Česká republika má nadbytek mlynářských kapacit a tuzemské mlýny se v průměru využívají na 65 procent, vyplývá z údajů Svazu průmyslových mlýnů. Podobný problém má tento obor i v dalších zemích EU, uvedl předseda dozorčí rady svazu Pavel Filip s tím, že kapacit bude zřejmě ubývat.
Zatím pokračuje koncentrace výroby, kdy se počet mlýnů po rozmachu z první půli devadesátých let postupně snižuje. Z 220 v roce 1993 klesl počet na loňských 47, souhrnná kapacita se ale příliš neměnila. Produkce se koncentruje zejména proto, že moderní technologické zařízení je poměrně drahé a režijní náklady se zvyšují i kvůli rostoucím požadavkům na kontrolu a bezpečnost potravin. "Velké průmyslové mlýny mohou dosahovat vysoké produktivity práce a vyšší ekonomické efektivnosti než mlýny menší a malé," uvedl Filip.
Domácí kapacita pšeničných a žitných mlýnů předloni činila zhruba 2,1 milionu tun obilí, zpracováno bylo asi 1,425 milionu tun pšenice a žita. Domácí produkce mouky je dlouhodobě stabilní. Předloni dosáhla asi 1,1 milionu tun.
Řada mlýnů si v současnosti stěžuje na nízké prodejní ceny svých výrobků, které stlačují obchodní řetězce, a také na sílící konkurenci zahraničních dovozů hlavně, ze Slovenska a Polska.
Například menším mlýnům v Pardubickém kraji se příliš nedaří. "Mlýnsko-pekárenský obor je degradován, protože se prodává za ceny pod výrobními náklady," řekl jednatel Mlýnu Janderov v Chrudimi Petr Šafr. Výroba mlýnu loni klesla asi o deset procent, podnik musí omezovat počet pracovníků a investice.
Také jihomoravští mlynáři si stěžují na dlouhodobě nízké výkupní ceny mouky. Mnozí tvrdí, že se situace rok od roku zhoršuje. Cenu podle nich stlačují především obchodní řetězce, i když kvalita mouky je poměrně vysoká. Mlynáři se proto snaží dodávat své produkty spíše malým pekárnám nebo prodejnám. Kilogram mouky se vykupuje od asi čtyř přibližně do šesti korun.
"Ceny jsou naprosto ničivé. Je to totální likvidace řemesla," řekl dnes majitel mlýnu Herold v Hošticích-Herolticích na Vyškovsku Miloslav Knichal. Loňské hospodaření firmy skončilo na nule. Obdobně si na nízké ceny stěžují mlýny z jižních Čech i z Moravskoslezského kraje.
Čelní pozici na tuzemském trhu s mlýnskými výrobky drží s podílem 25 až 30 procent akciová společnost Unimills, kterou loni koupila rakouská firma Erste Wiener Walzmühle Vonwiller. Unimils podle předsedy představenstva Pavla Skřivana nepočítá zatím s nárůstem výroby či zvyšováním počtu zaměstnanců, ale ani s omezováním. V předchozích letech podnik dokončil zásadní restrukturalizaci, kdy snížil původní počet sedmi mlýnů na čtyři a koncentroval výrobu.
Spotřeba mouky v posledních letech mírně klesá a předpokládá se sestup na 90 kilogramů na osobu za rok proti 108 kilogramům v půli 90. let. Růst spotřeby u pšeničné mouky jde přitom na úkor poklesu u žitné. Roste také zájem o bílé pečivo a těstoviny, zatímco se snižuje konzumace chleba a podíl mouky pro kuchyňské zpracování.
Všechny rozhodující provozy jsou podle Filipa srovnatelné s vyspělými podniky v EU, v průměru ale přetrvávají některé slabiny, například v modernizaci budov. "Nedostatečně vybavené jsou všechny povýrobní operace, jako skladování a míchání mouky, mechanizace pytlování, balení a vybavení laboratorní technikou," uvedl Filip s tím, že v oboru chybí dost peněz na investice.
