Podle dostupných statistik o českém chmelařství je současná výměra chmelnic v České republice na nejnižší úrovni za posledních 134 let. Míra poklesu ploch se vzhledem k rostoucímu stáří porostů zrychluje.
V roce 1871 činila plocha chmelnic v Čechách 5300 hektarů, v roce 1890 to již bylo 10 270 hektarů a v období před 1. světovou válkou se plocha chmele pohybovala mezi 13 až 17 tisíci hektarů. V roce 1901 se v Čechách vyrobilo přes 40 procent světové produkce chmele a například v roce 1908 zde pěstovalo chmel na ploše 17 573 hektarů 18 347 pěstitelů. Dnes na třetinové ploše hospodaří okolo 150 chmelařských podniků.
Po 1. světové válce v roce 1921 byla plocha v Československu 7673 hektarů chmele. Největší výměra tu byla po válce byla v roce 1929, kdy bylo Československo s 17 264 hektary největší chmelařskou zemí světa. Před 2. světovou válkou v roce 1938 představovala plocha 11 457 hektarů chmele, po válce v roce 1945 klesla na 8240 hektarů. Na nich tehdy hospodařilo 7815 pěstitelů.
V roce 1980 byla znovu překročena hranice 10 tisíc hektarů a největší plocha v novodobé historii byla v naší zemi v roce 1993, a to 10 547 hektarů. V průběhu let 1995 až 1998 klesla plocha chmelnic v České republice o 43 procent (1996 - 9355 ha, 1997 - 7451 ha, 1998 - 5781 h, jak uvádí ÚKZÚZ). Situace se poté stabilizovala kolem hranice 6000 hektarů, ale již od roku 2000, kdy byla výměra chmele 6095 hektarů, se situace stále mírně zhoršuje a každý rok ubývá několik desítek a v posledních dvou letech až stovek hektarů chmelnic. Aktuální stav podle ÚKZÚZ je 5659 hektarů.
Rapidní pokles v polovině devadesátých let byl způsoben především celosvětovou nadprodukcí chmele a plochy v tomto období klesly ve všech chmelařských zemích. V současné době lze za hlavní faktor úbytku chmelnic v České republice považovat zvyšující se věkovou strukturu porostů. Pěstitelé se od poloviny devadesátých let potýkají se zápornou rentabilitou pěstování chmele. Ve druhé polovině tu ještě dozníval vliv světové nadprodukce chmele, poté přišlo také několik let s nízkými výnosy díky klimatickým vlivům a v posledním období se projevilo také posílení české měny vůči euru či dolaru. Po tolika letech nízké nebo minusové rentability již pěstitelům nezbývají prostředky na finančně velmi náročnou obnovu chmelnic. K tomu přistoupil i fakt, že vstupem do Evropské unie skončil dotační titul na obnovu chmelnic. Aby se současný trend poklesu zastavil a ozdravila se ekonomika pěstování chmele, je proto nutné podpořit intenzivní restrukturalizaci věkové struktury porostů chmele v České republice.
Výrazné posílení české měny vůči euru a dolaru v posledních letech se projevilo negativně v cenách chmele. Ty pokrývají pouze běžné provozní náklady na výrobu, ale naprosto nestačí na úhradu fixních nákladů, to znamená obnovu chmelnic, sklizňové technika apod. Před pěstiteli chmele tak stojí zatím neřešitelný úkol a bez podpory obnovy chmelnic zde není šance pro budoucnost českého chmelařství. Vedle přímé podpory na obnovu by pomoc mohly představovat i dlouhodobé úvěry s garancí Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu určené k podpoře výstavby nových chmelnic.
