Situaci na trhu s půdou do velké míry předurčují politici. Oni rozhodují o agrárních podporách, které ovlivňují chování aktérů na tomto trhu. A přes mantinely dané společnou zemědělskou politikou má každý stát při poskytování dotací ještě jistý manipulační prostor. Zásadní dilema nyní stojí před českými zákonodárci. Svým postojem k návrhu na povinné propachtování půdy udají další vývoj ve vlastnických a nájemních vztazích.
Obavy z budoucnosti, v nichž žijí zemědělci evropské patnáctky, poznamenávají i tamní trh s půdou. „Ten v posledním období stagnuje. Nákup půdy brzdí nedůvěra, která pramení z mezinárodní konkurence po liberalizaci obchodu a také z následků odbourávání dotací a stlačování garantovaných cen při reformě společné zemědělské politiky Evropské unie,“ říká Jiří Němec z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE). Malý zájem o nákup půdy vysvětluje i postojem mladých lidí, kteří se příliš nehrnou do hospodaření. „Na druhé straně přibývají starší sedláci bez následovníků a půdu si ponechávají, protože jim přináší stabilní příjmy z relativně vysokých nájmů. Zvyšuje se tak procento pronajímané půdy,“ charakterizuje Němec situaci v původních členských zemích. Jak ale dodává, v průměru se tam pronajímá pouhých 34 procent zemědělské půdy oproti 90 procentům v České republice.
U nás se před vstupem do EU trh s půdou probudil především díky prodejům státních pozemků. Zatím jen velmi pozvolna se rozjíždí nákup privátní půdy na hypoteční úvěry s podporou PGRLF. Jak mohou další vývoj ovlivnit dotační politika a legislativní zásahy, naznačuje VÚZE v možných scénářích.
Přímé platby poskytované na zemědělskou půdu, ať již plně či částečně odpojené od produkce (decoupling), příplatky méně příznivým oblastem (LFA) pouze na zatravněné pozemky a žádná legislativní regulace nájemného vytvoří předpoklady pro výrazné oživení trhu s půdou. „Zájem o ni budou mít všechny kategorie podniků. Ve větším rozsahu vstoupí na trh nezemědělský a zahraniční kapitál,“ předpokládá náměstek ředitele VÚZE Tomáš Doucha. Dá se podle něho také očekávat zvýšený zájem o hospodaření ze strany vlastníků žijících v lokalitě, kde se jejich půda nachází. Budou vypovídat smlouvy a sami začnou podnikat i přes ztížené podmínky dané zákonem o zemědělství. „Postupně porostou nájmy a ceny půdy. Uživatelům s vlastní půdou se bude zvyšovat hodnota majetku,“ dokresluje možný vývoj za uvedených podmínek. Typický by byl pro tento scénář také i přesun větší části přímých plateb k vlastníkům půdy. Ten se naopak značně omezí uzákoněním povinných nájmů, předesílá VÚZE. „V takovém případě se zakonzervuje současná struktura ve využití půdy. Vývoj její ceny a nájemného bude administrativně limitován, bez vazby na úroveň přímých plateb,“ dodává náměstek. Poukazuje na důsledek této varianty, kterým bude zhoršení podmínek v přesunu půdy mezi jednotlivými typy podniků, a tím zábrana k pokračování žádoucí restrukturalizace v našem zemědělství. Tu mohou podle hypotéz VÚZE i bez přijetí zákona o pachtu zpomalit budoucí přímé platby vyplácené na farmu, kdy i podpory pro LFA půjdou na veškerou zemědělskou půdu a nikoli jako nyní pouze na zatravněnou. „Zbrzdí se změny uvnitř podniků, které by vedly k vyšší efektivnosti. Tento předpoklad ale nemusí platit, pokud platby na podnik, tzv. SFP, budou moci získávat i začínající podnikatelé. A tu šanci by měli mít,“ poznamenává Doucha. Kdyby se k této formě přímých plateb, tedy na podnik, přidala ještě regulace nájmů zákonem, znamenalo by to minimální přesun dotací od uživatelů k vlastníkům půdy a zřejmě zakonzervování českého zemědělství.
Sousední Rakousko, jak konstatoval Franz Greif z ústavu pro agrární ekonomiku z Vídně, si klade za národní cíl zmenšit propast mezi vlastnictvím a užíváním půdy. „Jde o to udržet půdu v rukou zemědělců žijících a hospodařících na venkově, aby nepřecházela k manažerům velkých podniků. Platí to jak pro prodej, tak pronájem půdy,“ doplnil Peter Hancvencl z rakouského velvyslanectví.
