V Praze, dne 31. července 2002
Vážený pane komisaři Verheugene,
ve svém nedávném vystoupení jste kritizoval představitele českého státu a zemědělství, že si dostatečně neváží nabídky Evropské komise a neoceňují, že členské státy Evropské unie původně nechtěly kandidátským zemím přiznat žádné přímé platby a nyní jim nabízejí alespoň postupné zvyšování přímých plateb na úroveň, kterou dostávají zemědělci nynějších členů Evropské unie. Snahu Evropské komise řešit uvedený problém samozřejmě oceňujeme, ale skutečně nemůžeme přehlédnout, že návrh nerovného zacházení s českými ( ale i polskými, maďarskými, …) zemědělci trvá. A nerovnému zacházení se prostě říká, dokonce i v diplomacii, diskriminace.
Nabízená výše a forma poskytování přímých plateb zjevně vytváří pro české zemědělce nesrovnatelné konkurenční prostředí oproti zemědělcům stávajících zemí Evropské unie, výrazně zhoršuje možnosti jejich zemědělského podnikání oproti zemědělcům současných členů Evropské unie. Vaše argumenty, kterými jste své vystoupení doprovodil, vážený pane komisaři, nejenže nemohou změnit uvedený základní a zásadní problém nerovného postavení na trhu, ale nejsou ani věcně zcela opodstatněné. Provozování zemědělského podnikání v České republice totiž vůbec není levnější než v Německu nebo Dánsku, protože rozhodující ceny nezbytných vstupů do zemědělství (osiv, hnojiv, herbicidů a pesticidů, nafty, zemědělských strojů atd.) jsou v České republice na stejné úrovni, ne-li vyšší, než v Německu, Dánsku či Francii. Pokud ještě přetrvává nižší cena zemědělské půdy a nájmu (již nyní tvořící cca deset až 20 procent veškerých nákladů našeho zemědělského podnikatele), jde především o velmi dočasný důsledek nedostatku finančních zdrojů u českých zemědělců. Tato skutečnost, se s přibližujícím vstupem do Evropské unie ale velmi rychle mění, neboť cena půdy a nájemného na trhu se rychle zvyšuje a zvýší se po vstupu na obvyklou úroveň států Evropské unie. To je prostě logický důsledek očekávání dvou milionů vlastníků půdy u nás. Kromě této okolnosti nelze zapomínat, že v České republice výši nájemného, která jde k tíži zemědělského podnikatele, zvyšuje ještě daň z pozemků, kterou přímo platí nájemce zemědělské půdy.
Vámi uváděné konstatování, že původně v Berlíně nebyly pro zemědělce kandidátských zemí plánovány přímé platby, bohužel nelze považovat za zcela korektní. Naše vnímání rozhodnutí z Berlína i z jiných vrcholných setkání je, že byl potvrzen požadavek přijmout acquis communitaure, jehož nedílnou součástí jsou právě i přímé platby. Nikde se v této souvislosti přímé platby neodmítly a tedy, dle obvyklého vnímání práva, se staly přímé platby součástí vstupních podmínek potvrzených v Berlíně. Jestliže se dále vrátíme k závěrům Berlínského summitu, musíme také uvést, že v rozpočtu na léta 2000 - 2006 byly v souvislosti s přijetím prvních šesti států za členy Evropské unie plánovány podstatně větší prostředky, než jsou nyní nabízeny deseti kandidátským zemím. Tak hodnotíme naplňování Berlínského sumitu my, po aplikaci převážné části acquis communitaire v českém právu.
Vaše obavy z nárůstu ceny pracovní síly jsou rovněž neodůvodněné, protože nedoceňují skutečnost, že mzdová úroveň v zemědělství je dlouhodobě výrazně (o cca 25 %) pod úrovní ostatních odvětví hospodářství a loni dosáhla teprve 80,7 % reálných mezd v zemědělství v porovnáním s rokem 1990, což , jak jistě uznáte, není udržitelný stav. Propočty uvedené ve Společném postoji Evropské komise z 30.1.2002 jsou zatíženy podstatnou systémovou chybou, protože vycházejí pro Českou republiku z velmi nevhodně a především nevýhodně zvoleného roku 1999, kdy byla naše ekonomika v krizi a vykazovaný příjem byl navíc i mimořádně podhodnocen vlivem aktuálního kurzu koruny k euru a vlivem nízkých cen v roce 1999 o více než 60 procent. Uvedený propad ekonomiky z roku 1999 byl sice v roce 2001 vyrovnán, nikoli však úroveň ceny pracovní síly v zemědělství. Tyto naše závěry potvrzuje řada studií předních ekonomů ze států Evropské unie.
Vaše tvrzení, vážený pane komisaři, že dostaneme více peněz z titulu venkovského rozvoje, je rovněž třeba uvést na správnou míru. Tyto peníze se totiž z větší části nedostanou k farmářům, ale ke zcela jiným subjektům. Tyto peníze proto vůbec nemohou vyrovnat nerovné konkurenční postavení českého zemědělce vůči zemědělci státu Evropské unie, neboť plošně se na nich budou podílet jen někteří zemědělci. Veřejné programy rozvoje venkova nejsou a nemohou být rovnocennou náhradou za soukromé investice, soukromé podstupování rizik a rovný rozvoj podnikatelské kultury mezi zemědělci umožňovaný například právě přímými platbami. A nerovnosti se již dlouho říká nespravedlnost.
Vážený pane komisaři, již 10 let od podpisu Asociačních dohod se cílevědomě snažíme zvýšenými náklady a úsilím připravit na vstup do Evropské unie. Zemědělství u nás za tuto dobu prošlo hlubokým útlumem produkce a rozsáhlou restrukturalizací. Byli jsme přesvědčeni, že i Evropská unie tento čas využila k přípravě na naše plnohodnotné přijetí ve smyslu Smlouvy o založení Evropského společenství o jednotné politice na jednotném trhu. Neskrýváme, že jsme s obavami sledovali, jak zemědělci z Evropské unie zvyšují svou produkci a z části vyvážejí na náš trh, kdežto my svoji výrobu tlumíme. Schválený rozpočet v Berlíně nás však utvrzoval a povzbuzoval v mínění, že si Evropská unie v téže době vytváří zdroje pro naše přistoupení, zdroje výrazně vyšší než naše platby do jejího rozpočtu. Proto jsme nyní překvapeni a nemůže skrýt své určité roztrpčení a rozladění z návrhů Evropské komise.
To, co žádáme a co nám zatím není nabízeno, je totiž jen volání po spravedlivém a tedy rovném zacházení. Přáním a tužbou českých zemědělců a občanů totiž byla a je cesta právě jen do spravedlivé Evropy. Do Evropy, která zachází s Evropany jako rovný s rovným, která jim dává stejná práva a stejné povinnosti, která jim vytváří stejné podmínky pro podnikání.
Věříme, že máme společné představy o budoucnosti a dovolujeme si očekávat jejich skutečné naplnění.
S úctou Ing.Miroslav Jirovský,
Předseda Zemědělského svazu České republiky
