Jaká je budoucnost zemědělství ve středu Evropy? Bude i nadále svázána s tradiční produkcí, ale farmáři musí počítat i s tím, že se stanou také poskytovateli služeb. Každopádně je zřejmé, že zemědělství bude jen jedním ze zdrojů příjmu venkovského obyvatelstva. Budoucností farmářů se zabývala mezinárodní konference Perspektivy zemědělství ve střední Evropě, která ve čtvrtek proběhla v Brně.
Hodně společného a přece tolik odlišností má zemědělství států ve střední Evropě. Nestejné jsou geografické a půdní podmínky i historie (státy původní patnáctky, nováčci unie i Švýcarsko stojící mimo Evropské společenství). Stejné není ani zemědělství států Visegrádské čtyřky, tedy Polska, Slovenska, Maďarska a České republiky, které se loni staly členy Evropské unie (EU). Po necelém roce od rozšíření unie je ještě brzy na hodnocení tohoto kroku. Podle Dušan Vaňka, ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, je již dnes ale zřejmé, že dobré vyhlídky na udržení konkurenceschopnosti má u nás rostlinná výroba. V té živočišné je zřetelný tlak na pokles stavů skotu. Cenové problémy pociťují chovatelé monogastrů, tedy drůbeže a prasat. Relativně dobře vychází farma v marginálních méně výhodných oblastech (LFA) s extenzivním chovem skotu. Je však otázkou, zda právě toto je optimální model pro naše zemědělství. "Potvrdilo se, že dobře připravené zemědělské subjekty hospodařící na půdě mohou počítat se zlepšením," poznamenal předseda Agrární a potravinářské komory Slovenska Ivan Oravec. Připomněl však nárůst konkurenčních tlaků. Podle Gejzy Blaase, ředitele slovenského Výzkumného ústavu zemědělství a potravinářství, prognózy odborníků předpokládaly, že vstup na jednotný trh povede k přizpůsobení, tedy většinou růstu farmářských cen. Některé faktory, zejména nadměrná loňská úroda, strategie obchodních řetězců a pomalý rozběh tržních mechanismů způsobily, že toto vyrovnávání proběhlo diferencovaně. "Nejvýraznější změny se projevily u komodit, kde již začala působit společná organizace trhu," připomněl a uvedl příklad cukrovky. Její loňská cena byla v průměru o 180 procent vyšší než v roce 2003.
Podle Andrä Rupprechtera z rakouského federálního ministerstva zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství se nenaplnily obavy, s nimiž zemědělci ve střední Evropě očekávali rozšíření unie. Dnes farmáři v nových zemích vidí, že SZP může mít i pozitivní dopady, a v Rakousku je zřejmé, že nedošlo ke zničení místních farem. Pro odhad dalšího vývoje zemědělství ve střední Evropě je podle něj důležité znát několik aspektů, a to zejména rámcové podmínky společné zemědělské politiky (SZP), jakou roli hraje zemědělství ve společnosti a jakou představu má o sobě samotné zemědělství. Pro nejbližší dobu je nutné počítat s tím, že se otevře trh unie a zemědělci se patrně budou muset o agrární trhy poprat. Co stále není jasné, jsou zejména finance pro druhý pilíř SZP, tedy pro rozvoj venkova. Přestože bude třeba přihlédnout také k připomínkám čistých přispěvatelů do rozpočtu EU, kteří požadují redukci výdajů, je nutné zajistit funkční financování programů pro venkov. "Nemůžeme mít více Evropy s menšími prostředky," podotkl. Neméně důležitý je, jak Rupprechter uvedl, pohled společnosti na zemědělství. Mění se rozložení spotřebitelských výdajů, které již nejdou v převážné míře na potraviny. V původní evropské patnáctce za ně občané vydávají jen 15, někde pouze deset procent příjmu domácností. Stále více, a to až 20 procent, však dávají na financování aktivit pro volný čas. I na to musí zemědělství reagovat, a to třeba nabídkou dovolené na farmách. Je také zapotřebí zvrátit trend směřující ke konzumu ve prospěch kvality života. I tady je místo pro zemědělství, které bude šetřit životní prostředí a zachová tradice spjaté se životem na venkově. Je třeba docílit, aby spotřebitelé byli ochotni zaplatit více za ekologické potraviny. Důležitou roli může sehrát i účinná propagace domácích a regionálních potravin. Další možností, která se před zemědělstvím otevírá, je vstup do energetického sektoru poskytováním obnovitelných zdrojů energie. Od tradičního výrobce potravin by se tedy zemědělství mělo transformovat na poskytovatele služeb. Státní správy i Brusel proto musí vytvořit takové podmínky, aby farmáři mohli nalézt uplatnění. Výsledkem tlaku WTO na otevírání trhu unie nesmí být ztráta konkurenceschopnosti evropského zemědělství a v konečném důsledku přesun výroby potravin do rozvojových zemí. To by mohlo znamenat ústup od bezpečných a kvalitních potravin, před nímž varoval český ministr zemědělství Jaroslav Palas. Schválení poslední reformy SZP proběhlo před rozšířením unie. Podle prezidenta polské agrární komory Kryzstova Ardanowského je vhodná zejména pro státy původní evropské patnáctky. "Je tedy na nás, abychom svá stanoviska dali hlasitě najevo nejen při projednávání perspektivy do roku 2013, ale i toho, co bude po tomto roce," uzavřel.
