Víceleté pícniny, tedy i jetelovinotravní směsi, jsou i přes pokračující úbytek přežvýkavců stále významnou plodinou. Uplatňují se nejen jako objemné krmivo vysoké hodnoty, ale především mají nezastupitelnou funkci v osevních sledech. Osevní postupy zůstaly do dnešní doby spíše součástí osnov zemědělských škol všech stupňů a jsou dodržovány především na farmách hospodařících ekologicky.
V konvenčním zemědělství se často pěstuje to, co lze zpeněžit s minimálním přihlédnutím k zásadám střídání plodin. Co jiného také farmářům zbývá? Víceletá pícnina, občas zařazená do osevního sledu, pak působí alespoň jako udržovatel půdní úrodnosti, když už nemůže být pravidelně zlepšující plodinou. Z pohledu pícnináře či krmiváře pěstování směsí jetele nebo vojtěšky s travami sice neskýtá tak vysokou koncentraci dusíkatých látek (NL) v píci jako čisté jeteloviny, avšak přináší řadu následujících výhod:
- snadnější a rychlejší zavadání – snížení ztrát živin a omezení rozvoje nežádoucích mikroorganismů,
- píce na pokosech méně slehává,
- vyšší obsah cukrů v píci trav napomáhá konzervaci silážováním,
- pevnější drn lépe odolává poškození sklizňovou technikou,
- výrazně nižší zaplevelení porostů,
- umožňují prodloužení doby využívání porostu,
- produkce píce směsí bývá vyšší.
Poslední tři body budou dokumentovat výsledky pokusů, které na stanici v Hladkých Životicích od poloviny 80. let pravidelně vyséváme.
Poznámky k agrotechnice
1. Ekologicky hospodařící farmáři musí zajistit dostatek dusíku v půdě pro rozvoj nově založeného porostu zaoráním hnoje před setím, a například po dvou letech rozmetáním uleželého nebo kompostovaného hnoje na podzim na porost. Pro ostatní farmáře, chtějí-li dosáhnout vysokých výnosů, je použití dusíkatých hnojiv pro pěstování směsí nevyhnutelné, ale dávky jsou nízké.
2. Také čisté porosty jetelovin pro založení kvalitního porostu vyžadují podle použité krycí plodiny před setím minimálně 40 kg N/ha, protože vzcházející rostlinky si teprve musí vytvořit hlízky s rizobii. (Vojtěška i jetel se stále častěji dostávají na pozemky a do oblastí, kde buď dlouho nebo vůbec nebyly pěstovány. Proto by se nemělo zapomínat na očkování osiva Nitrazonem + N – pak je podle jeho výrobce možné startovací dávku dusíku vynechat.)
3. Jetelovinotravní porosty by se podle stavu po sklizni krycí plodiny a zejména po osekání na podzim měly přihnojit nízkou dávkou 20 – 30 kg N podle podílu trávy ve směsi. Podpoří se tak odnožování trav a vytvoření fertilních odnoží v příštím roce. V užitkovém roce před sečemi již hnojení není nutné, může být však potřebné opět na podzim po poslední seči. Další přihnojování dusíkem přichází v úvahu až po případném prořídnutí jeteloviny ve směsi.
Podle požadavku na množství cukrů v píci, nebo délku využívání porostu mohou být voleny různé druhy trav do směsi – v množství například od 2 do 4 nebo i 6 kg/ha. Jílkovitých hybridů se s ohledem na jejich rychlý počáteční růst přimíchává nižší množství. Píce z těchto porostů má vyšší obsah cukrů, ale nezvýší se vytrvalost kultury. Ostatní trávy sice mají mírně nižší obsah cukrů, ale prodlužují vytrvalost porostů a snadněji zavadají. Tam, kde se z vojtěškotrav vyrábí seno, je vhodné přidat například ke kostřavovitým hybridům, někde srhám či sveřepu, také lipnici úrodnou (bahenní).
4. Jetelovojtěškotravní směsi v chladnějších oblastech zajišťují výnosovou stabilitu v chladnějších, ale i teplejších (případně sušších) letech. Důležité je vysévat vždy vyšší podíl vojtěšky než jetele, aby rychleji vzcházející jetel nemohl vojtěšku potlačit.
5. Výsev směsi v krycí plodině je vhodnější z hlediska lepšího vzcházení, nižšího zaplevelení i pro případné menší riziko poškození po použití herbicidů na silněji zaplevelených půdách. Jako krycí plodina může být použita jarní pšenice, oves nebo směska hrachu s obilninou. Tam, kde je třeba vyrobit dostatek píce již v roce zásevu, se vysévá krycí plodina současně se směskou 4 – 5 kg/ha tetraploidního jílku jednoletého (diploidního jílku dvojnásob).
Jetelotravní směsky
Nejčastěji užívané travní druhy do těchto směsí jsou jílky nebo jejich hybridy. Ve vyšších nadmořských výškách, vzhledem k odolnosti k vyzimování, také bojínek a kostřava luční. V našich podmínkách s nepravidelnými srážkami a stále častějšími přísušky jsou vhodnější jetelotravní porosty s hlubokokořenícími suchovzdornějšími travami (kostřavy a jejich hybridy, ovsík vyvýšený, případně srha). Jílky a jejich hybridy zvyšují kvalitu směsí. Při nedostatku vláhy ve druhých a třetích sečích však silně zpomalí růst listů, vytváří se především stébla a píce rychle ztrácí kvalitu. Proto na nich nelze stavět směsi tak, jak je to běžné v přímořských oblastech západní Evropy. Na sušší lokality je tedy výhodnější do jetelotravních směsí používat více travních druhů nebo rovnou jen suchovzdornější druh.
Odrůdy s odlišnou raností
V létě 2006 byly vysety jetelotravní směsi s odrůdami rozdílných raností. Po tři užitkové roky si udržely velmi dobrou výnosovou úroveň, ponechali jsme je, jestli přežijí i čtvrtou zimu. Ve třetím užitkovém roce bylo zaplevelení sporadické, a to jen ve středně raných a pozdních směsích s jílkovitými hybridy. V tab. 1 jsou uvedeny výnosy směsí všech raností. Z raných je nejvýkonnější směs jetele Vesna s jílkovitým hybridem Achilles. Mezi středně ranými a pozdnějšími směsmi vyniká stará odrůda jetele lučního Radegast s pozdním jílkovitým hybridem Perseus.
Letní výsev a následně suchý podzim ovlivnily složení směsí v prvním užitkovém roce. Jetel před zimou zůstal ve fázi několika listů, zatímco trávy rostly i přes zimu. V první seči z 85 až 95 % převládaly jílkovité hybridy, v dalších sečích převládaly z 60 až 90 %. Na obsahu NL se to ale projevilo nejvýrazněji jen v první seči, kdy se u těchto pozdnějších směsí obsah NL pohyboval jen mezi 10,3 – 11,7 %, v dalších sečích již stoupaly. Ve druhém užitkovém roce byl poměr trav a jetele v první seči vyrovnaný nebo převládal jetel, stejně tomu bylo i v dalších sečích (grafy na straně 12 zobrazující podíly druhu píce dvou z jetelotrav).
V dříve zakládaných pokusech (například zásev 2003) na jaře při stejných podílech vysetých osiv nepřekročil jílkovitý hybrid v první seči v užitkových letech 40 %. Při jarním výsevu má jetel dostatek času k vývinu a nenechá se potlačit. Jestliže jsou jetelotrávy vysévány v letním termínu, nezbývá než snížit podíl travního komponentu o více než polovinu, jako ve vojtěškotravách.
V případě nedostatku vláhy na podzim potom může hrozit zaplevelení málo vyvinutého porostu obtížně potlačitelnými ozimými plevely, jako je kokoška nebo hluchavky, které, pokud nemrzne, stále rostou.
Tetraploidní či diploidní jetel?
V roce 2008 byl také založen pokus, ve kterém byly mimo jiné srovnávány výnosy jetelotrav s diploidním a tetraploidním jetelem. Výnosy čistých jetelů bývají vyrovnané nebo mírně ve prospěch tetraploidů, avšak směsi s tetraploidními odrůdami jetelů dávají výrazně vyšší výnos (tab. 2). Argument, že tetraploidy hůře zavadají (protože jejich sušina při sklizni bývá o 1,5 – 3 % nižší než u diploidních odrůd), je v případě směsí silně potlačen. Travní komponent méně slehává, zavadá rychleji a drží pokos jetelotrávy na řádku po použití mačkače s gumovými válci načechraný. Protože jetelotráva je méně náchylná k poléhání, může se také porost sesekat na vyšší strniště nežli čistý jetel, což také přispívá k rychlejšímu zavadání.
Vojtěškotravní směsky
Tyto směsi vzhledem k pomalému vývoji vojtěšky po vzejití vyžadují vyšší pozornost než jetelotrávy. Snáze se zaplevelují, a pokud jsou zakládány letním výsevem (v čisté kultuře), existuje velké riziko, že porost nebude odpovídat přáním krmiváře. Množství trávy ve výsevku se pohybuje nejčastěji mezi 1 až 3 kg/ha, podle druhu trávy, podmínek stanoviště a představy krmiváře o složení porostu.
Více plevelů u jílkovitých hybridů
Výnosy pokusů z let 2004 až 2008 jsou uvedeny v tab. 3 a 4. Vytrvalejší směsi s kostřavovitými hybridy byly sklízeny po čtyři užitkové roky, směsi s jílkovitými hybridy tři užitkové roky. Jílkovité trávy v pokusu v průběhu druhého užitkového roku zásluhou hrabošů silně prořídly a ve třetím užitkovém roce pokus ztrácel charakter vojtěškotrávy. Zaplevelení směsí v prvním a druhém užitkovém roce bylo sporadické, stoupalo ve směsích s jílkovitými hybridy, kde se ve druhém roce vyskytovalo ve všech sečích v několika procentech. Ve třetím užitkovém roce ve vojtěšce a v jílkovitých směsích dosahovalo 15, ojediněle 20 %. Ve směsích s kostřavovitými hybridy se vyskytoval podíl plevelů od 2 do 8 %, výjimečně 10 % na parcele silněji napadené hraboši. Typickým plevelem těchto porostů je sice pampeliška, ale ve sledovaných letech více než polovinu plevelů tvořila dieteticky závadná kokoška pastuší tobolka, navíc silně napadená plísní dusivou.
Všechny směsi včetně jetelovojtěškotrávy (JVT) v obou pokusech překonaly ve výnosu píce porost čisté vojtěšky a zároveň lépe odolávaly zaplevelení. Kvalita píce některých variant je uvedena v tab. 5.
Podíl trav ve směsích byl následující – podíl hybridu Felina se v prvních třech letech blížil 10 %, ve čtvrtém roce do 5 %, jílkovité hybridy v prvním užitkovém roce v první seči zaujímaly od 30 do 40 %, ve druhých sečích podíl poklesl o polovinu. Ve druhém užitkovém roce nejvyššího, tedy 12% podílu dosáhl Achilles, Perun a Perseus v první i druhé seči nezaujímali ve směsi více než 2 %. Ve třetím užitkovém roce se jejich podíl pohyboval mezi 2 – 4 %.
V pokuse založeném v roce 2008 byl ve směsi vojtěškotrav také jetel plazivý Jura (0,5 kg/ha), aby omezil výpar po seči a zvýšil odolnost vůči zaplevelení. Svým podílem ve sklizené píci také zvýšil kvalitu píce. Jeho přínos ale bude výraznější až v příštích letech, kdy vojtěškotrávy začnou řídnout. V prvním užitkovém roce vojtěškotrávy překonaly ve čtyřech sečích čistou vojtěšku Zuzanu (21,57 t/ha suché hmoty) o 1 – 4 %, JVT vojtěšku předstihly o 5 – 14 %. Podíl kostřavovitých hybridů se pohyboval mezi 15 – 20 %, jílkovitých hybridů bylo ve směsi 20 – 25 %. V JVT bylo 30 – 35 % jetele, 40 – 50 % vojtěšky a 20 – 25 % trav. Pokus bude sledován minimálně po dobu třech užitkových let.
Pokusy možno zhlédnout
Veškeré pokusy je možné zhlédnout na stanici při polních dnech i mimo tyto dny. Nejsou zakládány jako výzkumné úkoly, ale v prvé řadě jako názorné ukázky pro zemědělskou praxi. Výnosy uváděné v tabulkách je třeba posuzovat jako produkční schopnost jednotlivých variant, protože se jedná o bezztrátovou sklizeň, neovlivněnou běžnými problémy praxe, jako jsou rozježděné úvratě, úlety a odrol při sklizňových pracích apod.
Klíčové informace
- Směsi s tetraploidními odrůdami jetelů dávají oproti čistým jetelům výrazně vyšší výnos.
- Z raných jetelotravních směsí je nejvýkonnější směs jetele Vesna s jílkovitým hybridem Achilles.
- Mezi středně ranými a pozdnějšími směsmi vyniká odrůda jetele lučního Radegast s pozdním jílkovitým hybridem Perseus.
Ing. Ivan Houdek
Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s. r. o.
