Plní přímé platby své cíle?

Přímé platby – jeden z nejznámějších nástrojů společné zemědělské politiky Evropské unie. Diskutuje se o jejich spravedlnosti, výši, způsobu přidělování. Jedno je však zřejmé: bez přímých plateb by příjmy zemědělců hospodařících v Evropské unii radikálně klesly. Podle analýzy objednané Evropskou komisí o více než čtvrtinu.

 Přímé platby mají zaručit farmářům přiměřenou životní úroveň, zejména zvýšením individuálních příjmů osob pracujících v zemědělství. Zda se to opravdu děje a jaký efekt skutečně přímé platby mají, zkoumala na objednávku a za peníze Evropské komise evropská ekonomická skupina Agrosynergie EEIG. Z jejích zjištění je mimo jiné zřejmé, že bez přímých plateb by příjmy zemědělců v unii klesly o více než čtvrtinu. Analýza brala v úvahu jen vliv přímých plateb na příjem zemědělců a jeho stabilitu, na zlepšení životní úrovně a celkový příjem rodin zemědělců. Zkoumala také příspěvek přímých plateb k ekonomické životaschopnosti farem, účinnost zacílení plateb, spojitost mezi přímou podporou a dalšími opatřeními společné zemědělské politiky (SZP) – tj. opatřeními na řízení trhu a rozvoj venkova, a mezi přímou podporou a vyrovnávacím příspěvkem pro znevýhodněné oblasti. Pod drobnohled analytiků se dostalo všech 27členských zemích, přičemž se zkoumaly údaje od roku 2005. Zemědělství unie rozdělila analýza na sedm hlavních typů hospodaření, a to pěstování polních plodin, zahradnictví, trvalé kultury (s výjimkou vína), produkce mléka, pastevní chov dobytka (skot, ovce, kozy), chov monogastrů spotřebovávajících obilí (prasata, drůbež), smíšené hospodářství (kombinace různých plodin i zvířat). Přihlížela k ekonomické velikost farem, umístění a typu zemědělských subjektů.
Autoři neposuzovali vliv přímých plateb na další oblasti, jako je zvyšování konkurenceschopnosti, zemědělství unie, zajištění dostatečného zásobování potravinami apod.
Ohlédnutí Reforma SZP z roku 2003 zavedla svým nařízením č. 1782/2003 nový systém přímých podpor, známý jako jednotné platby. Dotace přestaly být vázány na množství produkce – známý decoupling (odpárování, odpojení od produkce). Členské státy si mohly vybrat ze tří základních modelů systému přímých plateb: Částka pro jednotlivé farmy se stanovila na základě: historických dat farmy (historický model), regionálních historických údajů (regionální model) nebo hybridních systémů. Nové členské státy (EU-12) měly možnost použít jednotné platby na plochu (SAPS).
Hlavní závěry Ve většině regionů se podle studie rozdíl mezi náklady a výnosy zmenšuje a růst mezd je nižší než zvyšování příjmu zemědělských subjektů.
* Pro stejnou úroveň čisté přidané hodnoty na farmu je příjem na pracovníka (AWU = přepočtený pracovník na plný úvazek v jednom roce) v průměru nižší v zemích evropské dvanáctky než ve státech evropské patnáctky.
* V EU-15 se po reformě z roku 2003 celkový počet pracovníků (AWU) snížil. Proto po reformě pro stejnou úroveň přidané hodnoty na farmu příjem na pracovníka vzrostl. Přímé platby přispěly podle analýzy k posílení příjmu zemědělců. Výsledky ukazují, že po odečtení přímých plateb z váženého průměru zemědělských příjmů na období 2004 až 2007 by průměrný příjem v zemědělství klesl o 27 procent. Důležitou roli hrály přímé platby v příjmech zemědělských podniků s pastevním chovem hospodářských zvířat (skot, ovce a kozy), polních plodin, ve smíšených hospodářstvích i v mléčných farmách. Přímé podpory představují přibližně polovinu příjmů pastevních chovů, přes 40 procent u subjektů zaměřených na polní plodiny a u hospodářství smíšených (kombinace různých plodin a zvířat) a více než 30 procent u mléčných farem. Nejnižší podíl na příjmu mají přímé platby v zahradnictví a při pěstování trvalých kultur. V těchto dvou sektorech je také podle analýzy průměrný příjem nižší než v celém zemědělství.
Podle analýzy jde 82 procent přímých plateb k subjektům, kde příjem pracovníka nedosahuje úroveň regionálního HDP na zaměstnance (v běžných tržních cenách). Ale zbývajících 18 procent prostředků na platby dostávají hospodářství, v nichž příjem na pracovníka je s těmito platbami, nebo dokonce i bez nich vyšší než zmíněné regionální HDP na zaměstnance. U pěstování polních plodin podíl přímých plateb převyšujících tuto úroveň je podle analýzy 13,2 procenta v oblastech s regionálními přímými platbami a 31,4 procenta u přímých plateb na plochu (SAPS). U pastevního chovu dobytka ty bylo (v roce 2007) 3,5 procenta a 9,9 procenta.
Z výsledků analýzy je zřejmé, že vliv přímých plateb na příjem zemědělců není stejný nejen v jednotlivých sektorech či regionech, ale v některých sektorech silně kolísá i v jednotlivých letech. Zřejmé je to například u pěstování polních plodin, kdy v roce 2007 podíl přímých na celkovém příjmu se zmenšil. V tom roce totiž, jak známo, začaly ceny obilovin prudce stoupat.
Zmenšení rozdílů mezi příjmy Autoři analýzy dále došli k závěru, že přímé platby hrály důležitou roli v posilování soudržnosti mezi regiony, umožnily snížení rozdílů mezi průměrnými příjmy na pracovníka v malých a velkých zemědělských podnicích. Analýza ukázala, že malá hospodářství (většinou rodinné farmy) mají obecně nejnižší průměrný příjem na jednotku pracovní síly. Bez přímé platby by se rozdíl proti ostatním zemědělským subjektům ještě zvýšil.
Přímé platby přispěly ke stabilitě příjmu zemědělců, a to nejvíce v sektorech více podporovaných (polní plodiny, pastevní chovy, smíšené hospodaření). Větší roli ve stabilizaci příjmů hrály u menších subjektů. Přímé platby pomohly zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců a snížily rozdíl mezi nimi a průměrným příjmem.
V 60,5 procenta regionů unie byly ve sledovaném období (2004 až 2007) průměrné příjmy zemědělců na pracovní jednotku (včetně přímých plateb) nižší než polovina regionálního hrubého domácího produktu (HDP) na zaměstnance. Pokud by přímé platby nebyly, pak v 84 procentech regionů unie by průměrný příjem na zemědělce nedosáhl ani poloviny HDP na pracovníka. Zejména ve čtyřech zmíněných nejvíce podporovaných oblastech (polní plodiny, pastevní chovy, smíšené farmy a mléčné farmy) by neexistence přímých plateb způsobila další rozvírání nůžek mezi životní úrovní zemědělců a pracovníků v ostatních odvětvích hospodářství.
Přímé platby snížily rozdíly mezi zemědělci v méně vhodných oblastech (LFA) a v ostatních místech. Přitom na stabilitu příjmu zemědělců v LFA měly větší vliv než u pracovníků v jiných oblastech.
Analýza dospěla k závěru, že odstranění přímých plateb by mělo v EU-15 větší dopad na příjem pracovníků individuálních soukromých farem než jinak organizovaných zemědělských podniků. V evropské dvanáctce předpokládá analýza opačný dopad – tedy ztrátou dotací by podle jejích autorů byly méně poškozeny příjmy pracovníků rodinných farem než zemědělských společností.
V letech, které analýza zkoumala (2004, 2006 a 2007), byla účinnost přímých plateb v podpoře příjmu zemědělců poměrně vysoká. Přispěly ke snížení rozdílů mezi příjmy zemědělců v regionech EU. Nerovnoměrné rozdělení příjmů však přetrvává ve většině typů zemědělství i ve většině zeměpisných oblastí. Větší pozitivní vliv na příjmy zemědělců mají platby hybridní a regionální přímé platby než platby historické. Autoři konstatují, že platby vázané na produkci nebyly při snižování rozdílů mezi příjmy efektivní.
Životaschopnost farem Jak přispěly přímé platby k životaschopnosti zemědělských subjektů? Životaschopné je hospodářství podle autorů analýzy tehdy, pokud je schopno zaručit „dostatečnou“ odměnu pro pracovníky a výnosy z kapitálu farmy rovnající se alespoň průměrné úrokové sazbě uplatňované na střednědobé úvěry. Je zřejmé, že pro zajištění takto definované ekonomické životaschopnosti zemědělských subjektů byly přímé platby byly zásadní. Platilo to zejména pro farmy specializující se na pěstování polních plodin, pastevní chov dobytka (skot, ovce a kozy) a smíšené hospodaření.
U farem, jejichž náklady tvoří velký podíl placené práce, jsou přímé platby nejefektivnější v EU-15 a nejméně účinné v EU-12. To podle autorů naznačuje, že strategické cíle v těchto typech hospodářství by mohly být zcela jiné ve starých a nových státech. Zatímco v EU-15 jsou podle autorů analýzy tyto subjekty více zaměřeny na ekonomické výsledky, v EU-12 jim jde více o sociální aspekty. Tedy zatímco v EU-15 jde o maximalizaci zisku, v EU-12 o maximalizaci zaměstnanosti.
Soulad plateb s jinými opatřeními Podle analýzy byly přímé platby v souladu s opatřeními rozvoje venkova i společné tržní organizace. Tato opatření se navzájem doplňovala a přispívala k větší stabilitě příjmů zemědělců. Vztah (soudržnost) přímých plateb a opatření společné tržní organizace je patrně větší než mezi přímými platbami a podporou rozvoje venkova.
Díky podpoře pro oblasti LFA (opatření z rozvoje venkova) se zvýšil i příjem zemědělců v nich hospodařících, který by jinak byl nižší než u sedláků v produktivnějších regionech. Nicméně, jak analýza upozorňuje, v určitých typech výrobního zaměření a v závislosti na použitém typu přímých plateb, existují i případy, kdy příjem na pracovníka v zemědělství je v oblastech LFA díky přímým platbám a vyrovnávací podpoře vyšší než mimo ně nebo u zemědělců v LFA, kteří tuto podporu nepobírají. Předpokládá se, že po reformě se vztah mezi přímými platbami a vyrovnávací podporou upraví, a to zejména v regionech s hybridním modelem přímých plateb s převládajícím regionálním prvkem a v oblastech s regionálním modelem plateb.
Doporučení 1. Srovnávací analýza sedmi typů hospodaření ukázala, že nejnižší příjem na pracovníka (AWU) je ve dvou sektorech, a to v zahradnictví a pěstování trvalých kultur (kromě vinohradů).
V EU-15 je po reformě z roku 2003 průměrný příjem na pracovníka v zemědělství (AWU) v těchto dvou sektorech asi o 22 procent nižší než celkový průměrný příjem na pracovníka v celém zemědělství. Tyto dva sektory vykazují také velké riziko v životaschopnosti farem (a to ve 37 a 21 procentech regionů). Pro zahradnictví a trvalé kultury (kromě vinohradů) je průměrná návratnost aktiv negativní. Autoři proto doporučují přímé platby rozšířit i na hospodářství v těchto sektorech. (Podle nařízení č. 1182/2007 je tato možnost dána pro sektor ovoce a zeleniny.)
2. Analýza také ukázala, že v mnoha oblastech hospodaření příjmy většiny zemědělců nedosáhnou na úroveň regionálního průměru (regionální HDP na jednoho zaměstnance). Tady plní přímé platby svůj cíl - podporu příjmu. Na druhé straně jsou však sektory hospodaření s příjmy na pracovníka převyšujícími referenční úroveň (průměr HDP v regionu na zaměstnance). Jako příklad analýza uvádí sektor polních plodin. „Proto se zdá rozumné doporučit identifikaci odpovídajících kritérií a vhodné nástroje schopné alespoň část částky, jež jde k zemědělcům s příjmy většími než průměrná úroveň v daném regionu, převést těm farmářům, kteří podporu více potřebují (jejichž aktuální příjem průměru nedosahuje) bez ohledu na sektor,“ navrhují autoři analýzy.
Jak dále analýza uvádí, nebylo možné vyhodnotit roli přímých plateb na celkové příjmy domácností zemědělců. Z velké části jde o domácnosti, jejíchž příjmy nepocházejí jen ze zemědělství. Bude proto třeba pro další průzkumy zemědělské domácnosti jasně definovat.