25.03.2008 | 11:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Pomáhají lidem v nouzi

Netradiční cestou se rozhodl jít soukromý rolník a předseda charitativní organizace Samaritán Josef Simon z Lysé nad Labem. Poté, co mu počátkem devadesátých let minulého století byly navráceny pozemky, využil je pro pomoc lidem v nouzi. „Do tíživé situace se člověk dostane někdy velmi snadno a nikdo neví, kdy sám bude potřebovat pomoc,“ říká.

Pomáhat lidem začal Josef Simon, který byl původně zaměstnán jako zootechnik a po vysoké škole jako agronom, od roku 1993. Tehdy společně s manželkou Marií pracovali v jedné charitativní organizaci v Praze. „Po roce 1990 se ale zemědělské podniky rozpadaly a mně vrátili pozemky. Chodil jsme pomáhat do Prahy a viděl jsem, že bude lepší takovou pomoc přenést na venkov. V Praze si totiž lidé bez domova chodí do charitativních organizací jen pro jídlo nebo se ohřát. Chtěli jsme jim proto umožnit, aby se mohli sami o něco přičinit,“ vzpomíná Josef Simon. Od samého začátku chtěli totiž s manželkou pomáhat lidem, kteří by měli zálibu v chovu hospodářských zvířat a svým úsilím si tak pomoci k vlastní obživě. Tato činnost by jim umožnila také postupně se zařadit do společnosti.
„Péče o zvířata je zhodnocený čas, který by jinak proseděli u piva nebo u televize. Zvířata jim všechno vrátí, je to rozumná cesta,“ míní rolník. Proto v roce 1996 založil občanské sdružení Samaritán, sdružující osm dobrovolných členů. „Každému, kdo má zájem o chov hospodářských zvířat, jsme ochotni poradit a pomoci s levným nákupem zvířat i s vypěstováním dostatečného množství krmiva, aby měl možnost zvířátka, která si zakoupil, bez problémů odchovat do doby, kdy přinesou užitek,“ zdůrazňuje Simon s tím, že navíc lidem v nouzi poskytují ubytování v hospodářství po rodičích a ve vlastním bytě, není-li jinde místo, a často i stravu. Někteří bývají ubytováni na ubytovně.
„Od těch, kterým pomáháme, požadujeme, aby dle svých možností pomáhali i nám s chovem hospodářských zvířat a i dalšími pracemi. Lidé však nejsou moc ochotni se zapojit do práce a pokud ano, zapisují si do svého kalendáře přesně den, kdy nám pomohli s menší prací a často naši pomoc zneužívají,“ říká. Někteří se přitom na statku jen otočí, jiní pobudou déle. „Například jedna paní ze Slovenska je u nás již dva roky,“ poznamenává.
Venkovské hospodářství
Jako přechodné zázemí pro práci slouží Simonům stále chalupa po rodičích, několik století stará a postavená z opuky a hlíny, spojená s menším hospodářstvím. Jeho součástí jsou jak stodola a seník, tak stáje pro zvířata. Tam našly přístřeší dvě kozy s kůzlaty a šest prasat. Na dvorku pobíhají slepice a krůty. „Vše chováme pro vlastní potřebu. Zvířata neprodáváme, maximálně jen vyměňujeme za jiná,“ prozrazuje soukromý rolník.
K hospodářství patří i pozemky o výměře 11 hektarů orné půdy. Na té z velké části pěstují brambory, obiloviny, vojtěšku na krmení. „Zhruba polovinu produkce si necháváme pro vlastní potřebu a polovinu prodáváme,“ poznamenává Simon s tím, že dosahují průměrných hektarových výnosů, například u obilovin kolem pěti tun z hektaru.
Přibližně 1,5 hektaru zaujímá pak meruňkový sad, který je zařazen do ekologického režimu hospodaření. „Je to mladý sad, teprve letos by se měl dostat do plné plodnosti“.
Ekologický způsob hospodaření by Simonovi chtěli rozšířit na celou plochu svého pomocného hospodářství. „V budoucnosti, pokud budeme živi a zdrávi, bychom rádi při zlepšení naší finanční situace začali v našem zemědělském hospodaření pěstovat energetické plodiny a následně je usušené zpracovávat drcením a lisováním na brikety vhodné k vytápění, vaření a ohřevu vody v ubytovnách pro lidi v nouzi,“ nastiňuje své záměry.
Ke splnění těchto plánů a zvýšení naší samostatnosti a nezávislosti našeho charitativního střediska pomoci lidem v nouzi je však nezbytná pomoc sponzorů, kterých však v dnešní době ubývá. „Velice si proto vážíme pomoci firem a těchto lidí, který nám každý rok například pomohou s darováním osiva a sadby, poskytující vysoké výnosy.“ Jde například o kvalitní odrůdy sadbových brambor, které sdružení zdarma poskytuje společnost Europlant Horní Počernice, nebo Plant Select Hrubčice, který mu dodává vynikající osivo obilovin. Podstatné slevy pak občanské sdružení Samaritán získává na kvalitním osivu, které odebírá od společnosti Selen Stupice, darem dostalo i oplocení sadu od firmy Plastplot CZ ze Zastávky u Brna a podobně. Na podpoře se podílí také vydavatelství Profi Press, které zasílá výtisk týdeníku Zemědělec.
Mechanizace je zastaralá Z výnosů hospodářství od samého začátku Josef Simon hradí náklady spojené s pomocí lidem v nouzi. O hospodářství se přitom stará převážně sám s manželkou a dalšími rodinnými příslušníky a přáteli, někdy se do prací zapojí i lidé, kteří na statku hledají pomoc. „Zaměstnance jsme nikdy neměli,“ podotýká. Mechanizace, kterou užíváme je z šedesátých let minulého století a některé stroje jsou i starší. „Spíše by patřily do muzea než na pole,“ poznamenal. Takovéto staré vybavení mechanizací přináší celkem velké potíže při obdělávání pozemků. Nyní však na novou techniku nemáme peníze, s velkými problémy hradíme běžné náklady, spojené s každodenní pomocí těmto lidem. Jak už to tak na světě chodí, dobročinnost se však nestýká vždy s kladnou odezvou. „Naše pomoc byla mnohokrát zneužita různým způsobem, skoro vždy jsme na tom prodělali. To však nás stále neodrazuje se těmto lidem věnovat,“ dodává soukromý zemědělec Josef Simon.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down