“Původní zákon o ovzduší se mnohokrát upravoval a není správné pokračovat dalšími dílčími novelami. Ve stávajícím zákoně chybí nástroje, které je třeba nově vytvořit,“ uvedl ministr životního prostředí Ladislav Miko na nedávném semináři. Mezi nejdůležitější změny v novém zákoně, které ministr představil, patří revize systému poplatků za znečištění, snížení administrativní zátěže a samozřejmě transpozice evropských směrnic. Jako nejdůležitější nástroje ochrany ovzduší označil zavedení nízkoemisních zón, kompenzaci na novou výstavbu či regulaci mobilních a malých zdrojů znečištění. „Zákon je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení, po vyhodnocení a vypořádání připomínek ho chceme předložit vládě,“ dodal.
„Bylo to právě v Severních Čechách, v Teplicích, které byly v 19. století považovány za „malou Paříž“, kde 13. listopadu 1989 vyšli studenti do ulic protestovat proti těžebním průmyslem zdevastovanému ovzduší“, popisuje události listopadových dní Petr Veselský, účastník a organizátor tehdejších listopadových akcí. „Právě vznik Ekofóra pánevních oblastí, které vzniklo na platformě Občanského fóra, na sebe navázalo skupinu odborníků z oblasti životního prostředí, která začala ve spolupráci s vládními představiteli a parlamentem připravovat opatření, která brzy vedla k výrazné změně a snížení znečištění ovzduší v severočeském regionu“, komentoval průkopnické začátky ochrany životního prostředí u nás Petr Veselský.
Ivan Obrusník, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu na semináři potvrdil obecný trend zlepšování ovzduší v naší republice, "ke zlepšení došlo jak v Severních Čechách tak i jiných oblastech, ale v úsilí zlepšovat naše ovzduší je třeba pokračovat". Od roku 1990 došlo především ke snížení emisí oxidu siřičitého, které dlouhodobě v České republice způsobovaly kritické smogové situace. Do roku 2000 došlo k jejich desetinásobnému poklesu. Mezi další nebezpečné a problematické látky, které znečišťují naše ovzduší pak patří prašné částice. „V současné době se však všechny látky dostaly na určitou mez a dále neklesají. V roce 1993 převážnou část emisí způsobovali většinou velké stacionární zdroje jako teplárny a elektrárny, dnes se zvyšují negativní efekty z dopravy a roli znečišťovatele dnes hrají i malé a komunální zdroje“.
Helena Kazmarová ze Státního zdravotního ústavu rovněž potvrdila pozitivní trend především v poklesu úmrtnosti a prodloužení délky života. „Přesto zřetelně zaostáváme za evropskými zeměmi a jejich náskok se nám zatím nepodařilo vyrovnat. V České republice se v letech šedesátých až devadesátých délka života v podstatě neměnila, na rozdíl od evropských států, kde se zvyšovala“.
„Mezi současné nejpalčivější zdravotní problémy obyvatel České republiky patří chronická onemocnění kardiovaskulární a nádorová onemocnění, dále degenerativní onemocnění, došlo k výraznému nárůstu poruch reprodukce, nárůstu alergií a diabetu. Zároveň můžeme říci, že právě zvláště u alergií, poruch reprodukce a diabetu se uvažuje, že jedním z ovlivňujících faktorů v celém tom faktorovém poli je právě stav životního prostředí,“ dodává doktorka Kazmarová.
„Od konce osmdesátých let samozřejmě došlo v oblasti legislativy životního prostředí k výraznému posunu, je však nutné zmínit, že již od počátku jsme měli progresivní zákony, při vstupu do EU jsme museli transponovat směrnice a došlo tak k novým impulsům, ale základní kostra byla hotová v několika málo prvních letech po listopadu,“ uvedl blok prezentací Svatopluka Mlčocha a Ladislava Bízka k tvorbě legislativy životního prostředí na počátku 90. let Bedřich Moldán. Nechyběla ani prezentace o roli nevládních organizací v oblasti životního prostředí od ředitele Pavla Šremera.
