I pro potravinářské podniky nad určitou kapacitu stanovenou zákonem o integrované prevenci a omezování znečišťování je 30. říjen letošního roku rozhodující datum, do něhož musí mít integrované povolení pro svůj provoz. Pokud dále budou ignorovat zmíněný zákon, hrozí podnikům nařízení o zastavení provozu.
Pro osvěžení paměti si zopakujme, že v potravinářském a krmivářském průmyslu se to týká podniků:
a) jatečních provozů, jejichž denní kapacita porážky činí 50 tun jatečně opracovaných těl,
b) producentů potravin nebo krmiv ze surovin živočišného původu (jiných než mléka), jejichž denní kapacita činí 75 tun hotových výrobků,
c) producentů potravin nebo krmiv ze surovin rostlinného původu s denní kapacitou 300 tun hotových výrobků (v průměru za čtvrtletí),
d) mlékáren s denní kapacitou 200 t odebíraného mléka (v průměru za rok).
Kromě toho musí mít integrované povolení také kafilérie, které zpracovávají (odstraňují nebo využívají) konfiskáty a odpady živočišného původu a jejichž denní kapacita je větší než deset tun.
Neúprosný čas
V současné době je podání žádosti o integrované povolení a jeho vystavení poměrně věcně i termínově složitou záležitostí. Pokud se týče časové náročnosti průběhu projednávání, zákon totiž předepisuje lhůty při projednávání žádostí o integrované povolení (IP). Vzhledem k povinnosti místních orgánů samosprávy připojit se jako účastníci řízení k projednávání žádosti o IP a vzhledem k možnosti rozšíření účastníků řízení o občanské iniciativy, profesní spolky a sdružení, je doba projednávání žádosti od jejího podání při naprosto hladkém průběhu 213 dní, což je zhruba sedm měsíců. Schvalovací orgán, tj. krajské úřady, mají sice možnost lhůty zkrátit, ale je to velmi nepravděpodobné. Důvodem je i to, že českou specialitou je podávat žádosti těsně před vypršením termínu, a to je právě i případ IP. Takže se dá očekávat záplava žádostí průmyslových podniků, potravinářských zařízení i chovatelů drůbeže a prasat, kterou budou krajské úřady z časových důvodů obtížně zvládat. Za těchto okolností je neoficiální termín pro podání žádostí neodvolatelně 31. 3. 2007. To ovšem neznamená, že tímto termínem končí možnost žádost podat. Jen je menší šance, že bude vyřízena včas. Proto vřele doporučujeme provozovatelům, kterých se to týká, podat žádost o IP co nejrychleji.
Pár dobrých rad
Jak v této situaci na to? Nejdůležitější rada vůbec je, že vypracováním žádosti o IP se musí v podniku zabývat kolektiv pracovníků v čele se schopným manažerem. Formu žádosti doporučuje vyhláška MŽP č. 554/2002 Sb. a ta není zrovna jednoduchá a vyžaduje čas na pochopení. V žádosti se totiž musí uvést údaje o spotřebě energií a vody, velikosti produkce, dopravě související s výrobou, stavu zařízení z pohledu emisí do ovzduší, vody a půdy, nakládání s odpady, vedlejšími surovinami a s obaly, způsoby sanitace, používání chemických prostředků, úroveň skladů, environmentální situace v místě a další. Tyto „integrované“ podklady se shromažďují a ukládají v různých útvarech žadatele, a proto je jejich vzájemná spolupráce nutná.
Druhou možností je zadat zpracování žádosti specializovaným firmám. Ale ani tento postup se neobejde bez intenzivní a úzké spolupráce s vedením firmy. Pokud firma zpracovávající žádost o IP nedostane požadované podklady rychle a spolehlivě, její vypracování se povleče a výsledek bude nejistý. Optimální se nám z našich zkušeností ze spolupráce při zpracování 20 žádostí jeví použití konzultační firmy, která hraje roli top manažera při zpracování žádosti. Pokud je spolupráce vstřícná, lze žádost připravit do dvou měsíců.
Za další důležitý krok považujeme konzultace s odbornými referenty příslušného krajského úřadu. Během zpracování žádosti se objeví řada sporných otázek a ty může krajský úřad, pokud jedná vstřícně, pomoci vyřešit. Rádi konstatujeme, že se vstřícností jsme se setkali ve většině případů. Narazili jsme ovšem i na opačný přístup, a pak se z projednávání stal dlouhodobý a nepříjemný horor.
Největší pozornost je třeba věnovat doložení všech uváděných skutečnosti. Pokud jsou požadovány kopie všech dokumentů, tedy např. i kopie bezpečnostních listů všech materiálů, které je musí mít, pak doporučujeme nediskutovat a předložit. Anebo krajský úřad umožní, že tyto doklady budou k nahlédnutí v posuzovaném zařízení. Problém totiž spočívá v tom, že žádost může dosáhnout úctyhodných rozměrů – až půl metru výšky, někdy i více. A je velmi diskutabilní, zda se těmito doklady bude příslušný úředník na kraji zabývat.
Součást žádosti je i souhrn jejího obsahu. Ten je určen ke zveřejnění. Stížnosti na to, že souhrn je v rozporu s právní ochranou utajení technických a komerčních podrobností, jsou liché. Obsah této informace pro veřejnost totiž závisí pouze na vůli předkladatele, co do něj chce dát. Z praxe našich politiků dobře víme, že čeština je bohatý jazyk, který umožňuje poskytovat v mnoha slovech málo informací. Tím nechceme říci, že je třeba souhrn odbýt, ale že je třeba zvážit, co chce provozovatel zveřejnit a co ne. Kromě toho má právo v žádosti označit některé partie za obchodní tajemství a krajský úřad s nimi musí takto také zacházet.
Kraj ve hře
Po podání žádosti o IP je míč na straně krajského úřadu. Je dobré si uvědomit, že kraje disponují řadou specialistů na složkové zákony na ochranu životního prostředí. Čili hlavní zájem bude zaměřen na velikost emisí do ovzduší, vody a půdy, odpadové hospodářství, havarijní plány, používání rizikových látek a další okolnosti.
Menší pozornost bude věnována tomu, zda byly použity nejlepší dostupné techniky (BAT – Best Available Technics). Jde o techniky, které minimalizují dopad na životní prostředí, jsou ekonomicky provozované a provozovatelné. Popisují je dokumenty nazvané BREF. Pomůckou je BREF jatečnictví (zhruba 600 stran) a BREF potraviny, nápoje a mléko (715 stran). Oba tyto dokumenty jsou k dispozici na webových stránkách Výzkumného ústavu potravinářského Praha (www.vupp.cz).
Pracovníci krajských úřadů je však používají jen velmi zřídka. Ony to jsou totiž vynikající technologické přehledové materiály, ale prakticky, díky svému členění podle operací, nikoliv podle oborů, těžko použitelné. VÚPP sice vypracoval jejich výtahy formou metodických příruček, ale údaje v BREF uveřejněné jsou průřezem hodnot získaných v různých zemích s různou úrovní výroby a jsou ovlivněné řadou firem vyrábějících techniku. Z toho důvodu je třeba pečlivě zpracovat informaci podle vzoru přílohy č. 3 zákona, kde se shoda s BAT vyjadřuje verbálně. České potravinářské podniky musí vyhovovat hygienickým požadavkům, požadavkům na bezpečnost potravin, některé veterinárnímu zákonu, hygienickému balíčku a dalším nařízením. Proto zejména kapacitně velká zařízení v podstatě disponují technologiemi BAT.
Pozor na perspektivu!
Při posuzování žádosti o IP se oprávněně klade značná pozornost na perspektivní kroky při ochraně životního prostředí ve spojení s podnikatelskou činností. Předkladatel žádosti proto musí věnovat značnou pozornost budoucí vizi svého podnikání. Musí uvést, jak hodlá investovat a jak se tyto investice projeví v budoucnu v produkci emisí, snížení odpadů, vyšším využití sušiny zpracovávané suroviny, snížení spotřeby energií a vody a v dalších krocích souvisejících obecně s efektivitou výroby a speciálně s ochranou životního prostředí. Pokud tyto perspektivní plány podnik nemá, hrozí mu v prostředí volného obchodu mezi členskými státy Evropské unie značná rizika. Možná i proto by měl věnovat perspektivám a svým možnostem rozvoje pozornost. A program IPPC by mu mohl v tomto úsilí i pomoci.
Ing. Ctibor Perlín, CSc.
MVDr. Karel Svoboda
Výzkumný ústav potravinářský Praha
