Vláda schválila Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012–2020. Cílem je vymezit opatření a principy, která povedou k účelnému využití energetického potenciálu biomasy a pomohou naplnit závazky ČR pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020. Podle sdružení CZ Biom je však schválená podoba plánu zatím jen na půli cesty ve směru, kterým by se podpora tohoto důležitého odvětví měla ubírat.
Předložení Akčního plánu pro biomasu by se mělo, podle záměru ministerstvu zemědělství a ministerstvu průmyslu a obchodu, kooordinovat s předložením Státní energetické koncepce, neboť na sebe úzce navazují. Oba dokumenty ale vyvolávají rozporné komentáře.
Potraviny i energie
Akční plán pro biomasu vychází z faktu, že zemědělská biomasa zaujímá stále významnější postavení v energetickém mixu energetických zdrojů v ČR, ale současně je surovinou pro výrobu potravin. Podle ministra zemědělství Petra Bendla je cílem akčního plánu propojit zajištění potravinové soběstačnosti země, která je prioritou zemědělské činnosti, s účinným využitím zbývající zemědělské půdy a lesní dendromasy pro energetickou potřebu. Účelem je upřesnění odhadu možného přínosu biomasy pro energetickou bilanci České republiky s výhledem do roku 2020.
Podle předkladatelů plánu je prioritní využití zemědělské půdy v ČR k zajištění potravinové soběstačnosti. Na rozdíl od řady jiných zemí disponujeme dostatečnou rozlohou půdy k zajištění tohoto strategického cíle. Část půdního fondu je tak možné využít pro energetické účely. Akční plán pro biomasu se tak soustřeďuje na míru a účelnost tohoto energetického využití biomasy. Mezi energeticky využitelnou biomasu ze zemědělské produkce patří zbytková biomasa navázaná na živočišnou výrobu (sláma, plevy, výpalky, šroty, exkrementy), cíleně pěstovaná biomasa, trvalé travní porosty a rychlerostoucí byliny a dřeviny.
Využití biomasy pro výrobu energie má řadu příznivých dopadů. Vedle diverzifikace zemědělské výroby je to rozvoj biodiverzity české krajiny a možnost pěstování biomasy s půdoochrannými a protipovodňovými opatřeními. Vhodnou podporou vybraných technologií lze zvýšit zaměstnanost na českém venkově a zároveň snížit strategickou závislost (včetně výdajů) na dovážených primárních zdrojích (uhlí, zemní plyn).
V plánu jsou rozpory
Podle CZ Biom – Českého sdružení pro biomasu je však finální podoba akčního plánu jen v půli cesty ve směru, kterým by se podpora tohoto odvětví měla ubírat. Na akčním plánu jsou vždy nejdůležitější navržená opatření, která mají daný stav věcí zefektivnit a posunout na vyšší úroveň. Navržená opatření v novém Akčním plánu pro biomasu ale hodnotí jako slabá a neambiciózní.
Zásadní věcí jsou nekoncepční rozhodnutí vlády týkající se energetiky. Zatímco schválený Národní akční plán pro obnovitelné zdroje uvažuje s pozastavením podpory např. pro bioplynové stanice od roku 2014, tento vládou schválený Akční plán pro biomasu o pozastavení podpory mlčí, naopak podporu prosazuje.
Na schváleném plánu se samozřejmě najdou i pozitiva. Jedním z nich je označení zatravňování jako neudržitelné situace. Zatravněné plochy v ČR dosahují obrovských rozloh bez celospolečenského přínosu. Tento stav u nás bují díky velice štědrým dotacím. Plochy by přitom mohly být využity daleko efektivněji např. pro produkci energetické biomasy. S nadsázkou lze říci, že se na těchto plochách nepěstuje nic jiného nežli dotační peníze.
Chybí podpora pelet
Co naopak v dokumentu, který ještě musí projít schvalovacím procesem v parlamentu, podle zástupců CZ Biom chybí, jsou zásadní opatření pro rozvoj využívání dřevních pelet k vytápění domů a domácností moderními automatickými kotly na pelety.
Podle statistik MPO (Brikety a pelety v roce 2010) se v ČR vyrábí pouze 145 tis. tun dřevěných pelet, z toho 111 tis. tun jde na export. Pelet i surovin k jejich výrobě je přitom dostatek, spíše nadbytek.
Většímu rozšíření brání zatím malý počet instalací peletových kotlů v domácnostech, úřadech a podnicích. Zatímco například v Rakousku (podobná rozloha území i počet obyvatel) bylo v roce 2010 instalováno 79 tisíc peletových kotlů a domácí spotřeba pelet byla 700 tisíc tun, v ČR to bylo 9 tis. kotlů a 50 tis. tun pelet.
Vyšší využití pelet a automatických kotlů přitom zajistí lokální výrobu i spotřebu paliva, podporu převážně domácích firem a z pohledu ostatních druhů vytápění nejvyšší míru tvorby nových pracovních míst (výroba kotlů a jejich součástí, instalace, servis, revize apod. na straně spalovacích zařízení, dřevozpracující průmysl, výroba a provoz linek na výrobu pelet, doprava paliv apod. na straně dodávek paliv).
Kapacity jsou dostatečné
Dřevařský průmysl zpracovává téměř výhradně tuzemskou obnovitelnou surovinu – surové dříví, nejvíce jehličnatou a okrajově listnatou kulatinu. Jeho výroba se výrazně zvýšila po krizi na trhu s řezivem v předchozích letech, meziročně se pohybuje na podobných hodnotách. Poptávka po řezivu se meziročně zvyšuje, s tím se zvyšuje i produkce pilin vhodných k výrobě dřevních pelet.
Pro výrobu kvalitních dřevních pelet je vhodná především smrková pilina. V roce 2010 činila výroba dřevařských produktů ze smrkové kulatiny
9 mil. m3 (Zelená zpráva MZe za rok 2010). Z této hodnoty činí prořez (piliny a štěpka) asi 50 %, jelikož i výroba řeziva činila (včetně listnaté kulatiny) 4,7 mil. m3.
Množství 4,5 mil. m3 zbytkových dřevařských produktů (piliny a štěpka) je produkováno na pilách zhruba v poměru 50/50. Lze proto konstatovat, že v České republice se každoročně produkuje okolo 2,2 mil. m3 pilin, které by mohly být využity k výrobě dřevních pelet. Vyjádřeno v tunách (přepočet 430 kg/m3) je zde teoreticky k dispozici surovina pro výrobu min. 900 tis. tun dřevních pelet.
Příkladem je pila Mayer – Melnhof Holz v Paskově, která ročně zpracovává 1 mil. m3 dřeva a z tohoto objemu si samozásobuje vlastní peletovací linku s výrobou 80 tis. tun pelet ročně.
Česká republika však v současné době vyrábí pouze kolem 150 tis. tun dřevních pelet, potenciál k navýšení je tedy šestinásobný.
Přednosti moderního vytápění
Vytápění peletami lze označit jako ekologické, zelené a podobně.
Ale z praktického hlediska je především pohodlné a ekonomické. Vniklo již před mnoha lety v Americe a pak se velmi ujalo v Rakousku a Německu, kde si dřevozpracující firmy nevěděly rady s odpadem ve formě pilin. Zhutňovaly je do válečků a ukázalo se, že standardizovaný tvar je velmi vhodný pro automatizaci spalování. Kotel na pelety dokáže fungovat naprosto dokonale, v porovnání s kotli na ruční přikládání, kde přikládáním nutně vždycky oheň přidusíte, chvíli to čoudí, pak to hoří dobře, ale časem začne dohasínat a je třeba zase přiložit.
To znamená opět přidusit a opět čekat, až bude kotel pracovat v optimálním režimu. Peletový kotel je automatický, sám se zapaluje, podává si přesně potřebné množství paliva, sám se čistí i vypíná.
Pelety lze doporučit zejména pro centrální vytápění automatickým kotlem rodinných domů, které nejsou zateplené nebo jen zčásti zateplené, mají potřebu tepla na vytápění 50 GJ a více. Tedy tam, kde je třeba kotel o výkonu alespoň 15 kW, nejčastěji se u nás prodávají kotle výkonu 20 a 25 kW. U nás je to standardní model jednogeneračního staršího domku 4 + 1. Naprosto skvěle se hodí pro obecní budovy, školky, nemocnice, tam dochází k enormním úsporám vzhledem k rychlé návratnosti investice. A samozřejmě těm, kteří kladou důraz na ekologii a komfort.
Z pohledu čistě ekonomického nejsou peletová kamna tou nejvýhodnější volbou vytápění nízkoenergetických domů, zde obvykle stačí třeba malý nástěnný kondenzační kotel. Pro mnoho lidí je ale důležitá i atmosféra živého ohně, kterou si díky peletovým kamnům můžete dopřát naprosto komfortně, bez nečistot, třeba i s kamny na dálkové ovládání.
Ekonomika pro každého
Pořídit si celou peletovou kotelnu vyjde minimálně na 50 000 Kč (kvalitní kotel nejspíš od českého výrobce s malým zásobníkem včetně regulace). Jakmile k tomu budeme přidávat další funkce – výkonnější kotel, lepší regulaci, větší zásobník, dostáváme se na 100 000 Kč. Velmi dobře vybavená peletová kotelna s celosezónním silem může vyjít až na 150 000 Kč. V této cenové hladině je možné vybírat z deseti až dvaceti výrobců kotlů na pelety, stejně jako v montážních firmách, které nabídnou automatickou šnekovou nebo vakuovou dopravu pelet ze sila do kotle. Nejvyšší modely představují investici okolo 200 000 Kč za celou kotelnu – kotle od špičkových rakouských nebo německých firem, dopravníky, periferie, regulace, akumulační nádobu, rozvody ...
Větší byt nebo menší domek lze vytápět i peletovými kamny. Stojí od 40 000 Kč výše, ale velkou roli u nich hraje design, díky němuž se může cena vyšplhat třeba i výše.
Provozní náklady na vytápění peletami vychází v domácnostech levněji než topení plynem, elektřinou i topným olejem (přechodem z plynu na pelety lze snížit náklady na vytápění zhruba o třetinu). Peletám navíc nahrává, že za posledních deset let jejich cena vzrostla o dvanáct procent, zatímco u plynu asi o sedmdesát, u elektřiny asi o čtyřicet. A nůžky se budou zřejmě dále rozvírat, protože cena pelet je dlouhodobě stabilní. Její meziroční nárůst zhruba odpovídá inflaci, nůžky mezi cenami plynu a elektřiny na jedné straně a peletami na druhé se stále rozvírají. Navíc cena pelet drobně kolísá v průběhu roku, ušetřit můžeme tedy i tím, že nakoupíme levně v létě na celou sezónu. Přitom velikost celoročního skladu na pelety nebude větší než sklad uhlí.
Klíčové informace
– Akční plán pro biomasu propojuje zajištění potravin s využitím půdy pro energetické účely.
– Podle některých odborníků jsou v akčním plánu určité rozpory
a nekoncepčnosti.
– Stát by měl více podporovat výrobu pelet a vytápění moderními kotli na pelety.
Ing. Vladimír Stupavský
