Po déle trvajícím suchu hrozí regionální povodně méně než po předchozím nasycení půdy vodou. Po suchém období odtéká do řek jen málo vody, většina se vsákne. Na hydrologickém semináři v Praze to uvedl odborník z Českého hydrometeorologického ústavu Petr Šercl. Podle něj má problém dvě roviny – jednou je půda degradovaná erozí, která není schopná vodu udržet, druhým je pak samotná nasycenost.
"Záleží na tom, kam ty srážky spadnou – když spadnou na zastavené území, tak tam ten odtok je. Ale v případě suché krajiny je odtok nevýznamný," řekl Šercl. V případě, že srážky dopadnou do měst, vesnic nebo na vyasfaltované plochy, se voda nemůže vsáknout, z krajiny tak například kanalizací odplouvá. Naopak v případě suchých oblastí se voda částečně vsákne, nejde tak rovnou do řek. Riziko přívalových povodní je tak podle něj menší.
Například v roce 2013, kdy povodně zalily také Prahu, bylo relativně chladno s malým výparem, území bylo nasycené vodou. Přestože srážky nebyly tak významné jako v jiných obdobích, na rozvodnění Berounky nebo Vltavy stačily.
Množství odtékající vody v tocích po srážkách následujících po suchém období byly násobně menší. Například v roce 2017 z Kocáby ve Štěchovicích odtékalo při 84 mm srážkách 5,5 milimetru vody, v roce 2013 při srážkách s hodnotou 90,3 mm odtékalo 42,6 mm vody.
Půda degradovaná erozí má nižší absorpční kapacitu, stát se dlouhodobě snaží erozi bránit. Podle dřívějších vyjádření Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy zadrží půda v ČR kolem pěti miliard metrů krychlových vody. Mohla by udržet o 3,4 miliardy metrů krychlových více, je však ničená erozí a utužováním. Při správném zapravování organické hmoty zpět do půdy by se situace mohla zlepšit už během jednoho roku.*
