolutní nutnost, stejně tak jako zajištění dostatku pitné vody pro prasnici.
A pitná voda by měla být zajištěna čistými napáječkami s dostatečným průtokem a minimálními ztrátami vody. Kontrola napáječek patří k povinnostem každého dne.
Jeden německý chovatel se ve specializovaném časopise SUS chlubil malým kartáčem na násadě od smetáku, který k čištění napáječek používá, aby se k nim nemusel ohýbat. Přidejme k tomu dostatek čerstvého vzduchu, ale bez průvanu.
V kotci má být sucho. V teplotě, kterou pro selata musíme zajistit, by nadměrná vlhkost a nečistota vytvořily dost nebezpečné prostředí. Důležitým úkolem je zabezpečit důslednou čistotu korýtek, napáječek a celého prostředí odchovu.

Mateřské mléko a příkrm
 
Jak jsem se již zmínil, sele se rodí bez vlastní imunitní ochrany a v normálním prostředí je ­ihned vystaveno velkému množství zárodků, které jsou všudypřítomné a některé jsou i choroboplodné. Vlastní imunitní systém se vyvíjí až od druhého týdne života selete.
V prvním období po porodu je sele zcela odkázáno na ochranu kolostrálními protilátkami. V optimálním případě by mělo sele co nejdříve po porodu přijmout 200 ml mleziva. Důležitý je jeho příjem co nejdříve po narození a v co největším množství.
Pro malý obsah žaludku i celého trávicího traktu je vhodné, aby selata sála nejméně každou hodinu. Přitom schopnost selat absorbovat tyto protilátky ze střeva do krve rychle klesá již šest hodin po porodu a je ukončena zhruba do 24 hodin.
Také vlastní obsah imunoglobulinu v mlezivu po porodu se stejně výrazně snižuje a mlezivo se mění na mléko. Proto při delším průběhu porodu a větším počtu selat naposled narození sourozenci z vrhu přijímají mlezivo mnohem později než prvorození, a tím přijímají i méně imunoglobulinů.
Proto výživu selat nelze v tomto období oddělit od výživy prasnice.
Nedostatek mléka (nebo dokonce syndrom MMA) způsobuje nedostatečný příjem kolostra a to má katastrofální důsledky pro budoucnost selat; nedostatečně zásobená kolostrem se rozvíjejí později a také mají výrazně horší aktivní imunitu.
I když je to mimo rozsah a zadání tohoto článku, je správná výživa a péče o prasnici nebo prasničku také velmi důležitá a její zanedbání se projeví na kvalitě potomstva.
Reprodukci prasat je třeba řešit jako celek. Docent Čeřovský ve svých přednáškách pro chovatele s oblibou používá graf, který jsem se rozhodl použít i pro tento článek.
Vyplývá z něj, že mateřské mléko přestává selatům stačit již po prvním týdnu života.
Situace ve vrhu není vůbec jednoduchá. Ne všechny struky prasnice jsou stejně mléčné. Je notoricky známé že, více mléka produkují přední struky a díky tomu jsou více vyhledávané selaty. Nejmléčnější struky pak obsadí ta nejsilnější selata.
Selata si své struky hájí a většinou stále sají ze stejných struků. Své struky má v prvním týdnu vybráno již 60 %, ve druhém 75 %, ve třetím 89 % a ve čtvrtém 92 % selat. Pochopitelně se toto chování projeví nevyrovnaností vrhu.
Situace je pro menší selata nevýhodná a nutí je to hledat si nějaký příkrm. Krmivo pro prasnici k tomu nejvhodnější není. První hledání příkrmu je spíše hra. Selata zkoušejí, co se dá ochutnat. Pokud nepřikrmujeme, v omezených podmínkách porodního kotce, který je často ještě bezstelivový, toho sele mnoho na hraní nenajde a když ano, jistě si dovedete představit, co. V lepším případě krmení pro prasnici nebo jeho zkvašené zbytky, pokud se nekrmí tak, jak by bylo potřeba, v horším případě výkaly. Zdravotní problémy tím vzniklé se nakonec rozšíří na celý vrh.
Silná selata si sice zajišťují dostatečný příjem mléka a nemusí proto jevit zájem o příkrm. To však neznamená, že by si nechtěla hrát.
Jejich sytost se změní v nevýhodu při časném odstavu. Po odstavu dokážou slabší jednotlivci konzumovat krmnou dávku bez větších problémů (zvláště je-li shodná s příkrmem alespoň v posledních dnech pobytu v porodně), ale ta nejsilnější krmivo přijímat ještě neumí.
Donutí je k tomu až hlad, který není v tomto případě nejlepší kuchař ani učitel. Když se to konečně naučí, zase se doslova přežerou krmiva, na které ale není jejich trávicí systém zvyklý. Vzniká riziko dalších zdravotních poruch, které se mohou opět přenášet na celý vrh. Co s tím?
Především je nutné začít přikrmovat již v prvním týdnu života. Začít s podáváním příkrmu je různými autory doporučováno od čtvrtého až čtrnáctého dne po narození.
Krmných směsí se pro tento účel nabízí dostatečný sortiment. Jsou sice drahé, ale jejich spotřeba je malá. Selatům se musí nabízet v malých dávkách, vždy čerstvé a voňavé. Zbytky se musí odstraňovat. To platí i pro zbytky krmiva prasnice.
Před odstavem je vhodné regulací krmné dávky prasnicím, případně usměrňováním přístupu selat k matce, snížit v posledním týdnu produkci mléka a naučit selata přijímat krmnou směs. Pomůže to i lépe připravit prasnici na zaprahnutí a do dalšího reprodukčního cyklu.

Produkce selat je pracná
 
Zatím jsme si objasnili, že to selata ani prasnice v tomto období nemají v chovu vůbec lehké. Ale ještě těžší to má člověk, který je má na starosti. Plno práce má ošetřovatel a pokud je chov založený na námezdní práci, má management starostí ještě více. Produkce selat je prostě pracná.
Pokud něco ošidíme, vrátí se nám to na vyšších ztrátách. A pokud si tam dosadíme čísla od Ing. Boudného, můžeme vypočítat, co se ještě vyplatí a co ne.
Z hlediska organizace práce je určitě vhodné, aby při porodech byl přítomen ošetřovatel, a to i mimo pracovní dobu. To je skutečný manažerský problém.
Pomoc při porodu, ošetření pupečního pahýlu, osušení selat, případné přiložení k struku – tyto zásahy mohou pomoci spolu s kvalitními porodními kotci snížit ztráty selat.
Udává se, že k největším ztrátám dochází během prvních dvou až tří dnů po porodu a z převážné míry jsou následkem zalehnutí nebo nižší životností selat, kdy se sele nedokáže dostatečně napít mleziva.
Když prasnička nebo prasnice reaguje na narozená selata agresivitou, pak v této situaci přítomnost ošetřovatele rozhoduje o tom, zda vůbec nějaké sele z vrhu zůstane živé.
Zajímavé jsou možnosti, které se při řešení těchto problému používají.
Především je to turnusový systém. Sice nic nového pod sluncem, ale kolik podniků u nás ho dotáhlo do konce včetně všech zásad biosecurity?
Zahraniční chovy to využívají už dávno. Je zajímavé, že podle informací z Německa je doplnění tohoto systému o synchronizaci porodů a vůbec všechny ty farmaceutické vymoženosti spíše doménou středně velkých chovů.
Ty největší vlastně mají charakter nepřetržitého provozu a není zde problémem organizačním ani ekonomickým zajistit potřebný kvalifikovaný personál i v noci a vyplatí se to.
U těch středních je snaha přesunout aktivity do všedních dnů a redukovat (zcela zrušit to lze jen obtížně) noční práci.
Jde o to docílit, aby ošetřovatel byl ve stáji v době, kdy to zvířata potřebují. O malých a rodinných chovech nemluvím – tam je vždy nutné vysoké osobní nasazení někdy ovšem s pomocí kamery ve stáji.
Vlastnímu rozhodnutí o organizaci chovu by měla předcházet důkladná ekonomická kalkulace, vždy s ohledem na místní podmínky.
V každém případě se však nevyplatí šetřit za cenu vysokých ztrát. To se nikdy nemůže vyplatit. Naopak při zvládnutí péče o selata do odstavu a odstavu samotného je takřka absolutní jistota, že bude efektivní celý chov.
Příspěvek vznikl za podpory MZe (MZE0002701404 a QI 111A116).

 

Klíčové informace

 Odstav pro sele znamená stres v každém případě. Trvá to dva týdny, než se příjem energie u selat vyrovná příjmu energie při sání mléka.
 S postupně se zvyšujícím příjmem krmiva se energetická bilance vyrovnává. Do té doby sele žije z tělesných zásob.
 Nulové bilance je však dosaženo teprve tehdy, když denní přírůstek dosahuje hodnoty přibližně 200 g.
 Teprve po čtyřech až šesti týdnech po odstavu se procentický obsah tuku v těle dostane na úroveň odpovídající době odstavu
.

Ing. Miroslav Rozkot, CSc.
Výzkumný ústav živočišné
výroby v. v. i.
Kostelec nad Orlicí
Oddělení chovu prasat

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down