Kalamitními hmyzími škůdci v lesích jsou podle vyhlášky ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb. bekyně mniška, lýkožrout smrkový, lýkožrout lesklý, klikoroh borový, obaleč modřínový a ploskohřbetky
na smrku. Kromě hmyzích škůdců se majitelé potýkají také se škodami, které jim v lese působí zvěř.
V současné době je ve smrkových lesích hlavním škůdcem jeden z kůrovců – lýkožrout smrkový, který se, jak upozornil Ladislav Půlpán, vedoucí odboru lesního hospodářství a ochrany přírody státního podniku Lesy ČR, může při nedostatečných opatřeních kalamitně přemnožit. Je doprovázen dalšími druhy kůrovců, včetně lýkožrouta lesklého.
Lýkožrout smrkový
Základní obrana proti tomuto škůdci spočívá ve včasném odstraňování jím napadených stromů nebo pro něj atraktivních smrkových polomů z lesa, což je letos aktuální zejména s ohledem na škody, které po sobě zanechal lednový hurikán Kyrill. Napadené dříví je nutné zpracovat dříve, než lýkožrout v napadených stromech a polomech dokončí vývoj, tj. než se objeví noví hnědí brouci další generace, kteří vylétnou a napadnou další stromy. Jak Půlpán upozornil, kvůli teplému jaru začalo letos rojení lýkožrouta smrkového ve středních a nižších polohách již 13. dubna, tedy přibližně o 14 dní dříve, než je obvyklé. Další pokolení dokončí svůj vývoj pravděpodobně kolem poloviny června. Rychlost vývoje ale záleží na počasí. Při teplotách kolem 30 °C se vývoj brouka může zkrátit až na šest týdnů.
Odkornit, odvézt, asanovat
Nejprve je vždy nutné zkontrolovat, zda je polomové dříví napadené. Záleží to na tom, kolik kůrovce bylo v dané lokalitě loni a jak je polomové dříví pro něj atraktivní. Pokud je polomové dříví napadené, pak je potřeba zajistit jeho zpracování a odvoz z lesa, popřípadě asanaci. Pro malého vlastníka je nejjednodušší vzít si poříz nebo sekyrku a napadené dříví v době, kdy jsou pod kůrou larvy, jednoduše odkornit. Odkorněné dříví může zůstat v lese do doby, než na ně majitel najde odbyt. Larvy v oloupané kůře totiž odumřou a nedokončí vývoj. „To je nejednodušší rada pro drobné majitele, pro něž jsou náklady na odvoz dříví vyšší než zisk z prodeje dříví,“ vysvětlil Půlpán.
Napadené dříví je také možné chemicky asanovat s použitím určitých insekticidů. To ale již podle Půlpána vyžaduje určité znalosti. Vlastník lesa by proto měl ve vlastním zájmu nejen v tomto případě spolupracovat se svým odborným lesním hospodářem. Při postřiku se musí dodržet předepsaná koncentrace a je také nutné kmen postříkat po celém obvodu. Je to i otázka nákladů na insekticid. Malá balení jsou totiž poměrně drahá a při nesprávném použití je možné utratit za insekticid zbytečně peníze, aniž by se dosáhl potřebný efekt. Přípravky, které jsou dnes na trhu, mají požerový efekt, to znamená, že brouk se otráví při tom, jak se z ošetřeného stromu prokousává ven. Půlpán upozornil, že při použití insekticidu se tak obtížně kontroluje skutečný efekt ošetření. Proto je podle něj nejjednodušší odvézt napadené stromy rychle na pilu nebo odkornit.
Pokud se lýkožrout smrkový již vyrojil, tak si brouci už nalezli nějaké nové kmeny, do nichž se zavrtají, a to buď ležící s čerstvým lýkem, nebo stojící oslabené či při přemnožení i zdravé stromy. Tyto nově napadené stromy je třeba najít. U stojících stromů je to obtížné, protože kůrovec někdy nalétává až pod korunu. Je proto zapotřebí všímat si, zda se neobjevují stromy, u nichž najednou zrezne část koruny, jestli některým stromům neopadává jehličí. Někdy je možné napadené stromy najít po-dle drtinek na kmeni. Ty jsou neklamnou známkou toho, že se broukům podařilo zavrtat do kůry. Opět je samozřejmě nutné zajistit včasné odstranění nově napadených stromů z lesa nebo jejich odkornění či dokonalou asanaci insekticidem. Jak Půlpán upozornil, letos je možné v nižších polohách počítat se třemi generacemi kůrovce. Přitom brouci, kteří vylétnou z jednoho stromu, napadnou obvykle pět až deset stromů dalších, takže během jediné sezóny mohou v lese nastat poměrně velké škody.
Kontrola lesa
Napadení lesa škůdci se dá kontrolovat pochůzkou. Jde o pravidelné navštěvování lesa a hledání napadených stromů podle závrtů na kmenech, drtinek nebo reznutí jehličí. To lze doporučit tam, kde se žádný kůrovec loni nevyskytl a kde se živelní kalamitu podařilo včas zpracovat. Pokud má majitel čas na pochůzku po svém lese, je to podle Půlpána pro něj to nejlepší a nejlevnější řešení. Pochůzku je však třeba načasovat tak, aby se eventuálně objevené napadené stromy daly asanovat do dokončení vývoje brouka. Tedy minimálně jednou za tři neděle by se vlastník měl do svého lesa podívat. V době, kdy brouk dokončuje vývoj, to znamená, že nyní to bude od poloviny června až do začátku července, by kontrola měla být častější. Záleží totiž na každém dnu a brouci mohou z napadeného stromu poměrně rychle vylétnout. Je proto nutné objevené napadené stromy rychle asanovat.
Napadení lesa se dá kontrolovat pomocí lapáků nebo lapačů, které se umísťují hlavně na tzv. atraktivních místech. To je zejména tam, kde se kůrovci vyskytovali loni nebo letos nebo kde vznikla nová porostní stěna, tedy kde se kácelo. Stromy, které tvoří novou porostní stěnu, nejsou zvyklé na změnu světlostních podmínek, trpí stresem a tím lákají kůrovce. Proto je vhodné dát na taková místa lapač nebo položit lapák, které kůrovce budou odchytávat.
Lapače
Pokud se vlastník lesa rozhodne činit nějaká opatření, ať již na kontrolu výskytu nebo na obranu proti kůrovci, pak má v podstatě dvě nejčastější možnosti. Jednou z nich je použití lapačů. Jde o lapací pasti, které se dají zakoupit u firem prodávajících přípravky a pomůcky pro lesní hospodářství. Do lapače se musí instalovat feromonový odparník. Ten je odlišný podle druhu kůrovce. Jiný je pro lýkožrouta smrkového, jiný pro lýkožrouta lesklého apod. Účinnost odparníků je asi osm až deset týdnů. Na sezónu je tedy nutné na jeden lapač počítat se dvěma odparníky. V lese nainstalovaný lapač se kontroluje v intervalu asi sedmi až 14 dní. Brouci v lapači postupně umírají. Jejich mrtvá těla zapáchají. Čím déle se brouci nechávají v lapači, tím více se jeho atraktivita pro další jedince snižuje. Proto je nutné lapač čistit. Brouci v něm zachycení se vysypou do nějaké sklenice a zahubí se. Zároveň se kontroluje, zda je i nadále funkční, jestli jej někdo nepoškodil a zda kmeny v okolí lapače nejsou napadené feromonem přilákanými brouky.
Lapáky
Další často používanou obranou je lapák. Je to ležící čerstvě poražený kmen přikrytý větvemi. Vábí na sebe kůrovce, kteří se do něj zavrtávají. U lapáků se v místě největšího napadení počítá průměrný počet závrtů na decimetr čtvereční. Pokud je jich více než jeden, znamená to, že se kapacita lapáku vyčerpává a je třeba kácet další. Při použití lapáku je však podle Půlpána nutné brát v úvahu, že brouk se v něm vyvíjí stejně jako v jakémkoliv jiném napadeném stromě. Je proto nutné i lapáky včas asanovat, tedy odvézt na pilu, odkornit nebo ošetřit insekticidem. Pokud se tak nestane, brouci z něj vylétnou a výsledek je horší než před jeho použitím.
Otrávený lapák
Kompromisem mezi lapačem a lapákem je otrávený lapák. Je to lapací past vyrobená tak, že se ze tří kusů čerstvého dříví postaví trojnožka – tři neodkorněné klády se opřou o sebe. Jejich délka se pohybuje od jednoho do dvou metrů podle toho, o jaké dříví se jedná a jak je to vhodné pro vlastníka lesa. Klády se ošetří insekticidem a na takto postavenou past se připevní feromon. Otrávený lapák funguje v podstatě jako lapač. Brouci se však nechytají do pasti, ale otráví se tím, že se zakoušou do kůry trojnožky a padnou mrtví na zem. „Toto opatření se snažíme aplikovat jako doplněk předchozích dvou a jen do těch nejhorších ohnisek. Důvodem je to, že se používá insekticid a my chemické ošetření nechceme preferovat,“ vysvětlil Půlpán s tím, že otrávený lapák také nedává dobré možnosti pro kontrolu toho, kolik brouků se v dané lokalitě pohybuje. Proto se obvykle používá jen jako doplněk lapačů či lapáků.
Obrana proti lýkožroutům
Pokud měl vlastník v loňském roce nebo letos nějakého kůrovce ve svém lese, pak by měl použít lapáky nebo lapače jako obranné opatření. Potřebný počet se podle Půlpána stanoví tak, že na každých pět kubíků kůrovcového dříví zpracovaného od loňského srpna do začátku letošního rojení, tj. do půlky dubna, se počítá zhruba jedno obranné opatření. Pokud jsou stromy oklované datly, pak se počet obranných opatření zvyšuje. Stejně tak, pokud se objeví nově napadené stromy, mělo by se na každých pět až osm kubíků nového kůrovcového dříví dát do ohniska jedno obranné opatření (lapák nebo lapač).
Klikoroh potřebuje čerstvé pařezy
Na nově zalesněných pasekách, kde jsou čerstvé pařezy, je na sazenicích borovic a smrků kalamitním škůdcem klikoroh borový. Jeho výskyt se kontroluje nejlépe pochůzkou po pasece, kdy se hledá okus kořenových krčků – části kmínku stromku těsně nad zemí. V těchto místech klikoroh okusuje kůru, a pokud ji okouše kolem dokola, může sazenici zahubit. Nové populace klikorohů potřebují ke svému vývoji pařezy jehličnanů. Škody působí dospělci brouka, kteří přilétají za pařezy, kam kladou vajíčka. Na sazenicích však škodí i z pařezů nově vylíhlí brouci, než odletí na jinou paseku. Klikoroh je škůdce, který potřebuje čerstvé pařezy, to znamená, že čím menší paseka a čím větší vzdálenost mezi jednotlivými pasekami, tím je menší riziko škod klikorohem. Nejhorší jsou porostní stěny, které se každý rok posunou vlivem kalamitní těžby, takže brouk má stále čerstvé pařezy. Takovou lokalitu neopouští a nerozptyluje se do okolí, ale škody, které působí, se koncentrují na jednom místě. Po změně zákona o lesích, kdy se snížila maximální výměra holiny na hektar, se riziko klikoroha omezilo. Na druhou stranu stejný zákon stanovil zalesnit holiny do dvou let po vykácení, tedy v době, kdy jsou ještě pařezy pro klikoroha atraktivní. Je sice možné požádat o výjimku ze zákona, ale je to již administrativní problém a žadatel ji také nemusí dostat. Při novelizaci zákona o lesích by podle Půlpána stálo za úvahu právě kvůli nebezpečí, jaké představuje klikoroh, dobu stanovenou pro zalesnění holin o rok prodloužit.
V lese jsou i jiní škůdci
Dalším kalamitním škůdcem je bekyně mniška. Je to motýl, jehož chlupaté housenky škodí požerem jehličí. Jak uvedl Půlpán, podle monitoringu z loňského roku pravděpodobně žádné riziko pro letošní rok nehrozí. Její příbuzná bekyně velkohlavá žijící na listnáčích dělala v minulých letech problémy hlavně na jižní Moravě. V letošním roce však již škody působit rovněž nebude. Populace motýlů bekyní a jejich příbuzných nepravidelně gradují. Zatím podle Půlpána není přesně popsán mechanismus, proč k tomu dochází. Přemnožená mniška působí holožíry, při kterých jehličnany odumírají. Je proto potřeba stav populace v ohrožených oblastech sledovat a v případě přemnožení se provádí letecký zásah. Příprava a dozor nad jeho provedením jsou zajišťovány ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
Jiným kalamitním škůdcem je ploskohřbetka smrková. Jde o vosičku, jejíž housenice se živí jehličím smrku. Ani ploskohřbetka smrková by v letošním roce neměla být problémem.
V první polovině osmdesátých let dělal problémy obaleč modřínový, poslední kalamitní škůdce, v Krušných horách, v Jizerských horách i v Krkonoších. V současné době je pouze v základním stavu, který nepředstavuje riziko.
Z dalších škůdců můžeme zmínit například chrousta maďálového, který je přemnožen na Strážnicku a Bzenecku. Na bzeneckých píscích je několik stovek hektarů porostů, které dlouhodobě poškozuje. Další lokalita je třeba u Brandýsa nad Labem a u Milovic, kde s ním mají problémy zejména vojenské lesy.
K obraně je možné omezeně použít postřiky dospělců. Škody ale dělají hlavně larvy v posledních stádiích svého čtyř nebo tříletého vývoje. Požírají kořeny stromků, které jsou i dva či tři metry vysoké. Napadená kultura pak vypadá jako po požáru – stromky jsou zrezlé, je možné je vytáhnout z půdy a mají jen pahýly kořenů.
V devadesátých letech byly problémy také s obaleči na dubech a s píďalkami. Jejich populace kolabuje obvykle ve chvíli, kdy se líhnutí vajíček nepotká s rašením dubů. Duby obvykle dobře regenerují, proto se v tomto případě obranné postřiky většinou neprovádí.
Uvedené informace pouze naznačují šíři problematiky spojené s ochranou lesa. Vlastník lesa by proto měl úzce spolupracovat se svým odborným lesním hospodářem, který garantuje odbornost postupů při péči o les.
Na škůdce je zákon
Podle zákona o lesích musí majitel dbát na to, aby se škůdci z jeho majetku nešířili do okolí. „Dodržování povinností v ochraně lesa je jednou ze základních povinností vlastníka lesů,“ vysvětlil Půlpán s tím, že je možné určit, odkud kam se kůrovec šíří za předpokladu, že vše se dobře zdokumentuje a následně v rych-lém sledu řeší. Jednotlivé generace je totiž možné od sebe odlišit, takže je vidět že z určitých souší kůrovec létal do nalezených nových stromů.
Šumava jako problém
Napadení Šumavy kůrovcem cítí Půlpán jako velký problém. Bezzásahové pokusy snad shodou nešťastných okolností přicházejí vždy v nejsušších a nejteplejších letech, kdy má kůrovec nejlepší podmínky pro svůj vývoj. Na rozdíl od jiných lokalit, které byly postiženy Kyrillem a kde množství brouka před kalamitou bylo malé, na Šumavě spadly polomy i v těch místech, kde je kůrovce tolik, že kalamitní dříví bude hned v první generaci úplně napadené a pak se brouk bude z něj šířit do okolí. Lýkožrout nelétá dál, než musí. Pokud cestou potká strom, který může napadnout, tak jej napadne, ale na druhou stranu, pokud nenajde dostatek potravy, což se stává při kalamitním stavu, tak se dokáže šířit na řadu kilometrů.
Takže pokusy o bariéry na hranicích parku ve vzdálenosti 200 či 500 metrů od hranic parku v podstatě nepředstavují žádnou ochranu lesů, které s bezzásahovými zónami sousedí. Je možné předpokládat, že kůrovec se ve větším či menším množství bude rozlétávat i do těchto lesů. A náklady spojené s asanací dříví budou vysoké. Toto dříví se musí zpracovat, a tím dojde k narušení porostů a otevření větru s dalším nárůstem škod. Výměra ohrožené plochy je tak ve skutečnosti výrazně větší než výměra bezzásahového území. Lýkožrout může postupně v několika málo letech nejen v národním parku zničit cenné porosty tak, že z nich zbudou jen jednotlivé stromy. Nikde není napsáno, že v následujícím období stromy nezničí jiný škůdce nebo je nevyvrátí vítr. Přeruší se kontinuita lesa na velkých plochách a současně to představuje riziko pro okolní vlastníky.
Škody zvěří
V lesních porostech škodí i zvěř. U černé zvěře je to tak půl na půl. Může majiteli lesa i pomáhat – hledá v půdě a požírá kukly a larvální stádia některých hmyzích škůdců. V nakypřené půdě se snadněji ujímají semena stromů, a tím v podstatě divočáci podporují přirozenou obnovu lesa. Pokud by ale někdo chtěl sít žaludy, pak se přesvědčí, že divoké prase má vynikající čich a dokáže zasazené žaludy vybírat jamku po jamce. Nezastaví jej ani plot, který si nadzdvihne rypákem. Tak se dostane i do školky.
Naproti tomu jelení, srnčí, mufloní, daňčí i zaječí zvěř může v lese škodit. Podle zákona o myslivosti má majitel lesa na náhrady škod od uživatele honitby nárok. Uplatnit podle zmíněného zákona může jako škody okus terminálu stromku, ohryz, loupání a vytloukání. Škody se uplatňují k 30. červnu běžného roku vůči uživateli dané honitby. Vyčíslují se podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. Půlpán doporučuje, aby si majitel lesa vždy porosty po zimě prošel, zjistil škody způsobené zvěří a pak si na jejich prohlídku přizval nájemce honitby a nechal si od něj podepsat, že souhlasí s počtem poškozených jedinců. Je možné samozřejmě také škody dokumentovat fotograficky, ale to není tak průkazné. Bohužel novela mysliveckého zákona nepovažuje za škodu, za níž je možné požadovat náhradu, boční okus. Ten ale poškozené sazenici zmenšuje korunu a má vliv na její přírůstky.
Aby bylo možné náhradu škod zvěří požadovat v plné výši, měl by majitel lesa udělat přiměřená opatření na ochranu svého porostu. Ta definuje vyhláška č. 101/1996 Sb. Jsou to: sledování a evidování škod způsobených zvěří na lesních porostech, sledování početních stavů zvěře, využívání pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby, ochraňování ohrožených lesních porostů proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně jednoho procenta výměry lesa vlastníka v honitbě. V případě potřeby vlastník navrhuje orgánu státní správy lesů snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu toho druhu zvěře, který působí neúměrně vysoké škody. Pokud nájemce odmítne škodu nahradit, pak nezbývá než žaloba k soudu.
Myslivecká zařízení v lese
Budování mysliveckých zařízení by mělo být jedině po dohodě s majitelem daného lesa. „Posed vítáme, protože pomáhá snižovat stavy zvěře,“ uvedl Půlpán s tím, že horší již je to s krmnými zařízeními. Ta by měla být minimálně 200 m od mladých kultur, aby se do nich nestahovala zvěř a nepůsobila velké škody.
