Jedním z hlavních témat jednání Zemědělského svazu minulý týden byla krize v sektoru mléka. Ačkoliv přetrvává přetlak mléka na trhu, zvyšují se zásoby a výkupní ceny jsou na velmi nízké úrovni, produkce syrového mléka stále stoupá. Za první čtvrtletí se v Evropské unii meziročně zvýšila o sedm procent. Ani rostoucí export není schopen kompenzovat nárůst této výroby a dochází k fatálnímu stavu. Některé země, jako třeba Itálie, Španělsko, Belgie, chtějí tuto situaci řešit povinným snižováním produkce.
Chtějí, aby existovala jakási obdoba mléčných kvót, jakési koeficienty pro každou členskou zemi, o kterou by snížila povinně svoji produkci. Na druhou stranu jsou jiné země, které tuto cestu odmítají. Například Německo se postavilo proti povinnému snižování produkce, ale prosazuje variantu dobrovolnosti s tím, že o případnou finanční podporu by měli usilovat pouze ti producenti, kteří dobrovolně sníží produkci mléka. Jak zaznělo z úst předsedy svazu, právě o této možnosti se ve velké míře hovoří na evropské úrovni. Je čím dál víc zřejmé, že Evropská unie inklinuje k tomuto řešení a že se mu zřejmě nevyhneme ani my. Podle komise totiž podpůrný balíček z loňského září měl nulový efekt a jen dobrovolné snižování produkce bude mít pozitivní dopad na uvolnění přetlaku mléka na trhu. Přestože producenti již dlouhodobě zápolí s podnákladovými cenami a volají po řešení ze strany Evropské unie, evropští úředníci zřejmě stále nevnímají fatální dopad krize na zemědělce a na rozhodování o nových podpůrných opatřeních mají dost času. Odsunuli ho totiž na červenec, přičemž se předpokládá, že by měl být schválen další mléčný balíček. Lze proto očekávat, že zemědělci, kteří by možná dnes skončili s produkcí mléka, budou očekávat nějaké kompenzace a budou dále produkovat. Tento posun znamená jen další oddalování řešení problému, což nepřinese nic dobrého.
