Příjem živin v dostatečném množství (doplněný o další látky nezbytné k životu a produkci) a ve vyváženém poměru, dlouhodobě stabilní, v požadované výborné kvalitě a odpovídající potřebám dojnic pro danou užitkovost i stav reprodukce je základním a rozhodujícím předpokladem dobrého zdraví a pohody zvířat.
Spolu se správným krmným režimem a vhodným prostředím pro chov se musí splnění těchto předpokladů příznivě projevit ve využití genetického potenciálu zvířat pro produkci mléka a dalších komodit.
To jsou všeobecně známé informace. Jak ale tyto požadavky naplnit? Jak kvalitu krmiv zajistit, změřit a jak změřené hodnoty správně použít?
Jedním z hlavních cílů našeho výzkumu (v současné době řešeného v projektu MZe pod číslem QI91A240) bylo hledat příčiny rozdílů mezi vypočítanou a skutečnou produkční účinností krmiv na příkladu kukuřičných siláží. Na začátku plnění našeho výzkumného projektu jsme si dali tři hlavní úkoly:
1) Definovat čím a jak je kvalita konzervovaných objemných krmiv ovlivňována.
2) Upozornit na chyby, které se při konzervaci krmiv silážováním dělají, a ukázat, jak jim předcházet.
3) Najít metody konzervace píce a uchování hotových siláží s co nejnižšími ztrátami organické hmoty a s co nejvyšší stravitelností živin.
Z poměrně široké palety výstupů (za čtyři roky řešení celkem 21) vybírám pro tento příspěvek některé z nich.
Stanovení produkční účinnosti krmiva
Produkční účinnost krmiva je charakterizována množstvím krmiva spotřebovaného na jednotku produkce zvířat chovaných za standardních podmínek.
V praxi se produkční účinnost krmiv zjišťuje zpětně.
S využitím norem potřeby zvířat se pro určitou užitkovost najde rozpětí požadavků obsahu živin v krmné dávce. Následně se do optimalizačního softwaru dosazují krmiva tak, aby byl výsledek uvnitř požadovaného rozpětí.
Druhou cestou může být nejprve optimalizace krmné dávky podle stavu krmivové základny a podle výsledku se odhadne užitkovost. Procentickým rozdílem mezi skutečnou a normovanou užitkovostí se zjistí, jaká byla produkční účinnost využitých krmiv.
Stanovení produkční účinnosti krmiva je časově i finančně velmi náročná záležitost.
Zvířata je nutné krmit za přesně definovaných podmínek nejméně tři měsíce, přitom je nutné zaznamenávat spotřebu krmiv, jejich kvalitu a denní nádoj mléka (případně přírůstek u rostoucích zvířat).
Produkční účinnost krmiv se pak zjistí z obsahu živin jednotlivých krmiv, jejich stravitelnosti a množství v krmné dávce v porovnání s dosaženou užitkovostí zvířat.
Predikce produkční účinnosti krmiva
Produkční účinnost krmiva lze odhadovat i jinak. Existují pro to různé modely, většinou však jsou dost zjednodušené, nelze totiž do modelu zahrnout všechny faktory, které užitkovost ovlivňují.
Jedním, v současnosti ve světě dost používaným modelem, jehož výstupem je odhad produkce mléka z jednoho hektaru kukuřice a současně z jedné tuny sušiny kukuřičné siláže, je systém Milk2006, produkt univerzity Wisconsin v Madisonu (USA).
Do modelu se zadává úplný chemický rozbor siláže (přičemž popeloviny a tuk mohou být dosazeny i z tabulkových hodnot), stravitelnost NDF (neutrálně detergentní vlákniny), způsob zjištění stravitelnosti škrobu, způsob sklizně (zda bylo využito mačkání, nebo ne) a polní výnos v tunách sušiny na hektar.
Systém Milk2006 je distribuován jako software ve formě volně dostupného souboru aplikace Excel na stránkách www.vuchs.cz/agrovyzkum-rapotin/index.php?stranka=Milk-2006.
Další systémy, které jsme ověřovali, se týkaly stravitelnosti NDF u kukuřičných siláží.
Grant a kolektiv v roce 1995 v Journey of Dairy Science publikovali, že zvýšení stravitelnosti NDF významně zvyšuje příjem krmiv i užitkovost u vysokoprodukčních dojnic, což u kukuřice potvrdili i další autoři, například Oba a Allen v roce 1999 v tomtéž časopise.
Dospěli k podobným výsledkům. Zvýšením stravitelnosti NDF o jedno procento se zvýšil příjem sušiny kukuřičné siláže u dojnic zhruba o půl kilogramu, přesněji o 0,168 g sušiny, což je adekvátní ke zvýšení produkce mléka o 0,249 kg 4 % FCM. Toto pravidlo platí i pro kvalitní siláže jiného druhu, nejen pro kukuřičné.
V současné době pracujeme na systému, s jehož využitím by bylo možné odhadovat produkční účinnost kukuřičných hybridů na poli ještě před jejich zasilážováním. Zjednodušeně řečeno, systém je založen na zjištění stravitelnosti NDF (metodou in sacco, in vitro, nebo s využitím NIRs) a přepočtu užitkovosti (na hektar, nebo na tunu sušiny píce) na základě výpočtu netto energie laktace (NEL).
Optimalizace s využitím nepřesných čísel
Rozdíly mezi nutriční hodnotou siláží vypočítanou s využitím stanovených hodnot stravitelnosti živin a hodnot získaných dosazením z tabulek způsobují, že u nás často nejsou správně vybalancovány krmné dávky pro přežvýkavce. Jsou optimalizovány s využitím nepřesných čísel.
To může následně znamenat, že nejsou plně využity genetické schopnosti vysokoužitkových zvířat. Tím dochází k velkým ztrátám nevyužitím živin, ale i k případným dietetickým až zdravotním problémům.
Stravitelnost živin lze poměrně snadno stanovit pomocí metody in sacco, in vitro, nebo s využitím spektroskopie v blízké infračervené oblasti přístrojem NIRs. Mezi analýzami na přístroji NIRs a analýzami chemickými v laboratoři byly zjištěny statisticky významné rozdíly (P < 0,05), avšak s vysokým korelačním koeficientem.
Pro praxi z toho vyplývá, že je pro porovnávání výsledků nutné znát i jakým způsobem byly získány, případně použít korekci výsledku.
Doposud se výživná hodnota kukuřičných siláží vypočítávala pomocí koeficientů stravitelnosti vlákniny uvedených v krmivářských tabulkách (Zeman a kol., 1995, Petrikovič a kol., 2000), které jsou staré někdy až několik desítek let a již neodpovídají skutečnosti.
Od doby jejich stanovení se změnily jak hybridy, tak technologie sklizně a silážování kukuřice.
Problém je v tom, že když se tabulky tvořily, koeficienty stravitelnosti byly stanoveny pro kukuřičné siláže s podstatně nižší sušinou než nyní. V tom případě se ale z tabulek využijí pouze hodnoty stravitelnosti siláží s nejvyšší sušinou.
Pak se ale při výpočtech krmných hodnot siláží používají hodnoty stravitelnosti stejné pro všechny hybridy kukuřice, pro všechny způsoby sklizně i pro všechny způsoby konzervace. Význam této skutečnosti je především v tom, že u kukuřičných siláží existuje obrovská variabilita jak v obsahu NDF (30–54 %) a stravitelnosti NDFD (45–64 %), tak v obsahu škrobu (13–43 %) a jeho stravitelnosti (80–98 %), velké rozdíly vznikají různým zastoupením zelených částí rostliny a palic v siláži.
V krmivářských tabulkách jsou zastaralé také údaje s obsahy minerálních látek. Statisticky jsme zpracovali soubor 529 vzorků kukuřičných siláží z databáze AgroKonzulty s. r. o. Žamberk z období let 2007 až 2012.
Obsahy jednotlivých minerálií z těchto let byly někdy i podstatně nižší než ty, které jsou uváděny v krmivářských tabulkách.
Dalším výsledkem tohoto výzkumu změn v obsahu minerálních látek v kukuřičných silážích bylo také zjištění, že siláže s vysokým obsahem popelovin měly vysoký obsah minerálních látek, zatímco siláže s vysokým obsahem škrobu měly nižší obsah popelovin a minerálií. Siláže s vysokým poměrem kyseliny mléčné k těkavým mastným kyselinám byly charakterizovány nízkým obsahem popelovin a minerálních látek, zejména draslíku.
Pravidelné dodání minerálních látek (makro- a mikroprvků) krmivy do krmných dávek dojnic (nativně vázaná forma minerálních látek) a doplnění některých minerálních látek, které jsou obvykle v nedostatku (P, Mg, Na a některé stopové prvky), krmnými přísadami je základním předpokladem k dosažení vysoké produkce a reprodukce skotu při zabezpečení dobrého zdravotního stavu.
Důležité je znát i ukazatele kvality fermentačního procesu
Kvalita krmiva je chápána jako souhrn charakteristik, které udávají jeho schopnost uspokojit požadavky zvířat na příjem a stravitelnost živin a zajišťují zdraví a pohodu zvířat.
U siláží je kromě ukazatelů výživné hodnoty důležité znát i ukazatele kvality fermentačního procesu, jako pH, obsahy kyselin a jejich vzájemné poměry, obsah alkoholu, kyselost vodního výluhu, druhy a množství mikroorganismů (tvořící kolonie) a v neposlední řadě aerobní stabilitu.
Informace o kvalitě fermentačního procesu jsou pro farmáře významné nejen z hlediska optimalizace krmných dávek a plánu krmení, ale i do budoucna z hlediska uvažování o volbě vhodné technologie silážování v příštích letech, ať již jde o výběr techniky, silážních aditiv (druhu i aplikační dávky), nebo sestavení silážní linky.
Kvalitu siláží ovlivňují následující faktory:
n použité suroviny (druh píce, její silážní zralost, obsahy sušiny, energie, nutričních i antinutričních látek),
n zpracování silážované hmoty (fyzikální, chemické, biologické), včetně aplikace přípravků pro konzervaci,
n způsob uskladnění siláže (anaerobní prostředí, jak rychle, nakolik, jak dlouho, za jakých podmínek),
n volba mechanizace a přístrojového vybavení,
n postupy práce, způsoby manipulace s hotovou siláží,
n vnější vlivy (počasí, pracovní síly, legislativa, místní podmínky a zvyklosti),
n chemické analýzy a hodnocení krmiv (metody, rozsah, rutina).
Rozsah tohoto příspěvku nestačí na to, probrat vše.
Podrobně se tomu věnují dvě knihy. Ta první vyšla ke konci loňského roku. Napsal ji kolektiv pod vedením prof. Doležala. Má název Silážování krmiv.
Druhou napsal kolektiv pod vedením Ing. Třináctého, jmenuje se Hodnocení krmiv pro dojnice a na Národní výstavě hospodářských zvířat a zemědělské techniky v Brně získala zlatou medaili. Obě knihy obsahují i výsledky našeho výzkumu.
Velmi důležitý je management
V našich pokusech jsme se dost zabývali ztrátami sušiny a živin v důsledku aerobní degradace siláží, a to jak při jejich zakládání, následném dlouhodobém skladování, tak při manipulaci s nimi.
Kromě změn živin a fermentačních ukazatelů jsme navíc měřili penetrometrem stupeň udusání siláže a zjišťovali jsme povrchové ztráty ovlivněné infiltrací vzduchu skrz silážní fólie nebo vyššími venkovními teplotami.
Dospěli jsme k závěru, že na kvalitu kukuřičných siláží a užitkovost dojnic krmených těmito silážemi mají mimo jiné velmi negativní vliv vysoké venkovní teploty.
Z literatury je známo, že již při teplotě vzduchu nad 20 °C začínají mít dojnice problémy s dýcháním a v bachoru se následkem tepelného stresu zvířat nachází méně pufrovacích látek. Tento stav způsobuje zvýšenou náchylnost předžaludků na acidózu a tendenci zvířat snížit příjem krmiva. Při relativní vlhkosti vzduchu nad 60 % a teplotě vyšší než 23 °C se tepelný stres velmi dynamicky rozvíjí. Při tom všem navíc dojnice dostávají krmivo, ve kterém v důsledku zvýšené teploty probíhají mikrobiální změny vedoucí ke ztrátám energie a ke znehodnocování živin, snižuje se kyselost a narůstá nebezpečí vzniku toxických látek.
My jsme dojnice sledovali v roce 2010 v době nejvyšších veder, kdy bylo 15 dnů tropických s teplotou nad 30 °C.
Ve vzdušných stájích s evaporačním ochlazováním bylo ustájeno 227 dojnic holštýnského a českého strakatého skotu.
Nejnižší užitkovost (24,5 l/ kus/den) byla zaznamenána v den, kdy byla nejvyšší venkovní teplota (36,7 °C).
Když se po třech týdnech vysokých teplot ochladilo zhruba na 20 °C, dojivost se zvýšila během čtyř dnů z 25,8 na 27,2 litru na dojnici a den (graf 1). Negativní vliv vysokých teplot na užitkovost dojnic ukazuje i polynomický trend (graf 2).
Měření teplot povrchových vrstev siláže prokázalo negativní vliv vysokých teplot na aereobní stabilitu siláží.
Vzorky siláže odebrané po 24 hodinách aerace (přístupu vzduchu po odhrnutí silážních fólií) z hloubky 0 až 15 cm měly průměrné teploty 56,3 ± 3,4 °C, přitom z hloubky 46 až 60 cm měly pouze 25,5 ± 0,7 °C.
Povrchová vrstva siláže se rychle kazila, aerobní stabilita definovaná jako zvýšení teploty siláže o 2 °C při uchování ve standardních podmínkách 24 °C nebyla delší než jeden den. Pokud byla vrchní vrstva siláže ošetřena chemickým konzervantem specializovaným na potlačení kvasinek a plísní, její aerobní stabilita byla několikanásobně delší než vrstva neošetřená.
Teplota siláže byla také významně nižší v místech, kde byla siláž dobře udusána. V místech, která nebyla dobře udusána (v blízkosti stěny silážního žlabu, kam měl přístup vzduch), byla siláž viditelně znehodnocena, což se projevilo především snížením kyselosti vodního výluhu a zhoršením kvality siláží.
Proběhla tam tzv. Maillardova reakce, při které se živiny stávají pro zvířata nedostupné v důsledku pevných chemických vazeb dusíku, hemicelulózy a ligninu.
Aby v letním období nedocházelo u vysokoužitkových dojnic k výraznému snížení produkce mléka, je třeba věnovat zvýšenou pozornost již zakládání siláží, ale hlavně úpravě režimu krmení podle teploty a vlhkosti vzduchu v souvislosti s kvalitou siláže:
– silážovanou hmotu dobře udusat a zakrýt, věnovat zvýšenou pozornost dusání a anaerobní izolaci silážované hmoty hlavně v blízkosti stěn silážního žlabu,
– naplánovat použití konzervačních přípravků tak, aby siláž jimi ošetřená byla zkrmována v letních měsících (při nízkých venkovních teplotách se siláž tolik nekazí),
– silážní přípravky na bázi heterofermentativních organismů využívat ke konzervaci siláže jen s tím vědomím, že je to za cenu vyšších fermentačních ztrát, které se někdy vyrovnají ztrátám aerobní degradací po otevření sila,
– požádat laboratoř, aby kromě chemické analýzy otestovala siláž i na aerobní stabilitu,
– odhrnovat fólie zakrývající siláž podle výsledku testu aerobní stability, ne na delší dobu než o jeden až dva dny od zvýšení teploty siláže o 2 °C oproti standardu, po odhrnutí fólií je zatížit po celé délce od jedné stěny silážního žlabu k druhé pomocí zátěžových pytlů tak, aby pod ně nepronikal vzduch,
– změřit teplotu vrchní vrstvy siláže a podle výsledku skrýt (odstranit) tu část, která má vysokou teplotu (nad 40 °C už může být nastartována Maillardova reakce), a samozřejmě tu část, která je viditelně zkažená,
– odstraňovat viditelně zkaženou siláž pod fólií a v blízkosti stěn silážního žlabu, případně i několik centimetrů hlouběji, protože podhoubí plísní s nebezpečnými toxiny není jen ve viditelně zkažené části siláže,
– nezamíchávat do krmné dávky zbytky načechraného krmiva z předchozího dne, zbytky siláže nenechávat v silážním žlabu, ale co nejdříve je odvézt, protože jsou zdrojem spor, které infikují ještě zdravou siláž,
– siláž ze žlabu vybírat v letním období jen frézou, ne nakladačem, frézu využít na plný záběr (nenajíždět k siláži šikmo).
Klíč k úspěchu
Závěrem bych si dovolil uveřejnit doporučení bratří Cravových, kteří v USA vyhráli několik vysoce prestižních cen v oblasti zemědělské a potravinářské výroby, z nichž nejcennější je titul „Dairyman“ za vítězství na 42. ročníku světové výstavy World Dairy Expo. Měl jsem to štěstí je navštívit.
Chovají zhruba 950 holštýnských dojnic s průměrnou užitkovostí 12 500 litrů mléka na krávu za rok. Zvířata jsou ustájena v deseti prostorných halách, v nichž naplno běží ventilátory přispívající k výměně vzduchu. Jejich hýčkané krávy mají mnoho čerstvého vzduchu, pohybu, individuální péče a hlavně výborné krmení.
Na farmě jsou využívány nejnovější metody propojení poradenské a laboratorní činnosti jak při konzervaci krmiv, tak při jejich zařazení do krmných dávek. Konzervační látky do siláží používají vždy, a to v souvislosti s druhem krmiva a jeho sušiny.
Přechod ze staré na novou siláž u nich trvá zhruba deset dnů. Siláže ze silážních žlabů jsou vybírány výhradně frézou krmného vozu.
Klíčem k úspěchu je podle jejich slov mít společné cíle a jít si za nimi, spolupracovat, nebát se inovovat a investovat.
Tento materiál je součástí řešení grantu QI91A240.
Chtěl bych poděkovat spoluřešitelům, v abecedním pořadí to jsou: Homolka P., Jambor V., Jančík F., Knížková I., Kunc P., Synek J., Tománková O., Tyrolová Y., Vosynková B. a Výborná A.
Klíčové informace
– Rozdíly mezi odhadovanou a skutečnou produkční účinností krmiv je třeba hledat především v kvalitě krmiv.
– Produkční účinnost krmiv lze odhadovat s využitím různých modelů. Výsledek významně ovlivňuje především stravitelnost NDF (neutrálně detergentní vlákniny).
– Vyvarujte se optimalizace krmných dávek s využitím nepřesných čísel dosazených z tabulek.
– Aerobní stabilitu lze sice pozitivně ovlivnit silážními přísadami, mnohdy ale za cenu vyšších fermentačních ztrát. Výhodnější je zvládnutý management zakládání siláží a plánu načasování krmení.
Ing. Radko Loučka, CSc.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves
Oddělení výživy a krmení hospodářských zvířat
