Podpory odvětví vloni klesly

Celkové podpory tuzemskému agrárnímu sektoru loni meziročně poklesly o 1,1 procenta na 41,9 miliardy korun, a to zejména kvůli výraznému snížení národních výdajů ze zdrojů Státního zemědělského intervenčního fondu o více než 27,1 procenta. Pokles národních zdrojů byl však do značné míry kompenzován o 1,9 procenta vyššími podporami ze zdrojů EU. Uvádí se to v předběžné verzi Zprávy o stavu zemědělství ČR za rok 2012, tzv. Zelené zprávy, kterou má Agroweb k dispozici.

Podpory samotným zemědělským podnikům, bez výdajů na tzv. obecné služby, se však snížily jen mírně z 34,2 na 34,1 miliardy korun, tj. zhruba o 0,3 procenta.
Zpráva uvádí, že největší podíl podpor, 51,3 procenta, připadl vloni na přímé platby, což představuje proti předcházejícímu roku nárůst podílu o 4,6 procentní body. Druhou největší složku tvoří podpory poskytnuté v rámci Programu rozvoje venkova. Jejich podíl byl v roce 2012 na úrovni 28,7 procenta, nicméně meziročně poklesl o 5,1 procentního bodu. Podíl zdrojů Evropské unie na celkových podporách do českého agrárního sektoru se loni meziročně zvýšil ze 70,9 na 73,2 procenta.
Absolutně největší část z celkových podpor získává trvale sektor zemědělství. Loni to bylo 89,3 procenta. Meziročně došlo k dalšímu mírnému zvýšení tohoto podílu na úkor zejména podpor samotnému venkovu. Podle klasifikace EU se největší část podpor soustřeďuje v Pilíři I, zaměřeném na podporu příjmů podniků. Podpory v tomto pilíři včetně podpory cen v roce 2011 zaujímaly 55 procent z celkových podpor, avšak v loňském roce se jejich podíl zvýšil na téměř 60 procent. Část podpor v rámci Pilíře II, z nějž jsou poskytovány podpory na rozvoj venkova, tak meziročně klesla z 37,3 na 32,1 procenta.
Z pohledu dlouhodobých cílů agrární politiky nejvíce podpor připadá podle zprávy na podpory příjmů podniků, včetně plateb LFA, a druhý největší objem podpor, něco kolem 15 procent, se týká zlepšování vztahu zemědělství k životnímu prostředí a venkovu. Na vlastní zvyšování konkurenceschopnosti agrárního sektoru, jeho restrukturalizaci a modernizaci pak mířilo v posledních dvou letech pouze zhruba 11 až 12 procent podpor.
Zpráva dále konstatuje, že podpory se významně podílejí na podnikatelském důchodu sektoru zemědělství a prakticky žádná kategorie zemědělských podniků u nás by bez nich nebyla dlouhodoběji životaschopná. V přepočtu na jeden hektar zemědělské půdy dosahovaly přímé podpory podnikům roce 2012 zhruba 9600 korun a v přepočtu na jednoho pracovníka podle metodiky FADN, tedy na roční pracovní jednotku (AWU), pak přes 320 tisíc korun.
„Distribuce podpor přispívá k vyrovnávání regionálních rozdílů v podmínkách hospodaření zemědělských podniků. Výjimku i v roce 2012 představují zejména velké podniky v oblastech LFA s extenzivní živočišnou výrobou, ve kterých podpory příjmů generují podstatně vyšší úroveň čisté přidané hodnoty na AWU, než je tomu v ostatních kategoriích podniků,“ uvádí zpráva s tím, že „distribuce podpor na druhou stranu přispívá k dalšímu prohlubování duální struktury zemědělských podniků s rostoucí ekonomickou převahou velkých podniků na zemědělské půdě“.
Ze zprávy je zřejmé, že podmínky poskytování podpor nepůsobí dostatečně důrazně na zachování a vytváření pracovních příležitostí na venkově, což souvisí s celkovým trendem poklesu živočišné výroby a jiných odvětví náročnějších na množství a kvalitu práce. Proti tomu působí pozitivně na tyto faktory rostoucí podpory diverzifikace činností v zemědělských podnicích. Stejně tak svůj účel zatím neplní podpor pro zlepšení vztahu zemědělství k životnímu prostředí, které dosud nevyvolávají potřebné zásadnější změny. Týká se to zejména eroze půd a vodního režimu krajiny a stejně tak podíl travalkých travních porostů na zemědělské půdě u nás zůstává nadále v porovnání s reálnými přírodními a klimatickými podmínkami relativně nízký.