Počet registrovaných odrůd a hybridů řepky se podobně jako u jiných plodin v České republice neustále zvyšuje. Zatímco před dvaceti lety měli naši pěstitelé možnost výběru z pěti či šesti odrůd, nyní je povolených materiálů asi desetkrát více. Po vstupu do Evropské unie lze navíc legálně využívat i odrůdy zapsané do Společného katalogu odrůd druhů zemědělských plodin, jehož základem jsou národní katalogy odrůd jednotlivých členských států EU.
Nepřímo úměrně s narůstající svobodou rozhodování a možností volby však klesá přehlednost a komplikuje se orientace při výběru optimální odrůdy pro konkrétní podmínky daného zemědělského podniku.
Volba intenzity
Většina odborníků v řepkově vyspělých zemích se shoduje v tom, že řepku je třeba pěstovat intenzivně. Mělo by se dodat, že i tato intenzita však musí mít své meze. Pokud bychom totiž využili všech vstupů, které v řepce aktivní firmy nabízejí, dosáhli bychom tak vysokých nákladů, které ani sebevětší výnos dostatečně nerozředí a místo kýženého zisku dosáhneme nechtěné ztráty.
Nicméně kromě podniků schopných investovat do kvalitní agrotechniky se u nás vyskytuje zřejmě nejméně stejně tak početná skupina jiných zemědělců, kteří by sice chtěli, ale z finančních důvodů nemohou intenzivní agrotechniku realizovat. Otázka zní, zda by tato skutečnost měla být zohledněna i při volbě odrůdy.
S cílem odpovědět na tuto otázku jsou již několik let ve spolupráci Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) a Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin (SPZO) zakládány pokusy v rámci zkoušení odrůd pro seznam doporučených odrůd řepky ozimé. Jedná se vlastně o ověřování hypotézy, podle které reagují různé odrůdy na zvýšení intenzity pěstování různě.
Základní agrotechnika v těchto pokusech odpovídá standardní metodice ÚKZÚZ pro odrůdové pokusy s řepkou ozimou. Intenzivní agrotechnika (SDO IA) je nadstavbou systému SDO a spočívá v uplatnění několika vybraných intenzifikačních opatření (tab. 1).
Co ukázaly pokusy
V posledních dvou sezónách (2004/05 a 2005/06) bylo možno z celkem 22 založených pokusů 14 zařadit do vyhodnocení, které z hlediska výnosu semen znázorňuje graf 2. Lze z něho vyčíst jak výnosy sledovaných odrůd při základní agrotechnice, tak jejich reakci na intenzivní agrotechniku.
Všechny odrůdy dosáhly v podmínkách intenzivní agrotechniky vyšších výnosů než v základní agrotechnice, avšak tato pozitivní reakce byla velmi různorodá a odrůdově specifická. Některé reagovaly velmi málo (stabilní odrůdy), u jiných bylo zvýšení výnosu značné (adaptabilní odrůdy).
V grafu 3 jsou odrůdy seřazeny právě podle přírůstku výnosu dosaženého díky intenzivní agrotechnice. Průměrná hodnota těchto přírůstků všech odrůd je označena hodnotou „nula“. Směrem ke kladným hodnotám se nacházejí odrůdy adaptabilní, směrem k záporným hodnotám se jedná o odrůdy stabilní.
Stabilní odrůdy lze obecně doporučit těm pěstitelům, kteří nechtějí nebo nemohou řepku pěstovat s vysokými vklady, ale přesto usilují o solidní výnosy. Jak je z grafu vidět, stabilní odrůda však rozhodně není synonymem pro málo výnosnou odrůdu (viz Californium, Labrador, Manitoba a Caracas). Jejich výnos bývá totiž již při základní agrotechnice tak vysoký, že jeho zvýšení intenzivní agrotechnikou není podstatné. Adaptabilní odrůdy mnohem lépe využijí a zhodnotí lepší a finančně náročnější agrotechniku, proto jsou výhodnější pro intenzivní pěstování.
Výsledky uvedené v grafech 2 a 3 doporučujeme nepřeceňovat, neboť jsou pouze dvouleté, z roku 2005 a 2006. Sestavení víceletých výsledků je však velmi problematické. Při poměrně rychlé obměně odrůd řepky v SDO pokusech totiž dochází k tomu, že čím více let bychom chtěli zařadit do výsledků, tím méně bychom měli odrůd, které se zkoušely ve všech sledovaných letech.
Jak je zřejmé z grafu 4, tyto výsledky navíc nejsou příliš konzistentní (zejména vlivem ročníků, jež právě v posledních letech bývají značně odlišné). U některých odrůd jsou výnosové reakce v obou letech sice téměř identické (např. Baldur, Vectra, Jesper, Californium, Manitoba), u jiných však značně oscilují (zejména Baros, Labrador, Caracas). Přesto lze určité tendence z takto získaných dat vyvodit. Podle nich mají velmi pozitivní reakci na intenzivní agrotechniku odrůdy Extra, Navajo, Catonic, Baldur a Executive, naopak málo na intenzivní pěstování reagují Californium, Labrador, Manitoba a Caracas. U ostatních zkoušených odrůd není tato vlastnost zřetelně vyhraněna a můžeme je tak označit za indiferentní.
Takovéto informace dosud nebyly u řepky k dispozici. Mohou však pozitivně ovlivnit agronomovo rozhodování při volbě odrůdy a přispět tím k lepší efektivitě pěstování této plodiny.
Doc. Ing. Petr Baranyk, CSc.
Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra rostlinné výroby
