Pasterelóza ovcí: ekonomická pohroma

Pasterelóza ovcí je současně s klostridiovými infekcemi suverénně největším zabijákem jehňat ve stáří dvou až devíti měsíců. Svou zkušenost s klostridiovými infekcemi, především infekcemi způsobenými bakteriemi Clostridium perfringens typu B, C a D, má v České republice již řada chovatelů ovcí. Bohužel, tato zkušenost je stála, mimo ztráty nervů a bezúčelně vynaložených finančních prostředků na léčbu, ztrátu téměř celého ročníku odchovu jehňat.

Během posledních dvou let se ale stále častěji v České republice začíná objevovat další závažná infekce, která je schopná v chovu zabít celý ročník jehňat. Je to pasterelóza ovcí. Následující řádky by měly všem chovatelům ovcí poskytnout základní informace k pochopení tohoto problému.

Kolik stád v České republice žije s pasterelózou?
Ještě před dvěma lety byla diagnostikována pasterelóza u českých ovcí jen velmi vzácně. V roce 2010 byla odhadnuta prevalence pasterelózy asi v 10 % stád.
Problémem je, že stejně jako v případě klostridiových nákaz je tato infekce přítomná především v geneticky vyspělých chovech, které stojí na vrcholu šlechtitelské pyramidy a jež jsou navázány na genetiku vyspělých chovatelských zemí. Bohužel, s touto genetikou mnohdy tito chovatelé nakupují také některé z infekcí, které pak následně cestou přesunů plemenných jehnic a především plemenných beranů šíří do řady užitkových chovů.
Vzhledem k tomuto stavu se nákazová situace pasterelózy ovcí každoročně zhoršuje a během následujících pěti letech by původci této stájové infekce měli proinfikovat většinu chovů s otevřeným obratem stáda, obdobně, jako jsme toho byli svědky asi před deseti lety v případě enterotoxemie ovcí.

Jaký je ekonomický dopad infekcí pasterelózou?
Je spočítáno, že neřešená pasterelóza přenáší chovatelům ovcí ekonomickou ztrátu ve výši 4500 Kč na bahnici základního stáda a rok. Tato ztráta je způsobena úhynem podstatné části odchovu jehňat, velmi drahou a málo efektivní léčbou nemocných zvířat, velkou ztrátou užitkovosti a špatnou realizací jehňat z nemocných chovů. Při současných tržních cenách za odchovaná jehňata je tato ztráta tak vysoká, že může chovatelům přinést zásadní ekonomický problém. O tom, že neřešená pasterelóza má tyto fatální následky, může svědčit i skutečnost, že jen ve Velké Británii se ročně prodá kolem 23 milionů vakcinačních dávek pasterelových vakcín pro ovce.

Co způsobuje pasterelózu ovcí?
Původcem pasterelózy ovcí jsou dvě bakterie: Mannheimia (Pasteurella) hemolytica a Pasteurella trehalosi. Uvnitř druhu Mannheimia (Pasteurella) hemolytica existuje 12 sérotypů a druh Pasteurella trehalosi má čtyři známé sérotypy.
Obě tyto bakterie přežívají v horních dýchacích cestách a v mandlích klinicky zdravých ovcí infikovaných stád. V případě stresu dokážou velmi rychle vycestovat z mandlí a rychle se pomnožit v plicním parenchymu.
Predispozičními faktory klinického projevu infekce jsou: management stáda (manipulace se stádem v horkém počasí, zákroky jako kastrace, odčervení, značení jehňat ap.), počasí (vysoká teplota nebo chladno, vlhko a větrno) a další souběžně probíhající infekce (zejména enterotoxemie a endoparazitózy). Od zavlečení infekce do stáda do objevení se prvních klinických příznaků pasterelózy může často uplynout velmi dlouhá doba (v řádu měsíců, výjimečně i několika let).

Jaké jsou klinické příznaky pasterelózy ovcí?
Pasterelóza ovcí probíhá jako perakutní, akutní nebo systémová infekce. Perakutní infekce probíhají formou apoplektických úhynů, tj. úhynů bez jakýchkoli klinických příznaků. Důvodem je tak rychlý úhyn jehňat, že se ani žádný z klinických příznaků vytvořit nestačí. Akutní průběhy jsou charakteristické náhlým vznikem dýchacích potíží, vysokými teplotami (41 až 42 OC) a četnými úhyny za příznaků krvavého výtoku z nosu.
Nejčastější období vzniku akutní pasterelózy je brzké léto a pozdní podzim. Systémová pasterelóza se objevuje nejčastěji v září a říjnu, nebývá manifestována jako akutní pneumonie, ale jako těžká systémová infekce, která se z mandlí rychle šíří do plic a dalších orgánů.
Klinicky se u postižených zvířat objevují dýchací potíže, postupné chřadnutí a ztráta užitkovosti. Systémovou pasterelózu ovce často přežívají, ale jakýkoliv stres může vyvolat její relaps.

Jaké jsou diagnostické možnosti?
Diagnóza je stanovena na základě klinických průběhů, přítomnosti náhlých úhynů a pitevního nálezu, potvrzeného bakteriologickým vyšetřením. Při pitvě bývá pozorován výrazný nález zápalu plic (včetně těžké krupózní pneumonie a pleuropneumonie). Postiženy bývají i plicní a mediastinální mízní uzliny. U všech prvních výskytů pasterelózy v chovu je nutné diagnózu potvrdit bakteriologickým vyšetřením (pro typizaci kmenu a stanovení jeho citlivosti k antibiotikům in vitro). K tomuto vyšetření se odesílá celý kadáver uhynulého jehněte nebo stěr z plicního parenchymu do transportního média. V obou případech je nutná okamžitá doprava do laboratoře, protože v kadáverech ovcí probíhají velmi rychle autolytické procesy a vyvolávající bakterie je velmi málo odolná vůči vlivům vnějšího prostředí a rychle mimo živé zvíře hyne.

Jaké jsou možnosti účinné léčby?

Jakákoliv léčba je u pasterelózy (stejně jako u enterotoxemie) často neefektivní a nebývá vzhledem k rychlosti průběhů aktuální.
Jedinou možností je rychlé podání antibiotik s afinitou k plicní tkáni, která jsou ale již zpravidla po objevení se prvních klinických příznaků neúčinná. Antibiotika mají být indikována podle výsledku antibiogramu, původce bývá citlivý na florfenikol, makrolidová antibiotika a cefalosporiny. Cílem léčby je zachránit ta zvířata, u kterých se zatím neprojevují žádné klinické příznaky, proto musí být léčena vždy všechna jehňata ve stádě – i ta zdravá.

Jedinou účinnou prevencí je preventivní vakcinace
Zabránění zavlečení původce do stáda není prakticky možné. Důvodem je lokalizace infekce v geneticky cenných stádech, neustále se zvětšující rozšíření pasterelózy a skutečnost, že bývá šířena infikovanými zvířaty bez jakýchkoli klinických příznaků onemocnění.
Jedinou účinnou prevencí zůstává preventivní vakcinace. Vakcinují se (obdobně jako u enterotoxemie) březí bahnice před obahněním, které předají protilátky mlezivem jehňatům. Tyto pasivní protilátky chrání jehňata asi do osmi týdnů stáří, po té době začínají být vakcinována jehňata za účelem vytvoření aktivních protilátek, které je chrání po dobu jednoho roku. Zásadou je, že vždy musejí být vakcinována všechna zvířata ve stádě a že se základním stádem musí být současně vakcinováni i všichni plemenní berani, jalové ovce, jehnice a ročky.
Preventivní vakcinace má dvě zásady: jehňata musí projít úplným primovakcinačním cyklem (tj. dvě vakcinační dávky) ještě před odstavem a vakcinace poskytuje velmi spolehlivou ochranu, ale jedná se o zákrok preventivní, který nemá žádný efekt v případě, že se již objeví ve stádě klinické příznaky pasterelózy.
Zásadním problémem preventivní vakcinace je skutečnost, že v České republice není proti pasterelóze ovcí registrovaná žádná vakcína. Jako vakcína volby je ve vyspělém chovatelském světě používána vakcína Heptavac P plus inj. (Intervet), která jako jediná poskytuje garantovanou ochranu proti šesti kmenům Mannheimia hemolytica, čtyřem kmenům Pasteurella threhalosi a současně proti sedmi klostridiovým antigenům (Cl. perfringens typu B, C, D, Cl. septicum, Cl. tetani, Cl. novyi, Cl. chauvoei).
Cena provedené vakcinace činí asi 6 % ceny jatečného jehněte. Vzhledem k neustále se zhoršující nákazové situaci co se týká pasterelózy ovcí, je pro chovatele účelné zaměnit jakoukoli klostridiovou vakcínu za vakcínu poskytující současnou ochranu jak proti enterotoxemii a dalším klostridiovým nákazám, tak proti pasterelóze.
Legálně se daná situace dá řešit mimořádným povolením Ústavu pro kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně, který dosud ve všech případech přihlížel ke zhoršené nákazové situaci a podaným žádostem vyhovoval. O výjimku musí žádat soukromý veterinární lékař; povolení má formu rozhodnutí pro dané hospodářství.

Jaké jsou mýty a omyly ve vakcinačních programech? 

Ať už se jedná o vakcinaci enterotoxemie nebo pasterelózy, vždy je třeba mít na paměti, že vakcinace je zákrokem preventivním, který bude mít výsledek pouze tehdy, budou-li dodrženy základní podmínky vakcinace. K nejčastějším chybám patří:
1. Neprovedení preventivní vakcinace bahnic základního stáda s tvrzením, že se přece jedná o infekce postihující především jehňata: To je zásadní chovatelskou chybou, protože jehňata je možné začít vakcinovat teprve poté, co jejich imunitní systém bude schopen vytvářet protilátky, tj. od šesti týdnů stáří. Nenavakcinování jehňat do té doby může mít fatální chovatelské následky, protože jak klostridiové nákazy, především dyzentérie jehňat (Cl. perfringens, typ B) a enterotoxemie (Cl. perfringens, typ C a D), tak i pasterelóza se mohou vyskytnout i u takto mladých jehňat. Jedinou možností ochrany takto mladých jehňat je přijetí pasivních protilátek mlezivem od matky – a to je právě ten důvod, proč musí být vakcinováno základní stádo bahnic. Navíc některé z klostridiových infekcí, především infekce Cl. perfringens, typu C a některé kmeny pasterelových bakterií, spolehlivě zabíjejí i dospělé ovce.
2. Neprovedení vakcinace jehňat v užitkových chovech s tvrzením, že jehňata stejně půjdou na jatky: Ano půjdou, ale poražení se nemusejí dočkat, protože obvyklé stáří porážených jehňat je 5 až 7 měsíců, přičemž protilátky přijaté mlezivem mizí mezi 8. a 10. týdnem věku jehňat. Pokud dojde k infekci jehňat po této době, jsou plně vnímavá.
3. Nenavakcinování celého stáda: Vždy musí být vakcinována všechna zvířata ve stádě, protože i malá skupina, která např. uteče při provádění vakcinace z chytací ohrady, je následně plně vnímavá k infekci a v případě jejího propuknutí bude neúměrně zvyšovat infekční tlak ve stádě.
4. Pro správné načasování všech vakcinačních zákroků pro stádo je třeba, aby byly ovce připuštěny a zabřezly během velmi krátké doby. Příprava ovcí na připouštění využitím beraních feromonů, jejich správné kondice a 14denního flushingu přinese výsledek, že se 85 % matek obahní během deseti dnů, 10 % bahnic se obahní mezi 11. a 21. dnem od začátku bahnicího období a déle by se již nemělo bahnit více než 5 % ovcí.
5. Provedení vakcinace ve špatnou dobu nebo při současně (třeba subklinicky) probíhajících jiných infekčních, parazitárních nebo metabolických poruchách: Vakcinací nutíme imunitní systém vakcinovaných ovcí tvořit protilátky, což je samo o sobě velkým zásahem do jejich imunitního systému. Pokud je tento imunitní systém vystaven dalšímu tlaku a boji s např. souběžně probíhající infekcí, v lepším případě zvíře nevytvoří požadované množství protilátek, v horším případě vystavenému tlaku podlehle a uhyne.
6. Provádění dalších zákroků současně s vakcinací: Nikdy by neměly být prováděny další zákroky, které nejsou nezbytné (odčervení, koupele paznehtů, úpravy paznehtů apod.) – vakcinace je sama o sobě velkým zásahem do imunitního systému ovcí a jakékoli další stresy (způsobené např. další manipulací se stádem nebo zatížením organismu metabolizováním anthelmintik) mohou způsobit špatnou imunitní odpověď na provedenou vakcinaci.
7. Nikdy nevakcinujte mokré ovce, vystavujete se nadměrnému riziku vzniku podkožních abscesů, které mohou být zase důvodem špatné imunitní odpovědi na provedenou vakcinaci a přinesou další náklady na léčbu zvířat.

Klíčové informace

– Pasterelóza ovcí (enzootická pneumonie ovcí, neprogresivní pneumonie ovcí) je vysoce nakažlivé onemocnění jehňat, zejména ve stádech s vysokou užitkovostí a rychlým růstem jehňat. Postihuje jehňata bez rozdílu stáří a zejména ve stádech bez historie této stájové nákazy mívá fatální průběh. 
– Projevuje se perakutními a akutními respiratorními problémy jehňat s vysokými úhyny. Zejména v případě perakutních může být průběh někdy tak rychlý, že jehňata hynou bez jakýchkoli klinických příznaků. 
– Pasterelóza ovcí může představovat velmi vážný provozní a ekonomický problém. Do čtyř až pěti let budou původci pasterelózy přítomni ve většině chovů v České republice.
– Žít s neřešenou pasterelózou nemohou ani ovce, ani chovatel.

MVDr. Radek AxmannKrajská veterinární správa pro Pardubický kraj