Pokud nebude schválen zákon o Natuře 2000, mohli by i zemědělci příjí o penízet

Velké ekonomické důsledky může mít krok poslanecké sněmovny, která počátkem listopadu odmítla návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Ta měla zajistit, aby i u nás platila evropská pravidla ochrany přírody – tzv. Natura 2000. Podle náměstka ministra životního prostřední Ladislava Mika může tato skutečnost ohrozit i čerpání prostředků z fondů unie. Žádosti o podporu ze strukturálních fondů a z Kohezního fondu musí totiž podle Mika obsahovat „závazné potvrzení, že projekt nebude mít negativní vliv na lokality soustavy Natura 2000.“

Toto závazné potvrzení však není možné, pokud se Natura u nás nezavede zákonem a na druhé straně bude Evropská komise pokládat žádosti bez tohoto potvrzení za nevyhovující. To se bude týkat i projektů, které s Naturou nemají nic společného. Problém samozřejmě bude i s projekty, které by si podle zatím neschváleného Horizontálního plánu rozvoje venkova mohli podávat zemědělci hospodařící právě na územích pod touto evropskou ochranou. Podle Mika jsou ohroženy i finanční náhrady těmto zemědělcům, které jim náležejí za omezení jejich hospodaření. Tito zemědělci by, jak náměstek uvedl, měli přijít ročně až o 100 milionů korun. Navíc členskému státu, který nedodržuje směrnice v oblasti životního prostředí, může hrozit pokuta. „Například Řecko muselo v roce 2000 zaplatit několik milionů eur,“ připomněla tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová s tím, že „právě v důsledku neplnění směrnic k soustavě Natura 2000 probíhá v současnosti několik soudních řízení s členskými státy.“ Jako jediné řešení vidí Miko možnost zavést Naturu 2000 samostatným zákonem, který by zatím řešil alespoň první krok, k jehož plnění jsme se zavázali k datu vstupu do unie. Je jím vyhlášení 141 ptačích stanovišť. Zároveň s prací na návrhu tohoto zákona a s jeho schvalováním by probíhalo potřebné jednání s vlastníky dotčených pozemků. V případě ptačích stanovišť jde podle Mika zejména o pozemky lesní a rybníky, ze zemědělské půdy spíše o louky. Podle Mika odpovídají ochranné podmínky zhruba v polovině případů dnešním, někde jsou nyní přísnější. Omezením může být posunutí doby výlovu, těžby dřeva či zákaz letecké aplikace ochranných prostředků apod. „Jsem přesvědčen, že vlastníci nároky na náhradu jednoznačně mají,“ prohlásil Miko s tím, že na rozdíl od poslanců jeho resort tuto náhradu vyčíslil ročně na nejvýše půl miliardy korun, zatímco poslanci došli ke čtyřnásobné částce. O výši náhrady a o způsobu ochrany jednají orgány životního prostředí s vlastníky pozemků. V mnoha případech to však nebude vlastník, ale nájemce, kdo bude muset tuto ochranu zajistit. Podle náměstka musí mezi vlastníkem a nájemcem dojít k dohodě, kterou nemůže suplovat stát. „Ošetřujeme vlastnická práva, jak to požaduje ústava,“ vysvětlil.