23.11.2007 | 06:11
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Pohoda, zdraví a produktivita práce

V České republice jsou v provozu stovky dojíren různé technické úrovně, od těch primitivnějších vybudovaných před 15 lety, až po současné, plné dokonalé automatiky napojené na identifikaci zvířat, na signalizaci vzniklých problémů u zvířat i v dojírně samotné. Tyto sofistikované, česky řečeno „vymakané“ komplexy technologických zařízení většinou mohou dokonale plnit své funkce při získávání mléka.

A navíc – v podmínkách pohody dojnic, zachovávání zdraví mléčné žlázy, ale také uchování vynikající kvality nadojeného mléka, a to vše při vysoké produktivitě práce, resp. hodinové průchodnosti dojnic dojírnou.
Toto je ideální stav, kdy by měla většina dojíren v návaznosti na pomocné prostory (čekárna, náhonové chodby, mléčnice, strojovna) bezproblémově pracovat. 
Ze zkušeností lze konstatovat, že se tomu tak ve většině případů neděje a že i na první pohled „krásné“ dojírny mají své problémy negativně působící na dojnice i člověka. Existují totiž desítky problémů, které jsou v základě dány špatným projektem, dimenzemi a dispozicí stavby a člověkem jako prostředníkem mezi technikou a zvířetem. Tyto problémy, které nemusí být na první pohled zřejmé, se však většinou umocňují do té míry, že se z pracovní operace dojení, která by měla být středobodem celodenní činnosti chovatele, stává silně stresující období plné obtížně řešitelných situací.

Pět hlavních problémů

Na základě mnohaletých šetření v dojírnách, resp. stájích různých typů, technologií, s odlišným přístupem k welfare zvířat, se tyto problémy dají zobecnit následovně: Vyskytují se chyby, pomýlení a přehlédnutí v zoohygienických, organizačně-pracovních aspektech, ale také v čistě stavebně--technických detailech. Všechny tyto možné příčiny se obecně projevují v naprosto očividných chybách, vyúsťujících do horšího zdravotního stavu krav, nedostatečné kvality mléka, neadekvátního chování krav, neúnosné produktivity práce, navíc v neudržitelných pracovních podmínkách. Pokusíme se část z této široké plejády problémů analyzovat s návrhem možných nápravných řešení.

1. V zimě je v dojírně zima a v létě neúnosné teplo!

Dojíren s „prádelnovým“ či „skleníkovým“ klimatem jsou desítky. Příčina této situace spočívá již ve špatném projektu vlastní dojírny, v její návaznosti na čekárnu, ve způsobech vytápění a odvětrávání, ale také i v činnosti člověka. Lze to dokladovat na stájích s luxferovými neotevíranými okny, se symbolickou funkcí výklopné ventilačky. Jasným příznakem nevětraných dojíren a čekáren jsou zaplísněné stěny, často s nazelenalým či šedivým povrchem stěn, v podhledu plným pavučin, s kondenzovanou vodou na kovových zkorodovaných konstrukcích.
Tyto hrubé zoohygienické nedostatky lze odstranit pouze radikální přestavbou obvodových stěn, hřebenového větrání, zapojením přídatných ventilátorů, instalací zdrojů pro tvorbu okamžitého tepla do prostoru pracovní chodby dojiče. Dále je nutné odstranit původní omítky, eventuálně nakonzervovat dřevěnou či kovovou střešní konstrukci, odstranit přívod vzduchu z čekárny, který je vždy kvalitativně horší než vzduch venkovní.

2. Světelné podmínky v dojírně a čekárně

Z průzkumů jednoznačně vyplynulo, že 90 % našich dojíren je světelně hluboko poddimenzováno. Současná doporučení hovoří o hodnotách vyšších než 200 lx v prostoru pracovní chodby dojiče, 500 lx v prostoru stojících krav tak, aby bylo vemeno natolik osvětleno, že veškeré změny na strucích, strukovém kanálku či vlastním vemenu mohou být jednoznačně identifikovány.
Běžný stav je, že osvětlovací tělesa jsou instalována vysoko pod stropem dojírny nebo o něco příznivěji v jedné řadě vysoko nad pracovní chodbou dojiče. Při této „podstropní“ variantě je i tak intenzita světla v úrovni dojiče spíše symbolická, tj. nepříznivá. Vemena jsou samozřejmě ve stínu dojiče a technologie. Existují doporučení, jak tuto situaci změnit k lepšímu. Je to limitující pro rutinu správného dojení (viz Metodický list VÚŽV č. 03/06). Investice chovatelů do osvětlení dojíren je v našich podmínkách vysoce návratná, a to v závislosti na velikosti stáda, užitkovosti, funkčnosti osvětlení a vhodném programování dávek světla. Je nutné zdůraznit, že osvětlení v dojírně, ale i v čekárně navíc příznivě působí na welfare dojičů, respektive zlepšuje jejich výkon. Na ně se ale bohužel často zapomíná.
Lze poznamenat, že tento tristní stav ve velké části dojíren lze jednoduchými technickými prostředky řešit ku prospěchu zvířat i člověka.

3. Snížit hlučnost našich dojíren
V této souvislosti se jedná o dvě fyzikální veličiny, které jsou vždy vzájemně spojeny. Hlučnost a vibrace mají se zoohygienou dojíren mnoho společného. Zatížení našich dojíren hlukem je značné. Při měřeních se zjistilo, že z 86 zkoumaných dojíren překračovalo únosný limit 75 dB více než 18 %. Tato hodnota je již zralá ke stížnostem dojičů. Nadměrná hlučnost byla vesměs spojená s neutěšenými světelnými a mikroklimatickými hodnotami. Druhá třída dojíren (71 až 75 dB) byla nejčetnější (58 %) a lze ji označit jako průměrnou, avšak s velkými rezervami pro zlepšení sledovaných hodnot, které v setrvalém čase působení nejsou v žádném případě pro pracovníka příjemné.
Jako dobrou lze označit skupinu dojíren (18 %) s úrovní hlučnosti 65 až 71 dB. Jsou to dojírny od renomovaných výrobců, vesměs situovaných v dobře řešených prostorách, relativně vzdálených od strojoven.
Ty nejlepší dojírny (6 %), jejichž hlučnost je těsně pod 65 dB, jsou skutečnou výjimkou a jsou špičkou na našem trhu, především zásluhou perfektního servisu a sofistikovaného řešení detailů.
S hlučností vesměs souvisí i vibrace. Je to hodnota velice dobře měřitelná a může významně ovlivňovat kvalitu chovného prostředí, a to nikoliv pouze při pobytu zvířat v dojírnách. Z mnoha měření vyplynulo, že vibrace v hodnotách 0,1 až 0,2 m/s2, spolu s hlučností nižší než 70 dB, neovlivňují významně počet somatických buněk. Naopak dojírny, kde se zaznamenávaly hodnoty hluku vyšší než 72 dB, s vibracemi od 0,2 až 0,3 m/s2 vykazovaly v důsledku špatné konstrukce a montáže jednotlivých funkčních detailů dojírny (vakuová čerpadla, regulační ventily, pulzátory, potrubní systémy, mléčná čerpadla) významně vyšší hodnoty počtu somatických buněk (vysoko nad 200 000 buněk na 1 ml). Zjistilo se odlišné, a to únikové chování zvířat a z toho vyplývající poškození zdraví. Je nutné si uvědomit, že například snížení hlučnosti o 10 db znamená zlepšení podmínek prostředí o celou polovinu. Bylo by účelné, aby se pozornost konstruktérů a projektantů daleko více soustřeďovala i na pracovní ergonometrii v chovu hospodářských zvířat.

4. Nadměrný zápach v čekárně a dojírně
Pokud v čekárně, ale i dojírně dochází i při krátkodobém pobytu člověka k silnému slzení očí nebo nepříjemným pocitům z až nesnesitelného zápachu „kvasicích“ výkalů v podroštových jímkách nebo na nevyhrnutých podlahách, je to signál okamžitého zásahu!
Z měření jednotlivých typů dojíren a čekáren vyplývá, že jakékoliv dlouhodobé skladování kejdy v podroštových prostorech je pro zlepšování únosné hladiny zápachu nejen zbytečné, ale navíc škodlivé. Objektivní měření prokázala, že nejhorší hodnoty zápachu a koncentrace škodlivých plynů byly zaznamenány u čekáren v kombinaci podroštových jímek s dobou zdržení delší než 14 dní a následnou homogenizací a přečerpáváním.
Poněkud lepší se projevila kombinace podroštových přeronových kanálů s vyústěním do svodného kanálu a přečerpávací jímky mimo objekt. Jako nejlepší se až dosud jeví pevná podlaha s protiskluznou podlahovinou o vzestupném sklonu asi 6 % směrem k dojírně, s manuálním či mechanickým shrnováním a následným dočištěním úsporným proudem vody. Tato varianta je příznivá nejen k minimalizaci výronu zápašných plynů, ale i minimalizaci spotřeby vody na dočišťování. Při měření se také zjistilo, že zaroštované čekárny nedosahují předpokládané úspory technologické vody a že dočišťování roštové podlahy je vzhledem k investiční náročnosti těchto čekáren značně neekonomické a pracné.
Toto však musí rozhodnout investor, protože některým z nich zápach nevadí!

5. Nadměrný výskyt much
S přicházejícím letním obdobím chovatel musí počítat s tím, že se zvýší i zatížení prostoru dojíren a čekáren hmyzem, a to zvláště much. Mouchy v dojírnách by měly být pro chovatele a jejich krávy nepřítelem číslo jedna. Nepřetržité obtěžování člověka a zvířat vede k dlouhodobému stresu projevujícího se u člověka snížením pozornosti a u zvířat snížením produkce. To může vést až k velice citlivým ekonomickým ztrátám, nehledě na ztráty zdraví. Úlohou chovatele je udržet v daném prostoru dojírny a čekárny minimální zatížení mouchami, a to do té míry, aby se ekonomické a zdravotní ztráty nemohly projevit. Tyto prostory mají totiž ideální podmínky pro množení much, ale o to intenzivněji se zde musí proti nim všemi dostupnými prostředky zasahovat.
K účinným metodám patří:
l adekvátní proudění vzduchu i s pomocí ventilátorů,
l minimalizace doby zdržení kejdy v podroštových prostorách,
l odstraňování, respektive smývání eventuálních zbytků mléka,
l likvidace počínající nové generace much, a to již v průběhu měsíce dubna,
l použití elektrických a ostatních lapačů much v úrovni životní zóny,
l chemické přípravky působící na principu „přilákat a usmrtit“.
Chovatel, který se tímto problémem začne zabývat, brzy zjistí, že chovné prostředí se brzy stane ke zvířatům přátelské.

Co je možné ještě napravit
Pět výše popsaných hlavních problémů významně ovlivňuje zoohygienické a welfare podmínky v dojírnách a čekárnách.
Bohužel, existují ještě další vlivy, které mohou významně negativně ovlivnit prostředí v dojírnách a čekárnách. Jejich odstraněním lze zvýšit úroveň chovu, zkvalitnit průběh životních projevů zvířat, zlepšit jejich zdraví a užitkovost. K tomu například patří:
l dokonalé uzemnění elektrického vedení na dojicím stání,
l intenzivní výměna vzduchu, který zásadně není veden z čekárny či jiného zatíženého prostoru,
l neklouzavé a čistitelné podlahy nezpůsobující nadměrné otěry paznehtů,
l eliminace ostrých rohů a hran,
l přímé osvětlení naháněcí cesty,
l odstranění enormně vysokých či nízkých schůdků na naháněcích cestách,
l odstranění elektrických ohradníků či naháněčů,
l optimalizace délky dojicích stání,
l široké naháněcí chodby
(> 250 cm),
l zabezpečení včasného napojení krav po dojení,
l nepoužívání tzv. mokré toalety,
l časté smývání výkalů a moče z podlah,
l poučený a empatický dojič, který pozná počínající onemocnění mléčné žlázy, keratózu strukového kanálku, vadné mléko atd.,
l včasné a striktně pravidelné zahajování pracovní operace dojení s dodržováním optimální rutiny.

Závěr

Zoohygiena dojíren a čekáren nespočívá jen v užívání chemických prostředků k dezinfekci struků a vemen, k proplachu potrubí, chladicích nádob, užívání těch správných utěrek. Jak je patrné, jde o poněkud širší problematiku, kterou si mnozí chovatelé, ale i projektanti a prodejci dojicí techniky v plné míře neuvědomují.
Příspěvek vychází z řešení projektu NAZV QF 4145 za finančního přispění MZe ČR.

Doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc.Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down