V České republice byly až do konce marketingového roku 2004/2005
(1. 7. 2004 – 30. 6. 2005) statisticky vykazovány jako rané brambory všechny
plochy brambor, které byly sklízeny v období červen – srpen daného roku. Po vstupu ČR do Evropské unie bylo nutné se přizpůsobit nomenklatuře EU a od počátku marketingového roku 2005/2006 jsou i v ČR vykazovány jako rané pouze
brambory sklizené do 30. června, které jsou u nás pěstovány pouze v ranobramborářských oblastech v Polabské nížině a na jižní Moravě.
Pěstování vyžaduje speciální pěstitelská opatření podporující časnou sklizeň. V období před výsadbou a při zakládání porostů k nim náleží: výběr vhodné odrůdy, předkličování sadby, správný termín, spon a způsob výsadby a pro nejranější sklizně též nakrytí hrůbků netkanou textilií.
Pro pěstování raných brambor používáme výhradně velmi rané odrůdy. Jejich sortiment je u nás poměrně široký (36 registrovaných odrůd v roce 2006, lze vy-užít i další odrůdy registrované v jiných zemích EU), ale i v rámci uvedené skupiny se tyto odrůdy v ranosti mezi sebou do určité míry liší. Pro první sklizňový termín jsou nejvhodnější ty, které nejdříve dosahují nejen potřebného výnosu, ale i odpovídající kvality hlíz (zejména obsah sušiny). Popisy odrůd brambor jsou běžně dostupné v publikacích ÚKZÚZ i ve všech odborných časopisech se zemědělskou tematikou. Pěstitelé v ranobramborářských oblastech řadu let preferovali odrůdy Impala a Adora. Adora však již výrazně ustoupila pro svou nižší konzumní kvalitu a náchylnost k napadení plísní bramboru na nati, Impala je stále hlavní odrůdou, ale i její podíl výrazně
poklesl. V pokusech ÚKZÚZ v posledních letech prokazují špičkovou ranost odrůdy Velox a Magda, které se rovněž prosazují v praxi. Uplatňují se také odrůdy Agata, Solist a rozšiřuje se odrůda Carrera. Nadějně se jeví i některé nové odrůdy a kříženci.
Příznivý ekonomický efekt má pravidelná obměna sadby. V rano-bramborářských oblastech bram-bory rychle degenerují a často už po prvním přesázení zdravé sadby je porost zamořen virovými chorobami, což provází prudký pokles výnosu. Proto by pěstitelé v těchto oblastech měli každoročně nakupovat zdravou (certifikovanou) sadbu. Letos je však problémem její nedostatek právě u některých velmi raných odrůd, neboť v uznávacím řízení sadby 2006/07 řada partií nesplnila požadavky na virové choroby (max. 10 %) a nebyla certifikována.
Ranobramboráři budou letos nuceni sázet větší podíl sadby necertifikované. Použití této sadby se může i nemusí výrazně projevit ve snížení výnosu a podílu tržních hlíz. Bude přitom záležet nejen na procentu viróz, ale velmi výrazně též na odrůdové náchylnosti ke konkrétním virům, na průběhu počasí a pěstitelských podmínkách. Viry mohou zůstat v rostlinách v latentní podobě, ale zejména nastanou-li na začátku vegetace stresové podmínky (např. chladné počasí, jarní mrazíky), mohou se naplno projevit jejich příznaky a škodlivost. Každopádně je problematické použití partií sadby, kde je limit na virové choroby překročen o několik desítek procent.
Pro první termíny sklizně je vhodné velké třídění sadby, které podporuje ranost. S úspěchem lze použít i levnější nadsadbu (velké hlízy s šířkou nad 60 mm).
Předkličování
Předkličování výrazně (asi o dva týdny) urychluje vzcházení, vegetaci, a tím i sklizeň. Požadavkem je vytvoření elastických, odrůdově zbarvených klíčků s vytvořenými růžicemi lístků a se základy kořínků v podobě hrbolků (obr. 1). Délka klíčků má být 1,5 – 2,5 cm, přičemž hlízy s delšími klíčky (v uvedeném rozmezí) více podporují ranost sklizně a hodí se k výsadbě poloautomatickým sázečem, případně ručně, méně už pro výsadbu automatickým sázečem, který by značnou část klíčků olámal. Z hlediska ranosti jsme při pokusech na ČZU v Praze získali výborné výsledky i s „dlouhými bílými klíči“, tj. asi 4 – 5 cm dlouhými, silnými klíčky, vyrostlými při záměrném předkličování v teplém prostředí ve tmě (nikoliv se slabými „sklepními“ klíčky). Takto předklíčené hlízy jsou však vhodné jen pro velmi opatrné ruční sázení.
V době, kdy bude zveřejněn tento článek, bude již předkličování v plném proudu. Přesto jistě neuškodí stručně připomenout hlavní zásady správného postupu. Sadbu pro předkličování se snažíme skladovat tak, aby předčasně nevyklíčila, tj. při teplotě 2 – 4 °C. Ukládáme ji do zeleninových přepravek nebo na lísky; lze také využít perforovaných polyetylenových sáčků. Moderní velkokapacitní předkličovny využívají předkličovací palety a jsou vybavené vzduchotechnickým systémem s automatickou regulací teploty a pohyblivým osvětlovacím zařízením.
K dosažení potřebné délky a kvality klíčků lze využít různé režimy předkličování s teplotami od 6 – 8 °C až do přibližně 18 °C. Teplotám přizpůsobíme režim osvětlení a dobu předkličování. Čím vyšší je teplota, tím kratší je doba předkličování. Nezbytný je dostatečný a rovnoměrný přístup světla k hlízám, protože nedostatečně osvětlené hlízy vytvářejí přerostlé klíčky, které se při výsadbě snadno lámou (světlo brzdí růst klíčků do délky). Při volbě režimu a doby předkličování musíme zohlednit specifické nároky odrůd podle rychlosti probuzení oček na hlízách a růstu klíčků; např. odrůda Adora vyžaduje k tvorbě stejně vyvinutých klíčků delší dobu předkličování (nebo vyšší teplotu) než odrůda Impala. Obvykle začínáme předkličovat asi šest týdnů před výsadbou (při nižších předkličovacích teplotách osm týdnů i déle). Při teplotě 8 až 12 °C necháme v prvních deseti dnech hlízy ve tmě narašit. Po vytvoření klíčků dlouhých 3 až 5 mm začneme osvětlovat 8 až 12 hodin denně a teplotu zvýšíme na 12 až 18 °C. Výkyvy teploty mezi dnem a nocí nejsou na závadu. Relativní vlhkost vzduchu v předkličovně udržujeme v rozmezí 80 až 90 %. Zásadní význam má snížení teploty asi jeden týden před výsadbou na 6 až 8 °C a otužování hlíz provětráváním, aby se připravily na teplotu půdního prostředí.
Záleží-li na maximální ranosti sklizně, je žádoucí začít s předkličováním velmi brzy po ukončení dormance hlíz (klidové období, kdy hlízy neklíčí ani v příznivých podmínkách), alespoň osm týdnů před výsadbou, a to při relativně nízké teplotě asi 6 až 8 °C. V té době se na hlíze uplatní tzv. apikální dominance (probuzení pouze vrcholového očka, případně malého počtu dalších oček), která zajistí růst malého počtu klíčků. Tato sadba tvoří malý počet stonků, trsy nasazují menší počet hlíz, které dříve dosahují konzumní velikosti. Navíc delší dobu předkličovaná sadba je tzv. fyziologicky starší a porost z ní je celkově ranější.
Při oteplování v předjaří bývá v improvizovaných podmínkách některých předkličoven problémem „udržet klíčky“, aby nepřerostly. Letos tento problém bude zřejmě všeobecný, neboť mimořádné teplý podzim a začátek zimy měl za následek předčasné klíčení sadby a rychlejší růst klíčků. Hlízy ochlazujeme (větráním v chladném období dne nebo v případě možnosti využitím chladicího zařízení) a zajistíme dostatečný přístup světla ke všem hlízám.
Hnojení
Rané brambory jsou obvykle zařazovány do zelinářských osevních postupů, kde se střídají s různými druhy zeleniny. Jejich vegetační doba od vzejití do prvních termínů sklizně trvá asi 50 až 60 dní. Pokud mají v té době vytvořit patřičný výnos (při použití textilie se dnes začíná sklízet až při výnosové úrovni, která se blíží nebo dosahuje 20 t/ha), musí mít půdu v dobré staré půdní síle, dostatečně zásobenou živinami. Nejefektivnějším způsobem výživy je organominerální hnojení. Ně-kteří pěstitelé na podzim zaorají hnůj nebo kejdu, většina z nich v zelinářských oblastech však hospodaří bez živočišné výroby a nakupuje průmyslové komposty. Například ve středním Polabí je to kompost Organic, který se rozmetá v dávce asi 10 t/ha před kypřením půdy k bramborám (obr. 2, 3). Fosforem, draslíkem, popřípadě hořčíkem (v dávce podle zásoby těchto živin v půdě) hnojí v některých zemědělských podnicích na podzim společně s hnojem. Na lehké půdě s malou sorpční schopností však mnohdy dávají přednost jarní aplikaci těchto živin. Před sázením zapraví celou dávku fosforu, draslíku a většinu dusíku buď jako směs jednosložkových hnojiv, nebo ve formě kombinovaného hnojiva. Z celkově doporučené dávky dusíku (tab.1) se asi dvě třetiny zapraví do půdy před sázením, při výsadbě nebo ihned po výsadbě a zbytek dávky se aplikuje v průběhu vegetace v závislosti na způsobu kultivace, nakrytí textilií a na stavu porostu.
Zapravení minerálních hnojiv se provádí při přípravě k sázení společně s kompostem nebo lze NPK hnojivo aplikovat na nižší hrůbky po výsadbě a zapravit je do půdy okamžitým nahrnutím vyšších hrůbků. Některé podniky využívají též aplikaci granulovaných hnojiv do brázdy při výsadbě aplikačním zařízením na sázeči (hnojení pod patu), což by mělo vést k úspoře živin proti plošné aplikaci. V ČR se v současné době touto problematikou zabývá bramborářský výzkum.
Výsadba
Před sázením je třeba půdu
dostatečně hluboko prokypřit
(15 – 20 cm) pro dobrou výsadbu. K tomu lze použít nářadí s pasivními pracovními tělesy (kultivátor nebo hloubkový kypřič), ale pro kvalitní přípravu při časném sázení raných brambor je lepší aktivní nářadí (Rototiller Rumptstad, aktivní brány), kdy se půda lépe i provzdušní a prohřeje.
O termínu výsadby rozhoduje vhodný stav půdy k přípravě. Záleží především na vlhkosti půdy, neboť při jejím zpracování se nemají tvořit hroudy a brambory se při výsadbě nesmějí „zamazat“. Teplota půdy stačí 6 až 7 °C v hloubce výsadby, protože předklíčené hlízy jsou schopné při této teplotě zakořeňovat. Termín výsadby obvykle spadá mezi
15. 3. a 5. 4., při použití netkané textilie se v letech s příznivým počasím začíná sázet i v první dekádě března. K výsadbě používá většina pěstitelů poloautomatické sázeče (obr. 4).
Organizace porostu je dána sponem sázení. U raných brambor většina pěstitelů přešla z tradiční meziřádkové vzdálenosti 62,5 cm na 75 cm. Vzdálenost hlíz v řádku volíme tak, abychom zajistili alespoň 50 tisíc zdravých rostlin na 1 ha (spon 75 x 25 – 27 cm). Dříve se využívaly hustoty až
66 tisíc trsů/ha, ale sklizeň začínala při podstatně nižším hektarovém výnosu s menšími hlízami (dnes požadují obchodníci rané brambory o šířce hlíz minimálně 35 mm, ale většinou 40 mm).
Nakrytí porostů
Ranost sklizně brambor podporuje nakrytí zasázených pozemků plastovými fóliemi. Na České zemědělské univerzitě v Praze jsme již v 80. letech v pokusech prokázali příznivý vliv perforovaných fólií z polyetylénu. Ty však v tehdejší velkovýrobní praxi v ČR nenalezly uplatnění. Od 2. poloviny 90. let začali naši pěstitelé raných brambor a zeleniny používat na základě zkušeností ze zahraničí netkané textilie z polypropylénu (obr. 5), které se osvědčily a jejichž využívání umožňuje v posledních letech zahájit sklizeň většinou již v posledním květnovém týdnu. Nejvýznamnější pěstitelé v Polabské nížině jí nakrývají desítky hektarů raných brambor.
Bílé netkané textilie vytvářejí optimální klima pro klíčení i růst rostlin (zvyšují teplotu půdy oproti nekryté půdě), zpomalují tepelné ztráty, udržují příznivější teplotu za chladného počasí a za určitých podmínek chrání rostliny před zmrznutím (na rozdíl od perforované fólie). Teplota vzduchu se pod ní zvyšuje pomaleji a nedosahuje takové intenzity jako u fólie, pomalejší je i ochlazování (celkově menší rozdíl mezi denní a noční teplotou), nedochází k popálení rostlin ve větším rozsahu a ve srovnání s fólií může zůstat na porostu delší dobu.
Netkaná textilie je velmi lehká, propustná pro světlo, vzduch i pro vodu (zálivku lze provádět přes textilii). Příznivě ovlivňuje vodní režim půdy – ta pod ní udržuje vyšší obsah vody, jež se z ní pomaleji vypařuje. Naopak pod perforovanou fólií brambory trpí často suchem (voda po ní stéká mezi hrůbky). Textilie je poměrně pevná a odolná proti povětrnostním vlivům, při šetrném zacházení ji lze použít dvakrát či třikrát. Textilie se ručně natahuje na hrůbky hned po výsadbě v různě širokých pásech (od 1,6 do 15,9 m).
Nakrytí porostů bílou netkanou textilií poněkud komplikuje ochranu proti plevelům, které pod ní rostou stejně dobře jako brambory. Někteří pěstitelé regulují plevele v raných bramborách určených pro první sklizeň pouze mechanickou kultivací, neboť z různých důvodů nechtějí používat herbicidy. Ti shrnou textilii k jedné straně, proorají nebo proplečkují porost a textilii znovu natáhnou. Při velké výměře je to však náročná záležitost, proto většina pěstitelů s velkou plochou brambor pod textilií využívá k regulaci plevelů herbicidy, které se aplikují na dobře vytvarované hrůbky před natažením textilie.
Příspěvek vychází ze Záměru MŠMT 6046070901.
Doc. Ing. Karel Hamouz, CSc.
Ing. Petr Dvořák
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra rostlinné výroby
