Menu
e-shop
Nárůst cen elektrické energie, zemního plynu a topného oleje povede i v budoucnosti k růstu cen za sušení kukuřičného i obilného zrna. V praxi byly na základě zahraničních zkušeností testovány a s různým úspěchem zavedeny nové technologie vedoucí ke snížení nákladů na výrobu koncentrovaných krmiv a zvýšení jejich účinnosti ve výživě hospodářských zvířat. Nejrozšířenější z dále popsaných technologií je mačkání kukuřičného a obilného zrna a také šrotování kukuřičného zrna pro mokrý výkrm prasat.
Kukuřičné zrno
Sklizeň a konzervace vlhkého kukuřičného zrna má následující přednosti:
a) vytváří předpoklady pro rozšíření pěstování kukuřice na zrno do netradičních výrobních oblastí a nadmořské výšky až 500 m (protože probíhá o dva až tři týdny dříve),
b) snižuje riziko nepříznivého vlivu počasí při sklizni,
c) umožňuje sklizeň v širokém optimu vlhkosti zrna bez negativních vlivů na náklady a kvalitu (rozmezí 25 až 40 % vlhkosti),
d) dřívější sklizeň vytváří lepší možnosti pro dodržení agrotechnických termínů osevu ozimů,
e) úsporu nákladů na sušení,
f) zlepšení kvality krmiva ve zvýšení obsahu vodorozpustných cukrů o 50 až 100 %,
g) zvýšení stravitelnosti zrna a využití rozpustného dusíku celé krmné dávky,
h) zlepšení obsahových složek mléka (bílkovin a tuků),
ch) snížení nákladů na krmné směsi,
i) vytváří možnost snížení procentického zastoupení obilovin na orné půdě, a tím zmírnění žňové špičky,
j) lepší využití sklizňové techniky, a tím snížení nákladů na jednotku plochy sklízené těmito stroji,
k) snížení sklizňových ztrát, neboť sklizeň se přesunuje z listopadu na září a říjen,
l) při konzervaci kyselinou propionovou a mravenčí a jejich solemi je zajištěna vysoká aerobní stabilita při odběru, přestože siláže obsahují 2 až 5 % vodorozpustných cukrů.
Technologie LKS
LKS (Lieschen Kolben Schrott) je zkratka pro silážovanou drť kukuřičných palic s listeny.
Tato technologie spatřila světlo světa v Evropě v polovině 70. let minulého století zásluhou Dr. Klause Grimma z NSR – pro Spolkovou republiku Německo se tehdy užívala tato zkratka. Grimm se podílel na vývoji technologií nutných k získání produktů dělené sklizně kukuřice.
Prvními průkopníky v České republice byly JZD Trhový Štěpánov a Agro Chomutice.
Díky osvětové činnosti pracovníků ZEA Sedmihorky se technologie LKS velmi rychle rozšiřovala. Přispěly k tomu i nové samojízdné řezačky Claas Jaguar 840, 860 vybavené adaptéry Multimaster a Geringhoff a Rota Disc 803.
V roce 1966 se sklidilo metodou LKS asi 400 ha, o rok později již 4000 ha a v roce 1998 10 000 ha, což představovalo téměř třetinu rozsahu kukuřice pěstované na zrno v ČR.
Firma Agroprogres – servis, s. r. o., se sídlem v Dubicku sklidila v roce 1997 LKS z plochy 1100 ha a v roce 1998 z plochy 2000 ha.
Sklizeň prováděla řezačkami Claas Jaguar 860 a 840 s adaptéry Multimaster, Geringhoff a Rota Disc 803. Řezačky byly vybaveny mikrolištami na řezacím bubnu, stavitelným drhlíkovým dnem a drticími válci (corn cracker) umístěnými za řezacím ústrojím. Práce řezaček byla organizována ve směnném nepřetržitém provozu.
Výkonnost řezaček je podmíněna
- volbou správného hybridu (rovnoměrná výška nasazení palic),
- sušinou kukuřičné palice (optimum 55 až 65 %),
- organizací porostu (požadavek na šířku řádků 75 cm, včetně kolejových),
- zapleveleností (nepříjemné jsou plevele – bér, ježatky),
- dostatečně dimenzovaným odvozem,
- zdravotním stavem porostu (zlomená stébla v důsledku napadení zavíječem ucpávají adaptér).
Normální výkony řezaček se pohybují v rozmezí 0,8 až 1,2 hektaru za hodinu, špičkové výkony při dvousměnném provozu 30 až 35 ha/h.
Parametry LKS jsou následující: průměrný výnos 15 až 18 t/ha při sušině 60 %, zastoupení zrna 60 až 70 %, ME 12,9 MJ v sušině, NEL 7,9 až 8,1 MJ v sušině, vláknina 110 g v sušině, lyzin 2,2 g v sušině.
Ukládání LKS do silážních prostorů
Vzhledem k živinovým parametrům LKS je nutno s tímto koncentrovaným a již plně finalizovaným krmivem šetrně zacházet.
a) Silážování do PE vaků
Nejvhodnější způsob ukládání LKS je do PE vaků za pomoci silážních strojů (Manitoba, Amita, Eurobagger 3000, AG-Bag). Výkonnost lisů je dostatečná i pro nejvýkonnější sklizňové řezačky. Silážní ztráty se při dodržení technologických postupů, zejména dostatečně utlačené silážované drtě, pohybují okolo 5 %.
S rostoucí sušinou nad hranici 60 % je nutné zvýšit doporučované tlaky o více než 50 % a přidávat vodu nebo syrovátku (postačí 20 až 40 l/t).
b) Silážování v zastřešených silážních žlabech
Podmínkou je přiměřená šířka žlabu (5 až 7 m). Šířka i výška uložení je závislá na výši denního odběru (min. 30 cm po celé ploše). Silážní žlab musí být vystlán silážní plachtou, která musí být položena tak, aby nejméně 0,5 m zakrývala dno vedle boční stěny a celou boční stěnu silážního žlabu.
LKS je nutno uskladňovat formou klínu tak, aby po důkladném udusání (koly železničních vagonů, a to minimálně jednu minutu dusání na jednu tunu) byl denně silážní žlab uzavírán plachtou, kterou je nutno zatížit. Osvědčilo se třívrstevní zakrytí (protektivní fólie, silážní fólie a síť se zatěžkávacími pískovými pytli). Konzervační ztráty se pohybují v rozmezí 7 až 12 %, což do značné míry závisí i na způsobu vybírání LKS.
c) Ukládání do věží
LKS je možno úspěšně skladovat i v ocelových (Vítkovice) nebo železobetonových (Wolf) věžích.
Bezpodmínečně je nutné udusat horní vrstvu sešlapáním a ošetřit kyselinou propionovou ředěnou 1 : 4 vodou. Při sešlapování je nutné dávat pozor na kysličník uhličitý. Silážní ztráty jsou do 10 %.
Použití konzervantů
K dispozici je celá škála konzervantů: Sill-All Fireguard v dávce 30 kg/t, Lactisil 200 NB – jedno balení na 50 l, Bioprofit – jedno balení (70 g) na 10 tun, Lupromix NC 5 l/t, Mais Kofasil Liquid – 3 l/tunu, Neubasil Soft M Liquid – 2,5 až 3,5 l/tunu.
Finská metoda Korte
Technologii mačkání vlhkého obilního a kukuřičného zrna Korte vyvinula finská firma Aimo Kortteen Konepaja Oy.
V ČR se o zavedení této technologie zasloužila Agrokonzulta Žamberk, spol. s r. o., která dováží i mačkač Murska. Mačkač Murska se používá k mačkání vlhkého obilí (pšenice, ječmen tritikale) sklizeného tři týdny před fyziologickou zralostí a také vlhkého kukuřičného zrna.
V roce 2001 bylo vyrobeno 19 435 t siláže mačkaného kukuřičného zrna a 2315 t obilného zrna.
Mezi průkopníky používání metody patří ZD Stoupnice, Starojicko, a. s., Agroben Střelice, ZD Sebranice a firma Agroprogres – servis, s. r. o., Dubicko, vlastnící nejvýkonnější stroj Superior Duplex s výkonem 40 až 50 t/h. Nejčastěji používaný mačkač je Murska 1400S 2 x 2 o příkonu 75 kW a výkonu až 30 t/h.
Od českého výrobce pracují v zemědělských podnicích mobilní drtiče Romill 5900.2M s výkonem 15 až 30 t/h. a Romill S900.2M o výkonu 30 až 40 t/h.
Mačkání vlhkého obilného zrna
Zrno se sklízí žací mlátičkou přibližně tři týdny před plnou zralostí při sušině 55 až 70 %. Zrno se mačká v mačkači a je skladováno v PE vacích, silážních žlabech a ve věžích.
Autoři návodu k použití Ing. Šeda a Ing. Mikyska z AgroKonzulty Žamberk, s. r. o., doporučují pro práci kombajnů redukovanou rychlost (obsah vlhkosti zrna okolo 35 až 40 %, a tím i větší objem zrna o 45 až 50 %), plnit zásobník do čtvrtiny až poloviny a vždy jej úplně vyprázdnit, aby se vyčistil šnekový dopravník a nenechávat zrno v zásobníku přes noc.
Pokud je sklizené zrno sušší (tj. pod 35 %), musíme přidávat vodu.
Optimální sklizňová vlhkost kukuřičného zrna je 35 %. Začátek sklizně je možný již od 40 % vlhkosti. Při vyšší vlhkosti dochází ke ztrátám zrna, ucpává se uhrabečné síto a zůstávají nevymlácená méně vyvinutá zrna na vřeteni.
Klesne-li vlhkost zrna pod 30 %, je zbytečné přidávat vodu, neboť kukuřičný škrob obsahuje amylózu, která vodu nepřijímá a naopak obilný škrob obsahuje amylopektin, který vodu přijímá. Při vyšší sušině zrna je nutno přitáhnout mačkací válce a zmenšit tak hrubost mačkaného zrna a zvýšit dávku konzervantu o 15 %.
Živinové parametry:
výnos 10 až 12 t/ha (ale i více) při sušině 65 až 70 %, ME 15,6 MJ v sušině, vláknina 30 g v sušině, NEL 9 MJ v sušině, lyzin 3 g v sušině.
Konzervace a konzervační přípravky jsou stejné jako u technologie LKS.
Užití: u vysokoprodukčních dojnic a intenzivním výkrmu prasat v systému mokrého krmení.
Metoda CCM
Zkratka CCM je složena z počátečních písmen slov corn – zrno, cob – vřeteno a mix – směs, na rozdíl od LKS se tedy jedná o zpracování palic bez listenů.
Metoda spočívá ve sklizni kukuřice upravenými obilními kombajny.
Průkopníkem této metody bylo slovenské JRD Cífer, v současné době se již ale CCM nepoužívá. Vyrobená siláž se využívala k výkrmu prasat za podmínky, že obsah vlákniny nepřekročí 7 %.
Živinová charakteristika:
výnos 12 až 15 t při sušině 60 %, ME 14,8 MJ v sušině, vláknina 60 g v sušině, NEL 8 MJ v sušině, lyzin 2,6 g v sušině.
Šrotování vlhkého kukuřičného zrna
Kladívkový šrotovník ZK4-29 již několik let využívá například Mespol, a. s., Medlov.
Výkonnost šrotovníku při vlhkosti zrna do 36 % je v průměru 14 t/h, čímž se stává nejslabším článkem technologické linky, neboť jeho výkonnost není sladěna se sklízecí mlátičkou Claas Mega 208 (výkonnost v průměru 35 t/hod.).
Nedostatkem je rovněž hrubost šrotování. Sítem nepropadne 59 % šrotu a 2,4 % celých zrn. Požadavek na jemnost šrotování pro uplatnění v krmných dávkách prasat ve výkrmu je dán 80% propadem šrotu přes síto o průměru 2 mm.
Kukuřičný šrot je lisován strojem Manitoba Ensiler 2400 do třívrstevných PE vaků. Při průměru vaku 2,4 m a délce 45 m lze do vaku uložit 185 t kukuřičného šrotu.
Šrotovník Gruber byl poprvé dovezen v roce 1998 pro společnost Zemědělská společnost a. s. Ostřetín u Holic. K pohonu byl použit traktor John Deere 8100. Výkon šrotovníku 17 t/h, použití síta o průměru 12 mm, vlhkost zrna 28 %.
Mobilním šrotovníkem Geringhoff zajišťuje šrotování vlhkého kukuřičného zrna Agroprogres – servis na základě smlouvy o spolupráci s majitelem stroje Zemědělskou akciovou společností Mžany, včetně sklizně a uložení v PE vacích.
Mobilní šrotovník Geringhoff je uzpůsoben pro příjem kukuřičného zrna přímo od žací mlátičky (příjmový zásobník pojme celý zásobník žací mlátičky) a je přesunován za nákladním automobilem.
Stacionární motor firmy Mann o výkonu 330 k a konstrukce šrotovníku umožňuje šrotovat kukuřičné zrno až do vlhkosti 40 %. Výkon šrotovníku se pohybuje v průměru okolo 20 až 25 t/h. Jemnost šrotování je regulovatelná a bez problémů splňuje požadavky na jemnost šrotování pro prasata ve výkrmu. Šrotuje také na hrubší frakci pro skot. Spotřeba nafty se pohybuje mezi 3 až 4 l/t, včetně spotřeby nafty na přepravu mezi zemědělskými podniky.
Konzervace zrna louhováním
Metoda louhování (tzv. soda grain krmivo) byla vyvinuta firmou Keenan ve spolupráci s firmou ICI.
Je realizována v RD Pooslaví Nová Ves za použití krmného vozu Keenan. Jde o jedinou technologii, při níž se vlhké kukuřičné zrno skladuje i zkrmuje celé. Při smíchání louhu (nejlépe sodného) se zrnem a vodou proběhne bouřlivá biochemická reakce (teplota až 60 °C), při níž obaly zrn popraskají, zrno nabobtná, u kukuřičných zrn se navíc na povrchu vysráží škrob (bílý povlak).
Zrno lze skladovat tři až šest měsíců.
Technologický postup je následující: do míchacího vozu s množstvím 1,82 tuny zrna se přidá u kukuřičného zrna 85 kg, u pšeničného zrna 50 kg louhu (u ječmene o 10 až 15 % více). Zhruba deset minut se míchá, až se šupinky louhu rovnoměrně zamíchají do celého objemu krmiva. Pak se přidá vlažná voda, až vznikne směs o sušině 65 %. Upravené zrno se vysype na hromadu a ponechá se tak nejméně tři dny. Louh sodný se vlivem atmosférického kysličníku uhličitého přemění na bikarbonát sodný.
Soda grain má pH 11,5 a bez úpravy se přidává do TMR v dávce okolo 1,5 kg na jeden kus a den. Zrno není napadáno plísněmi, hlodavci ani ptáky. V krmné dávce působí příznivě na snížení bachorové acitidy, zlepšení příjmu sušiny, zvýšení obsahu bílkovin v mléce, zlepšení zdravotního stavu paznehtů a reprodukčních ukazatelů. Pro vysokou cenu louhu a krátkou dobu skladování se metoda nerozšířila.
Skladování kukuřičného zrna v atmosféře oxidu uhličitého
Tato metoda byla v České republice využita v ZD Okříšky ve věžích typu LIPP, v ZD Morkovice ve čtyřech věžích typu Vítkovice a v Rostěnicích ve dvou věžích typu LIPP. Všechny stavby realizovala firma Silomont.
Principem metody je skladování vlhkého kukuřičného zrna v atmosféře oxidu uhličitého, který se ve skladované hmotě samovolně vytváří. Oxid uhličitý jako plyn těžší než vzduch vytěsní ze sila kyslík. Postačující je tlak oxidu uhličitého v sile na úrovni 0,03 MPa. Přebytečný oxid uhličitý je jímán do PE vaků, jejichž celkový objem je asi 10 % kapacity sila. Tlak v plynotěsném silu se vyrovnává přes olejový regulační ventil.
Sila LIPP jsou opatřena na vnitřních stěnách epoxypolyamidovým nátěrem. Životnost sila je minimálně 25 let. Sila v Rostěnicích jsou opatřena vložkou z nerez oceli. K vyprazdňování slouží nerezový šnekový dopravník. Pro šrotování zrna jsou použity šrotovníky firmy Scherz (Combi 600) nebo Romill (S300) nebo mačkač Romill (M 600).
Konzervace organickými kyselinami
Při konzervaci se používají kyselina mravenčí, kyselina propionová a jejich soli.
Kyseliny jsou silně korozivní, jejich soli pak mírně korozivní, mají však nižší fungistatickou účinnost. Používané množství kyselin se pohybuje od 0,2 až do 20 kg na 1 t. Zvyšuje se s narůstající vlhkostí zrna a dobou jeho skladování. Dávkování je nutno zvýšit o 20 % při každém zvýšení vlhkosti o 2 % nebo při každém prodloužení doby skladování zrna o dva měsíce.
Nebezpečím pro tuto technologiii je šetření na nepravém místě, tj. použití příliš nízkých dávek protiplísňových preparátů. Bakterie i plísně při příliš nízkých dávkách mohou kyseliny použít pro vlastní růst.
Při aplikaci je důležité, aby přípravek byl jako film rozprostřen po celém povrchu zrna. Děje se tak ve šneku, jehož délka musí být minimálně 2 m a musí být osazen třemi až čtyřmi tryskami. Ošetřené a neošetřené zrno nesmí být skladováno společně, protože převzetí vlhkosti může u neošetřeného zrna způsobit zaplísnění.
Ke konzervaci se používá kyselina propionová, která penetruje přes buněčnou stěnu a narušuje metabolismus cukrů a syntézu DNA plísní. Kyselina propionová, 1,2 propandiol jsou zdrojem energie pro bachorovou mikroflóru.
Technologie Ligavator
Je nejvíc používána v Bavorsku. Byla vyvinuta v polovině 80. let minulého století. Pošrotované kukuřičné zrno je ve speciální plnicí jednotce (Ligamix) smícháno s vodou do kašovité konzistence (vlhkost 55 až 60 %). Kaše je dopravována za pomocí čerpadla do vzduchotěsného sila, kde je v krátké době a za pomocí mléčného kvašení konzervována. Bakterie mléčného kvašení přemění asi 3 % škrobu na kyselinu mléčnou. PH kaše se pohybuje mezi 3,5 až 4. Vybírání a transport do míchačky systému mokrého krmení se děje pomocí čerpadla.
Výhody technologie Ligavator: vhodná pro široké praktické uplatnění, jednoduchá a praktická technika, dlouhá životnost, naskladňování nezávisle na počasí, vysoká kvalita krmiva, dobré přírůstky zvířat, nízké ztráty živin, zdravá a vitálnější prasata, lepší konverze krmiva, šetří energii a životní prostředí, vysoká rentabilita, proces krmení lze plně automatizovat.
Průkopníkem této metody u nás je Ing. Jiří Andrýsek na farmě Mlékosrby ve východních Čechách. Kaši skladuje ve vítkovických věžích a využívá technologie Sigma. Firma Agroprogres – servis realizovala zmíněnou technologii ve firmě Provena Třtice do plynotěsných věží firmy Silomont.
Klíčové informace
- Pro zkrmování vlhkého kukuřičného zrna hovoří více krmivářských argumentů.
- Silážované vlhké kukuřičné i obilné zrno je chutnější, a proto jej dojnice přijímá rychleji a ve větším množství.
- Vyšší obsah vlákniny zmírňuje nebezpečí snížení obsahu mléčného tuku. Při zkrmování všech produktů dělené sklizně kukuřice dochází k většímu podílu trávení těchto krmiv v tenkém střevě, kde získává zvíře o 40 % více energie než při trávení v bachoru.
- Bachorové trávení škrobu je velmi neefektivní. Bachorová mikroflóra nejen že spotřebuje značnou část vzniklé energie pro vlastní potřebu a na udržení optimální fermentační teploty, ale další podíl energie promění na metan, představující podstatnou energetickou ztrátu.
Ing. Josef Křížek, CSc.Agroprogres – servis, s. r. o., Dubicko
