Nejvyšší kontrolní úřad prověřil, jak resort zemědělství hospodařil s penězi určenými na vzdělávání a poradenství, a došel k závěru, že spíše špatně. Ministerstvo zemědělství podle něj nemělo představu, čeho chce podporou dosáhnout, přistupovalo k rozdělování peněz formálně a zpětně neověřilo, zda byly vynaloženy účelně. Zdá se však, že podobným způsobem postupovali při zmíněné kontrole i samotní kontroloři. Zvlášť výtka o formálním přístupu ministerstva je pozoruhodná.
Kontrolní úřad například tvrdí, že nestačí hodnotit projekty a vzdělávací akce jen podle toho, kolik lidí je navštívilo. Jeho pracovníci však právě o to opírají svoje závěry, když argumentují přepočtem nákladů vynaložených na jednoho účastníka té které akce a podle toho hodnotí její úspěšnost. Kontroloři také zdůrazňují, cituji, že je důležité si ověřit, jestli podpořená akce k něčemu byla, tedy například udělat průzkum nabytých znalostí, nebo zjistit, jak účastníci úroveň akce hodnotili. Jen takový přístup může podle úřadu zajistit, aby veřejné prostředky byly využity cíleně a smysluplně. Ministerstvo by tedy mělo stanovit „jasné, měřitelné a konkrétní cíle, aby byl zřejmý účel vynakládání peněžních prostředků“, píše se v kontrolní zprávě. Možná úředníci kontrolního úřadu vědí, jak jasně a měřitelně zjistit, co uvízlo v hlavě dítěti, jehož účast na akci vyšla na třicet korun, a co si pamatuje dítě, za jehož dvoudenní pobyt stát zaplatil čtrnáct set korun. Možná také umí jasně a měřitelně zhodnotit, jak konkrétní akce ovlivnila pohled veřejnosti na odvětví nebo zájem o studium zemědělských oborů. Bohužel ve svých závěrečných doporučeních to nezmínili. Ministerstvo má samozřejmě vědět, na co a proč vydává peníze daňových poplatníků. V tomto konkrétním případě však pochybuji, že jsou kontroloři schopni účelnost těchto výdajů kvalifikovaně posoudit. Jejich závěrečná zpráva tedy svědčí spíš jen o tom, že si může úřad ve svém plánu kontrol odškrtnout další položku.*
